Geneticky modifikované plodiny a jejich dopad na životní prostředí

Když se řekne geneticky modifikované potraviny, většině lidí se vybaví laboratorní pokusy, varovné titulky v médiích nebo obavy o zdraví a životní prostředí. Tento pojem se za poslední desetiletí stal synonymem pro debatu, která zasahuje do etiky, vědy, zemědělství i globální politiky. Co ale genetické modifikace potravin opravdu znamenají?

Geneticky modifikované organismy (GMO) jsou rostliny nebo živočichové, jejichž genetický materiál byl změněn pomocí moderních biotechnologií. Tímto způsobem lze například učinit kukuřici odolnější vůči škůdcům nebo zvýšit výnos sóji v náročných klimatických podmínkách. Motivace k genetické úpravě plodin je jasná: zvýšit výnosy, snížit náklady a omezit dopady na životní prostředí.

Příkladem je „zlatá rýže" - geneticky upravená odrůda rýže obohacená o beta-karoten, který si tělo přeměňuje na vitamín A. V chudších částech světa, kde je nedostatek této živiny běžný, může konzumace takové rýže doslova zachránit životy.

Po tisíce let lidé používali šlechtitelské metody k modifikaci organismů. Kukuřice, dobytek a dokonce i psi byli po generace selektivně šlechtěni, aby měli určité požadované vlastnosti. Geneticky upravené plodiny (GMO) produkují vyšší výnosy, mají delší trvanlivost, jsou odolné vůči chorobám a škůdcům a dokonce i lépe chutnají. Tyto výhody jsou plusem pro zemědělce i spotřebitele. Například vyšší výnosy a delší skladovatelnost mohou vést k nižším cenám pro spotřebitele. Odolnost plodin vůči škůdcům znamená, že farmáři nemusejí používat tolik pesticidů.

Geneticky modifikované potraviny však vyvolávají kontroverzi a zatím ani legislativa Evropské unie tento způsob pěstování příliš nepodporuje. Genetické inženýrství typicky mění organismus způsobem, který by se přirozeně nevyskytoval. Je dokonce běžné, že vědci vkládají geny do organismu ze zcela jiného organismu. To zvyšuje možné riziko neočekávaných alergických reakcí na některé GMO potraviny.

Čtěte také: Pochopení pojmu genetický odpad

Jedním z hlavních důvodů, proč lidé geneticky upravené potraviny odmítají, je strach z neznámého. Obavy se týkají především dopadů na zdraví a životní prostředí. Zdravotní rizika jsou opakovaně zkoumána. Výsledky stovek nezávislých studií v posledních dvou dekádách svědčí o tom, že GMO potraviny nejsou samy o sobě zdraví škodlivé. To však neznamená, že jsou zcela bez problémů.

Kritici upozorňují na dlouhodobé ekologické dopady, například vznik tzv. "superplevelů", které se přizpůsobí herbicidům, nebo narušení rovnováhy v ekosystémech. Další vážnou obavou je koncentrace moci - když několik málo nadnárodních korporací kontroluje semena a jejich distribuci, hrozí ztráta potravinové suverenity malých farmářů.

Evropská unie patří k nejpřísnějším regulátorům geneticky modifikovaných potravin na světě. V EU je povoleno pěstovat pouze jedinou GMO plodinu - kukuřici MON810, a to i přes rozsáhlé testování a schvalovací procesy. Přesto se geneticky upravené složky mohou objevit v dovážených potravinách, zejména ve zpracovaných výrobcích nebo krmivech. V EU musí být každá potravina s více než 0,9 % GMO složek řádně označena, což spotřebitelům umožňuje volbu. Zároveň však platí, že označení „bez GMO" ještě nemusí znamenat, že je daná potravina zdravější nebo ekologičtější.

Jakmile se do debaty zapojí média, diskuze o GMO obvykle nabere na obrátkách. Emoce často převažují nad fakty. Fráze jako „genetický jed" nebo „mutantní potravina" zní sice dramaticky, ale zkreslují realitu. V jedné z nedávných anket v ČR uvedlo přes 60 % respondentů, že by se geneticky modifikovaným potravinám nejraději zcela vyhnuli.

