Graf na vývoj přírody

Obrázkový graf se ale také umí stát dokonalým, vychytralým a úspěšným lhářem. Takovému grafu, na kterém malý človíček představuje milion lidí, nebo na němž pytel peněz či sloupec mincí reprezentuje tisíc nebo miliardu dolarů, nebo obrys vola znázorňuje vývoj nabídky hovězího masa pro příští rok, se říká obrázkový graf. Je to užitečný nástroj. Má v sobě něco, co bych nazval optickou přitažlivostí.

Otcem obrázkového grafu neboli piktografu je obyčejný sloupcový graf, který je jednoduchou a oblíbenou metoda zobrazení údajů o množstvích, pokud mají být porovnány dva nebo více objemů. Také sloupcový graf umí podvádět. Jakmile se sloupce takového grafu od sebe liší nejen výškou, ale i šířkou a přitom zobrazují jen jeden jediný faktor nebo když jsou sloupce trojrozměrné a jejich velikost se pak nedá lehce porovnat, je to podezřelé.

Ustřižený sloupcový graf má po zásluze stejnou reputaci, jako ustřižený čárový graf, o němž jsme už mluvili. Sloupcovým grafům se nejlépe daří v zeměpisných knížkách, v korporátních výkazech a ve zpravodajských časopisech. Platí to i o jejich potomcích, kteří jsou opticky ještě přitažlivější.

Chci třeba srovnat dva údaje - průměrnou týdenní mzdu tesařů ve Spojených státech a dejme tomu v Rotundii. Částky budou 60 dolarů a 30 dolarů. Chci zaujmout váš zrak, proto mi nestačí uvést jenom čísla. Udělám sloupcový graf.

Tady je tedy graf s údaji o dolarovém příjmu za týden, jak uvádí svislá legenda na levé straně. Je to jasný a poctivý obrázek. Dvakrát víc peněz je dvakrát větší plocha na grafu.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

Ten graf ale nemá moc optické přitažlivosti, že? Mohu to snad napravit, když použiji místo sloupců něco, co vypadá víc jako peníze: třeba pytle peněz. Jeden pytel s penězi jako almužna pro nešťastou Rotundii, dva jako mzda v Americe. Nebo tři pro Rotundii a šest pro Ameriku. V obou případech zůstává graf korektní a jasný a nebude klamat ani při zběžném pohledu. Takhle se dělá poctivý piktograf (obrázkový graf).

Já ale chci víc. Kdybych vám chtěl pouze sdělit tuto informaci, tak by mi to bohatě stačilo. Chci vám sdělit, že americký dělník je na tom daleko lépe než tesař v Rotundii, a čím víc mohu zdramatizovat rozdíl mezi třiceti a šedesáti, tím lépe to podpoří mé argumenty. Abych řekl pravdu, (což samozřejmě nehodlám), chci, abyste si udělali názor, abyste si odnesli přehnaný dojem, ale nechci, abyste mě u toho triku přistihli. Existuje způsob, jak vás oklamat. Je to fígl, který se používá k oklamání dnes a denně.

Namaluji jednoduše pytel peněz, který bude představovat rotundských třicet dolarů a pak namaluji ještě jeden, dvojnásobně vysoký, který bude představovat amerických šedesát dolarů. Je to přiměřené, že?

No a teď už můj obrázek dělá ten dojem, který jsem potřeboval. Vedle americké mzdy je ta zahraniční úplný trpaslík.

Má to samozřejmě háček. Protože ten druhý pytel je dvakrát vyšší, je také dvakrát širší. Zabere ne dvojnásobně, ale čtyřnásobně víc místa na stránce. Čísla sice stále ukazují na poměr dvě ku jedné, ale opticky je vyvolán dojem poměru čtyři ku jedné. Nebo ještě vyššího poměru.

