HSBC, Greenpeace a financování: Spor o udržitelnou budoucnost

Nedávno českým byznysem zahýbala zpráva, že z loni naplánovaného a ohlášeného bankovního sňatku, jímž měla vzniknout třetí největší banka v Česku, sešlo. Mohl jím být narušen dosavadní triumvirát České spořitelny, ČSOB a Komerční banky. Ale jak už to někdy bývá, ne každá ohlášená fúze probíhá hladce.

Pavel Fuksa původně pracoval jako kreativní ředitel v reklamních agenturách na třech kontinentech s klienty jako Nike, HSBC, LEGO, Heineken nebo Kitkat.

V souvislosti s ekologickými tématy se Jan Haverkamp, aktivista Greenpeace, vyjádřil k otázce jaderné energie a obnovitelných zdrojů: „Ze všech ekologických témat se nejvíc věnujete kampaním proti jaderným elektrárnám. Nešlo o nějakou záměrnou volbu. Studoval jsem biochemii a v té době jsme měřili biochemické procesy pomocí radioaktivních izotopů jakožto tracerů (stopovacích látek).“

Tehdy nám říkali, že existují tři druhy jaderného odpadu: tekutý se vypouštěl do Rýna, část pevného se (někdy ilegálně) vyhazovala a zbytek šel do jaderného úložiště. Tenkrát jsem si uvědomil, že se nechci na něčem takovém podílet, a téma vzbudilo můj zájem. Půl roku jsem pak studoval jadernou fyziku a snažil se sledovat společenské diskuse o jaderných tématech.

Následně jsem se stal dobrovolníkem Greenpeace a začal připravovat informační večery. Na jednom z nich, v klubu mládeže ve východním Holandsku, ke mně přišel 67letý pán a říká: chci, abys ještě s nějakým kolegou přišel ke mně domů, něco vám ukážu. Přišli jsme tam a ukázalo se, že jde o technika, který dozoroval výstavbu pěti jaderných elektráren. Jednu celou sobotu v měsíci mně po další dva roky vysvětloval, jak to v jaderné energetice opravdu chodí a jaké jsou rozdíly mezi blueprinty (detailními plány) a realitou. Dělal to z toho důvodu, že se cítil spoluodpovědný za to, že v jaderném průmyslu věci nefungují tak, jak by měly.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Obecně nejsem principiálně proti ničemu, ale jaderná energetika má několik nevýhod, které se nedají řešit. Za prvé rizika v bezpečnosti, což jsme naposledy viděli ve Fukušimě a já osobně je jakožto Nizozemec zažil po Černobylu, kdy jsme nesměli jíst špenát, pít mléko a podobně. Důležitějším argumentem proti jádru jsou ale pro mě radioaktivní odpady.

Sice můžeme snižovat rizika při jejich uskladňování, ale vyřešit tento problém neumíme - přenášíme jej tedy sobecky na příští generace. Další podstatný problém vězí v klimatickým změnám, s jejichž existencí jsem se seznámil už někdy v roce 1978.

Na začátku tohoto století jsme si v Greenpeace řekli: odhlédněme od negativ jaderné energetiky a zkusme si představit, jak by mohla přispět k předcházení klimatických změn. Naše tehdejší výsledky - mimochodem stejné, k nimž později došla i Agentura pro jadernou energii v Paříži - dokládaly, že abychom globálně snížili emise skleníkových plynů jen o 5 %, museli bychom čtyřnásobně zvýšit jaderný výkon. Což znamená do roku 2050 postavit v celém světě 1400 nových velkých jaderných elektráren.

Nestraší protijaderní aktivisté veřejnost poukazováním na fukušimskou havárii a bezpečnostní rizika jaderných elektráren příliš?

Myslím, že si málokdo pamatuje na havárii v Jaslovských Bohunicích v roce 1977, při níž došlo k úniku radiace do okolí elektrárny a dodnes přesně nevíme, v jakém rozsahu. Slovensko dosud vynaložilo a stále vynakládá na napravení škod obrovské částky.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

Za druhé jste v tehdejším Československu, Polsku či Maďarsku z politických důvodů nevěděli, co způsobila černobylská havárie. Dosud jsme si také mysleli, že v disciplinovaném Japonsku jsou jaderné elektrárny na technicky nejlepší úrovni. Zapomínáme ale, že i černobylský RBMK reaktor byl ještě v roce 1985 považovaný za nejbezpečnější, takzvaný inherentně bezpečný reaktor. A rok poté už to nikdo neřekl a dnes tendenčně hodnotíme, že šlo o blbý ruský design.

Střední Evropa je rozsáhlou oblastí a jednotlivé státy se v tomto ohledu různí. V České republice a na Slovensku jádro pořád podporuje kolem 70 % obyvatel, v Polsku, Slovinsku či Maďarsku je to zhruba 50/50 a v Rumunsku většina obyvatel jaderné elektrárny odmítá.

