Graf znečištění naší země

Kvalita ovzduší není dána jen samotným množstvím emisí, ale i dalšími faktory. Jedním z nejvýznamnějších jsou meteorologické a rozptylové podmínky, které mohou mít na kvalitu ovzduší vliv velmi výrazný a v určitých situacích i dominantní. Právě meteorologické a rozptylové podmínky bývají hlavním zdrojem meziroční variability v úrovni znečištění ovzduší.

Vliv meteorologických podmínek na kvalitu ovzduší

Rychlost větru

Rychlost větru má na kvalitu ovzduší velmi výrazný vliv. Pro kvalitu ovzduší jsou obecně prospěšné vyšší rychlosti větru, které zajistí intenzivnější rozptyl - znečišťující látky se od svého zdroje rychle šíří a nedochází k jejich kumulaci.

V určitých specifických situacích může být vliv rychlosti větru na ovzduší opačný. Příkladem takové situace jsou lesní požáry nebo stavební činnost - při vyšších rychlostech větru může docházet k intenzivní resuspenzi, tedy víření částic již usazených na povrchu a v případě lesních požárů šíření znečištění do širšího okolí.

Srážky

Srážky, ať už kapalného (např. déšť) nebo pevného (např. sněžení) skupenství, mají na koncentrace znečišťujících látek v ovzduší velmi pozitivní vliv. Zejména při intenzivnějších srážkách se úroveň znečištění ovzduší velmi rychle snižuje. Částice jsou smývány z ovzduší na povrch.

Směr větru

Směr větru ovlivňuje, kam se bude znečištění primárně šířit z místa svého zdroje. V určité lokalitě tak může být kvalita ovzduší výrazně zhoršená, pokud zrovna fouká ze směru významného zdroje. Toto platí i na delší vzdálenosti.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

V oblasti Jihomoravského a Zlínského kraje bývají například koncentrace v zimním období nejvyšší při severovýchodním proudění, kdy se do těchto oblastí dostává znečištění z Moravskoslezského kraje nebo až z Polska, kde bývá znečištění zejména v topné sezóně velmi významné. Na naše území se může na velkou vzdálenost dostat při určitém směru proudění a podmínkách například i písek ze Sahary.

Teplota vzduchu

Teplota vzduchu má na kvalitu ovzduší vliv jak přímý, tak nepřímý.

Přímý vliv teploty souvisí s teplotním zvrstvením atmosféry. Za běžných podmínek teplota s rostoucí výškou nad povrchem v přízemní vrstvě atmosféry klesá. Teplejší vzduch u povrchu tedy přirozeně stoupá vzhůru a s ním dochází i k rozptylu znečišťujících látek ve vertikálním směru. Za určitých podmínek (nejčastěji v zimě) se může v určité výšce nad povrchem vytvořit vrstva teplejšího vzduchu, tzv. inverzní vrstva. Vzduch pod touto vrstvou je chladnější, a tedy nestoupá. Během této přízemní teplotní inverze je velmi omezen rozptyl a znečištění se u země kumuluje.

Nepřímý vliv teploty vzduchu spočívá ve vlivu teploty na zdroje znečišťování ovzduší. Nejvýznamnějším zdrojem znečištění je v České republice vytápění. Nízké teploty znamenají vyšší míru vytápění, a s tím souvisí také větší množství emisí z vytápění. Teplota vzduchu má vliv i na emise jiných zdrojů, vyšší emise mají například také vozy při studeném startu.

Intenzita slunečního záření

Intenzita slunečního záření ovlivňuje koncentrace přízemního ozonu. Tato znečišťující látka nemá přímý zdroj a vzniká až reakcemi v ovzduší. Tyto reakce označujeme jako fotochemické - jsou katalyzovány slunečním zářením.

Čtěte také: Plasty a znečištění oceánů: vizualizace

Nejvyšší koncentrace přízemního ozonu bývají pozorovány během horkých a slunečných letních dnech s vysokými teplotami vzduchu. Právě za těchto podmínek probíhají reakce, dávající vznik přízemnímu ozonu, nejintenzivněji.

V zimním období může mít sluneční záření pozitivní vliv na kvalitu ovzduší, protože ohřívá povrchy a může tak snižovat potřebu vytápění.

