Na první pohled tak exotické rostliny, jako jsou orchideje, najdete i volně rostoucí v naší přírodě.
Většina z nich patří mezi přísně chráněné druhy, které by si měl šťastný nálezce dobře prohlédnout a možná vyfotit, ale v žádném případě by se neměl pokoušet o jejich vyrytí a přestěhování na svou zahradu.
Gladioly - lidově mečíky (lat. Gladiolus) - patří mezi velmi oblíbené reprezentativní květiny. Patří do čeledi kosatcovitých (lat. Iridaceae).
Mečíky jsou z rodu jednoděložných, vytrvalých cibulovin. Pochází původem z Afriky a Madagaskaru. Jsou velmi rozšířené v jejích tropických částech. Méně se objevují v Evropě, Asii a Americe.
V České republice rostou ve volné přírodě 2 druhy mečíků. Oba paří mezi ohrožené druhy a jejich výskyt je ojedinělý.
Čtěte také: Exotická zvířata a jejich budoucnost
Známější je asi Mečík střecholistý (lat. Gladiolus imbricatus) - vyskytuje se nejčastěji na území Bílých Karpat a ve vojenském prostoru Libavá.
Druhým druhem je Mečík bahenní (lat. Gladiolus palustris) vyskytující se v některých částech Polabí a jihovýchodní Moravy.
Mečíky jsou vytrvalé, pozemní, hlíznaté květiny. Mají vzpřímené stonky, bez postranního rozvětvení.
Mečíky mají velké, nápadné květy, které jsou oboupohlavné. Květy mohou být v různých barev, květenství je ve vějířích. Květy mečíků jsou podepřeny listeny.
Květy jsou různě barevné - bílé, červené, růžové, fialové s bílými, s různým barevným značením. Mohou být také krémové nebo oranžové. Listy jsou střídavé, přisedlé, většinou kopinaté. Plody mečíků jsou trojpouzdré tobolky.
Čtěte také: Sázení rostlin a kompost
Gladioly - mečíky se šlechtí od té doby, kdy se staly oblíbenou ozdobou zahrad. Za dobu nejméně sta let šlechtění se vypěstovalo na tisíce druhů.
Květy mohu být drobnokvěté i velkokvěté. Mečíky jsou nádherné květiny, jejichž pěstování vás bude bavit.
Hlízy musí být zdravé a vysazujte je na slunné stanoviště. Usazujte je do půdy nejdřív koncem dubna. Usazujte je do hloubky 8-10cm. Mohou být i v hloubce 15cm. Příliš mělké usazení hlíz způsobí křivý růst a vyvracení vysokého stvolu.
Vysazené hlízy dobře zalejte, ale zálivku nepřehánějte, aby hlízy neuhnily. Půda musí být výživná, dobře propustná. Mečíky na stanovištích střídejte. Každý rok jim dopřejte nový záhon. Vždy svěží a čerstvě vyživené stanoviště.
Český svaz ochránců přírody (ČSOP) vyhlásil rok 2020 Rokem orchidejí. Cílem je upozornit veřejnost na tyto zajímavé druhy rostlin a zejména na způsoby jejich ochrany. Nejvíce jich v naší přírodě kvete právě v květnu.
Čtěte také: Znečištění ovzduší: role rostlin
Lokality, na kterých rostou, patří u nás k nejohroženějším.
Většina lidí má orchideje spojené s představou exotických rostlin s velkými barevnými květy, které se vyskytují kdesi v divoké džungli tropických oblastí. Takové skutečně existují, představují však jen zlomek celkové různorodosti této skupiny rostlin.
Většina lidí, zejména milovníků přírody, má v té věci jasno; pořád jsou však mezi námi tací, které by mohlo překvapit, že i v české přírodě rostou orchideje.
Z odborného hlediska slovo orchidej označuje jednu čeleď rostlin, česky vstavačovité, latinsky Orchidaceae. České slovo orchidej je tedy odvozené z latinského jména čeledi.
V současné době je známo přes 28 tisíc různých druhů orchidejí, což znamená, že tato čeleď je nejpočetnější čeledí všech rostlin. Botanici odhadují, že jich existuje na 30 000 druhů.
Ve více než 600 rodech čeledi je sdruženo okolo 20 000 druhů. Jestliže na Zemi je 170 000 druhů kvetoucích rostlin, pak každý devátý druh je orchidej.
Orchideje jsou nesmírně variabilní. Květy některých druhů měří jen kolem jednoho milimetru, u jiných zástupců mohou mít i víc jak půl metru. Najdeme u nich snad všechny barvy duhy a nespočet komplikovaných tvarů.
Ve světě se vyskytuje přibližně 20 000 druhů orchidejí. To číslo samozřejmě není konečné, protože je pravděpodobné, že se najdou ještě další druhy, třeba v tropických pralesích.
Také je pravda, že je tu spousta kříženců a umělých hybridů, které asi většina z nás zná jako pokojové či okrasné květiny.
Přítomnost orchidejovité rostliny v přírodě je známkou stupně zachovalosti stanoviště. Orchideje, jsou náročné na kvalitu prostředí, mají svérázný způsob rozmnožování a to vše je předurčuje k tomu, že jsou zákonem většinou chráněné.
V České republice je známo téměř 60 druhů, plus jejich poddruhy nebo variety, popřípadě kříženci. Podle dosavadních znalostí je v české květeně zastoupeno na 60 druhů vstavačovitých. V naší přírodě divoce roste přes šest desítek druhů orchidejí.
Centrem rozšíření evropských druhů orchidejí je oblast kolem Středozemního moře. Ta je ve srovnání s naší přírodou podstatně teplejší a s tím souvisí skutečnost, že v České republice je největší množství druhů k nalezení v nejteplejších částech, to znamená na jižní Moravě, popřípadě v Polabí.