Zajímavý příklad přichází z Bangladéše. Tamní zemědělci několik let bojovali s masivním napadením zeleniny škůdci, což vedlo k používání toxických pesticidů. Poté, co vědci vyšlechtili geneticky modifikovaný lilek, který si s těmito škůdci dokázal poradit sám, se situace dramaticky zlepšila. Zemědělci mohli omezit chemické postřiky, zvýšila se sklizeň a dokonce klesl počet otrav pesticidy mezi pracovníky. Tento přístup je ale stále spíše výjimkou než pravidlem.

Čtěte také: Jak identifikovat jedovaté rostliny

Pro vyznavače ekologického a udržitelného způsobu života jsou GMO často symbolem průmyslového zemědělství a ztráty spojení s přírodou. Je to ale jediný pohled? Otázka tedy nestojí tak jednoduše, zda GMO potraviny ano, nebo ne. Důležitější je, jaké konkrétní úpravy byly provedeny, jak jsou regulovány, kdo je kontroluje a jaký je jejich skutečný dopad. V konečném důsledku nejde jen o vědu a výnosy, ale i o důvěru, transparentnost a etiku.

Geneticky modifikované potraviny nejsou černobílým tématem. Možná je čas posunout se za hranice emocí a hledat odpovědi v datech, zkušenostech a otevřeném dialogu. Pokud chceme čelit výzvám budoucnosti, možná bude třeba otevřít mysl novým řešením - i když jejich jména zní zatím trochu cize.

Světové zemědělství je s klimatickými problémy stále pod větším tlakem. Pěstování je neustále ohrožováno proměnlivým počasím, které v posledních letech přináší častá sucha, povodně nebo požáry. Kromě toho se zemědělství potýká s invazivními škůdci a svou roli hraje i určitá politická nestabilita. GMO potraviny jsou odolnější proti všem nepříznivým vlivům a světovému zemědělství by mohly značně pomoci. Podle některých odborníků není jiná cesta než geneticky upravené potraviny.

„Pro zajištění dostatku potravin bude třeba využít všech možností, které máme k dispozici, a jednou z nich je pěstování plodin přizpůsobených novým podmínkám. To ale vyžaduje odrůdy s novými vlastnostmi, které lze jen obtížně získat pomocí klasického šlechtění,“ říká Jaroslav Doležel, vědecký ředitel Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum.

Cesta geneticky modifikovaných potravin by mohla snížit i požadavky na hnojiva a pesticidy, neboť geneticky upravené plodiny dokážou škůdcům odolávat samy. „Pěstování plodin s modifikovaným genomem a odolných vůči chorobám a škůdcům umožní dramaticky snížit zátěž životního prostředí pesticidy a bude jedním z klíčových opatření vedoucích k udržitelnému zemědělství.

Čtěte také: Abiotické vlivy na rostliny

Předpisy EU v oblasti geneticky modifikovaných organismů patří k nejpřísnějším na světě. Zatím je v EU povoleno pět geneticky modifikovaných rostlinných druhů: kukuřice, bavlník, řepka, sója a cukrová řepa. Tyto rostliny se mohou používat v 84 genetických modifikacích. Mimo Evropskou unii se ke GMO přistupuje naprosto odlišně. Ve Spojených státech dávají oproti EU větší důraz na vlastnosti výsledného geneticky upraveného produktu, zatímco u nás se legislativa zajímá jen o techniky pěstování. V USA se odborníci naopak zaměřují na to, jaký má GMO potravina dopad na životní prostředí a jestli je bezpečná pro konzumaci lidmi či jako krmivo pro zvířata.

Postupně se ale situace mění i v Evropské unii. Na jaře 2023 má být předložen legislativní návrh o „rostlinách produkovaných určitými novými genomickými technikami“. Současná legislativa tyto nové genomické techniky zatím nezohledňuje a úprava zákona je tak více než žádaná. Evropská komise v nedávných studiích doložila, že nové genomické techniky mají potenciál přispět k udržitelným systémů zemědělství a k produkci potravin v souladu se zelenou dohodou. Nevyužití tohoto potenciálu by mělo negativní důsledky pro evropskou vědu, zemědělství a průmysl.

