Jak Norsko pomáhá ekologii

Norsko, známé svou nádhernou přírodou a fjordy, si také získalo pověst země, která se aktivně snaží o ochranu životního prostředí a zlepšení kvality ovzduší. Severní země, jako je Norsko, mají pověst čistého ovzduší a malebných přírodních scenérií. To je částečně způsobeno menší průmyslovou aktivitou a nižší hustotou obyvatelstva v porovnání s jinými regiony.

Podpora mezinárodní spolupráce

Obě země, Norsko i Česko, se potýkají v oblasti ochrany životního prostředí s řadou výzev, které lze řešit ve vzájemné spolupráci. Ať je to klimatická změna, znečištění ovzduší, zatížení vodstva mikropolutanty či úbytek biodiverzity, vzájemná výměna a sdílení zkušeností v těchto oblastech jsou pro obě strany přínosné a již v předchozích obdobích byly velmi oceňovány.

Výzva čerpá prostředky z tzv. Bilaterálního fondu, který se zaměřuje na podporu mezinárodní spolupráce mezi Českem a Norskem. Na bilaterální iniciativy je vyčleněno v rámci první výzvy programu Životní prostředí 2,6 milionu korun (100 000 EUR). Cílem tohoto podpůrného nástroje, jež vznikl v rámci Fondů EHP a Norska 2014-2021, je podpořit rozvoj nových pracovních kontaktů, prohlubování stávající spolupráce či vytváření sítě pro sdílení zkušeností a příkladů dobré praxe v oblasti životního prostředí.

„Na tyto úspěchy chceme jako nový zprostředkovatel Norských fondů navázat a s pomocí prostředků z Bilaterálního fondu partnerství norských a českých institucí v oblasti ochrany životního prostředí účelně rozvíjet,“ říká Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR.

Finanční prostředky pomohou například uhradit vzdělávací stáže, aktivní spolupráci na přípravě mezinárodních konferencí či organizaci přípravných setkání českých a norských partnerů pro realizaci budoucích projektů v rámci Norských fondů. „Výše podpory se pohybuje od 26 do 390 tisíc korun podle zaměření a rozsahu aktivity. Výhodou je, že dotace pomůže žadateli pokrýt veškeré náklady na iniciativu, tedy 100 procent způsobilých výdajů. Podmínkou pro získání podpory z Bilaterálního fondu je existence norského partnera a vazba iniciativy na ochranu životního prostředí,“ upřesňuje Petr Valdman s odkazem na specifikaci podmínek v textu dotační výzvy.

Čtěte také: Společnosti a ochrana vodních zdrojů

Dalším specifikem Bilaterálního fondu je kromě výše grantu také jednodušší systém pro podávání a vyhodnocování žádostí o podporu.

Tepelná čerpadla jako efektivní alternativa

Po mnoho let vytápěli Norové a jejich sousedé své domy fosilními palivy. Během ropné krize v roce 1973, kdy ceny ropy prudce vzrostly, se však političtí představitelé země vědomě rozhodli podporovat alternativní zdroje a na rozdíl od svých kolegů jinde od tohoto rozhodnutí po odeznění krize neustoupili. Norsko také vyškolilo pracovní sílu pro jejich instalaci. Zatímco samotná zařízení lze masově vyrábět v továrnách, jejich montáž do domů může být složitá a snadno se pokazí.

„Norsko včas zajistilo, aby vytápění fosilními palivy bylo nejdražší variantou, čímž se tepelná čerpadla stala cenově konkurenceschopnými," uvedl Dr. Jan Rosenow z Regulatory Assistance Project, thinktanku, který se zabývá dekarbonizací budov. "Udělali to tak, že zdanili emise uhlíku z fosilních paliv. To bylo klíčem k motivaci zavádění tepelných čerpadel."

Účinnost tepelných čerpadel se v průběhu desetiletí zvýšila, částečně díky prvním osvojitelům v severských zemích, kteří se s nimi vypořádali do té míry, že moderní verze dokáže dodat tři až pět jednotek tepla na každou jednotku elektřiny, která se použije k jejich napájení. Účinný plynový kotel naproti tomu dokáže vyrobit pouze tolik tepla, kolik energie je obsaženo ve spalovaném palivu. Jinými slovy, tepelné čerpadlo má menší uhlíkovou stopu než plynový kotel, i když je připojeno k elektrické síti závislé na dodavatelích s vysokými emisemi.

Kent Eilertsen je technikem údržby v norské poštovní službě Posten Bring a stará se o dvě tepelná čerpadla v třídicím terminálu v Tromsø, 220 km severně od polárního kruhu. "V mrazu fungují velmi dobře," řekl Eilertsen.

