Greenpeace: Návod k pasivnímu odporu za udržitelnou energii

Dříve se lidé nechávali obsluhovat otroky nebo využívali zvířat. Dnes se nechávají obsluhovat energií.

Dříve byl komfort jedněch závislý na utrpení jiných bytostí. Nyní je komfort těch, kteří si to mohou dovolit, závislý na utrpení celé planety.

Nechávejme se tedy obsluhovat tak a tolik, jak to opravdu potřebujeme. Energie je nejenom stále vzácnější a dražší, ale výroba neustále se zvyšujícího množství energie poškozuje životní prostředí takovým způsobem, že to ohrožuje existenci lidstva a života na planetě vůbec.

Spalování fosilních paliv je jedním z hlavních „viníků“ globálních změn klimatu, jejichž důsledky začínáme již pociťovat všichni.

Kromě hledání a využívání nových, čistých zdrojů energie je významným řešením rozumné hospodaření s energií, její co nejefektivnější využívání.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Elektřina u nás pochází většinou z velkých zdrojů, které představují zátěž pro životní prostředí, ať se jedná o spalování uhlí, problémy s ukládáním vyhořelého jaderného paliva, či o změnu krajiny při stavbách velkolepých vodních děl.

Energie z obnovitelných zdrojů je samozřejmě velmi důležitá, v budoucnu jiná než obnovitelná energie stejně nebude. Abychom však pokryli naši spotřebu jenom z ní, je potřeba spotřebu významně snížit.

Pro zájemce o výpočet vlastní uhlíkové stopy, tj. produkce skleníkových plynů např. při spotřebě energie v domech a bytech, v dopravě, energii uložené v materiálech, které považujeme za odpady, a také emisemi souvisejícími s naším jídlem, doporučujeme kalkulačku uhlíkové stopy.

Pasivní dům jako řešení

Pokud se rozhodujeme o stavbě nového domu či výrazné celkové rekonstrukci, nejlepší volbou je pasivní dům. Je to stavba, která při svém provozování splňuje přísná energetická kritéria.

Je výborně izolována, obálka je neprůvzdušná, má vynikající okna, což vše vede k tomu, že má minimální potřebu tepla na vytápění.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

Naopak v létě chrání před horkem, nepotřebuje mít energeticky náročné elektrické chlazení, což má v souvislosti s globálními změnami klimatu stále větší význam.

A proč takový dům nazýváme pasivním? Totiž většina tepla, které je potřeba na zachování tepelné pohody, se do domu dostává jaksi mimoděk - pasivně, z lidí, z používání spotřebičů, ze slunečních paprsků skrze okna.

Mechanické větrání zajišťuje(pasivní) návrat tepla z odpadního vzduchu - takzvanou rekuperaci.

Není pravda, že takový dům je výrazně dražší než běžný dům. Zkušenosti z Rakouska, kde stojí tisíce takových domů (u novostaveb představují už čtvrtinu trhu), ukazují, že jsou v průměru jen o 8-10 % dražší než „normální“ dům stejných rozměrů a stejné funkce, což je méně, než činí běžné rozmezí cen výstavby.

Jde přitom o příplatek za skutečný komfort. Pasivní dům je kromě toho nejlepším důchodovým spořením - na jeho provoz je potřeba jen minimální množství energie, a to znamená, že i peněz.

Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus

Nejlepším vytápěcím systémem je ten, který téměř nepotřebujeme, a nejlepší je to teplo, které nepropálíme.

Kvalitní izolace

Základem každého domu, rodinného či bytového, je kvalitní izolace. Jak tlustá má být izolace zdí? Jednoduchá odpověď - čím tlustší, tím lepší.

Dům se staví na sto let a izolace na padesát. Pokud se projektanti oprav bouří, ptejme se jich, jaké budou technické normy za dvacet či třicet let.

Méně než dvacet centimetrů by nikde na svislou zeď nemělo přijít, na šikmé střechy podstatně více. Z jakého materiálu zvolit izolaci?

Nejšetrnější materiál je samozřejmě přírodní - slaměné balíky, ovčí rouno, izolace z konopných či dalších vláken. Nejvýhodnější jsou slaměné balíky, jsou nejlevnější a izolují jako srovnatelně tlustá izolace z minerální vaty či polystyrenu.

Jsou vhodné i pro domácí, rukodělnou aplikaci. Není chybou použití minerální vaty nebo polystyrenu.

Na rozdíl od jednorázového užití například na hrníček či tácek si polystyren během let, kdy nám izoluje dům, bohatě odpracuje svoji energetickou stopu, energii, která je potřeba na jeho výrobu.

Úspora tepla v interiéru

V obytných místnostech stačí teplota 20-21 °C. Při vyšších teplotách zbytečně rozmazlujeme svoje tělo (viz kap. Zdraví), ale i mrháme teplem - ve skutečnosti jde o zlozvyk.

V jiných zemích tak rozšířený není, např. v Anglii bývaly ještě před půl stoletím obvyklé zimní teploty v obydlích kolem 13 °C, nyní jsou kolem 17 °C. Zvýšení teploty o 1 °C znamená zvýšení spotřeby energie asi o 6 %.

Jako zdroj vytápění volíme nejlépe biomasu, což je nejčastěji dřevo a dřevní odpad, ale může to být i například seno či oves - tedy vše rostlinného původu.