V současné době je bezpochyby potřeba zvýšit soběstačnost a udržitelnost evropského potravinářského a zemědělského systému. Ekologické skupiny a zelení europoslanci se však obávají, že nadcházející návrh komise sníží standardy pro hodnocení a monitorování rizik, nebo se dokonce vzdá požadavků na označování.

Podporovatelé GMO naopak poukazují na obavy, že nedostatek hnojiv v kombinaci s prudce rostoucími cenami energií a změnou klimatu by mohl vést k dramatickému poklesu zemědělské produkce v EU.

Obavy z možných negativních dopadů geneticky manipulovaných (GM) plodin na ekologické zemědělství v České republice, dalšího rozšiřování GM plodin v ČR a ze samotného používání geneticky manipulovaných organismů (GMO) v zemědělství vyjadřují dnes ekologické organizace v čele s Greenepace.

Ministr životního prostředí má totiž rozhodnout o povolení komerčního pěstování GM Bt kukuřice pro firmu Monsanto. Tímto rozhodnutím může být ohrožena budoucnost ekozemědělců v ČR, jejichž produkce podle zákona nesmí být znečištěna GMO. Genetická kontaminace, ke které dochází tzv. křížovým opylením (přenosem pylu z GM plodin na pole ekologických zemědělců), může ohrozit samotnou existenci ekofarmy.

„Do naší zemědělské krajiny se GM plodiny naprosto nehodí. V této chvíli z nich budou mít prospěch pouze nadnárodní firmy jako Monsanto. Navíc není jasné, kdo zaplatí škody ekologickým zemědělcům, pokud dojde ke kontaminaci jejich polí. Vždyť firma Monsanto je u nás registrována pouze jako společnost s ručením omezeným.

V Evropské unii zatím platí tzv. faktické moratorium na komerční pěstování GM kukuřice, které bylo zavedeno v roce 1998 díky obrovskému odporu veřejnosti vůči GM potravinám. Nyní se v EU vede ostrá diskuse o tom, zda vůbec mohou tři druhy zemědělství (konvenční, ekologické a GM plodiny) existovat vedle sebe. Nejvíce otázek vzniká právě okolo genetické kontaminace: Jak zajistit, aby k ní nedocházelo a kdo uhradí škody. Diskuse v EU by měla vyvrcholit přijetím platné legislativy v polovině letošního července.

Ke koexistenci GMO a ekologického zemědělství se vyjádřil na loňské letní akademii ekologického zemědělství v Lednici také ředitel IFOAM (Mezinárodní asociace ekologických zemědělců, sdružující 750 organizací ze 105 zemí) Bernward Geier, když prohlásil, že koexistence těchto dvou způsobů není možná. Většina světa dnes geneticky manipulované potraviny odmítá a v Evropské unii již není pro GM plodiny žádný odbyt. Naopak poptávka po biopotravinách pocházejících z ekologického zemědělství neustále rapidně stoupá. Spotřebitelé tyto potraviny žádají z řady důvodů, k nimž patří mj. to, že biozemědělci při jejich výrobě nepoužívají žádná umělá hnojiva, pesticidy, hormony ani aditiva a že ekologické zemědělství se chová přátelsky vůči přírodě a zvířatům. Hlavně je však spotřebitelé vyhledávají pro jejich vyšší nutriční hodnotu a blahodárný vliv na zdraví.

Příkladů poškození ekologických zemědělců vlivem komerčního pěstování GM plodin jsou dnes již desítky. Zástupci 950 ekologických farmářů z provincie Saskatchewan (Kanada) zažalovali dne 20. prosince 2002 firmy Monsanto a Aventis (nyní Bayer) za ztráty a ušlý zisk v důsledku genetické kontaminace jejich řepky ve výši 14 milionů dolarů.

Firma Monsanto je jedním z největších světových producentů geneticky modifikovaných rostlin, herbicidů, hormonů. Jejím nejznámějším produktem je herbicid RoundUp, jehož prodej představuje šestinu obratu. V posledních letech firma začala dodávat na trh geneticky upravené rostliny, které jsou vůči herbicidu RoundUp odolné a nesou označení RoundUp Ready. Nejprve se objevila RoundUp Ready sója, následovaly řepka, bavlna, len, kukuřice ad.

