Organizace Greenpeace se dlouhodobě angažuje v řadě mezinárodních projektů a aktivit zaměřených na ochranu životního prostředí. Tyto aktivity zahrnují protesty proti těžbě ropy, právní bitvy s energetickými společnostmi a snahy o podporu obnovitelných zdrojů.
Protesty proti těžbě ropy v Arktidě
Nizozemská vláda se obrátila na Mezinárodní soud pro námořní právo, aby Rusku nařídil propuštění aktivistů Greenpeace, kteří byli zadrženi v Barentsově moři při protestu proti těžbě ropy. Třicet členů hnutí policie zadržela v Barentsově moři, kde protestovali proti těžbě ropy. Úřady na ně uvalily vazbu a viní je z pirátství, za které jim hrozí až patnáct let vězení. Věznění ekologové byli zadrženi u ropné plošiny společnosti Gazprom v polovině září na lodi Arctic Sunrise, plující pod nizozemskou vlajkou. Ruské úřady obvinily 30 zadržených, včetně dvou nizozemských občanů, z pirátství, za což jim v případě odsouzení hrozí až 15 let vězení. Ještě předtím na ně murmanský soud uvalil dvouměsíční vyšetřovací vazbu.
„Stát požaduje propuštění posádky a lodi,“ uvedlo nizozemské ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení. Ministerstvo očekává verdikt „do měsíce“. Sám soud ve svém komuniké jen ohlásil, že datum přelíčení stanoví „v příštích dnech“ bez dalšího upřesnění. Nizozemsko podle agentury AFP naznačilo, že by bylo ochotno přerušit soudní při, pokud by Rusko přistoupilo na jednání, avšak nikoliv před propuštěním zadržované posádky. Požádalo také soud o to, aby dohlédl na to, že Rusko nepodnikne „žádné další opatření, které by mohlo zhoršit či rozšířit“ spor.
Greenpeace postup Haagu uvítalo jako „velmi důležité gesto“, nicméně advokát hnutí Jasper Teulings připustil, že nejspíše opravdu potrvá čtyři týdny, než soud vydá své rozhodnutí.
Architektonická soutěž Airplot
Na začátku roku 2010 uspořádala organizace Greenpeace otevřenou mezinárodní architektonickou soutěž s názvem Airplot, jejímž smyslem bylo zachránit území v těsné blízkosti letiště Heathrow Londýn před expanzí a výstavbou 3 runwaye. Aktivisté Greenpeace odkoupili pozemek o rozloze 0,3ha uprostřed zájmového území v dotčené obci Sipson v sousedství hostince Krále Williama IV vybudovaného v 16. století. Na pozemku začali organizovat nejrůznější aktivity upozorňující na měnící se klima a kvalitu životního prostředí. S heslem „Our Climate, Our Land” (naše klima, naše země), viditelným z dálky i z letadla, zahájili na tomto pozemku sérii ekologických seminářů při zapojení místních obyvatel, donátorů i mezinárodní veřejnosti.
Čtěte také: Greenpeace a biomasa
Zadání bylo posaveno na myšlence ekologického centra a obranného bunkru k dočasnému úkrytu aktivistů Greenpeace v případě konání protestní akce. Pod vedením architekta Jiřího Palackého, v jeho ateliéru na Fakultě architektury VUT v Brně, vzniklo na toto téma 14 jedinečných konceptů, vytvořených převážně zahraničními studenty z Velké Británie, Itálie, Francie a Bulharska.
Soudní spor s Energy Transfer
Soud v Severní Dakotě nařídil environmentálním organizacím sdruženým pod hlavičkou Greenpeace, aby společnosti Energy Transfer, která budovala ropovod Dakota Access Pipeline, zaplatily odškodné ve výši 665 milionů dolarů za „pomluvu, přestupek, obtěžování, občanské spiknutí a další činy“. Společnost Energy Transfer zažalovala Greenpeace po demonstracích zorganizovaných proti projektu ropovodu v letech 2016 a 2017 za „pomluvu, přestupek, obtěžování, občanské spiknutí a další činy“.
Soudní porota v Severní Dakotě Greenpeace nijak nešetřila a prohlásila organizace sdružené pod hlavičkou Greenpeace za odpovědné, jejich metody označila za nezákonné a jejich jednání za škodlivé. Greenpeace už oznámila, že se proti tomuto soudnímu rozhodnutí odvolá.