Čtěte také: Plasty a znečištění oceánů: vizualizace

Protože se jedná o obrázky předmětů, které jsou v reálu trojrozměrné, musí ten druhý pytel být také dvojnásobně tlustý proti tomu prvnímu. Jak stojí psáno ve vaší učebnici geometrie, poměr mezi objemy podobných těles je stejný, jako poměr mezi třetími mocninami jejich stran. Dvě na třetí je osm. Když je v jednom pytli 30 dolarů, musí být ve druhém, který je osmkrát objemnější, ne 60 dolarů, ale 240 dolarů.

No, a to je právě ten dojem, který můj vychytralý graf vzbuzuje. Říkám sice „dvojnásobný“, ale vzbuzuji trvalý dojem obrovského poměru osm ku jedné.

A opět mě těžko usvědčíte z nějakého zločinného úmyslu. Udělal jsem jen to, co dělá velká většina lidí. Newsweek to udělal - a zrovna s pytli peněz.

Americká Společnost železa a oceli to udělala s dvojicí tavících pecí. Cílem bylo ukázat, jak vzrostla kapacita ocelářství mezi roky 1930 a 1940 a tak naznačit, že to ocelářský průmysl dokázal na vlastní triko, bez toho, že by se dožadoval nějaké vládní podpory. Samotná tato skutečnost má daleko vyšší hodnotu než způsob, jakým byla prezentována.

Tavící pec, která představovala přírůstek kapacity 10 milionů tun, dosažený během třicátých let, byla nakreslena tak, že měla na výšku jen něco přes dvě třetiny toho, co ta druhá, která představovala 14,25 milionu tun, zbudovaných ve 40tých letech. Oko spatřilo dvě tavící věže, z nichž jedna zabírala skoro třikrát větší plochu než druhá. To je to, co dokáže jednorozměrný obrázek - řekne „téměř jedna a půl“, ale vnímány jsou „tři“.

Čtěte také: Klimatické změny v Libereckém kraji

Tento umělecký kousek ocelářů měl v sobě ještě jednu zajímavost. Ta druhá tavící věž nějak horizontálně ztloustla v porovnání s rozměry své kolegyně a černý sloupec, znázorňující tekuté železo, se proti předcházejícímu desetiletí jeden a půlkrát prodloužil. To byl ten původní 50 procentní růst, nakreslený jako 150 procentní, který ovšem vypadá jako 1500 procent, aniž bychom si já a moje logaritmiské právítko něčeho všimli. Z aritmetiky se tak stává přelud.

Newsweek jednou psal o tom, že „staří lidé stárnou déle“ a dokazoval to grafem, na němž byly dvě mužské postavy. Jedna představovala současnou očekávanou míru dožití 68,2 roky a druhá míru očekávaného dožití 34 roky v letech 1879-1889. Byla to ta samá stará písnička: Jedna postavička byla dvakrát vyšší než druhá, takže byla zároveň osmkrát mohutnější. Tento obrázek udělal z daného faktu senzaci, aby ho vylepšil. Nazval bych to určitým druhem bulvární žurnalistiky. Je to stejná záležitost jako v časopise, který přináší ustřižený nebo „šmrncnutý“ čárový graf.

Když se mění velikost objektu v grafu, je tu ještě jedno riziko. V roce 1860 bylo v USA něco přes 8 milionů dojnic a v roce 1936 jich bylo přes 25 milionů. Znázorníme-li tento růst tak, že namalujeme dvě krávy, z nichž jedna bude třikrát větší než druhá, tak přeženeme dojem způsobem, o kterém jsme mluvili. Ale zběžný pohled na takový obrázek může vyvolat ještě podivnější dojem a to, že krávy jsou dnes větší, než byly dříve.

Uplatníte-li stejnou klamavou techniku na vývoj populace nosorožců, tak vám vyjde právě toto.

