European Green Deal, neboli Zelená dohoda pro Evropu, je politický program, který byl představen v prosinci roku 2019 tehdejším vedením Evropské komise v čele s Ursulou von der Leyen. Za Green Deal se díky provázanosti běžně označuje celá sada aktuálních politik, legislativy, iniciativ a strategií EU zejména v oblasti energetiky a klimatu. Jedná se o plán, který se nejčastěji skloňuje ve spojení se sektorem energetiky a dopravy, kde se produkuje nejvíce emisí, ale zahrnuje prakticky všechny sektory ekonomiky.
Hlavním cílem Zelené dohody pro Evropu je dosáhnout na úrovni EU klimatické neutrality do roku 2050. EU si na cestě ke klimatické neutralitě do roku 2050, tedy cíli Zelené dohody, stanovila průběžný cíl, a to dosáhnout do roku 2030 55% snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990.
Klimatická a uhlíková neutralita je stav, kdy se do ovzduší bude vypouštět jen tolik emisí, kolik jsme schopni z ovzduší zpětně odebírat. Termíny klimatická a uhlíková neutralita bývají běžně používány jako synonyma. Technicky vzato jde ale o rozdílné pojmy, kdy se „uhlíková neutralita“ týká jen emisí CO2, kdežto v rámci „klimatické neutrality“ by se jednalo o emise všech skleníkových plynů. Jedná se o dlouhodobý cíl řady zemí včetně EU a jejích členských států, ale i firem.
Zelená dohoda je sama o sobě relativně krátkým, právně nezávazným dokumentem, který představuje vizi klimatické neutrality v EU. Je ale důležitá jako politické zadání, nad kterým se lídři EU shodli a podle kterého mohla Komise připravit konkrétní návrhy. Teprve tato následná prováděcí legislativa, která stanovuje více či méně konkrétní cíle a regulace v různých oblastech, funguje jako nástroj plnění této vize a má právní závaznost.
Celé úsilí dekarbonizace vychází ze snahy zabránit globálnímu oteplování, resp. zmírnit nežádoucí projevy změny klimatu. EU chce v této oblasti hrát roli světového lídra, byť její přímý podíl na světových emisích je asi jen 10 %. Zároveň má ale sílu skrze vlastní regulace a požadavky na výrobky tlačit na producenty i jinde ve světě - kdo chce dodávat na trh EU, musí splnit dané normy.
Čtěte také: Snižování emisí CO2 v EU
Změna klimatu je celosvětový problém: vypouštění emisí skleníkových plynů v jedné části světa ovlivňuje klima i v jeho dalších částech. Její řešení proto vyžaduje dlouhodobou spolupráci na regionální i globální úrovni. Mezinárodní klimatické summity a další jednání slouží jako klíčová platforma pro sdílení perspektiv a know-how a také formulaci závazků jednotlivých zemí.
Zelená dohoda je příspěvkem Evropské unie k dosažení závazků Pařížské dohody udržet oteplení pod 2 °C (optimálně nepřekročení hranice 1,5 °C). V rámci Pařížské dohody se státy světa dohodly na cíli nepřekročit hranici oteplení o 2 °C a snažit se o udržení oteplení pod 1,5 °C (v porovnání s předindustriálním obdobím let 1850-1900). Zároveň se zavázaly formulovat své národní závazky ke snižování emisí (Nationally Determined Contributions, NDCs) a každých pět let je revidovat. Součástí dohody je i finanční podpora rozvíjejících se zemí zasažených změnou klimatu.
Pařížská dohoda (dále jen „Dohoda“) byla přijata smluvními stranami Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (Úmluva) v prosinci 2015. Dohoda provádí ustanovení Úmluvy a po roce 2020 nahradila předtím platný Kjótský protokol.Dohoda mimo jiné formuluje dlouhodobý cíl ochrany klimatu, jímž je přispět k udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2°C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5°C a přináší významnou změnu, pokud jde o závazky snižování emisí skleníkových plynů. Dohoda totiž ukládá nejen rozvinutým, ale i rozvojovým státům povinnost stanovit si vnitrostátní redukční příspěvky k dosažení cíle Dohody.
EU se na financování klimaticky prospěšných opatření podílí především prostřednictvím evropských fondů. Jde například o Evropské strukturální a investiční fondy, v rámci kterých by mělo na klimatická opatření směřovat alespoň 30 % prostředků. Dále vznikl Fond pro spravedlivou transformaci, který má minimalizovat negativní náklady dekarbonizace v zasažených regionech. Na financování klimatických opatření se podílí i Národní plán obnovy. Dále existují Modernizační a Inovační fond, které jsou financovány výnosy z prodeje emisních povolenek a jejich celý obnos putuje na opatření podporující dekarbonizaci a modernizaci ekonomiky. V roce 2025 bude spuštěn Sociální klimatický fond, který bude zaměřen na dekarbonizaci sektorů budov a silniční dopravy nebo přímou podporu zranitelných domácností.
