Jak společnosti pomáhají omezit znečištění vody

Vodní stres nastává, když poptávka po vodě převyšuje její dostupné množství nebo když její využívání omezuje kvalitu zdrojů. Na rozdíl od sucha, které je dočasným jevem způsobeným nedostatkem srážek, představuje vodní stres dlouhodobou nerovnováhu mezi spotřebou a obnovou vodních zdrojů. Tento stav zhoršuje klimatická změna, znečištění i rostoucí nároky společnosti.

Míru vodního stresu pomáhá sledovat například index WEI+ (Water Exploitation Index), který porovnává odběry vody s objemem obnovitelných zdrojů. Hodnota nad 20 % signalizuje stres, nad 40 % pak těžký stres. Na první pohled nepůsobí Česko jako země ohrožená nedostatkem vody - řeky tu pramení, krajina je zelená. Přesto je naše vodní bilance křehká.

Všechny řeky odtékají za hranice. Voda, která u nás vyvěrá nebo naprší, z území rychle odteče, a to i kvůli narušené krajině, která ztrácí schopnost vodu zadržet. Zásoby vody v Česku jsou silně závislé na srážkách, které jsou vlivem klimatických změn nepravidelné a hůře předvídatelné. V některých regionech na jižní Moravě nebo v Polabí už nyní dochází ke konfliktům mezi různými zájmy: zemědělstvím, zásobováním obyvatel, přírodními ekosystémy i průmyslem.

Vodní stres se stává reálným provozním i strategickým rizikem i pro firmy. V Česku je voda klíčovým vstupem například pro energetiku (chlazení elektráren), chemický průmysl, potravinářství nebo zemědělství, a její nedostatek či zhoršená kvalita mohou ohrozit výrobu, zvyšovat náklady nebo vyvolat regulační omezení. Stále častěji se voda objevuje ve firemním ESG reportingu - nové evropské směrnice, jako je CSRD, vyžadují zveřejnění dat o spotřebě i souvisejících rizicích.

Vodní stres se stále výrazněji promítá i do agendy státní správy i samospráv. Vznikají adaptační strategie, které reagují na dopady klimatické změny a vodního stresu - od Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu (NAPKL) až po krajské či obecní plány. Stát i samosprávy investují do opatření na zadržování vody v krajině, modernizace vodohospodářské infrastruktury nebo monitoringu stavu vodních zdrojů. Důležitá je i meziresortní spolupráce, například mezi zemědělstvím, životním prostředím a průmyslem, bez ní nelze hledat účinná a vyvážená řešení.

Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady

Hlavní příčiny znečištění vody

Znečištění vody se čím dál více skloňuje v médiích. Má totiž závažné následky a měli bychom se mu snažit vyhnout. Naše společnost však dělá pravý opak. Co jsou hlavní příčiny znečištění vody? A jaké jsou následky?

Zemědělství

Největší problém u zemědělství je fakt, že zemědělský sektor je největším spotřebitelem globálních sladkovodních zdrojů. Zemědělství a živočišná výroba využívá přibližně 70 procent zásob povrchové vody na Zemi. Když k tomu připočteme to, že zemědělský sektor je také vážným znečišťovatelem vody, je jasné, proč jsme ho umístili na první místo. Po celém světě je zemědělství hlavní příčinou degradace vody. Ve Spojených státech je zemědělské znečištění hlavním zdrojem kontaminace v řekách a potocích, druhým největším zdrojem v mokřadech a třetím největším zdrojem v jezerech.

Rovněž významně přispívá ke kontaminaci ústí řek a podzemních vod. Pokaždé, když prší, splachují se hnojiva, pesticidy a živočišný odpad z farem, s čímž unikají i patogeny a viry do našich vodních cest. Znečištění živinami způsobené přebytkem dusíku a fosforu ve vodě nebo ve vzduchu je celosvětově největší hrozbou pro kvalitu vody a způsobuje především rozkvět řas, z nichž mnohé mohou být nebezpečné.

Kanalizace a odpadní vody

Použitá voda se nazývá odpadní voda. Vychází z našich dřezů, sprch a toalet i z komerčních, průmyslových a zemědělských činností. Termín také zahrnuje odtok dešťové vody, ke kterému dochází, když srážky přinášejí do našich vodních cest silniční soli, olej, mastnotu, chemikálie a úlomky z nepropustných povrchů.