Příklad: únor 2020

Dobrým příkladem vlivu meteorologických podmínek na kvalitu ovzduší je únor 2020. Tento měsíc byla totiž kvalita ovzduší velmi výjimečně dobrá, a to díky kombinaci několika faktorů.

• Teplota - Průměrná teplota v ČR byla v únoru 2020 3,7 °C, dlouhodobý průměr 1981-2010 přitom činí -0,9 °C. Odchylka o více než 4,5 °C je výjimečně vysoká.
• Srážky - V ČR napršelo v únoru 2020 v průměru 78 mm srážek, v třicetiletí 1981-2010 to přitom bylo pouze 38 % - méně než polovina.
• Rychlost větru - ČR se v únoru 2020 prohnaly dvě vichřice a celkově se jednalo o měsíc relativně větrný.

Vysoké teploty, bohaté srážky a větrno jsou faktory, které každý sám o sobě obecně přispívají k dobré kvalitě ovzduší. V zimních měsících bývají koncentrace znečišťujících látek (s výjimkou ozonu) nejvyšší. V únoru 2020 byly hodnoty koncentrací různých znečišťujících látek na řadě stanic téměř nebo zcela na úrovni letních měsíců.

Koncentrace v únoru 2020 byly na stanicích často o desítky procent nižší, než je únorový průměr 2010-2019. Za tímto zlepšením stojí právě vliv meteorologických a rozptylových podmínek.

Čtěte také: Klimatické změny v Libereckém kraji

Globální emise CO2

Začneme „doma“, konkrétně tedy u emisí CO2 Českou republikou. Jak vidíme na grafu, na rozdíl od grafů vývoje koncentrací a emisí znečišťujících látek, není zde žádný výrazný rozdíl mezi rokem 1960 (99 Mt) a 2017 (108 Mt). Jistý trend zde však patrný je - nejhorší situace byla přibližně mezi roky 1975 a 1990. Od roku 1990 došlo ke zlepšení, v posledních letech je trend spíše stagnující.

Jak vypadala globálně situace před více než 50 lety v roce 1960? Jednoznačně nejvyšší emise CO2 tehdy produkovaly Spojené státy americké - přibližně 2890 Mt. S velkým odstupem pak na nelichotivém druhém místě bylo Rusko (oblast Ruska tehdejšího Sovětského svazu) s 890 Mt. Třetím největším producentem CO2 pak bylo Německo (814 Mt) a na čtvrtém místě Čína (780 Mt).

Nejhůře dopadlo Lucembursko, kde v roce 1960 vycházelo na jednoho obyvatele přibližně 36,6 t CO2 ročně. Druhá nejhorší situace byla v Kuwajtu (28,9 t) a až na třetím místě USA (16 t), které tehdy dominovaly, co se týče absolutních hodnot.

O 57 let později je situace po stránce ročních emisí CO2 jednotlivých států odlišná. Nelichotivému žebříčku opět dominuje jedna země - tentokrát už to nejsou Spojené státy americké, ale vcelku očekávaně Čína (9840 Mt). USA se sice posunuly na druhé místo, celkové množství CO2 emisí USA je však téměř dvojnásobné v porovnání s rokem 1960.

Pokud se podíváme na přepočet emisí CO2 na obyvatele, je na tom Čína s přibližně 7,1 t lépe i než Česká republika (10,2 t). V přepočtu na obyvatele měl loni ze zemí s dostupnými daty nejvyšší emise CO2 Katar (49,2 t), dále Kuvajt (25,2 t) a Spojené arabské emiráty (24,7 t).

Na grafu výše opět vidíme nárůst v Číně, výraznější v období 2000 až 2010, v současné době, ale spíše stagnující trend. V Indii jsou emise přepočtené na osobu výrazně nižší, ale trend je zde neustále stoupající, podobně jako v absolutních hodnotách. Černou čarou je v grafu vyznačen průběh emisí CO2 na osobu pro Českou republiku. Je vidět, že na začátku a na konci sledovaného období 1960 a 2017 jsou hodnoty téměř totožné se sousedním Německem.

Nejnižší emise CO2 na osobu připadají na málo vyspělé země v Africe, jako je Angola, Čad, Somálsko, Burundi nebo Demokratická republika Kongo. U Angoly je to pouze přibližně 0,02 t/osobu/rok.

