Biodiverzita a lidské zdraví

Biologická diverzita, neboli biologická rozmanitost, je chápána jako rozmanitost všech živých organismů a systémů, jichž jsou tyto organismy součástí. Každý druh, ať již živočišný či rostlinný, má zde své místo. Zachování biologické rozmanitosti je nezbytné, protože udržuje stabilitu ekosystémů.

Biodiverzita (neboli biologická rozmanitost) představuje pestrost a různorodost života ve všech jeho formách, ve vzájemných vazbách a na všech úrovních, od genů přes druhy po celé ekosystémy. Příznivý stav biodiverzity je základním předpokladem pro naši existenci. Díky ní můžeme využívat přírodní zdroje jako potraviny, energii či léčiva. Závisí na ní také fungování přírodních procesů, které regulují klima a ovlivňují kvalitu ovzduší, vody a půdy.

Biologická rozmanitost je důležitá k udržení zdravého ekosystému, který je nepostradatelný pro nespočet lidských činností a přírodních cyklů, jako je přeměna energie ze slunce rostlinami, rozklad organické hmoty na živiny různými organismy, opylovači opylující květy rostlin a stromů, oceány a rostliny pohlcující uhlík. Biodiverzita hraje klíčovou roli v mnoha aspektech života na Zemi.

Na biologickou rozmanitost se můžeme dívat z několika úhlů pohledu, celosvětového, evropského, českého nebo na úrovni konkrétních lokalit. Biodiverzita se objevuje na několika úrovních, včetně lokální, regionální a globální diverzity. Lokální diverzita se soustředí na rozmanitost druhů v určité oblasti, jako je les nebo mokřad, zatímco regionální diverzita zahrnuje širší geografické kontexty a evoluční procesy, které ovlivňují druhovou rozmanitost v daném regionu. Globální diverzita se pak vztahuje na všechny druhy a ekosystémy na planetě.

Existuje mnoho faktorů, které ovlivňují biodiverzitu, a tyto faktory mohou být jak přirozené, tak antropogenní. Mezi klíčové přírodní faktory patří prostorová heterogenita, která umožňuje různým druhům koexistovat v různých mikroprostředích. Krajinný kontext také určuje, kolik druhů se může do určité oblasti dostat a jak efektivně mohou využívat dostupné zdroje. Lidské aktivity, jako je odlesňování, urbanizace, znečištění a změna klimatu, mají zásadní negativní dopad na biodiverzitu.

Čtěte také: Vzájemné vazby ekosystémů a biodiverzity

Měření biodiverzity je komplexní úkol, který zahrnuje různé metodologie a přístupy. Nejběžnějším ukazatelem je sledování počtu druhů v určité lokalitě, což poskytuje základní přehled o rozmanitosti. Avšak pro komplexní posouzení je důležité vzít v úvahu také genetickou diverzitu a funkční rozmanitost ekosystémů. Vědci často využívají různé indexy, jako je Shannonův index, který zohledňuje nejen počet druhů, ale i jejich relativní četnost.

Každý druh na naší planetě je součástí systému, který se vyvíjel po miliony let. Často si to ani neuvědomujeme, ale výhod biologické rozmanitosti denně využíváme ve svůj prospěch i my. Rostliny a zvířata nám neposkytují jen výživu, ale tvoří také základ léků a nejrůznějších produktů. Dle vědců je to až 60 000 nejrůznějších druhů rostlin, jež se po celém světě využívají jak v tradiční, tak i moderní medicíně. Podstatné je také zjištění, že až 30 % světového zemědělského výnosu závisí na opylení hmyzem. Díky ekosystémům můžeme dýchat čerstvý vzduch, obdělávat úrodnou půdu a pít čistou vodu.

Příroda se dokáže vypořádat se změnami klimatu, novými onemocněními a škůdci pouze díky vysoké biodiverzitě a druhům s širokou genetickou rozmanitostí. Vyhynutí druhů je bohužel nevratné a představuje nevyčíslitelná rizika. Co myslíte, že se stane, až přestanou ekosystémy fungovat a přinášet nám své výhody? Až zanikne 10 % všech druhů? Míra vyhynutí je vlivem člověka mnohem vyšší, než je přirozené. Předpokládá se, že každý rok přestane existovat několik tisíc živočišných i rostlinných druhů, v současné době přitom hrozí vyhynutí až 26 tisícům.

Dodavatelské a hodnotové řetězce spojují společnosti po celém světě, často na několika kontinentech současně. Jsou to globálně působící společnosti, které nakupují suroviny, ale i práci a služby pro výrobu svých produktů a otevírají tak nové trhy a výrobní místa, jež mohou kvůli odlišným podmínkám právního rámce a minimálním ekologickým a sociálním standardům způsobovat ekologické a sociální problémy.