Dakota Access Pipeline (DAPL) - téměř 1 900 kilometrů dlouhý ropovod, který přepravuje ropu z břidlicové formace Bakken v Severní Dakotě do obce Patoka ve státě Illinois - se stal středem velkých vášní. Již v roce 2016 indiánské kmeny Siouxů a Čejenů, podporované armádou aktivistů, celebrit a organizací včetně Greenpeace, tento projekt odsoudily jako projekt ohrožující posvátné indiánské kmenové území i vodní zdroje. Petice proti projektu podepsaly desetitisíce lidí a protesty na staveništích paralyzovaly stavební práce - zpoždění stavebních prací v důsledku protestů proti stavbě tohoto ropovodu a s tím spojené dodatečné náklady stály společnost Energy Transfer asi 300 milionů dolarů.
K velké nelibosti místních obyvatel, kteří už měli těchto křižáků přišlých odjinud plné zuby, se hněv demonstrantů často zvrhl v přímé násilí a vandalismus. V zájmu ukončení chaosu a urychlení tohoto projektu vydal v lednu 2017 tehdy čerstvě inaugurovaný prezident Donald Trump exekutivní memorandum a odsunul tak stranou podle něj „neuvěřitelně těžkopádný a děsivý schvalovací proces“.
Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku
Ropovod zahájil provoz v květnu 2017. Podle společnosti Energy Transfer organizace sdružené pod hlavičkou Greenpeace organizovaly demonstrace, financovaly nepokoje a šířily o projektu ropovodu lži. Soudní porota v Mandanu v Severní Dakotě dala 19. musí společnosti Energy Transfer zaplatit odškodné ve výši 665 milionů dolarů, což je částka, která zní jako vyhlášení války nevládním ekologickým organizacím. Dny všemohoucnosti a de facto beztrestnosti nevládních ekologických organizací v USA skončily.
Organizace Greenpeace USA nyní křičí, že bude donucena k bankrotu. Díky své síti dárců - malých, velkých i obrovských - by se tato nevládní organizace měla být schopná odrazit ode dna. Signál je jasný: ve Spojených státech už pro ty, kdo brzdí ekonomiku a pod rouškou idealismu pošlapávají práva ostatních, není místo.
Evropská reakce a směrnice proti SLAPP
V Evropě mezitím roste neklid. Organizace Greenpeace International se odvolala na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2024/1069 ze dne 11. dubna 2024 o ochraně osob zapojených do účasti veřejnosti, před zjevně neopodstatněnými žalobami a soudními řízeními - směrnici proti SLAPP (Strategic Lawsuits Against Public Participation, česky Strategické žaloby proti účasti veřejnosti, u nás také známé jako ‚náhubkové‘ či ‚roubíkové‘ žaloby). Tato směrnice byla přijata k ochraně jednotlivců, zejména novinářů a aktivistů, před žalobami, jejichž cílem je umlčet kritiku a účast veřejnosti tím, že poskytuje záruky, jako je brzké zamítnutí nepodložených nároků a finanční ochranu. Evropská unie je vždy připravena podporovat a financovat ty nejextremističtější nevládní organizace a tato konkrétní směrnice má za cíl ochránit tyto organizace před soudním řízením.
Organizace Greenpeace International podala v Nizozemsku v únoru 2025 s odvoláním na tuto směrnici žalobu proti americké společnosti Energy Transfer. Greenpeace podle svého prohlášení vztáhla tuto událost k širším ekologickým zájmům:„Organizace Greenpeace International sídlící v Nizozemsku se odvolává na nizozemský zákon o deliktech a zneužití práv, stejně jako na kapitolu V. směrnice EU přijaté v roce 2024, která chrání organizace sídlící v EU před žalobami a soudními řízeními mimo EU a opravňuje je k odškodnění. Směrnice spolu se stávajícím nizozemským právem otevírá cestu pro organizaci Greenpeace International, aby se mohla domáhat náhrad vůči třem společnostem ze skupiny Energy Transfer. Greenpeace International zaslala společnosti Energy Transfer oznámení o odpovědnosti v červenci 2024 a vyzvala ji, aby stáhla svou žalobu v Severní Dakotě a zaplatila náhradu škody, jinak bude čelit právním krokům. Energy Transfer odmítla.“
Greenpeace by si zjevně přála, aby organizace jako ona mohly přímo i nepřímo působit škody za stovky milionů dolarů a zároveň aby proti nim nemohl zasáhnout žádný soud.
Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus
Aplikovatelnost této směrnice EU na výše zmíněný rozsudek je ale sporná: Dotyčná směrnice EU dosud nenabyla v Nizozemsku účinnosti. Za činy spáchané v USA a za způsobené škody byla v první řadě shledána odpovědnou Greenpeace USA (400 milionů dolarů), zatímco předmětná směrnice EU se týká výhradně přeshraničních sporů. Podle článku 1 směrnice stanoví záruky proti zjevně neopodstatněným žalobním návrhům a zneužívajícím soudním řízením v občanskoprávních věcech s přeshraničním dopadem, zahájeným proti fyzickým a právnickým osobám proto, že se zapojují do veřejných záležitostí. Požadavek „přeshraničních dopadů“ znamená, že se tato směrnice nevztahuje na výhradně vnitrostátní případy.
Greenpeace byla shledána odpovědnou za aktivity, které vedly k násilí (ne za samotné násilí), nikoliv za to, že vyjádřila svůj názor. Podněcování k násilí není názor a předmětná směrnice EU se nevztahuje na násilné činy. Daná směrnice se primárně zaměřuje na ochranu jednotlivců a subjektů zapojených do veřejných záležitostí před zjevně neopodstatněnými nároky nebo zneužívajícími soudními řízeními v občanských a obchodních věcech s přeshraničními dopady.
Ekonomické dopady vojenských výdajů
Obrana a zejména investice do nových zbraňových systémů vyžadují stále více veřejných prostředků evropských států. Ekologická organizace Greenpeace toto politické směřování kritizuje, protože vojenské výdaje rostou na úkor jiných částí rozpočtu. Podle výzkumu organizace se mnohem více vyplatí dávat na peníze na ochranu životního prostředí, vzdělávání či zdravotnictví. Organizace Greenpeace na konci minulého roku zveřejnila zprávu o vojenských výdajích a jejich vlivu na hospodářství ve vybraných evropských státech.
Za posledních deset let vzrostly podle zprávy ekologů vojenské výdaje zemí EU téměř o 50 %, ze 145 miliard eur v roce 2014 na odhadovaných 215 miliard eur v roce 2023 (měřeno ve stálých cenách roku 2015). Německo zvýšilo své reálné vojenské výdaje o 42 %, Itálie o 30 %, Španělsko o 50 %. Země NATO a EU jako celek nyní vynakládají na své armády 1,8 % HDP, což se blíží aliančnímu dvouprocentnímu závazku. Ve všech státech k tomuto nárůstu přispěly nákupy zbraní a vybavení. V roce 2023 dosáhly evropské výdaje na zbrojení 64,6 miliardy eur (+270 % za deset let). Německo své výdaje ztrojnásobilo na 13 miliard eur, italské dosáhly 5,9 miliardy eur a španělské 4,3 miliardy eur. Skokově vzrostl dovoz zbraní do EU, v letech 2018 - 2022 se zvýšil třikrát. Polovina veškerého dovozu pochází z USA.
V letech 2013 až 2023 vzrostl reálný HDP v zemích NATO a EU v součtu o 12 %, v průměru o více než 1 % ročně, a celková zaměstnanost se zvýšila o 9 %. Vojenské výdaje ovšem rostly čtyřikrát rychleji než HDP. I z unijního rozpočtu se začaly financovat aktivity v oblasti vojenského výzkumu a výroby. Evropský obranný fond (European Defence Fund) získal na období 2021-2027 finanční prostředky ve výši 7,9 miliardy eur, z nichž bylo 2,7 miliardy eur vyčleněno na Evropský program obranného výzkumu (European Defence Research Programme). Evropský program rozvoje obranného průmyslu (European Defence Industrial Development Programme) disponuje 5,3 miliardy eur na technologické projekty souvisejícími s nákupy zbraní.
V roce 2021 země EU navíc vytvořily Evropské mírové prostředky (European Peace Facility) v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Tento program má na období 2021 - 2027 rozpočet 12 miliard eur a podílí se na financování vojenských operací a asistence v zemích na evropské periferii, především v Africe a na Blízkém východě.