Od roku 1960 došlo k významným změnám v absolutních hodnotách emisí CO2 pro jednotlivé státy. Nejvíce CO2 v současnosti produkuje Čína, následovaná USA a Indií. Ač jsou však v Číně a Indii celkové emise vysoké, pokud vezmeme v potaz i počet obyvatel těchto států, jsou naopak relativně nízké. Z grafu trendů je už vidět snaha Číny redukovat emise CO2. To stejné však nelze říct například o Indii, kde dochází k neustálému nárůstu.

Česká republika si dnes co do množství CO2 na osobu stojí v žebříčku zemí výrazně lépe - v roce 1960 patřilo území ČR k zemím s nejvyšší hodnotou. Mezi země s vysokou hodnotou emisí CO2 na osobu patří kromě zemí arabského poloostrova například také USA, Kanada či Austrálie.

Nelze proto říci, že je situace v těchto vyspělých zemích dobrá a problémem jsou pouze rychle se rozvíjející a lidnaté země Asie.

Zapojení států mimo EU

Do opatření proti změnám klimatu se chtějí zapojit i mimoevropské státy. Indie prostřednictvím premiéra Nárendry Módího na klimatické konferenci OSN v Glasgow oznámila záměr dosáhnout do roku 2070 uhlíkové neutrality. Na akci však chyběli lídři Ruska a Číny. Tyto státy přitom patří mezi největší světové znečišťovatele. Bez zeleného úsilí zemí mimo EU nemohou ekologické deklarace přinést výraznější efekt.

Indie následuje se svými cíli další významné ekonomiky. Spojené státy s Evropskou unií zveřejnily záměr dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2050, Čína o deset let později podobně jako Rusko. Peking ovšem současně upozornil, že jeho emise oxidu uhličitého v následujících letech ještě porostou. Z dalších států se připojil Vietnam, který chce přestat s vypouštěním skleníkových plynů do roku 2050.

Členským zemím Evropské unie, Velké Británii a Spojeným státům se již několik desetiletí daří snižovat objem vypouštěných skleníkových plynů. Například EU a Spojené království se na světových emisích oxidu uhličitého podílejí z necelé desetiny. Poněkud jiný pohled i argumentaci nabízí vývoj emisí oxidu uhličitého v přepočtu na obyvatele. Statistiku i přes dlouhodobý pokles vedou Spojené státy. Následují Rusko a Čína, která předběhla Evropskou unii a Velkou Británii.

Čína, Rusko a Indie se však odmítly připojit k některým střednědobějším závazkům, jež v Glasgow zazněly. Se záměrem souhlasili lídři takřka stovky zemí. Část států, tentokrát včetně Ruska, se na konferenci zavázala, že do roku 2030 zvrátí úbytek světových lesů. Také podle českého premiéra Andreje Babiše konference nepřinesla v zásadě nic nového. Stanoviska jsou stále stejná, apeluje se na všechny státy světa, ne všichni se ale snaží jako Evropa, míní předseda vlády.

Znečištění ovzduší v ČR

Silně znečištěné ovzduší v ČR se zdaleka netýká jen Ostravska. Mezinárodně doporučený hygienický limit pro koncentraci nebezpečného jemného prachu splňují u nás jen odlehlé lokality na Šumavě a několika dalších místech. Ukázala to nedávná aktualizace databáze znečištění ovzduší Světové zdravotnické organizace (WHO).

Přitom podle českého zákona o ochraně ovzduší mají s plněním limitu problém pouze části průmyslového Ostravska. Český limit je totiž 2,5 x vyšší než zmíněné doporučení WHO. To vytváří dojem, že znečištění prachem se týká hlavně severní Moravy a vybraných (například dopravně zatížených) míst. Zlepšit tuto situaci mohou právě nyní poslankyně a poslanci v projednávaném zákonu o ovzduší.

Česko je jemným polétavým prachem zatíženo celoročně a téměř všude. Důvodem této úrovně znečištění je zejména spalování uhlí v domácích kotlích a kamnech, ale také doprava (zejména dieselová auta).

Vlivem zvýšených koncentrací prachu roste celková nemocnost i úmrtnost, zejména na onemocnění srdce a cév, mrtvice, onemocnění dýchacího ústrojí, kojenecká úmrtnost a potíže astmatiků, chronická bronchitida. Ultrajemné částice (velikost 0,001-0,1 mikrometru) mohou proniknout i do krevního oběhu, odkud se dále dostanou do všech orgánů. Prach na sebe navíc váže organické látky souhrnně označované jako benzo(a)pyren, který má prokázaně karcinogenní účinky.

