Obrovská hromada odpadu v moři: složení a dopad

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě, respektive vztahy mezi organismy navzájem/organismy a prostředím. Příroda sestává ze živých i neživých složek.

Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero).

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě. Zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy.

Pro ekosystémy je důležitá i přítomnost „mrtvé“ organické hmoty.

Organismy jsou přizpůsobené na určité podmínky (adaptace) a snášejí jen jejich určité rozpětí (ekologická valence). Areál splňuje ekologické požadavky organismu, je to území, kde se vyskytují jedinci určitých druhů.

Čtěte také: Kompostování: Průvodce

Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů.

Teplo ze Slunce na Zemi přichází hlavně ve formě viditelného světla a infračerveného záření. Teplota je dána počasím a klimatem místa, v němž organismy žijí.

Živé organismy ovlivňuje chemické složení vzduchu (což je svázáno se zásadními biochemickými procesy: fotosyntézou a buněčným dýcháním), ale také jeho teplota, tlak či proudění.

Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných. Ve vodě bývají rozpuštěné minerální látky (obsah solí se označuje jako salinita) či plyny.

Makrobiogenní prvky jsou ve velkém množství nezbytné pro život (\mathrm{C}, \mathrm{H}, \mathrm{O}, \mathrm{N}, \mathrm{P}, \mathrm{S}). Více jedinců určitého druhu tvoří populaci.

Čtěte také: Tipy proDomácí kompostování

Více populací v určitém prostoru tvoří společenstvo (biocenózu). Ekologická nika je soubor všech faktorů prostředí působících na organismus. Vnitrodruhové vztahy existují mezi jedinci stejného druhu.

Predace je potravní vztah, kdy predátor (dravec) zabíjí svou kořist. Jako symbióza se v biologii označuje jakýkoli úzký mezidruhový vztah, nehledě na jeho (ne)výhodnost pro zúčastněné strany.

Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy. Na počátku potravních řetězců stojí producenti, což bývají fotosyntetizující organismy. Díky fotosyntéze ukládají energii slunečního záření do chemických vazeb a vytvářejí organické látky bohaté na energii.

Mrtvá těla všech účastníků potravního řetězce zpracovávají rozkladači (dekompozitoři). Ti uvolňují různé látky zpět do prostředí, jsou tak k dispozici dalším organismům.

Rozkladači (dekompozitoři) se významně podílejí na koloběhu látek v přírodě. Rozkládají mrtvou organickou hmotu (mrtvé organismy). Organická hmota je rozkladači zpracovávána na jednodušší látky.

Čtěte také: Vliv na životní prostředí

Chemický prvek uhlík (\mathrm{C}) je zásadní pro život na Zemi. Je součástí organických látek v živých organismech (např. Drtivá většina živých organismů (včetně těch fotosyntetizujících) používá k získávání energie buněčné dýchání (přesněji aerobní respiraci).

Člověk ke své činnosti potřebuje energii. Tu mnohdy získává spalováním biomasy nebo fosilních paliv (např. v průmyslu, dopravě, energetice).

Určité látky důležité pro život podléhají složitým koloběhům (cyklům). Fosfor (\mathrm{P}) je zásadní mj. pro rostliny.

Pozorováním organismů lze určit, jaké mají ekologické vztahy (s dalšími organismy a prostředím). V některých případech je vztah zřejmý přímo (např.

Co se týče potravních vztahů živočichů, draví živočichové jsou obvykle přizpůsobeni lovu dobře vyvinutými smysly, rychlým pohybem a ostrými částmi těla, které mohou sloužit k trhání masa či zabíjení kořisti (např. drápy, špičáky savců, ostrá špička zobáku ptáků, kousací ústní ústrojí některých blanokřídlých).

Rostliny (a další organismy - např. sinice, lišejníky, řasy nepatřící mezi rostliny) získávají živiny pomocí fotosyntézy, k níž je potřeba energie světla.

Rozkladači (dekompozitoři) se obvykle nacházejí na (mrtvé) organické hmotě (mršinách, rozkládajícím se dřevě, výkalech apod.). Může se jednat o okem neviditelné mikroorganismy (bakterie) či například povlaky vláknitých hub.

Toto téma přibližuje problémy životního prostředí, jejich vývoj a možná řešení. V Česku přírodní prostředí dle zákonů podléhá obecné ochraně, navíc jsou vymezena území a druhy organismů, které vyžadují zvláštní ochranu.

Los Angeles - Takzvaná Velká tichomořská odpadková skvrna alias Tichomořský odpadkový vír je obří plovoucí hromada odpadků o velikosti Španělska nalézající se nedaleko Havajského souostroví.

Odpadky všemožného druhu - plastové láhve, textil, boty, rybářské sítě - se na tomto místě udržují díky mořským proudům, které sem stále přinášejí nové a nové kousky.

Podle vědců ovšem nemají skvrny podobu jednolitého ostrova, ale spíše polévky, ve které místo kusů zeleniny nebo nudlí plavou odpadky. Odpadkové skvrny se v průběhu roku pohybují až 1600 kilometrů směrem na jih a opět na sever.

Přibližně jedna pětina celkového množství odpadků pochází z lodí či ropných plošin. Podle Programu OSN na ochranu životního prostředí (UNEP) uhyne kvůli znečištění plasty ročně přes milion mořských ptáků a více než 100 000 mořských savců. Zvířata si totiž často odpadky pletou s potravou.

tags: #obrovská #hromada #odpadu #v #moři #složení

Oblíbené příspěvky:

• Hailo pro tříděný odpad
• Recenze veget
• Hodnota P/E
• Jiří Kůs a třetí průmyslová revoluce
• Jídelní sada pro miminka šetrná k přírodě