OSN uvádí, že více než 80 procent světových odpadních vod proudí zpět do životního prostředí, aniž by byly čištěny nebo znovu použity; v některých nejméně rozvinutých zemích dosahuje toto číslo až k 95 %. Ve Spojených státech zpracovávají čistírny odpadních vod denně zhruba 34 miliard galonů odpadní vody. Tato zařízení snižují množství znečišťujících látek, jako jsou patogeny, fosfor a dusík v odpadních vodách, stejně jako těžké kovy a toxické chemikálie v průmyslovém odpadu, před vypuštěním upravených vod zpět do vodních toků.

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

Podle odhadů některých odborníků však stárnoucí a snadno přemožené systémy čištění odpadních vod, s kterými v současnosti lidstvo pracuje, také každoročně uvolňují jen v USA více než 850 miliard galonů nezpracované odpadní vody.

Znečištění ropou

Na titulních stránkách mohou dominovat velké skvrny, ale spotřebitelé představují drtivou většinu znečištění ropou v našich mořích, včetně ropy a benzínu, které denně kapají z milionů osobních a nákladních automobilů. Kromě toho téměř polovina z odhadovaného 1 milionu tun ropy, která se každoročně dostane do mořského prostředí, nepochází z úniků tankerů, ale z pozemních zdrojů, jako jsou továrny, farmy a města. Na moři tvoří úniky tankerů asi 10 procent ropy ve vodách po celém světě, zatímco pravidelná provozování odvětví námořní dopravy - prostřednictvím legálních i nelegálních vypouštění - přispívá asi jednou třetinou.

Ropa se také přirozeně uvolňuje zpod oceánského dna zlomeninami známými jako prosakování.

Radioaktivní látky

Radioaktivní odpad je jakékoli znečištění, které emituje záření nad rámec toho, co je přirozeně uvolňováno prostředím. Generuje ho těžba uranu, jaderné elektrárny a výroba a testování vojenských zbraní. Dále také jako univerzity a nemocnice, které používají radioaktivní materiály pro výzkum a medicínu. Radioaktivní odpad může přetrvávat v životním prostředí po tisíce let, což činí jeho ukládání velkou výzvou.

Náhodné uvolnění nebo nesprávná likvidace kontaminantů ohrožují podzemní vody, povrchové vody a mořské zdroje.

Čtěte také: Škoda a emisní normy

Následky znečištění vod

Dnes už si bez servítek můžeme přiznat, že znečištění vody zabíjí. Ve skutečnosti podle jistých studií způsobilo v roce 2015 1,8 milionu úmrtí. Znečištěná voda způsobuje ale i nemoci. Nebezpečná voda každoročně způsobí onemocní přibližně jedné miliardě lidí. A komunity s nízkými příjmy jsou nepřiměřeně ohroženy, protože jejich domy jsou často nejblíže nejvíce znečištěným průmyslovým oblastem.

Dopady na lidské zdraví

Vodou přenosné patogeny ve formě bakterií a virů způsobujících choroby z lidského a zvířecího odpadu jsou hlavní příčinou nemocí z kontaminované pitné vody. Mezi nemoci šířené nebezpečnou vodou patří cholera, giardia a tyfus. Dokonce i v bohatých zemích náhodné nebo nezákonné úniky ze zařízení na čištění odpadních vod, stejně jako odtok z farem a městských oblastí, přispívají k šíření škodlivých patogenů. I plavání může představovat riziko.

Čím dál méně vod je totiž vhodných ke koupání. Mohou za to samozřejmě i další faktory, nicméně zejména v létě každý rok přibývá lidí se zdravotní problémy, jako jsou kožní vyrážky, zarudlé oči, či infekce dýchacích cest.

Dopady na životní prostředí

Aby se zdravé ekosystémy mohly rozvíjet, spoléhají na složitou síť zvířat, rostlin, bakterií a hub - které všechny přímo či nepřímo interagují. Poškození kteréhokoli z těchto organismů může způsobit řetězový efekt a narušit celé vodní prostředí.

Když znečištění vody způsobí rozkvět řas v jezeře nebo mořském prostředí, šíření nově zavedených živin stimuluje růst rostlin a řas, což zase snižuje hladinu kyslíku ve vodě. Tento nedostatek kyslíku, známý jako eutrofizace, dusí rostliny a zvířata a může vytvářet „mrtvé zóny“, kde jsou vody v podstatě bez života. V určitých případech mohou tyto škodlivé květy řas také produkovat neurotoxiny, které ovlivňují divokou zvěř, od velryb po mořské želvy.