Čtěte také: Přínosy ekoterapie pro děti

Využití větrné energie

Výroba elektřiny z větrné energie je v evropském měřítku stále více populární. I když tento způsob asi jen těžko pokryje větší procento celkové výroby elektřiny, jako ekologicky čistý doplněk je jistě zajímavý. Utsira je proto rájem větrné energie.

Celý vtip spočívá v tom, že přebytek elektřiny, který se vyrobí ve větrných elektrárnách, se přemění na vodík. K tomu je nápomocna elektrolýza, při které z elektrického proudu vznikne kyslík a právě vodík, který se poté dá použít jako palivo. Nejlehčí plyn je poté „odchycen“ a uzavřen ve speciálních nádržích. Každá z nich v sobě skrývá tolik energie, kolik spotřebuje deset domácností po dva dny.

Ač si norský ostrov Utsira nemůže stěžovat na nedostatek větru, jsou dny, kdy prostě nezafouká. Může však nastat i opačný problém. Vítr může být tak silný, že turbíny větrných elektráren nejsou sto jej pojmout a prostě se zastaví. Pokud se však vrtule zastaví, 210 obyvatel ostrova nemusí zoufat. Na pomoc jim přijde zmíněná elektrolýza. Celý ostrov je nyní energeticky naprosto soběstačný.

O větrné energii se mluví čím dál častěji. Především proto, že vítr patří mezi tzv. obnovitelné zdroje. Větrné elektrárny využívají síly větru k roztočení větrné turbíny v podobě vrtule. K ní je připojen elektrický generátor. Vítr se využíval i v minulosti, ovšem ne k výrobě elektrické, nýbrž k získání kinetické energie.

Nárůst využití větrné energie v Evropě (MW)

Hybridní lodě a udržitelná doprava

Velké lodě jsou často popisovány jako jedny z největších ničitelů životního prostředí kvůli látkám a prachu, které do atmosféry vypouštějí. Platí to, ale nikoliv pro oxid uhličitý - z hlediska emisí skleníkových plynů je lodní doprava při spočtení přepraveného nákladu na množství vyprodukovaných klima oteplujících plynů skutečně nejšetrnější. Oxidy síry, které tvoří hlavní část emisí lodních spalovacích motorů, přispívají k okyselování moří a oceánů. Mezinárodní námořní organizace (IMO) proto od příštího roku výrazně sníží povolený vypouštěný objem těchto plynů. Norský lodní dopravce Hurtigruten má v plánu v následujících letech svoji flotilu rozšířit ještě o druhou loď s hybridním pohonem, jež by měla z hlediska svého dopadu na životní prostředí plnit stejná kritéria jako MS Roald Amundsen. Ta má díky přepínání mezi dieselovým a elektrickým pohonem snížit emise až o 20 procent.

Čtěte také: Pracovní Náplň Asistenta v Poradenství Ekologie

Stejně jako je tomu u aut, elektrický pohon kromě ekologičtějšího provozu znamená i minimalizaci hluku. Ten může být v moři větším problémem než na pevnině, protože se zvukové vlny mohou šířit až desítky kilometrů daleko. Mnoho mořských tvorů, zejména velcí kytovci, přitom zvuky vysokých frekvencí využívá ke komunikaci a navigaci.

Může se Norsko stát evropskou "zelenou baterií"?

„Zelená baterie“. Doslova tento výraz je spojován s budoucností Norska ve vztahu k Evropě. Norsko je jedním z předních světových výrobců elektřiny z vodních elektráren, které jsou schopny pokrýt téměř veškerou norskou spotřebu elektřiny díky využití velkého počtu jezer a ledovců v zemi. Kritickým prvkem idey je dostat norskou elektřinu do dalších částí Evropy. Do roku 2020 je v plánu propojení s Německem prostřednictvím HVDC kabelového vedení NordLink za 1,5-2 miliardy euro a do roku 2021 s Velkou Británii prostřednictvím NSN Link za 2 miliardy euro.

Šefčovič řekl, že nápad vytvořit z Norska „zelenou baterii“ je důležitým prvkem tzv. „Neztotožňuji se s výrazem ‚zelená baterie‘, protože to vytváří obraz Norska dodávajícího energii Evropě. Nazval bych to ‚kapacitním společníkem‘. Norsko exportuje elektřinu z vodních elektráren do Nizozemska a pomáhá stabilizovat soustavy Švédska a Finska importováním elektřiny z intermitentních obnovitelných zdrojů, jako jsou větrné a solární elektrárny, a dodáváním elektřiny z předvídatelných vodních elektráren. Nejužší spolupráce prozatím probíhá s Dánskem, zemí, která ve velké míře spoléhá na větrnou energii.