Greenpeace těžce nese existenci obranných programů, protože „odvádějí finanční zdroje od výzkumu, inovací a průmyslových potřeb evropských ekonomik“ a „upřednostňují aktivity, jejichž cílem je vojenská síla na rozdíl od hospodářského rozvoje a udržitelnosti“. Nákupy zbraní sice stimulují další hospodářské aktivity, ale investice do jiných oblastí přináší ještě větší pozitiva. V souhrnu členové NATO a EU v letech 2013 - 2023 zvýšili celkové vládní výdaje o 20 % (v průměru o 2 % ročně), přičemž nižší nárůst byl zaznamenán u výdajů na vzdělávání (+12 %) a na ochranu životního prostředí (+10 %) a rychlejší na zdravotnictví (+34 %).
Zpráva Greenpeace se podrobněji zabývá Německem, Itálií a Španělskem. V hypotetické investici jedné miliardy eur porovnává hospodářský dopad nákupu zbraní ve srovnání s podporou ochrany životní prostředí, vzdělávání či zdravotnictví. V případě Německa zvýší zbrojní zakázky v hodnotě miliardy eur domácí výrobu o 1,23 miliardy eur. V Itálii tento nárůst dosahuje jen 741 milionů eur, protože velká část výdajů jde na dovoz, což zvyšuje produkci jiných zemí. Ve Španělsku činí nárůst domácí produkce 1,28 miliardy eur. Greenpeace dále uvádí počet nových pracovních pozic na plný úvazek, které díky nákupům zbraní vznikají.
V případě investice jedné miliardy eur do ochrany životního prostředí, ovšem domácí produkce vzrůstá o 1,75 miliardy eur v Německu, 1,9 miliardy eur v Itálii a 1,83 miliardy eur ve Španělsku. V oblasti vzdělávání a zdravotnictví se zvýšení produkce pohybuje v rozmezí od 1,19 do 1,38 miliardy eur. Pokud jde o pracovní příležitosti, v Německu by miliarda eur pomohla vytvořit 11 000 nových pracovních míst v oblasti ochrany životního prostředí, téměř 18 000 pracovních míst ve vzdělávání nebo 15 000 pracovních míst ve zdravotnictví. V Itálii se ekvivalentní čísla pohybují od 10 000 pracovních míst ve službách v oblasti životního prostředí po téměř 14 000 míst ve vzdělávání.
Zpráva na několika místech zmiňuje multiplikační efekt z hlediska výroby a zaměstnanosti, který je u tří alternativních veřejných výdajů (životní prostředí, vzdělávání, zdravotnictví) vyšší než efekt nových zbrojních zakázek. Tato zjištění podtrhují problematičnost současného zvyšování vojenských výdajů v Evropě. Z ekonomického hlediska je „militarizace špatný obchod“ (v originále „bad deal“). Rostoucí vojenské výdaje vedou Evropu k nižšímu hospodářskému růstu, tvorbě menšího počtu pracovních míst a nižší kvalitě rozvoje.
Na hospodářskou část Greenpeace navazuje doporučeními v oblasti geopolitiky. Organizace na jedné straně uznává nemožnost po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 uvažovat o evropské bezpečnosti výhradně v civilní rovině. Na druhé straně pokládá za nejlepší cestu k zajištění bezpečnosti politické a diplomatické dohody, iniciativy pro předcházení konfliktům, kontrolu zbrojení a odzbrojovací procesy. Nákupy vojenské techniky mohou „vést k novým závodům ve zbrojení, což může mít za následek další destabilizaci mezinárodního uspořádání v Evropě“.
Bezpečnost navíc nesmí být chápána pouze ve vojenském smyslu, ale být v souladu s rezolucí OSN 66/290 z 10. září 2012. Podle ní je v zájmu vytvoření a udržení míru nutné respektovat občanská, politická, hospodářská, sociální a kulturní práva. Zpráva Greenpeace varuje před posilováním evropského „vojensko-průmyslového komplexu“ a rostoucími nákupy zbraní, které vedou k nižší dostupnosti veřejných zdrojů pro oblast ekologie a společenského rozvoje.