Legislativa Česka v oblasti změny klimatu je ve velké míře utvářena mezinárodními dohodami a úmluvami a legislativou EU. V roce 2024 v Česku probíhá aktualizace klíčových strategických dokumentů v oblasti energetiky a klimatu, aby reflektovaly současné vědecké poznání, cíle Zelené dohody pro Evropu nebo geopolitické změny po invazi Ruska na Ukrajině. V rámci Politiky ochrany klimatu z roku 2017 si Česko stanovilo cíl dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o 32 Mt do roku 2020 (a o 44 Mt do roku 2030) v porovnání s rokem 2005. V roce 2022 Česko ve srovnání s rokem 2005 dosahovalo snížení o přibližně 33 Mt (bez zahrnutí sektoru LULUCF).
Čtěte také: Zákaz obalů a jeho důsledky
Přibližně devět z deseti dotázaných (89 %) si myslí, že k této změně přispívá určitě nebo pravděpodobně lidská činnost. Zvláštní pozornost si zaslouží zjištění, že podle 66 % dotazovaných má Česko snižovat své emise skleníkových plynů bez ohledu na emise jiných zemí.
Zelená dohoda zahrnuje sedm hlavních oblastí:
Výroba elektřiny a tepla se v roce 2021 podílela na přibližně 20 % emisí skleníkových plynů Unie. Aby došlo k jejich poklesu, je potřeba tato fosilní paliva postupně nahradit obnovitelnými zdroji energie (OZE) - především větrnými elektrárnami na pevnině i moři a solárními panely - a investovat do energetické účinnosti a úspor. Budoucnost evropské energetiky je důležité vnímat jako společný podnik: zásadní bude posílení přeshraniční infrastruktury a spolupráce.
Doprava je druhým nejvíce emisně náročným sektorem v EU, v roce 2021 se podílela na 24 % emisí. Na rozdíl od všech ostatních sektorů hospodářství emise z dopravy stále rostou - v roce 2021 byly o 18 % vyšší než v roce 1990. Většinou se v této souvislosti mluví hlavně o nahrazení spalovacích motorů elektrickými a o rozvoji syntetických paliv tam, kde elektrifikace zatím není variantou (např. u leteckých paliv).
Tyto emise lze snížit změnou energetického mixu a vyššími standardy pro energetickou účinnost budov. Podobně jako silniční doprava bude i sektor budov zahrnut do systému obchodování s emisními povolenkami (tzv. EU ETS 2). Současně s tímto opatřením vznikne Sociální klimatický fond, jenž má být financován právě výnosy z prodeje emisních povolenek v silniční dopravě a sektoru budov. Fond by sloužil jako finanční podpora pro domácnosti, pro které bude nejtěžší zvládat případné zdražování v těchto sektorech. Česko by v rámci tohoto fondu mělo obdržet přibližně 40 miliard Kč.
Čtěte také: EU a klimatická nouze
Průmysl se v roce 2021 podílel na unijních emisích skleníkových plynů přibližně 27 %. Klíčovými díly skládačky dekarbonizace průmyslu jsou rozvoj zeleného vodíku, technologií na zachytávání a ukládání uhlíku (Carbon Capture and Storage, CCS) nebo alternativních paliv. Dekarbonizaci průmyslu napomůže i podpora oběhového hospodářství, tedy snížení objemu odpadu, znovupoužitelnost materiálů i produktů a jejich recyklace.
Řešením je rozvoj udržitelného zemědělství, které podpoří zachytávání uhlíku v půdě a bude využívat více přírodě blízkých postupů (precizní zemědělství oproti plošnému, agrolesnictví, omezení chemických hnojiv a pesticidů a další). Cíle a plány Zelené dohody vedoucí k rozvoji udržitelného zemědělství se odrážejí ve strategii Od zemědělce ke spotřebiteli (Farm to Fork), která se dotýká jak Společné zemědělské politiky (SZP), tak Společné rybářské politiky (SRP).
Ochrana a obnova biodiverzity a ekosystémů je stejně velkým tématem jako změna klimatu, i když se jí zatím dostává méně pozornosti. I obnova biodiverzity by proto měla prostupovat unijními politikami a financovanými programy a významná část prostředků z unijního rozpočtu na klima (30 %) by měla směřovat k podpoře biodiverzity.
Poslední kapitola Zelené dohody se týká znečištění ovzduší, půd a vod. Ambicí EU není nic menšího než do roku 2050 dosáhnout nulového znečištění. Jinými slovy: mělo by dojít ke snížení znečištění na takovou úroveň, která již nebude pro zdraví a přírodní ekosystémy škodlivá a se kterou se příroda zvládne vypořádat sama.
Zelená dohoda pro Evropu představuje komplexní strategii pro dosažení klimatické neutrality a udržitelného rozvoje. I přes kritiku a výzvy, které s sebou přináší, je klíčová pro zajištění zdravější a udržitelnější budoucnosti pro Evropu i celý svět.
tags: #evropská #dohoda #o #klimatu #co #to