Chemické látky a těžké kovy z průmyslových a komunálních odpadních vod také kontaminují vodní toky. Tyto kontaminanty jsou toxické pro vodní organismy - nejčastěji snižují délku života a reprodukční schopnost organismu - a dostávají se do potravinového řetězce, když dravec žere kořist. Takto tuňák a další velké ryby hromadí velké množství toxinů, jako je rtuť.

Mořské ekosystémy jsou také ohroženy mořskými úlomky, které mohou zvířata uškrtit, udusit a vyhladovět. Hodně z těchto pevných úlomků, jako jsou plastové sáčky a plechovky od sody, je zameteno do kanalizace a bouřkových odtoků a nakonec do moře. Naše oceány se tak pomalu ale jistě mění v odpadkovou polévku. Na vině ale nejsou jen plastová brčka, jak se to někdy prezentuje. Největší problém představuje rybolov.

Oceány sice absorbují přibližně čtvrtinu uhlíkového znečištění vytvářeného každý rok spalováním fosilních paliv, ale jsou stále kyselější. Tento proces ztěžuje vytváření měkkýšů a jiných druhů a může ovlivnit nervový systém žraloků, klaunů a dalších mořských tvorů.

Jak zabránit znečištění vody

Zmírnění vodního stresu vyžaduje kombinaci technických řešení, přírodě blízkých opatření i změn v chování lidí a institucí. V Česku se osvědčují revitalizace toků, zakládání tůní a mokřadů nebo úpravy v zemědělství - od pěstování méně náročných plodin po precizní zavlažování. Firmy investují do recyklace vody, zelených střech nebo cirkulárních technologií.

Téma ekologie je velmi složité a jednotlivec může mít pocit, že nic nezmůže. Voda je však základní tekutinou a potřebujeme ji k životu. Nevhodné zásahy do toku řek se nám dnes vracejí v podobě problémů se zadržením vody v krajině a jejím rychlejším a nekontrolovatelným odtokem. Voda je stále znečištěna toxickými látkami, které se dostávají do těl živočichů.

„Problematiku vody a vodních ekosystémů je zapotřebí posuzovat v různých souvislostech. Proto jsme sestavili základní body, při jejichž splnění můžeme zlepšit jak kvalitu vodních toků v České republice, tak obecně fungování vody v naší krajině,“ říká Ing. Jana Vitnerová z Arniky, vedoucí programu Ochrana přírody a členka petičního výboru.

Mezi požadavky petice je obnova přirozené podoby řek a potoků a ochrana vodních toků a mokřadů před nevhodnými zásahy. Právě v Telči, v povodí Telečského potoka nedaleko přírodní rezervace Luh u Telče, byla před několika lety realizována jedna z nejzdařilejších revitalizací vodních toků u nás. Na stejném místě se nyní akumuluje třistakrát více vody, než ve starém zregulovaném korytě.

„Města nebo obce se někdy obávají komplikací, které tato opatření přinesou, například při údržbě. Lze s nimi ale počítat v rozvojových plánech měst. Například v Telči se revitalizovaný potok stal součástí naučné stezky Lipky a tak i další ze zajímavostí, které může město nabídnout i svým návštěvníkům,“ uvedla místostarostka města Telče Hana Müllerová.

„Volně žijící živočichové i rostliny potřebují místa, která umožní jejich šíření v krajině. Velmi vhodné jsou k tomu právě přírodě blízké vodní toky a jejich okolí,“ zdůraznila Jana Vitnerová. Zprůchodnění vodních toků pro migraci vodních živočichů je dalším požadavkem petice Člověk a voda. S tímto bodem souvisí také požadavek na zastavení ekonomicky i ekologicky nevýhodné stavby jezů na Dolním Labi.

„Právě letos, v mezinárodním roce biodiverzity, bychom si měli více uvědomit, že regulační zásahy do vodních toků ochuzují přírodu o její rozmanitost,“ dodala Vitnerová.

Vedle obnovy přirozené, přírodě blízké podoby vodních toků je nezbytné zlepšit kvalitu vody jako takové. Zejména je třeba omezit znečišťování vod rtutí, pesticidy a perzistentními organickými látkami. Postihy za znečišťování nebezpečnými látkami jsou v současnosti nedostatečné. Příkladem může být havarovaná skládka v Pozďátkách.

„Přestože se po celé roky vědělo, že zde dochází k masivnímu znečišťování povrchových i podzemních vod, ukázalo se, že viník je prakticky nepostižitelný. Pokuta, která mu byla vyměřena, byla neúměrná způsobené škodě. Přitom zodpovědnost by měl vždy nést původce škody a nikoliv stát, který se zde nakonec musel o likvidaci havárie zasadit,“ říká Jiří Válal, starosta obce Slavičky, na jejímž území se skládka nachází.