Čísla, procenta, grafy. Jsme jimi zavaleni, nasyceni, přesyceni. Myslím, že jen málo lidí se skutečně zamyslí nad čísly, která na nás média denně chrlí. Miliony, miliardy, biliony, ať už eur, tun CO2, barelů ropy, metrů krychlových plynu, terawatthodin elektřiny, gigawattů instalovaných solárních panelů nebo větrných elektráren. Čísla a grafy mají přesvědčit a podpořit argumenty pisatele.

Problém klimatu je však problémem globálním. To, co ovlivňuje klima na Zemi, je koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Vzhledem k obrovské setrvačnosti těchto procesů je vývoj klimatu v příštích dvaceti letech již determinován. Klima se bude oteplovat a nikdo už s tím nic neudělá, i kdybychom od zítřka snížili globální emise na nulu. Zvýšení průměrné teploty o dva stupně na konci století je patrně nevyhnutelné.

Jak vidíme, spotřeba primární energie trvale roste. Graf ukazuje vývoj celosvětové spotřeby primární energie od roku 1965 (Zahrnuje tzv. obchodovatelné zdroje primární energie a nikoliv tradiční biomasu, která představuje kolem 5 procent světové spotřeby, pozn. aut.).

Globální spotřeba primární energie od r. Celková spotřeba primární energie nadále rychle roste, ale mění se podíl různých zdrojů primární energie? Je poučné představit stejná data v procentech.

V roce 1965 představovala fosilní paliva 93,5 procent spotřeby, v roce 1980 to bylo 91 procent, v roce 2000 86,1 procenta a v roce 2019 84,3 procenta, tedy víceméně stejný podíl posledních 20 let, kdy se intenzivně rozvíjely obnovitelné zdroje. Podíl fosilních paliv poklesl o 9,2 procenta za 54 let. Celková spotřeba přitom za stejnou dobu vzrostla o 375 procent.

Celková spotřeba primární energie nadále rychle roste, ale mění se podíl různých zdrojů primární energie? Podíl různých zdrojů na celkové spotřebě primární energie od r. Z grafů není zřejmá energetická transformace od fosilních paliv k bezuhlíkovým zdrojům energie. Obnovitelné zdroje přispívají k růstu celkové spotřeby, ale nenahrazují fosilní zdroje, které nadále rostou.

Dá se reálně očekávat, že se tento trend naprosto zásadním způsobem změní? Spotřeba uhlí, plynu a ropy vzrostla od roku 2000 celkem o 200 EJ, spotřeba z obnovitelných zdrojů o 26,5 EJ (EJ : exajoule, tj. 1018 joulů, asi 278 terawatt-hodin, pozn. Detail vývoje spotřeby za posledních 20 let je znázorněn na následujícím grafu: spotřeba uhlí, plynu a ropy vzrostla od roku 2000 celkem o 200 EJ, spotřeba z obnovitelných zdrojů o 26,5 EJ (EJ : exajoule, tj. 1018 joulů, asi 278 terawatt-hodin, pozn.

Dá se očekávat, že obnovitelné zdroje, bioplyn, biopaliva, zelený vodík dokáží nahradit fosilní zdroje v příštích několika desetiletích? Evropská unie se snaží být příkladem ve snižování emisí pro celý svět. Pokud se Evropě podaří vytvořit procesy, postupy, technologie a nástroje, které umožní transformaci k postfosilní ekonomice, bude nepochybně vzorem hodným následování.

Evropa má prostředky k podpoře růstu energetické efektivity i na výzkum a vývoj nových technologií. I výrazné snížení spotřeby a emisí v EU jen marginálně ovlivní situaci ve světě, kde stále rostoucí podíl spotřeby primární energie připadá na rozvojové země (42 procent světové spotřeby v roce 2000 a 65 procent v roce 2019), které kladou a nadále budou klást ekonomický růst a vzestup životní úrovně svých obyvatel na první místo. Bohužel nedostatek systémového přístupu a hledání politických a ideologických kompromisů mezi zeměmi sedmadvacítky zatím nenaznačuje, že by se EU takovým vzorem skutečně stala. Důležité je, že Evropská unie představuje jen necelých 12 procent světové spotřeby primární energie a méně než 10 procent světových emisí CO2.