Jde o plně obnovitelný zdroj energie na rozdíl od topení fosilními palivy, tedy uhlím, zemním plynem, naftou a dalšími produkty. Současné kotle na spalování biomasy se komfortem obsluhy i účinností již vyrovnají ostatním řešením.

Například kotel pro vytápění s akumulací je v systému doplněn nádrží na vodu, kterou si ohřejeme dopředu, a tou pak vytápíme např. i několik dní, aniž bychom dále museli topit v kotli.

Za tělesa topení je vhodné k vnější zdi umístit hliníkovou fólii - lze koupit i samolepicí. Ta odráží zářivou složku tepla do místnosti a snižuje tak teplotu povrchu zdi, a tím i únik tepla ven.

Fólie bývá krytá vrstvičkou plastu, která její odrazné vlastnosti bohužel zhoršuje, a nalepená na pěnové podložce. Otopná tělesa nezakrýváme záclonami, nábytkem ani kryty z jakéhokoliv materiálu.

Teplotu zásobníku vody nastavíme na maximálně 55 °C. Při vyšší teplotě dochází k silnějšímu usazování vodního kamene na ohřívacím tělese.

Snižuje se tím životnost bojleru a dochází k energetickým ztrátám. Všechny trubky na teplou vodu máme co nejlépe zaizolované, a to nejen v domech, ale i v bytech.

Větrání a těsnost

Nejlepší metodou větrání v domech je takzvané řízené větrání s rekuperací tepla. Teplý vzduch není bez užitku odveden otevřeným oknem ven, ale odevzdá valnou většinu svého tepla přiváděnému vzduchu.

V domě se tak dá větrat stále, přiměřeně momentálním potřebám. Ve špatně těsněných domech, kde se „větrá“ skulinami mezi okny či dveřmi, se nejvíc větrá za mrazů, když je naopak potřeba větrat co nejskromněji.

Kdežto při řízeném větrání si nastavujeme intenzitu větrání sami, např. podle počtu osob v prostoru, nebo to za nás dělá soustava řízená čidly pachů atp.

Nutnou podmínkou je vysoká účinnost rekuperátoru, rozhodně více než 85 % (!). Dále též vynikající těsnost budovy, aby vzduch skutečně procházel jen přes větrací zařízení.

Docílit těsnosti budovy je pak věcí pečlivosti při stavbě a následného měření a oprav vadných míst. Rekuperace vzduchu je vhodná i do domů bytových.

Jak větrat v chladných obdobích, pokud rekuperační soustavu nemáme? Krátce, ale vydatně, využít všechna okna tak, aby se rychle vyměnil všechen vzduch, ale neochladily se stěny.

Ideálně je otevřít protilehlá okna či dveře a vyvětrat průvanem celý byt či část domu. Je lepší starý vzduch nahradit čerstvým, než jej jen postupně „ředit“.

V budovách málo utěsněných se nicméně stává, že za mrazů jsou netěsnostmi větrané „ažaž“, což se projeví na nepříjemně nízkých hodnotách relativní vlhkosti vzduchu. Netěsnosti totiž nevětrají podle potřeby, ale pořád…

Jen dojde-li k neobvyklým emisím zapáchajících látek nebo pokud je v interiéru plno lidí, může být i tam vhodné vyvětrat průvanem.

Spáry v oknech a ve dveřích navazující bezprostředně na interiér mají být přerušené těsněním. To může být levné, samolepicí z pěnového polyetylenu nebo ze silikonových profilů vsazených do drážek vyřezaných do křídel oken.

Podle tloušťky mezery volíme i těsnění. U často otevíraných oken a dveří raději volíme těsnění tak měkká, že nám při zavírání vůbec nepřekážejí.

Dveře, které nepřiléhají ke prahu, lze dole utěsnit pružnou manžetou doléhající k podlaze.

Při pořádném utěsnění se dosahuje opravdu velkých úspor energie a zcela se odstraní problémy s nepříjemně suchým vzduchem za mrazů.

Pokud ale máme v bytě lokální topeniště (kamna, krb apod.), je potřeba zajistit, aby „pěkně táhlo“ - může tehdy být potřeba někde jinde otevřít přívod vzduchu.

Regulace pokojové teploty při ústředním vytápění? Zásadně snížením výkonu topidla, a ne větráním!

Rozhýbat staré kohouty u radiátorů, případně je nahradit tzv.

Tepelná pohoda v místnosti je dána nejen teplotou vzduchu, ale i teplotou vnějších stěn, koutů, oken.

Jen v pasivních domech jsou i ty dostatečně teplé. Pomůže i to, že vzduch není příliš suchý, nechladíme se tehdy zbytečně moc odpařováním vlhkosti z pokožky.

Vzduch v dostatečně těsném a dobře izolovaném interiéru může mít bez problémů i za mrazů relativní vlhkost až 50 %, aniž jej záměrně zvlhčujeme.

Masivní vnější zdi starých, ale i nových domů izolují od hluku, větru a deště, ale teplo propouštějí příliš snadno. Nezbývá než na ně přidat další tlustou vrstvu, která tepelný odpor zdi, podlahy půdy či střechy řádově zvýší.

tags: #greenpeace #návod #pasivní #odpor

Oblíbené příspěvky:

• Maximální emise Zetor 25
• Ministerstvo a environmentální vzdělávání
• Hrozba pro životní prostředí
• Jihočeská recyklace stavebního odpadu
• Zákon o ochraně ovzduší - podrobný komentář