Přiznám se, že ačkoli žiju v Čechách už patnáct let a pracuju zde už od roku 1990, pořád zdejší silné projaderné většině nerozumím. Možná souvisí s tím, že česká společnost má dlouhodobě nejslabší míru religiozity a jaderná energetika se pro některé lidi stala svého druhu novým náboženstvím.

Protože 3. a 4. blok Temelína budou stát příliš peněz. Některé skupiny, které chtějí ze stavby získat větší či menší provize, tento projekt tlačí, ale Česká republika tolik peněz zkrátka mít nebude. Mluvíme o deseti až čtrnácti miliardách eur.

Pro mezinárodní banky jako BNP Paribas, HSBC, UBS, KBC nebo Erste taková investice představuje příliš velké riziko, protože ze zkušenosti vědí, že původně odhadovaná cena výstavby se nedodrží. A české divize těchto bank jako ČSOB nebo Česká spořitelna tedy na dostavbu Temelína nepůjčí.

Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus

Problémem bude, kolik peněz do přípravy mezitím nalijeme. Nebude právě toto jeden z argumentů, proč Temelín dostavět? Že když už například vybereme dodavatele stavby, tak by nás odstoupení od smlouvy stálo příliš moc peněz?

O případné kompenzaci pro ruský Atomstrojexport (vlastněný státním Rosatomem) za nepostavení JE Belene bude rozhodovat arbitrážní soud v Paříži, ale předpokládám, že Rosatom neuspěje. Podobně je na tom i Rumunsko, kde se připravovaná dostavba třetího a čtvrtého bloku JE Černavoda kvůli nesehnaným úvěrům stále prodlužuje a prodlužuje a Rumunsko každý rok přichází o nemalé peníze.

U nás to dopadne stejně, pokud ovšem nepřistoupíme na to, co Turecko, které investujícímu Rusku v podstatě přenechalo část své suverenity: plánovaná elektrárna bude Ruskem postavena, vlastněna a provozována výměnou za fixní výkupní cenu elektřiny po celou dobu její existence.

S jakým záměrem jste se přihlásil do výběrového řízení na ředitele jaderné divize firmy PGE, která chce v Polsku postavit jadernou elektrárnu?

PGE je polskou obdobou ČEZu a myslím, že bychom měli mít zájem na tom, aby tyto firmy přežily řekněme rok 2030, protože v nich pracuje spousta dobrých lidí. PGE a ČEZ sice mají pro příštích dvacet let nějaký program, ale problém bude - jak jsme to viděli například v Německu s RWE nebo E.ON - když se dostatečně nepřipraví na budoucí změny.

Po zveřejnění výběrového řízení jsem si tedy řekl: schopnosti a zkušenosti mám a jsem odhodlaný připravit PGE na příští desetiletí.

Řada kritiků ekologických organizací říká, že chtě nechtě stojíme před jakousi Sofiinou volbou: buď jádro, nebo uhlí. A že alternativní zdroje jsou možná fajn, ale pořád pouze doplňkem. Myslíte si, že lze Evropu energeticky zajistit pouze z obnovitelných zdrojů?

Jakožto vystudovaný ekolog - což je vedle aktivisty a teroristy patrně ten nejhorší titul, co člověk v Česku může mít - musím na celý problém nahlížet celostně. Na začátku tohoto století, když byl instalovaný výkon z OZE ještě o hodně nižší než dnes, jsme si v Greenpeace říkali: jestliže nechceme ropu, plyn, uhlí ani jádro, měli bychom spočítat, jestli vůbec existují realistické alternativy.

Fakta jsou ale jiná. OZE celosvětově rostou rychleji než jakýkoliv jiný energetický zdroj v historii. Ale v České republice jsme loni kvůli státním restrikcím zprovoznili snad jen čtyři větrné turbíny. Stejně tak ČEZ a spol. zaznamenal velké vítězství ohledně fotovoltaiky.

Když v roce 2005 ležel dnes proklínaný zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie v parlamentu, ptal jsem se - a řada ekologických neziskových organizací také - jeho autora Martina Bursíka, proč se v něm objevilo ono nešťastné číslo 5 %, o které mohl meziročně stát maximálně snížit výkupní cenu energie. A on mi odpověděl, že v původní verzi zákona tam nefigurovalo, že šlo o dodatek z dílny poslanců ODS i jiných stran.

Tento moment stál na počátku strategie ČEZu zničit obnovitelné zdroje v Česku. A je nutno uznat, že ta strategie funguje úspěšně - a navíc si ČEZ velkou část státní podpory fotovoltaiky cynicky strká do vlastní kapsy.