Do úpraven vody míří surová, tedy přírodní voda z povrchových a podzemních zdrojů. Ta je však kvůli klimatickým změnám i vlivu člověka čím dál znečištěnější a obsahuje nejrůznější nečistoty od sinic, přes pesticidy až po léčiva. Až speciální technologie zajistí, aby z kohoutku tekla kvalitní pitná voda. Za většinu z toho může člověk, a to i za zvýšenou přítomnost sinic a řas, které jsou přírodní.

„Lidskou činností je tento výskyt mnohonásobně podpořený do současného extrémního stavu, uvedl ředitel Ústavu pro hydrodynamiku na Akademii věd Martin Pivokonský. Na vině jsou totiž změny klimatu, sucho, odlesňování a také intenzivní hnojení zemědělské půdy. Jak vědec rovněž upozornil, v surové vodě se vyskytuje i spousta nepůvodních umělých látek, ať již to jsou pesticidy pocházející ze zemědělské činnosti, nebo látky obsažené v kosmetice či zubní pastě, léčiva, hormony, drogy a další látky, které lidstvo používá.

Jak ale ujistil ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací Vilém Žák, systém kontroly pitné vody je v Česku přísně nastavený a zabraňuje, aby se k zákazníkovi dostala nekvalitní voda. Že se v surové vodě najde více nečistot než v minulých letech, vysvětlil i stále se zlepšujícími metodami analytické chemie.

Mluvčí skupiny Veolia Marcela Dvořáková uvedla, že kvalita zdrojů vod využívaných pro úpravu pitné vody se v průběhu let zhoršila, ať již z důvodu klimatických změn, tak kvůli činnosti člověka. I ona zmiňuje, že na odhalení více škodlivin má významný vliv i stále dokonalejší analýza vody.

„Z tohoto důvodu jsou naše úpravny vody doplňovány o nové pokročilé technologie, které jsou vhodné také k odstraňování mikročástic z pesticidů, léčiv nebo průmyslových látek. Vědci a úpravny vody přicházejí s novými technologiemi, které si poradí i s více znečištěnou surovou vodou, i s menšími částečkami, jež dnes umí stroje odhalit. Masivně se nyní začíná uplatňovat v úpravnách povrchové vody například filtrace přes granulované aktivní uhlí. To funguje jednak jako preventivní bariéra pro případ kontaminace vodního zdroje, jednak se používá k odstranění mikročástic, například ze zbytků léčiv, hormonálních látek nebo pesticidů. Používají se také speciální membrány.

Znečištění surové vody se dá také předcházet. Ukázal to pilotní projekt ministerstva zemědělství a Povodí Vltavy zahájený v roce 2019. Ten chtěl zlepšit kvalitu vody ve švihovské nádrži. Domluvil se s zemědělci hospodařícími v ochranném pásmu nádrže. Téměř dvacítka zemědělských firem se zavázala omezit používání pesticidů. Za sníženou produkci pak dostává finanční kompenzace. „Díky tomuto projektu se za tři roky podařilo omezit až čtvrtinový přísun škodlivin do nádrže,“ sdělil Vilém Žák.

„Nedomnívám se, že by u nás akutně hrozilo to, že nebudeme schopni surovou vodu dostatečně upravit na vodu pitnou. Nicméně i u nás je řada lokalit, kde je kvalita surové vody již tak špatná, že stávající technologie jsou na hranici svých možností. Některé zastaralé úpravny přitom využívají technologické postupy ze sedmdesátých či osmdesátých let.

„Od té doby vědecké poznání značně pokročilo. Dnes existují technologie, které jsou schopny upravit prakticky jakoukoli vodu na vodu pitnou.

Vodní stres není jen ekologickým problémem, ale systémovou výzvou, která vyžaduje spolupráci napříč celou společností.

Prioritou vodního hospodářství do následujících let je zajistit dostatečné a kvalitní zdroje vody pro zásobování obyvatel pitnou vodou, pro energetiku, průmysl i zemědělství. V praxi to znamená, mimo jiné, zajistit propojování vodárenských i vodohospodářských soustav, realizovat opatření podporující zadržování vody v krajině, sledovat možnosti potřebných akumulací povrchových vod, a to se zohledněním vývoje klimatických scénářů.

