Se vzrůstající potřebou energie a zvyšujícím se tlakem na snižování závislosti na fosilních palivech jsou v posledních letech stále více využívány fotovoltaické elektrárny (FVE). Intenzivně se diskutuje jejich dopad na životní prostředí, a to v kontextu záboru zemědělské půdy, snižování biodiverzity a znehodnocování ekosystémových služeb. Současně se však čím dál tím více hovoří o konceptu tzv. ekovoltaiky, která má potenciál namísto negativního efektu ekosystémové služby i biodiverzitu naopak podpořit.
V kontextu rostoucích globálních problémů souvisejících se změnou klimatu a nutnosti přechodu na udržitelnější způsoby využití zdrojů se hledají alternativní metody výroby energie. Fotovoltaické elektrárny jsou jednou z významných alternativ.
Fotovoltaické elektrárny využívají fotovoltaické buňky, které jsou typicky seskupeny do větších struktur, známých jako solární panely, pro transformaci slunečního záření na elektrickou energii. Tento konverzní proces je založen na fyzikálním jevu nazývaném fotovoltaický efekt. Když sluneční světlo dopadá na fotovoltaickou buňku, může buď procházet skrze ni, být odraženo, nebo být absorbováno. Energie absorbovaného světla pak vyvolává uvolnění elektronů z atomů polovodičového materiálu.
V kontextu životního prostředí jsou fotovoltaické elektrárny všeobecně považovány za velmi příznivé, protože během svého provozu neemitují škodlivé látky. Solární panely vyrábějí elektřinu přímo ze slunečního záření, aniž by při provozu vypouštěly oxid uhličitý (CO₂) nebo jiné skleníkové plyny. Slunce je nevyčerpatelný zdroj energie. Běžná fotovoltaická elektrárna dokáže vyprodukovat mnohonásobně více energie, než bylo zapotřebí k její výrobě. Fotovoltaika je klíčovým prvkem při boji proti klimatickým změnám. Nabízí ekologické, udržitelné a ekonomicky efektivní řešení pro výrobu energie, které pomáhá snižovat uhlíkovou stopu a závislost na fosilních palivech.
Nicméně, je důležité uvědomit si, že výroba fotovoltaických panelů a instalace fotovoltaických elektráren představují určitou zátěž pro životní prostředí. Těžba surovin potřebných pro výrobu fotovoltaických panelů může vést k ničení přírodních ekosystémů a ztrátě biodiverzity. Nicméně, s technologickým pokrokem se výroba stává stále efektivnější a čistší. Po jejich instalaci produkují fotovoltaické elektrárny po mnoho let čistou, obnovitelnou energii.
Čtěte také: Opatovice a životní prostředí
Zkušenosti z výzkumu biodiverzity FVE elektráren v Bílých Karpatech ukazují, že i mezi řadami solárních panelů může příroda najít útočiště. Z průzkumu biodiverzity v areálech FVE se dá vyvodit několik doporučení pro podporu druhové bohatosti i v tomto člověkem ovlivněném prostředí. Stačí se inspirovat zásadami hospodaření na podobných typech přírodních stanovišť, jakými jsou například louky.
Recyklace panelů je u nás zákonem povinná - výrobci/dovozci ji zajišťují skrze kolektivní systémy (např. ASEKOL, Retela) - vše funguje na principu rozšířené odpovědnosti výrobce (tzv. Extended Producer Responsibility - EPR). Výrobce se tedy musí povinně postarat i o to, co se s panelem stane po skončení jeho životnosti. Celý mechanismus je jednoduchý - když firma uvede panel na český trh, zaplatí recyklační příspěvek. Ten se shromažďuje v kolektivním systému, který z těchto peněz financuje sběr, odvoz a ekologickou recyklaci starých panelů. Funguje to podobně jako u elektroodpadu - zákazník se starým panelem nemusí řešit, kam s ním, a recyklace je předem zaplacená.
V říjnu 2024 zahájila společnost Dekonta IC v Kralupech nad Vltavou provoz první certifikované průmyslové recyklační linky pro solární panely v Česku. Vedle mechanické separace materiálů se v Česku testuje i pokročilá technologie známá jako „horký nůž“. Jako první ji nasadila firma TECHNOWORLD.
A jak potvrzují i praktické zkušenosti provozovatelů recyklačních linek, recyklace většiny materiálů (sklo, hliník) funguje bez potíží. Úspěšnost se pohybuje kolem 90 % a výše - přesto je u křemíku, stříbra a plastů problém s jeho ekonomickou návratností. U křemíku, stříbra a plastů je problém hlavně v tom, že technologie jejich čisté separace a opětovného využití jsou drahé vůči ceně, kterou lze za výsledný materiál na trhu získat (nehledě na rychlost, respektive pomalost celého systému recyklace těchto materiálů, který se taktéž promítá do ekonomické výhodnosti recyklace).
Od podzimu roku 2015 jsou v ČR dotovány instalace fotovoltaických elektráren na rodinných domech. Nejde ale o zvýhodňování solárních panelů na úkor jiných zdrojů. Přímou a transparentní dotací se stát snaží srovnat podmínky pro ekologické obnovitelné zdroje jako jsou právě solární panely. Ty musí na energetickém trhu soupeřit s neekologickými zdroji, které jsou ve velké míře dotovány skrytě a nepřímo. Konvenční fosilní zdroje nenesou plné náklady za škody způsobené emisemi.
Čtěte také: Obnovitelné zdroje a certifikace
Dotační program Nová zelená úsporám, který podporuje instalace solárních panelů na rodinné a bytové domy, dostává nejvíce peněz z prodeje emisních povolenek na burze v Lipsku. Peníze z prodeje emisních povolenek jdou na investice do obnovitelných zdrojů energie. Emisní povolenky fungují jako forma daně z emisí.
Instalační firmy získávají z dotací přínos tím, že mají více zakázek, protože více lidí si může díky dotacím dovolit fotovoltaickou elektrárnu.
Fotovoltaické elektrárny představují významný prvek v boji proti změně klimatu a v procesu přechodu na udržitelné zdroje energie. I když výroba a instalace těchto systémů s sebou nesou určité environmentální náklady, jejich celkový dopad na životní prostředí je pozitivní, zejména pokud je srovnáme s dopady fosilních zdrojů energie. Při správném přístupu a hospodaření mohou FVE dokonce přispět k podpoře biodiverzity a zlepšení ekosystémových služeb v krajině.
Čtěte také: CO2 a elektrárny
tags: #fotovoltaická #elektrárna #emise #a #dopady #na