Momentálně nejlevněji vyrábíme z větru, ale předpokládám, že v druhé polovině tohoto desetiletí bude v České republice opět na vzestupu fotovoltaika. Největší problém ale vidím v úsporách energie, které by z ekonomického hlediska byly nejjednodušším řešením, vhodným pro mnoho sektorů. Ale zřejmě se tak nestane, protože k tomu chybí politická vůle.

To riziko existuje, ale když se podíváme, kde došlo k velkému boomu OZE - v Dánsku, Německu, Španělsku nebo Portugalsku, tak v těch zemích opravdu probíhá decentralizace. Například v Německu investovaly RWE a E.ON jen do 19 % nových OZE, čili 81 % investicí šlo od malých a středních firem, měst, regionů a fyzických osob. Samozřejmě i ti energetičtí giganti mají v tomto přechodu hrát svou roli, zejména pokud jde o velké investice, například větrné parky v Severním moři.

Pokud se ale soustředíme jen na největší projekty, prohrajeme. Například v Německu se nejvíce energie spotřebuje na jihu, ale vyrábí se naopak na větrném severu. První možností řešení je natáhnout vysokonapěťová vedení ze severu na jih - některé projekty už se připravují; druhou pak zvýšit výkon OZE na jihu.

Dle našich výpočtů se jako optimální řešení nabízí vybudovat jedno velké vedení ze severu, zvýšit kapacitu fotovoltaických, vodních a plynových elektráren na jihu a k tomu ještě investovat do rozvoje skladování energie.

Dozvěděli jsme se, že stavbu zmiňované bulharské jaderné elektrárny v Belene jste v podstatě zastavil vy. Jak se taková věc dělá?

To určitě ne, jen jsem v tom procesu hrál deset let nějakou roli. Největší díl práce ale odvedli místní aktivisté, kterých je podobně jako v Česku velmi málo - aktivních „vytrvalců“ byste napočítali maximálně 20-30. Což vzhledem k tomu, že jaderná stavba přináší rizika bezpečnostní, odpadová, ekonomická a další, znamená opravdu velké pracovní vytížení.

Budete se podobně angažovat proti dostavbě Temelína?

Ano. Pokud vláda při připravování takového projektu vážně nezohledňuje alternativy a nechce vypočítat všechny vlivy na životní prostředí včetně dopadů těžby uranu a nakládání s radioaktivním odpadem, můžeme se obracet k soudu a stavbu tímto způsobem odkládat.

Šlo opravdu o vážnou věc, pokusili se ji zabít i zlikvidovat její obrovskou biofarmu. V jednu vyhrocenou chvíli pak bezpečnostní agentura vyhodnotila, že bych měl dostat bodyguarda i já. V České republice se setkávám maximálně jen s nepřátelským přijetím, třeba ze strany zmíněné Dany Drábové.

Zásadního profesního omylu si nejsem vědom, ale za největší prohru považuju zbourání Libkovic. Libkovická kauza nám naplno ukázala, co v Česku dovede korupce - vyhnat 868 lidí z jejich domovů do paneláků. Tamější uhlí se přitom dodnes netěží a z bývalé obce je území nikoho. Posléze jsme se mimo jiné dozvěděli, že zájem na zbourání Libkovic měl jeden z manažerů Mostecké uhelné společnosti i proto, že vlastnil firmu, která prováděla demolici. Šlo opravdu o velkou prohru.

Dlouhodobě též působíte jako facilitátor, odborník na moderování diskusí či sporů. Jak často se vám stává, že neuspějete?

Výjimečně. Vzpomínám si třeba na moderování diskuse o strategii romských organizací anebo diskuse ekologických organizací ohledně klimatické politiky. Po celou dobu jednání jsme měli, jak se říká, slona v místnosti, tedy závažné téma, o kterém účastníci raději nemluví - pro ekology jej představovaly technologie CCS, tedy ukládání a zachycování uhlíku. Na jistou chvíli jsem onoho slona zviditelnil, ale jelikož o něm zúčastněné strany nechtěly nebo nemohly mluvit, diskuse zkrachovala. Ale z dlouhodobějšího hlediska jsem za to byl rád, i když ta situace byla nepříjemná.

Během svých studií jsem mimo jiné zkoumal psychologii a pomalost změn lidského chování při přechodu z antropocentrických na biocentrické společnosti. Nevěřím v automatický, graduální pokrok, kulturní změny probíhají komplikovaněji. Podle mě jsme, pokud jde o českou společnost, momentálně v chladném podzimním období. Ale to se změní. Lidé mi sice pořád říkají, že jsem příl...

tags: #hsbc #greenpeace #financování #spor

Oblíbené příspěvky:

• Kontrolka emisí u Opel Meriva: Co to znamená?
• Dopad freonů na planetu
• Likvidace starých ekologických zátěží: Povinnosti a odpovědnost
• Květiny a zajímavosti
• Historie a programy Sluňákova