Nikdo neví, co budoucnost přinese. Extrapolovat trendy z minulosti je samozřejmě riskantní. Nicméně z jednoduchého rozboru dat a trendů spotřeby primární energie a s ní přímo souvisejících emisí CO2 je zřejmé, že jejich zásadní pokles (a jedině takový pokles je kompatibilní s reálnou šancí zabránit klimatické katastrofě) je možný jedině v důsledku naprosto zásadní a radikální změny celého ekonomického systému založeného na principu růstu HDP, výrazného snížení spotřeby energií ve vyspělých zemích, zastavení jakýchkoliv nových investic do uhelných elektráren, strukturálních změn v oblasti dopravy a mobility, lokalizace výroby a spotřeby, snižování spotřeby masa, spotřeby hnojiv a mnoha dalších opatření.

Terminologie zeleného nebo udržitelného růstu, kompatibility ekonomického růstu a ochrany životního prostředí jsou nebezpečnými iluzemi. Taková opatření ve svých důsledcích znamenají konec konzumní společností a celé termoindustriální civilizace založené na fosilních palivech, civilizace, kterou lidstvo vybudovalo za posledních 150 let. Přírodní zákony ale nezmění ani sebevětší politická vůle, ani takzvané zákony ekonomické. Ke změně klimatu dojde, k vyčerpání fosilních paliv také.

V nástrojovém mixu se vedle tržních ekonomických nástrojů uplatňují četné finanční nástroje. Současná soustava ekonomických nástrojů v ochraně přírody a krajiny se v České republice utváří od r. 1990 a její vývoj dále pokračuje. Bylo by mimo možnosti tohoto příspěvku uvést jejich úplný výčet. Cílem článku je stručně uvést státem nastavované ekonomické nástroje, které krajinu a biodiverzitu ovlivňují významnějším způsobem a pokusit se okomentovat jejich využívání, efektivitu a případně jejich budoucnost (nejsou tedy zmíněny nástroje vytvářené samosprávami či nevládním sektorem). Záměrně byly ponechány stranou finanční ekonomické nástroje negativní stimulace (např. sankce, poplatky, zabavování jedinců zvláště chráněných druhů apod.).

Základní vlastností tržních ekonomických nástrojů je jejich celoplošná působnost. Usměrňují rozhodování a běžné chování právnických i fyzických osob. Nejdůležitějším tržním ekonomickým nástrojem jsou jistě daně.

V České republice však patří tyto daně k nejnižším v Evropě. Chráněná území a pozemky s přírodními podmínkami vylučujícími jakékoliv ekonomické využití jsou u nás sice osvobozeny od daně z nemovitostí a v posledních letech se právě osvobození tzv. neplodných pozemků (různých remízů, mokřadů, kamenných snosů apod.) začalo více diskutovat (zejména v souvislosti se zpřísněním podmínek pro posuzování ekonomické ne/využitelnosti pozemků ze strany ministerstva financí), přesto tato daňová úleva stále nemá na rozhodování vlastníka či hospodáře významnější vliv. Lze však očekávat narůst významu tohoto nástroje, mj. v souvislosti s rychlým růstem ceny nemovitostí.

Dalším daňovým nástrojem je možnost snížení základu daně z příjmů v případě podpory aktivit v oblasti ochrany přírody a krajiny. I když objem darů právnických a fyzických osob trvale narůstá, nedosáhne pravděpodobně v dohledné době takového významu jako v některých jiných zemích (Itálie, Slovensko, Maďarsko ad.) se zavedenými daňovými asignacemi, tj.

Dalším důležitým tržním ekonomickým nástrojem by mohla být povinnost finančního zajištění preventivních nebo nápravných opatření uložených provozovatelům, kteří mohou způsobit ekologickou újmu (měřitelnou nepříznivou změnu mj. u chráněných druhů volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin, nebo na přírodních stanovištích), kterou zavedl zákon o předcházení ekologické újmě z r. 2008. Bohužel, transpozice evropské legislativy se v této oblasti ne zcela zdařila a zákon se téměř neaplikuje.