Vztah mezi biodiverzitou a lidským zdravím

V roce 2019 byla publikována mezinárodní studie Does Subjective Health Affect the Association between Biodiversity and Quality of Life? Insights from International Data zaměřená na biodiverzitu a kvalitu života. (SKEVINGTON & EMSLEY, 2019) Význam této studie spočívá ve velikosti a pestrosti účastníků. Autoři zde zahrnuli vzorek populace složené z více jak tři a půl tisíce jedinců z 15 zemí. Metodika studie byla založená na výzkumu Světové zdravotnické organizace (WHO). Každý z účastníků vyplňoval dotazník pokrývající oblasti spirituality, náboženství a osobních přesvědčení. Hlavní dotazník kvality života (WHOQOL SRPB) obsahoval 132 položek hodnocených na pětibodové likertově škále. Tento hlavní dotazník byl doplněn o složku zdraví.

Čtěte také: Závislost biodiverzity na zeměpisné šířce

Primárním cílem studie bylo zjistit, zda je subjektivně vnímané zdraví zprostředkujícím faktorem mezi biodiverzitou a kvalitou života. Z výsledků vyplývá, že biodiverzita (BD) s kvalitou života (QoL) úzce souvisí. Ale zároveň jsme se dozvěděli, že nebyl nalezen důkaz o zprostředkujícím účinku zdraví a vztahu BD-QoL. Vysoká BD je spojena s lepšími duchovními kvalitami života, zejména s nadějí a optimismem. Dále byla prokázaná silná pozitivní korelace s vírou, smyslem a cílem života, vnitřní silou, spiritualitou, vnitřním klidem, celistvostí a integrací.

Vysoká BD byla spojená pouze se dvěma životními kvalitami negativně, a to konkrétně u vnímaných finančních zdrojů a fyzického bezpečí a jistoty. Výzkum poukázal na významnou shodu pro čtyři z pěti psychologických aspektů: nejvyšší pro sebehodnocení, následované kognicí a pozitivními pocity.

Systematické review The impact of green space and biodiversity on health z roku 2019 (LAI & FLIES et al., 2019) vyhodnocuje závěry celkem 275 studií zaměřených na psychologické či fyziologické účinky přírodního prostředí, z toho 45 studií zkoumalo též účinky biodiverzity. Různorodé přírodní prostředí prokazatelně pomáhá zdraví, což vyplývá zejména z epidemiologických studií zaměřených na imunitu. Prostředí, v němž se pohybujeme, ovlivňuje různorodost mikrobiálních organismů na kůži, a to formuje naši imunitu. „Zelené plochy byly spojeny s větší mikrobiální rozmanitostí na kůži a nižší mírou alergických onemocnění.“ (Ibid.)

Britský vědecký tým publikoval v roce 2014 text nazvaný A systematic review of the health and well-being benefits of biodiverse environments, kde zkoumá přínosy biologicky rozmanitého prostředí na zdraví. (LOVELL & WHEELER et al., 2014) Tato práce zahrnuje celkem 17 studií, přičemž se jedná o 15 kvantitativních a 2 kvalitativní. „Deset ze 16 studií zahrnutých do analýzy zdůraznilo jednu nebo více pozitivních souvislostí (hodnocených nebo vnímaných) mezi biologickou rozmanitostí a jedním nebo více výsledky v oblasti zdraví nebo pohody. Jedenáct studií uvedlo výsledky, které buď nenaznačovaly žádný jasný vztah, nebo nebyly jednoznačné, pokud jde o směr vztahu.“ (Ibid.)

Ze závěrů kvalitativních studií vyplývá, že prostředí bohaté na flóru a faunu zvyšuje každodenní pohodu, štěstí a má i zdravotní přínosy. Na druhou stranu, významný počet dotazovaných spojoval biodiverzitu se svými obavami o úrodu a je třeba připustit, že druhá ze zahrnutých studií popírá pozitivní vliv na pohodu (well-being). Účastníci vnímali vysokou biodiverzitu jako krásnou a přirozeně hodnotnou, ale nikoliv bezvýhradně. Tým výzkumníků uzavírá review podrobnou rozvahou nad nejednoznačnými výsledky, které mohou být způsobené mj. nejasnou nebo rozdílnou definicí klíčových pojmů „biodiverzita“, „zdraví“ a „pohoda“ v zahrnutých studiích. Pro další výzkum doporučili užší a jasnější pojmové uchopení problematiky, plus důraz na příčinnou souvislost.

Čtěte také: O biodiverzitě štěrkopískovny Hulín

V mnoha studiích o biofilii je diskutovaná lidská schopnost biodiverzitu vnímat. Za běžných okolností, kdy člověk pouze prochází lesem, anebo ho pozoruje z jednoho stanoviště, má omezené prostředky, jak diverzitu živých organismů zhodnotit. Schopnost vnímat diverzitu bude narážet na omezené možnosti smyslové percepce, kognitivních schopností jedince, ale také bude pravděpodobně rozdílná schopnost vnímat různé druhy či taxony.