Nedílnou součástí těchto priorit je i péče o podzemní vody. S ohledem na aktuální bezpečnostní situaci související s válkou na Ukrajině, nabývají mnohé z uvedených priorit na ještě větším významu.

Nejvyšším veřejným zájmem pro Českou republiku na úseku vodního hospodářství je podle Svazu vodního hospodářství ČR (SVH) a Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) zajistit dostatečné zdroje vody, nejen pro zásobování obyvatel pitnou vodou, ale i pro klíčové sektory našeho hospodářství, včetně opatření podporující zadržování vody v krajině.

Hlavním mottem letošního Světového dne vody jsou podzemní vody, tedy „GROUNDWATER“. Doprovodným tématem, volně přeloženo, je „Podzemní voda je neviditelná, ale její dopad je viditelný všude“. S ohledem na skutečnost, že zásobování obyvatel pitnou vodou v České republice je v poměru cca 50/50 ze zdrojů povrchových a ze zdrojů podzemních vod, tak SVH i SOVAK považují téma letošního Světového dne vody za velmi významné.

„Pro lidstvo jsou podzemní vody jednoznačně strategickým zdrojem pitné vody, a to zejména pro budoucí generace. To platí i pro Českou republiku, kdy vodní zákon přímo uvádí, že „Zdroje podzemních vod jsou přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou…“. říká předseda představenstva SVH Petr Kubala a dodává „výhoda podzemních vod mnohde spočívá v jejich obtížné dostupnosti, na druhou stranu, pokud dojde k jejich kontaminaci, může jít o nenávratnou likvidaci těchto strategických zdrojů.

V listopadu loňského roku zveřejnili SVH a SOVAK společný dokument s názvem „Poziční dokument - vodní hospodářství ČR pro roky 2021-2030“, ke kterému se následně připojila i instituce sdružující vodárenské experty z akademické sféry, CZWA. Jedná se o historicky první, zcela apolitický, odborný společný dokument, formulující nezbytné úkoly a cíle k zabezpečení vodárenských služeb a nezbytných zdrojů vody alespoň na stávající úrovni.

S pozičním dokumentem se mimo jiné seznámili i zástupci obou, pro vodní hospodářství rozhodujících resortů - Ministerstva zemědělství (MZe) a Ministerstva životního prostředí (MŽP). Cílem dokumentu je, aby byl přijat jako podklad pro formulování strategických cílů pro vodní hospodářství, z úrovně ústředních vodoprávních úřadů. K naplnění priorit a hlavních cílů vodního hospodářství je třeba součinnosti obou těchto resortů, zejména ve finanční podpoře prioritních vodohospodářských opatření. V této souvislosti vodohospodáři oceňují aktivity obou resortů a jejich úzkou spolupráci.

Nacházíme se v období nového programového financování využívajícího jak zdroje EU, tak národní zdroje, na druhé straně také ve velmi obtížné ekonomické a bezpečnostní situaci. Proto je potřeba se věnovat opravdovým prioritám.

„Podpora rozvoje napojování obcí na veřejné vodovody, včetně zadržení vody v krajině, je pro mě i pro Ministerstvo zemědělství nadále jednou z největších priorit. Připravili jsme řadu dotačních programů v oblasti zemědělství a vodního i lesního hospodářství, které pomáhají zabezpečit dostatečné vodní zdroje a posilují zadržení vody v krajině. V rámci pilotních projektů podporujeme v povodí vodárenských nádrží omezení užívání prostředků na ochranu rostlin v zemědělské prvovýrobě, a tím přispíváme kromě jiného k ochraně kvality podzemních vod.

„V následujících letech můžeme očekávat prohlubování klimatické změny, a proto se musíme připravit a adaptovat na její dopady. To se týká i přístupu k ochraně a využívání zdrojů povrchových, ale i podzemních vod. Jedním z hlavních cílů je zajistit ochranu nenahraditelných zdrojů podzemních vod, včetně jejich ohrožení vlivem různých havárií. I proto chci prosadit ústavní zákon na ochranu vody. Musíme zaměřit pozornost na nové technologie, prosazovat změny v hospodaření s vodou, včetně srážkové, odpadní i šedé.

tags: #jak #společnosti #pomáhají #omezit #znečištění #vody

Oblíbené příspěvky:

• Proces rozkladu uhličitanu
• Odborky Umění a Přírody: Inspirace
• Designové odpadkové koše Hailo
• Zajímavosti a TOP místa Irska
• Jaké jsou výhody obnovitelných zdrojů?