Protesty na valných hromadách firem
Kromě akcionářů nespokojených s hospodařením firem využívají v posledních letech prostoru ke kritice chování společností i ekologičtí aktivisté. Občas dokonce stačí happening před vchodem či emotivní proslov osoby postižené bezohlednou podnikatelskou činností a mnohé firmy se začínají zabývat věcmi, které dříve ignorovaly, začínají diskutovat o svém směřování či měnit své předtím neměnné vnitřní politiky. To platí především o finančním sektoru, kde banky a pojišťovny často netuší, jakých nekalostí se dopouštějí jejich klienti. Pro pojišťovny pak hraje roli i fakt, že jejich klienti, kteří spalují fosilní paliva, a prohlubují tak změny klimatu, jim kvůli účtům za pojistné události spojené s extrémním počasím mohou způsobit značné škody. A to není byznys, který by se ředitelům pojišťoven líbil.
Ještě ten den, kdy organizace Greenpeace protestovala před její valnou hromadou, oznámila belgická banka KBC, že ruší takzvanou českou výjimku a nebude financovat uhelné projekty přes ČSOB, svoji českou dceru. Před valnou hromadou Generali se odehrály již dva protesty, po každém z nich banka zpřísnila své politiky na financování firem z fosilního průmyslu. Letos například oznámila, že nebude pojišťovat rozšíření problematického dolu Turów, který leží na česko-polské hranici a už nyní krade lidem žijícím na české straně vodu ze studní i z krajiny.
Pozdvižení loni vyvolal i protest na valné hromadě ropné společnosti Total. Proti těžbě ropy, která by poškodila unikátní korálový útes u ústí řeky Amazonky, zde totiž protestovaly desítky lidí. Tady se nedá mluvit, že by celou kampaň vyhrála aktivita na valné hromadě, nicméně licence Totalu na těžbu byla později zamítnuta. Pozornost minulý týden vzbudil i dvoudenní protest na valné hromadě uhelné firmy RWE v Německu, který předcházel demonstracím desítek tisíc lidí v Cáchách a blokádě dolu Garzweiler organizované iniciativou Ende Gelände.
Německá pobočka Greenpeace má po sérii protestů a blokád uhelné infrastruktury firmy RWE, největšího znečišťovatele ovzduší v EU, předběžným opatřením soudu zakázáno vstupovat na pozemky firmy pod vysokými, téměř likvidačními pokutami.
Aktivita v České republice
V České republice protestovala organizace Greenpeace loni na konci listopadu před mimořádnou valnou hromadou firmy ČEZ. Ráno svolala tiskovou konferenci, na níž představila studii Poslední nádech: Jak uhelné společnosti otravují vzduch v Evropě. Z ní vychází, že ČEZ je 4. Dobrovolnice a dobrovolníci Greenpeace rozdávali letáky informující o odvrácené straně podnikání firmy ČEZ akcionářům mířícím na jednání. Kromě toho také požadovali uzavření staré uhelné elektrárny Počerady, která je největším tuzemským producentem skleníkových plynů i toxické rtuti. Úspěch ovšem jejich počínání zatím nepřineslo, diskuzi o Počeradech k velké nelibosti ekologických aktivistů i minoritních akcionářů vedení firmy z agendy úplně vyškrtlo.
Předevčírem měla firma ČEZ šanci na reparát a mohla zařadit bod týkající se elektrárny Počerady do diskuze na letošní valné hromadě. Elektrárna Počerady, jejíž nejstarší části jsou staré již 50 let, se má tento rok prodávat kontroverznímu podnikateli Pavlu Tykačovi, který by ji rád provozoval další desítky let. Prodej je součástí tajné smlouvy z roku 2013, jejíž výhodnost pro firmu ČEZ je minimálně sporná. Ekologové se obávají, že v případě prodeje by zůstal největší tuzemský producent skleníkových plynů i toxické rtuti v provozu a Česká republika by pak neměla reálnou možnost splnit své klimatické závazky. Minimálně část lidí ve vedení ČEZ je nakloněna tomu, aby se jelo podle staré smlouvy a uhelná elektrárna se místo postupného uzavírání v příštím roce přepsala na přímého obchodního konkurenta.