Nejstarší studií zařazenou do našeho přehledu je práce zaměřená na zhodnocení psychologického přínosu městských zelených ploch. (FULLER & IRVINE et al., 2007) Výsledky této práce jasně ukazují na souvislosti mezi druhovou bohatostí městské zeleně a pohodou (well-being) návštěvníků. „Lidé nejpřesněji hodnotili viditelné statické složky biodiverzity, konkrétně druhovou bohatost rostlin. Méně přesné bylo vnímání bohatství ptáků a motýlů, což jsou pravděpodobně skrytější složky městských ekosystémů z hlediska chování, respektive snadného rozlišování druhů.“ (Ibid.)

Subjektivní vnímání biodiverzity prostředí řeší také článek publikovaný v roce 2012 v magazínu Bioscience. (DALLIMER & IRVINE & SKINNER, et al., 2012) Výzkumný tým nenašel důkazy pro souvislost mezi vnímanou a skutečnou druhovou bohatostí u žádné ze tří taxonomických skupin (rostliny, ptáci, motýli). Na druhou stranu zde byla identifikovaná pozitivní korelace mezi vnímanou diverzitou a pokryvností stromů. Zdá se, že obtížně vnímatelná biodiverzita byla převedena laickými účastníky výzkumu na jasněji rozlišitelnou hustotu zalesnění.

V roce 2020 byla publikována další britská studie zaměřená na biodiverzitu městské zeleně. (CAMERON & BRINDLEY & MEARS et al., 2002) Tento výzkum využil aplikaci mobilního telefonu pro záznam emocí u lidí, kteří navštívili jednu ze 945 zahrnutých lokalit. Pozoruhodné je, že výsledky ukazují na silnou korelaci mezi vnímanou a skutečnou biodiverzitou, i mezi biodiverzitou a pozitivní emoční reakcí. Početnost ptáků v lokalitě (nehledě na druhy) středně silně korelovala s pozitivními emocemi, ale pozorování většího množství ptáků jednoho běžného druhu pozitivní emoce nevyvolávalo. Velikost stanoviště a délka expozice byla důležitá pro sílu emocionálního efektu. Delší interakce s prostředím vykazující vyšší biodiverzitu vykázala silnější pozitivní dopad na emoční rozpoložení jedince. V souladu s výše zmíněným review (HOUGH, 2014) a jeho doporučeními tato studie vyloučila vliv socioekonomického statusu účastníků na výsledky výzkumu.

Příčiny úbytku biodiverzity a role jednotlivce

V závěru roku 2024 proběhlo zasedání Mezivládní vědecko-politické platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) v Namibii, kde 140 států světa přijalo mezinárodní hodnoticí zprávy o souvislostech mezi společností a přírodou. Setkání se zúčastnily také Julia Leventon a Zuzana V. Harmáčková z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe. V posledních několika desetiletích pozorujeme, že tvůrci politik často nemají k dispozici snadno využitelná shrnutí aktuálních vědeckých závěrů. Naopak pro vědeckou obec často není snadné se zorientovat v typu otázek, na které při nastavování politik potřebují političtí zástupci odpovědi. Vědecko-politické platformy, jako je IPBES, tento problém řeší, protože politické představitele a vědce propojují. Jsou proto nezbytné k propojení nejnovějších vědeckých poznatků s praktickými politickými rozhodnutími.

IPBES je tedy mezivládní platforma, která spojuje vědecké poznatky a politická rozhodnutí s cílem chránit biologickou rozmanitost a ekosystémové služby. Na rozdíl od IPCC, který se zaměřuje na změnu klimatu, IPBES řeší širší spektrum problémů spojených s biodiverzitou, ekosystémy a jejich dopadem na společnost. Zpráva definuje tři základní příčiny úbytku biologické rozmanitosti. Jedná se o přetrvávající společenské vzorce, které jsou podhoubím přímých i nepřímých příčin úbytku biologické rozmanitosti, ale také o další související výzvy v oblasti udržitelného rozvoje, včetně změny klimatu. Vytváření udržitelnosti a zastavení úbytku biologické rozmanitosti proto vyžaduje řešení základních příčin.

Příčiny, které jsme identifikovali, jsou následující: 1) odtržení od přírody a lidí a nadvláda nad nimi; 2) koncentrace moci a bohatství a 3) upřednostňování krátkodobých, individuálních a materiálních zisků. Tyto příčiny společně vysvětlují existenci vzorce dominantních společností a ekonomických systémů, které se vykořisťováním přírody snaží zvýšit materiální spotřebu nad rámec uspokojování potřeb. Z tohoto vzorce má prospěch stále menší počet lidí, zatímco naprostá většina trpí jeho důsledky.