Hnutí DUHA apeluje na vládu, aby silně přidala v řešení příčin znečištění. Je třeba přijmout další omezení pro provoz starých kotlů a kamen, zpoplatnit škody, které pálení uhlí způsobuje, a podporovat výměnu kotlů (a nově i kamen) také u sociálně slabých (předfinancování, administrativní podpora atd.).

Zároveň je třeba omezit znečištění z uhelných elektráren, které spalují velkou většinu uhlí. To mohou poslanci a poslankyně udělat již tento měsíc, kdy bude sněmovna projednávat ve třetím čtení novelu zákona o ochraně ovzduší. Piráti k ní navrhli kompromisní pozměňovací návrh, který omezí možnost uhelných elektráren dostat výjimku z nových limitů pro vypouštění znečištění maximálně do konce roku 2025. Návrh se netýká tepláren.

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:“Pokud nežijete uprostřed Šumavy, tak trvale dýcháte více nebezpečného jemného prachu, než je hygienický limit doporučený Světovou zdravotnickou organizací. Pokud však nežijete na Ostravsku, tak je to dle českého zákona v pořádku. Stanovuje totiž limit 2,5 krát vyšší, než doporučují přední světoví odborníci na ochranu zdraví. Situace má však řešení, v první řadě omezit spalování uhlí. Musíme dál limitovat provoz starých uhelných kotlů a kamen, ale stát zároveň musí podporovat jejich výměnu i v chudých domácnostech.

Emise skleníkových plynů v Evropě

Země Evropské unie se v rámci Kjótského protokolu zavázaly k různým omezením svých emisí a EU jako celek si pak ve své klimatické politice určila řadu cílů, které chce do budoucna naplnit. Dnes je tak EU lídrem v zavádění politik, které ji mají nasměrovat k nízkouhlíkové ekonomice.

Klimatická politika EU pak zahrnuje jak celoevropské prvky typu EU ETS, nebo zvyšování energetické efektivity zařízení, tak i národní politiky, které jdou ještě dál.

Evropský systém obchodování s emisními povolenkami (již zmiňovaný EU ETS) je hlavním nástrojem pro omezování (resp. regulaci) množství emisí vypouštěných do ovzduší z vybraných průmyslových a energetických sektorů. Jeho principem je, že každý emitent zařazený v systému EU ETS musí za každou tunu emisí skleníkových plynů zakoupit jednu emisní povolenku.

Emisní povolenky se obchodují na trhu (obdobně jako komodity) za cenu, která odpovídá jejich aktuální potřebě na trhu. Pokud je cena emisní povolenky vyšší, indikuje to nedostatek emisních povolenek na trhu a motivuje emitenty ke snižování emisí.

EU dnes sice své závazky dané v Kjótském protokolu plní, ale často se ozývají hlasy, že svou politikou negativně působí na průmysl, který se tak stává méně konkurenceschopným ve srovnání se zeměmi, které politiky na ochranu klimatu nezavedly.

V celkovém srovnání zemí EU, je pak vidět ustálený a mírně klesající trend vývoje vypouštěných skleníkových plynů.

Regionální emise CO2

V levé části jsou celkové roční emise světových regionů za rok 2023 v gigatunách CO2eq včetně procentuálního zastoupení (jedna gigatuna je miliarda tun). Plochy jednotlivých obdélníků odpovídají relativním emisím daného regionu. V pravé části jsou roční emise přepočtené na jednoho obyvatele daného regionu vyjádřeny v tunách CO2eq.

Česká republika produkuje 0,114 CO2eq ročně, co odpovídá 0,22 % světových emisí na 0,13 % globální populace. Asie produkuje více než polovinu globálních emisí, zároveň však představuje 59 % globální populace. Z jednotlivých států má v absolutních číslech nejvyšší emise Čína.

V přepočtu na obyvatele má ze sledovaných regionů nejvyšší emise Austrálie a Nový Zéland - přibližně dvojnásobné v porovnání s obyvateli České republiky.

tags: #graf #znečištění #naší #země

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění půdy chemizací
• Ochrana přírody v globálním kontextu
• Ekosystém ve městě
• Více o přírodě a oborech
• Recenze: Zaslepení EGR ventilu