V roce 2001 Greenpeace Monsanto vyzvalo k ukončení pěstování GM pšenice, MŽP i MZe následně zamítlo žádost Monsanta na pěstování GM Roundup Ready pšenice v ČR.

Než se začnu věnovat potencionálnímu či dokázanému nebezpečí, které geneticky modifikované plodiny představují pro nás nebo pro naše okolí, ráda bych vám položila jednu otázku: Proč lidé začali pěstovat geneticky modifikované plodiny a proč je i nadále pěstují? Odpověď je vcelku jednoduchá. Geneticky modifikované plodiny je možno upravit tak, aby měly větší odolnost vůči některým škůdcům, nepřízni počasí, či aby produkovaly větší výnos a tím i více peněz a tak podobně.

Základy znalostí o technikách genetických modifikací se datují do padesátých let dvacátého století, kdy James Watson, Francis Crick, Maurice Wilson a Rosalind Franklin objevili strukturu deoxyribonukleové kyseliny - DNA, která je nositelem dědičné informace. Tento objev otevřel mnoho cest k získání zcela nových vlastností organismu, jež přírodní vývoj ani metody křížení neumožňují.

Pro člověka žijícího v poměrně vyspělé zemi, co se zemědělství týče, zřejmě neznamenají téměř nic kromě občasného využití. V České republice GM plodiny nepotřebujeme, což je holý fakt. Stačilo by pouze dostatečně využívat plodiny, které jsou našemu klimatu mírného pásu dobře přizpůsobeny, věnovat se více extenzivním formám hospodaření (něco jako naši prarodiče, pro něž byla práce na poli běžnou činností), a žít šťastně a spokojeně až do smrti.

GM plodiny k nám pronikly stejně rychle, jako člověk zpohodlněl. Nemusí to však pro nás rozhodně znamenat zlo, jak propagují mnohé rádoby ekologické skupiny. Pro člověka žijícího například v Indii nebo v Somálsku, či v jiné zemi, kde se nedostatek potravin projevuje až děsivě, znamenají GM plodiny něco zcela jiného než pro nás.

Jedná se zejména o sóju (46% z celkové plochy pěstované sóji) a kukuřici (7% z celkové plochy). Modifikace jsou využívány především na toleranci vůči herbicidům (77% z celkové plochy) a Bt toxin (15%). Další modifikace jsou využívány v menším měřítku a menších plochách. Vědci se snaží plodinám dodat například rezistenci vůči virům.

Od roku 1994 se sice zvýšilo množství genetických modifikací využívaných při výrobě potravin, avšak i předtím k těmto genetickým modifikacím samozřejmě docházelo. Zde se jedná, bohužel, zřejmě majoritně o komerční využití. Nejvíce byla takto pěstována sója a bavlník, potom řepka, a pak teprve kukuřice. Nejdramatičtější vzestup genetických modifikací během let zaznamenala sója.

Bakterie představují jednu z nejrozmanitějších oblastí využití genetických modifikací. Užívá se jich především pro získání přídavných látek k potravinám, některých chemikálií, a od roku 1997, kdy se toto poprvé zkusilo v USA, jsou bakterie využívány rovněž v určitém vymezení také v zemědělské produkci.

Genetické modifikace dřevin se omezují především na výzkum s cílem urychlení růstu, změny struktury dřeva, změny reprodukčního cyklu, zlepšení tolerance vůči herbicidům a skleníkovým plynům. Dle statistiky je registrováno od roku 1988 celosvětově 184 polních pokusů s dřevinami, především s topoly (rod Populus), z čehož 74% pokusů proběhlo v USA. Největší rozvoj výzkumu genetických transformací topolů započal v roce 1989. Prvním případem komerčního využití byla genetická transformace hybridního topolu NC-5339 (P. alba a Populus grandidentata) za využití zmíněného Agrobacteria za účelem získání tolerance k herbicidu glyfozátu.