Českému rozhlasu to řekla náměstkyně norského ministra zahraničí Maria Varteressianová, která ale upozorňuje, že země dělá vše pro přechod k bezuhlíkovému hospodářství. A to včetně úvah o možnosti těžby z mořského dna, za které země v minulosti čelila mezinárodní kritice a možná i žalobám. Česko-norské vztahy se podle ní zlepšují, mimo jiné kvůli spolupráci při podpoře Ukrajiny.

Postavit se tomu je důležitější než kdy jindy, nejde jen o budoucnost a bezpečnost Ukrajiny, ale o naši společnou bezpečnost a budoucnost.

Jak možná víte, Norsko spustilo takzvaný program Nansen. To je program humanitární a vojenské pomoci pro Ukrajinu, do kterého během pěti let zamíří 75 miliard norských korun (asi 161 miliard českých korun), což je asi 1,7 procenta našeho HDP.

Do iniciativy Norsko přispělo 140 milionů euro (asi 3,5 miliard korun).

Navíc je to možnost postavit se po boku našich sousedů a přátel, v tomto gestu společné obrany a spolupráce. Ano, rozhodně to naše země k sobě přivedlo blíže a myslím, že to bude ještě důležitější teď, když navyšujeme naše snahy, aby Ukrajina ve válce uspěla a Rusko prohrálo.

Myslím, že můžeme čekat mnohem více severské a baltické spolupráce. Dnes je Evropa smrtelná. Když se podíváme na Švédsko a Finsko, které se staly členy NATO v rekordně krátké době, tak už to něco vypovídá samo o sobě.

Spolupráce seversko-baltická, se zbytkem Evropy, je důležitá, ale také je to symbolické gesto, vyjádření podpory demokracii, vládě práva a svobodě. Svoboda je nyní to, za co Ukrajina bojuje, a naším úkolem je stát po jejich boku a zajistit, že se jim to podaří.

Žijeme obecně v čase nejistoty, takže jisté je jen to, že čelíme spoustě nejistot. Čemu ale musíme věřit a co musíme chránit, je základní architektura toho, co nás udržuje v bezpečí a v transatlantickém společenství jménem NATO.

Pokud jde o nejistoty, jde o to, co děláme pro zvládnutí těch nejistot.

Zmínila také, že změny v chování Ruské federace sledujeme už patnáct let. Ale poslední dva roky, se začátkem ruského plnohodnotného útoku na Ukrajinu, byly opravdu milníkem, pokud jde o spolupráci za polárním kruhem. A to i v případě vícestranné spolupráce. Jak možná víte, Norsko je nyní předsedou Arktické rady.

Plná ruská invaze na Ukrajinu znamenala, že největší člen Arktické rady co do rozlohy vstoupil do ilegální války se svým sousedem. To znamená, že nemůže být vše jen tak při starém. Zcela to omezilo fungování rady.

Norské předsednictví se proto snaží nejen o to, aby organizace přežila, ale také zaměřit pozornost na oceán, klima, udržitelný rozvoj a původní obyvatele.

Dovolte mi nejprve říct, že žádná těžba z mořského dna v norských vodách nezačala.

Vše bude procházet důkladným, preventivní postupem, jehož úkolem je sesbírat data. A jakmile budeme mít dostatek dat, pak může teprve vzniknout žádost, která zamíří do norského parlamentu. Důvodem, proč vůbec uvažovat o těžbě nerostných surovin, ať už z mořského dna, nebo z pevniny, je to, že tyto suroviny jsou klíčovou součástí při budování nové, zelené ekonomiky.

Žijeme v době trojité celoplanetární krize: klimatická změna, ztráta biodiverzity a znečištění životního prostředí. Řešení jednoho z nich nemůže ohrozit vyřešení těch zbylých dvou.

Norsko bere svou pověst země, které záleží na udržitelnosti moří a oceánů, velmi vážně. Je to součást naší identity.

Ještě jednou, žádná těžba nerostných surovin z mořského dna v norských vodách ještě nezačala, je to neporozumění norským procesům.

Na COP28 v Dubaji se státy světa dohodly na odklonu od fosilních paliv, spořádaně a spravedlivě. Přechod je klíčová věc, protože energetika je ve svém principu strategická.