Organizace Greenpeace proto připravila na dopoledne happening, při kterém se jedna akcionářka převlékla do kostýmu uhlí a dožadovala se vstupu na valnou hromadu, aby poděkovala za vstřícný přístup firmy k těžbě a spalování fosilních paliv. Tento happening ovšem byl jen předehrou toho, co mělo teprve přijít. Když vedení firmy ČEZ znovu odmítlo zařadit prodej Počerad na agendu, v prostoru před pódiem rozvinula šestice aktivistů a aktivistek Greenpeace pásku s nápisem CLIMATE CHANGE CRIME SCENE. Proti prodeji zastaralé elektrárny do soukromých rukou a proti zbytečnému prodlužování její životnosti protestovali desítky dalších aktivistů a aktivistek i před vstupem do hlavní jednací místnosti valné hromady.
Zájem o koupi německých dolů
Mezi zájemce o koupi německých hnědouhelných dolů a elektráren se poněkud překvapivě zařadila i mezinárodní ekologická organizace Greenpeace. Greenpeace tak možná bude soupeřit i s českými energetickými společnostmi ČEZ a EPH, které o tyto doly již dříve projevily zájem.
„Greenpeace se tím, že se přihlásilo do výběrového řízení na prodej uhelné divize Vattenfallu, rozhodlo aktivně přijmout odpovědnost za ochranu klimatu. Vattenfall ze svých pěti dolů každoročně vytěží přes 60 milionů tun uhlí. Pokud se jejími novými vlastníky stanou ČEZ či EPH, mohlo by to podle vyjádření Greenpeace znamenat rozšíření těžby ve dvou stávajících dolech (Welzow-Süd a Nochten) a dále otevření až tří nových.
„Vattenfall a švédská vláda musí přijmout zodpovědnost i za emise, které se vypouštějí mimo hranice vlastního státu. Pokud tak neučiní, je řada na nás. K prodeji švédských hnědouhelných aktiv v Německu se vyjádřil i vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR Jan Rovenský: „Dosavadní postup švédské vlády je groteskně pokrytecký.
Protest v elektrárně Chvaletice
Na chladicí věži elektrárny Chvaletice zůstává jedenáct aktivistů ekologické organizace Greenpeace. Věž obsadili v pondělí, protestují tím proti modernizaci a prodloužení provozu elektrárny, což podle nich přinese další zhoršení životního prostředí. Severní energetická, která elektrárnu vlastní, vyčísluje škody způsobené jejich počínáním.
„Dosud zjištěné škody, jako je rozstříhání plotu, vrtání do pláště chladicí věže a další, postupně vyčíslujeme. I pokud aktivisté nepoškodili ochranný nátěr věže, jak uvádí posudek Greenpeace, jedná se o škodu v řádu milionů korun. V pondělí aktivisté vyvěsili první část transparentu se vzkazem veřejnosti s nápisem Již brzy. Lidé mohli vybírat, která zpráva se k elektrárně hodí víc. Podle generálního ředitele elektrárny Luboše Pavlase způsobili aktivisté značné škody, policie je vyčíslila zhruba na 100.000 korun. Prostříhali žiletkový plot, poničili zábranu proti vstupu na věž a navrtali mnoho otvorů do jejího zdiva.
„Skořepina je silná jen 15 až 20 centimetrů. Dva ze čtyř kotlů hnědouhelné elektrárny z roku 1979 podstupují modernizaci zhruba za 2,5 miliardy korun, po níž by mohly být v provozu do roku 2030. Greenpeace tvrdí, že podle původních slibů měla být elektrárna odstavena nejpozději v roce 2020. Provoz elektrárny protest Greenpeace neohrožuje. Elektrárna Chvaletice je nejmladší hnědouhelnou elektrárnou v zemi, v provozu je od roku 1979. Pracuje v ní asi 350 lidí. Kvůli opravám dělá nyní svou obvyklou práci jen část z nich, část je převedena na náhradní práce a údržbu, další si vybírají dovolenou. Do provozu by měla být elektrárna uvedena opět v polovině října.
Závěr
Greenpeace hraje významnou roli v mezinárodním úsilí o ochranu životního prostředí. Její projekty a aktivity, ať už se jedná o protesty, právní bitvy nebo snahy o ovlivnění politiky firem, mají za cíl upozornit na environmentální problémy a přispět k jejich řešení.
tags: #greenpeace #projekty #v #zahraničí
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]