Hospodářský přínos transgenních dřevin může mít pravděpodobně velký význam pro společnost a pro lesní hospodářství i dřevozpracující průmysl. Ve vztahu k životnímu prostředí může být důležitý při snižování počtu používaných herbicidů a pesticidů, či při zvyšování odolnosti vůči hmyzu a patogenům. Zvýšení produkce dřeva pomocí genetického inženýrství může také vést ke snížení těžby přirozených lesů.

Prvním geneticky modifikovaným živočichem se stala již v roce 1988 myš. Od devadesátých let dvacátého století se používají genetické modifikace i u některých dalších druhů savců, včetně dobytka, prasat, ovcí. Nejvyšší procento (kolem 99%) připadá právě na myši. U ryb byla genetická modifikace pro komerční účely, např. u lososa, použita zejména pro zvýšení rychlosti růstu a zvýšení odolnosti vůči chladné vodě. Využití nachází též u akvarijních ryb. S genetickými modifikacemi živočichů pro jiné než vědecké účely nesouhlasím, a považuji je za hloupé.

Nyní si uvedeme některá potenciální rizika geneticky modifikovaných plodin, které uvádí RNDr. František Krahulec, CSc.:

1. Možnost zplanění modifikované plodiny a její začlenění do již vytvořených planých či zplaňujících populací.
2. Křížení dané GM plodiny s planými populacemi téhož druhu, které jsou součástí naší flóry.
3. Křížení dané plodiny s plevelnými biotypy téhož druhu vyskytujícími se přímo v polních kulturách.
4. Křížení dané plodiny s dalšími příbuznými druhy a možný únik do populací jiných druhů, vyskytujících se jak v polních kulturách, tak na přirozených stanovištích.
5. Dlouhodobý vliv modifikovaných plodin na populace organismů, např. hmyzu.

Vše v životě má svá rizika, ovšem pokud se týkají možnosti ohrožení životního prostředí, je třeba přistupovat k nim zcela jinak než k ostatním. V Evropské unii, jejíž je Česká republika členem, byl zaveden do zákonných norem z tohoto důvodu tzv. princip předběžné opatrnosti.

Princip předběžné opatrnosti ve zkratce znamená, že pokud máme důvodné podezření, že by určitá plánovaná činnost mohla uškodit životnímu prostředí nebo lidskému zdraví, raději takovou činnost neprovedeme. Princip předběžné opatrnosti je charakteristický pro environmentální mezinárodní smlouvy i zákony vnitrostátní. Neuplatňuje se zpravidla v právních normách zaměřených do jiných sfér činnosti. Jeho uplatnění závisí na řadě odborných analýz a odhadů rizika dané činnosti, na jejichž základě závisí vydání a rozhodnutí o schválení nebo zamítnutí plánovaného záměru. Je uplatňován v situacích, kdy chybí vědecké důkazy a jistota.

Hned osm vědeckých statí zveřejnil britský prestižní vědecký časopis Philosophical Transactions of the Royal Society a vědci v nich shrnuli výsledky tři roky trvajících pokusů, v nichž byly porovnávány účinky pěstování geneticky modifikované kukuřice, řepky a cukrovky a s pěstováním týchž plodin nepodrobených genetické modifikaci. Ve všech třech případech dávala genetická modifikace plodinám odolnost k herbicidům.

Vědci se soustředili především na druhové bohatství polí. Ukázalo se, že pole s tradiční řepkou a cukrovkou hostí více plevelů než pole s geneticky modifikovanými plodinami. Lány s tradiční cukrovkou jsou v důsledku toho bohatší i na včely a lány s tradiční řepkou zastíní pole s geneticky modifikovanou řepkou navíc i v bohatství motýlích druhů. Pole s tradiční řepkou a cukrovkou také nabízejí více semen plevelů a to se odráží ve větším druhovém bohatství ptactva na těchto plodinách. Naopak, geneticky modifikovaná kukuřice se ukázala k druhovému bohatství o poznání šetrnější než její konvenční (tj. geneticky nemodifikovaná) „soupeřka“.