Mezi důležité ekonomické nástroje patří (některé) poplatky za poškozování životního prostředí, jejichž příjemcem je zčásti Státní fond životního prostředí, který je následně vrací v podobě podpory mj. různých opatření ke zlepšení přírody a krajiny, na výkupy zvláště chráněných území apod. Mezi významné poplatky z hlediska ochrany přírody a krajiny patří odvody za dočasné či trvalé vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu a poplatky za odnětí pozemků určených k plnění funkcí lesa a za vypouštění odpadních vod. Byť odvody za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu již obsahují progresi odrážející význam konkrétního území pro přírodu a krajinu, přesto by do budoucna bylo třeba více zohlednit plnění ekosystémových funkcí.

Poplatek, který by v případě doplnění chybějící legislativy patřil mezi nejčastěji využívané, je odvod za kácení dřevin. Již od r. 1992 máme v ZOPK uvedenu možnost uložit namísto provedení náhradní výsadby odvod do rozpočtu obce tomu, kdo pokácí dřeviny z důvodu výstavby. Výši odvodů, podmínky pro jejich ukládání i případné prominutí má stanovit zvláštní zákon. Ten však stále neexistuje. Přitom obce o možnost odvodů stojí, protože pozemků pro realizaci náhradní výsadby je nedostatek a obce by raději využily finanční prostředky získané z odvodů na péči o stávající veřejnou zeleň. Snad se v dohledné době začne na příslušné legislativě pracovat.

Dalším finančním nástrojem, diskutovaným zejména v poslední době v souvislosti s nárůstem počtu návštěvníků, jsou poplatky za vstup či vjezd do zvláště chráněných území. V současnosti se poplatky nevybírají s výjimkou vstupného na návštěvnické okruhy vybavené infrastrukturou, bez které by daná část chráněného území zpravidla nebyla dostupná.

Zavedení faktického poplatku za vstup do zvláště chráněných území v podmínkách České republiky není podle mého názoru vhodné. Asi by bylo možno uvažovat o poplatku za vstup jen do nejcennějších částí a klidových zón národních parků. Naproti tomu poplatek za vjezd do národních parků, kdysi již zavedený, by bylo účelné (po potřebném doplnění legislativy) znovu zavést a výnos z něj využít mj.

Efektivními administrativně právními nástroji je ukládání realizace náhradních opatření. Nejčastěji jde samozřejmě o již zmíněné uložení náhradní výsadby při povolování kácení dřevin. Dalším příkladem jsou kompenzační opatření ukládaná s cílem zajištění soudržnosti soustavy Natura 2000 v případě realizace koncepce či záměru s prokázaným negativním vlivem na předmět ochrany či celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti.

Stále více na významu nabývá institut náhrady újmy, který byl do zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK) začleněn v roce 2004 (k další změně této zákonné úpravy došlo novelou ZOPK z r. 2009). Více jak patnáct let administrace újmy přineslo množství zkušeností, výkladů a také judikátů (jen AOPK ČR čelila více jak sto žalobám v této agendě), které praxi upřesnily.

Kromě aktualizace některých sazeb je třeba doplnit nové, např. za omezení hospodaření na orné půdě nebo za omezení pastvy v oblastech s opakovaným výskytem vlka (resp. úhradu zvýšených nákladů spojených s údržbou zabezpečení pastvin a organizací pastvy). Dále je nutno omezit prostor pro spekulativní žádosti o újmu a odstranit zbytnou administrativu (zjm. množství povinných příloh).