Ještě musím zopakovat, že žijeme v období trojité planetární krize a důvod, proč jsme se v něm ocitli, je to, jak jsme vytvořili moderní ekonomiku.

Otázkou tedy je, jak můžeme společnost zásobovat energií, kterou potřebuje pro zásobování jídlem, dopravu, všechno, a u toho zajistit, že ta energie je z obnovitelných zdrojů, protože víme, že se musíme od fosilních zdrojů přesunout k těm obnovitelným.

Ano, naše země získala spoustu svého bohatství díky fosilním palivům. A když začala válka na Ukrajině, stalo se klíčovou prioritou norské vlády být podstatným a stabilním dodavatelem pro Evropskou unii. Takže jsme navýšili naši produkci, ale také jsme se zavázali, že pomůžeme Evropě odklonit se od fosilních paliv, protože to nakonec zcela změní strukturu moci.

Norsko v tomto ohledu spolupracuje s Evropskou unií na našich národních závazcích a klimatických cílech podle Pařížské dohody.

Zavázali jsme se omezit naše emise o 55 procent do roku 2030, ale to samozřejmě není dost. Musíme dosáhnout uhlíkové neutrality, nejpozději do roku 2050.

Norská vláda a premiér Støre prosadili plán pojmenovaný Klimatický stav a plán L. Je to opravdu těžké. Ale pokud to země, jako je ta naše - s velkými kapacitami, rozvinutým průmyslem, s potenciálem, jaký máme, nebudou dělat, pak svět nemá šanci.

V Norsku je spousta tradičních výrobních průmyslů, které mají své jasné plány, jak postupně přestat skleníkové plyny produkovat, třeba s pomocí vodíku, s pomocí odchytu oxidu uhličitého a jeho ukládání. To plánujeme použít v těch průmyslech, kde je velmi těžké se emisí zbavit.

Nevěřím ale v datum ukončení těžby, protože nevýhody tohoto přístupu jsou mnohem, mnohem větší, kvůli dopadům na ekonomiku, na společnost, na fungování společnosti. Musíme tedy dělat maximum možného, spravedlivě a spořádaně. A to je to, co Norsko dělá, společně s našimi přáteli a partnery v Evropské unii.

Jsme velmi rádi, že jsme mohli vyjednávat s Evropskou komisí. Státy Evropského sdružení volného obchodu (Norsko, Island a Lichtenštejnsko) a Evropská komise se dohodly v loňském roce. Teď čekáme na souhlas všech členských států.

Norsko má nyní víc fosfátů, než je celkem ve všech světových nalezištích

Kdyby se našlo mnohem menší ložisko zlata nebo diamantové horniny, bylo by mnohem větší pozdvižení. Ale koho zajímají fosfáty, které bezpodmínečně potřebujeme v zemědělství, tedy k produkci jídla, a k provozu elektroaut?

Norsky si spojujeme spíše k překrásnou severskou přírodou než z geologickým bohatstvím. Jenže nové fosfátové naleziště posílilo roli Norska na globálním světovém trhu. Jeho nové naleziště totiž obsahuje víc fosfátů než na všech ostatních nalezištích dohromady. Od Ameriky, přeš Čínu až po Maroko. Tam všude se fosfáty těží a putují do světa. Naprostá většina z nich, zhruba 90 %, jde na výrobu fosfátových hnojiv, což má přímou návaznost na úrodu a výrobu potravin.

Malá část se zpracovává v elektrotechnickém průmyslu včetně solárních panelů a baterií do elektromobilů. Podle BBC by zdejší nález mohl zajistit pohon elektroaut na dalšího půl století, někde se dokonce spekuluje o celém století.

Pro Evropskou unii je to v době, kdy jsou, eufemisticky řečeno, vztahy s USA poněkud rozkolísané, skvělá zpráva. Má v ruce silné karty, což je slovo, které rád používá prezident Trump. Ložisko se rozkládá v jihozápadním Nosku v oblasti Rogalandu a má skrývat neuvěřitelných 70 miliard tun fosforu, prvku, který je pro život na zemi klíčový. BBC ve svém zpravodajství připomíná, že existuje obava, že spoléhání se na fosfáty, které po celém světě dochází, by mohlo vést ke globálnímu nedostatku potravin.

tags: #jak #Norsko #pomáhá #ekologii

Oblíbené příspěvky:

• Polská příroda: Visla, Křivý les, povodně
• Vznik minerálů v přírodě
• Fungicidy v ekologickém zemědělství
• Koncová zařízení spalování odpadu
• Průvodce likvidací stavebního odpadu