Experimenty hodnotily pěstební postupy a nikoli přímý efekt geneticky modifikovaných plodin. Odpůrce geneticky modifikovaných organismů však může namítnout, že je mu celkem jedno, jestli druhovou pestrost poškozuje přímo geneticky modifikovaná plodina nebo ji ničí nepřímo způsob jejího pěstování. To, co škodí, by se mělo jednoduše zakázat.

Z britských studií vyplývá, že pole s tradiční řepkou hostí pestřejší společenství organismů než pole s tradiční cukrovkou či kukuřicí. Měli bychom se tedy zříci cukrovky kukuřice ve prospěch řepky? Na požadavek zákazu geneticky modifikované řepky a geneticky modifikované cukrovky bychom měli v duchu této „logiky“ požadovat zákaz pěstování geneticky nemodifikované kukuřice.

Jakou úlohu má pěstování zemědělských plodin? Nakolik je jeho úkolem produkovat potraviny a nakolik má plnit úlohu ochránce biodiverzity? Odpověď není jednoduchá. Na jedné straně lze tuto komplikovanou otázku vulgarizovat do podoby: „Máme pěstovat plevele nebo plodiny?“ a odpovídat si „No samozřejmě plodiny!“. Na druhé straně můžeme tuto otázku klást v druhé extrémní formě: „Máme vyrábět potraviny způsobem, který vyžene z krajiny vše kromě zemědělských plodin?“ a odpovídat si: „Ne, a všechno, co škodí biodiverzitě musíme zakázat!“. Nepochybuji o tom, že i takto extrémní názory zaznějí.

Jako jedno z možných řešení nabízejí odborníci velmi intenzivní hospodaření na menších plochách, kde biodiverzita zákonitě utrpí, a tím ušetřit další plochy od zemědělské činnosti a jejich biodiverzitu zachovat v „přírodním stavu“. Celková biodiverzita krajiny by tak mohla jen získat.

Nová studie dvou pracovníků Kodaňské univerzity, Caspera Worma Hansena a Asgera Mose Wingendera, ukazuje, jak velký význam mají geneticky modifikované (GM) plodiny pro globální zemědělství. Své zjištění autoři publikovali v časopise American Economic Review: Insights. Za ideálních podmínek neposkytují GM plodiny vyšší výnosy než konvenční plodiny. Avšak tam, kde se objevují škůdci a plevel, mohou GM plodiny navržené tak, aby byly odolné vůči herbicidům a škůdcům, výnosy zvýšit.

Studie odhalila výrazné zvýšení výnosů, zejména v rozvojových zemích. Ze studie vyplývá, že bez GM plodin by svět potřeboval 3,4 % dodatečné orné půdy, aby udržel celosvětovou zemědělskou produkci na úrovni roku 2019. Bez omezení pěstování GM plodin by v roce 2019 mohlo být na světě o 13 % více bavlny, o 28 % více kukuřice, o 26 % více řepky a o 4 % více sóji.

„Zejména v chudších zemích jsme zjistili pozitivní vliv na výnosy. Ve skutečnosti by svět bez GM plodin potřeboval dodatečnou pěstební plochu odpovídající rozloze celého Španělska, aby se světová zemědělská produkce udržela na současné úrovni,“ říká Asger Mose Wingender.

Podle tohoto projektu byla celosvětová zemědělská produkce v roce 2019 kvůli zákazům GM omezena na třetinu svého potenciálu. Zvláště postižena byla subsaharská Afrika, významný producent bavlny a kukuřice.

GM plodiny ale neovlivňují pouze výnosy. Snížení počtu nezbytných agrotechnických zásahů při pěstování GM plodin může mít pozitivní dopad na snížení spotřeby paliva při agrotechnických zákrocích a návazně tak snížit emise uhlíku, v Evropě až o 33 milionů tun ročně. A potenciálně se můžou uplatnit další pozitivní efekty, jako jsou snížení eroze půdy, zlepšení bilance vody v půdě atp.

tags: #geneticky #modifikované #plodiny #environmentální #dopad

Oblíbené příspěvky:

• O ochraně přírody
• Dálkové znečišťování ovzduší
• Výhody kompostování
• Informace o Petru Havlovi a krajinné ekologii
• Nebezpečný odpad Borohrádek