Stát neproplácí jen újmu za ztížení hospodaření, ale od r. 2000 také přímé škody způsobené vybranými zvláště chráněnými druhy živočichů. Konkrétně je předmětem náhrady škoda způsobená na běžně chovaných domestikovaných zvířatech, psech sloužících k jejich hlídání, rybách, včelstvech a včelařském zařízení, nesklizených plodinách, trvalých porostech, uzavřených objektech nebo movitých věcech v uzavřených objektech a také na životě nebo zdraví fyzické osoby.

Do této skupiny nástrojů patří ještě náhrada škody způsobená realizací opatření ke zlepšení přírodního prostředí. Vlastník je povinen strpět realizaci opatření (pokud jej nezajišťuje sám) a za případnou škodu mu náleží náhrada od orgánu ochrany přírody, který opatření provádí (§68, odst. 4 ZOPK).

Již v r. 1992 byly schváleny první krajinotvorné programy. Nejoblíbenější z nich pro příjemce podpory je Program péče o přírodu, který funguje nepřetržitě od roku 1996. K významné proměně krajinotvorných programů došlo v souvislosti s možností hradit opatření investičního a obnovního charakteru z prostředků Evropské unie.

Spíše doplňkový charakter má program Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny. Ročně je v něm alokováno několik desítek miliónů korun a je z něj hrazeno zejména zajištění opatření k podpoře předmětů ochrany chráněných území, příprava a realizace záchranných programů a programů péče o zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů a pořizování podkladových materiálů a studií.

Realizace adaptačních opatření pro zmírnění dopadů klimatické změny na ekosystémy je podporována v malé míře, komplementárně k Operačnímu programu Životní prostředí (OPŽP). V příštích třech (vč. letošního roku) letech však nabyde program na významu, protože bude s jeho využitím administrována část Národního plánu obnovy, konkrétně 1,23 mld. Pokud se týče objemu alokovaných prostředků, pak řádově významnější část Národního plánu obnovy určená pro opatření v krajině bude distribuována prostřednictvím MZe, a to zejména na realizaci pozemkových úprav, opatření na zvýšení odolnosti lesů na klimatickou změnu, opatření pro zadržování vody a další adaptační patření.

Péče o přírodu a krajinu je v České republice významně podporována z programů EU. V čím dál větší míře se v České republice v oblasti péče o biodiverzitu rozvíjí čerpání s unijních programů (př. LIFE, Horizon Europe ad.), i když stále nedosahuje úrovně jako v některých jiných členských zemích. Na biodiverzitu jsou opakovaně zacíleny také fondy EHP a Norska, u nichž by si však zasloužila zlepšení (zejména zrychlení) administrace podpory na straně našeho státu.

Celá řada projektů zaměřená na ochranu druhů, konektivitu krajiny a výměnu zkušeností v oblasti ochrany přírody a osvětu veřejnosti je úspěšná v čerpání z programů přeshraniční, nadnárodní a mezinárodní spolupráce. Limitujícím faktorem pro větší zájem žadatelů pro čerpání prostředků z většiny těchto zdrojů je zajištění kofinancování.

Nejdůležitějším operačním programem pro podporu opatření zlepšujících stav přírody a krajiny je bezesporu Operační program Životní prostředí (OPŽP). V období 2014-2020 bylo v prioritní ose zaměřené na ochranu a péči o přírodu a krajiny alokováno 9,1 mld. Kč. S podporou z OPŽP se podařilo zrealizovat množství revitalizací vodních toků, obnovy mokřadů, přírodních biotopů, projektů rekonstrukcí veřejné zeleně, založení krajinných prvků atd.

Stav územní ochrany přírody a krajiny spolurozhoduje o dalším vývoji zaniklých krajin. Pro vizualizaci stavu územní ochrany přírody a krajiny byla využita volně dostupná databáze zvláště chráněných území a vrstva lokalit soustavy NATURA 2000, které poskytuje AOPK ČR.

tags: #graf #na #vývoj #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění v Jablonci
• Záchrana leguána
• Inspirace přírodou v umění
• O Trojské kotlině
• Analýza ohrožení zastupitelské demokracie