V květnu kvetou i všechny naše vstavače, které nalezneme naopak většinou na sušších místech. Jsou to rostliny pastvin či lesostepí, mají rády polostín, takže často se s nimi lze setkat třeba ve starých sadech nebo na okraji lesů.
Vstavače mají pozoruhodné tvary květů, některé připomínají postavičky, jiné vojenskou přilbu (vstavač vojenský). Vstavač nachový má dokonce snad na každé kytce kvítky jiných tvarů a vzoru.
Rozhodující je, v jakém prostředí ty rostliny žijí. Narozdíl od tropických orchidejí, které rostou v teplém a velmi vlhkém prostředí, jsou ty naše přeci jen odkázány na střídání ročních obdobích; na prostředí, kde je méně srážek a především nižší vzdušná vlhkost.
Společného mají tedy pochopitelně nejvíc proto, že vznikly ze stejného základu, čili je tu ten biologický vývoj. A společné mají v podstatě i takové základní znaky, jako je stavba květu, charakter jednotlivých částí rostlinného těla i to, že jsou to rostliny trvalé.
To znamená, že vytváří na období, kdy jsou méně příznivé podmínky, u nás tedy na zimu, zásobní orgány - především hlízy nebo oddenky. Z těch potom v našich evropských podmínkách na jaře, a některé už v zimě, vyhánějí listy a posléze v jarním nebo letním období kvetou.
Jsou to rostliny podobné květem, ale často odlišné jak svou velikostí, tak i některými detaily stavby květu od orchidejí tropických.
Pravda je, že některé příjemně voní, tak jako orchideje tropické, jiné jsou zase nenápadné a mají třeba velmi drobné kvítky, což si nahrazují tím, že vytváří složitá květenství, kde je těch kvítků hodně a tak upoutají opylovače z různých skupin hmyzu svým vzhledem, barvou a někdy i tou vůní.
Na živiny jsou poměrně nenáročné - to mají společné jak ty druhy tropické, tak i ty naše. Dokonce je možné ty evropské druhy řadit mezi oligotrofní, to znamená, že vyžadují minimální množství dusíkatých látek.
U evropských druhů orchidejí je to velmi rozmanité. Obývají jak přirozená stanoviště, tak často i stanoviště člověkem silně pozměněná. Často to souvisí s jejich poměrně slabými konkurenčními schopnostmi.
Objevují se často tam, kde ještě jiné druhy rostlin nežijí, třeba na plochách, které byly postiženy nějakou povrchovou těžbou surovin, nebo i změnou toho stanoviště jako celku.
Orchideje jsou chráněné zákony a mezinárodními úmluvami. S planými druhy se nesmí obchodovat (CITES) a v České republice je většina druhů orchidejí chráněna dle zákona o ochraně přírody.
Většina jejich lokalit v Českém ráji byla vyhlášena jako zvláště chráněná území - přírodní rezervace, přírodní památky. Pro každé chráněné území je zpracován plán péče, ve kterém jsou stanoveny podmínky údržby lokalit.
Luční druhy vyžadují pravidelné kosení nebo spásání, louky se nesmí odvodňovat, hnojit, vápnit a orat. Lesní druhy jsou vázány na určitý typ lesního porostu a proto při obnově lesa, musí být tento typ zachován.
Nesmí se vysazovat nepůvodní druhy, odvodňovat, používat pesticidy, vápnit a nesmí být přemnožená lesní zvěř. Orchidejím Českého ráje je věnována maximální péče. Populace i lokality jsou každoročně monitorovány.
Všechny orchideje vyskytující se na našem území patří k zemním orchidejím, které žijí ve zvláštním druhu symbiózy s podhoubím některých druhů hub. Toto soužití se nazývá orchideová mykorhiza.
Pokud dojde k porušení rovnováhy a oboustranně výhodná symbióza se naruší, může dojít k parazitizmu houby na rostlině nebo k zániku obou partnerů.
Nehledě na to, že většina našich orchidejí je přísně chráněná, nikdy se nepokoušejte o jejich přesazení z volné přírody na zahradu.
Pro orchideje je typické, že kvete jen menší část rostlin, většina je nekvetoucích, zejména v louce snadno přehlédnutelných a tedy náchylných ke zničení podupáním.
Při fotografování si, prosíme, ke kytkám nelehejte.
| Název | Ekologie | Doba květu | Rozšíření v ČR | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| Tořič čmelákovitý Holubyho (Ophrys holoserica subsp.) | Mírné pahorkatiny, travnaté a křovinaté stráně vystavené slunci | První týden v květnu | Na dvou lokalitách v Bílých Karpatech | Na území Česka se záhadně objevil v roce 2014 a počty se zvyšují, v roce 2022 to už bylo 18 rostlin. |
| Vstavač trojzubý pravý (Orchis tridentata ssp. tridentata) | Pahorkatiny, louky, stráně s křovinami | Začátek května | Pouze velmi vzácně na jižní a střední Moravě | Snadno se kříží, například s O. |
| Kruštík ostrokvětý pravý (Epipactis leptochila subsp.) | Vápenité půdy, ve světlých lesích | - | Velmi vzácně na jižní Moravě | Objevuje se jen velmi vzácně a ne každoročně. Dokáže kvést i pod zemí. |
| Hlístník hnízdák | Listnaté bukové nebo dubovo-habrové lesy na vápenitých půdách | - | Běžnější orchidej | Není schopný fotosyntézy a je zcela závislý na mykorhize. |
tags: #exotické #rostliny #v #přírodě #ČR #výskyt