Jednou z významných příčin je, že náš ekonomický systém upřednostňuje okamžitý materiální zisk před dlouhodobou udržitelností, což je z dlouhodobého hlediska ohrožující nejen pro biodiverzitu, ale i pro společnost. To se zrcadlí i v kulturních a společenských normách, které kladou důraz na spotřebu. Vlády i velké podniky by tak v zájmu naší dlouhodobé kvality života měly opustit jednání „po nás potopa“ a podporovat modely, které zohledňují nejen ekonomické, ale i ekologické a sociální hodnoty - například zavedením udržitelné produkce a spravedlivým nastavením obchodu.

K degradaci přírody přispívá i podpora škodlivých sektorů, jako je intenzivní zemědělství, těžba fosilních paliv a odlesňování. Vlády by proto měly reformovat dotace a investovat do udržitelných alternativ, například obnovitelných zdrojů energie či regenerativního zemědělství. Problémem pro biodiverzitu i společnost je i nízká koordinovanost politik napříč sektory a regiony - v ideálním případě by vlády propojovaly socioekonomické cíle s ochranou biodiverzity a klimatickými cíli.

Ve vytváření transformativní změny a udržitelné budoucnosti může hrát svou roli úplně každý. Ve zprávě konstatujeme, že k transformativní změně musí dojít v celé řadě měřítek a na mnoha úrovních. Jde jak o individuální změny chování - například naše volby ohledně toho, co kupujeme a jak cestujeme, tak i o kolektivní jednání a změny politik na národní a mezinárodní úrovni. Při vytváření politik a předpisů, které podporují opatření pro udržitelnost, samozřejmě hrají důležitou roli vlády, a proto je každý hlas důležitý při rozhodování o tom, kdo ve vládě je. Je však také důležité komunikovat rozhodujícími činiteli od obecní úrovně až po národní. Můžeme se účastnit schůzí zastupitelstva obce nebo psát dopisy a žádosti voleným zástupcům o větší aktivitu v oblasti biologické rozmanitosti.

Obecně je jednou z příčin minulých neúspěchů v ochraně biodiverzity, ale i v dalších sektorech (např. produkce potravin, ochrana vody, ochrana lidského zdraví) nedostatek spolupráce mezi sektory, jako jsou zemědělství, vodohospodářství a ochrana přírody, který často vedl k neefektivním nebo konfliktním politikám. Například rozsáhlá podpora intenzivního zemědělství vede v Česku ke ztrátě biodiverzity, degradaci půdy a znečištění vody, což jsou všechno faktory kritické pro naši vlastní potravinovou bezpečnost do budoucna. Podobně negativní dopady měly české jednorozměrné politiky v oblasti energie: špatně nastavená podpora biopaliv vedla k rozšiřování monokultur (např. řepky) na úkor zdraví půdy a zemědělských ekosystémů.

Odstranění příčin úbytku biodiverzity je náročné, ale možné. Důležité je také poznamenat, že ne každý zastává názory nebo se chová v souladu s těmito zjištěnými základními příčinami. Jde o převládající vzorce společenského uspořádání, a jak je ve zprávě napsáno, prospěch z nich má jen malý počet lidí. Naprostá většina lidí na světě se nesnaží vědomě přírodu ničit. Příčiny těchto vzorců jsou spíše v našich sociálních, ekonomických a politických systémech.

Zpráva zdůrazňuje, že transformativní změna spočívá v tom, jak ji vytváříme, nejen v tom, jaké konkrétní kroky podnikáme. Zejména respektující a vzájemné vztahy mezi člověkem a přírodou jsou zásadou přítomnou v mnoha domorodých kulturách a pohledech na svět. Podstatou je, že přírodu nevnímáme jako něco, co existuje odděleně od lidí a pouze pro náš vlastní prospěch. Tyto principy či zásady mají být vodítkem pro kroky, které podnikáme směrem k transformativní změně. Ve skutečnosti je velmi těžké je vnímat jako recept nebo návod k použití, protože odrážejí skutečnost, že opatření pro transformativní změnu budou muset být na různých místech jiná. Krok, který pro transformativní změnu funguje ve Velké Británii, nemusí fungovat v Česku - nemusí totiž odpovídat potřebám komunit nebo vyžaduje jinou infrastrukturu.

Biodiverzita v České republice

Česká republika se pyšní pestrou paletou biotopů - od horských oblastí Krkonoš a Jeseníků přes rozsáhlé lesy a úrodná pole až po malebná údolí řek a rybníků. Mezi nejvýznamnější biotopy na našem území patří horské oblasti (například Krkonoše, Jeseníky, Šumava a další), lesy (bukové, smrkové, dubové), lužní louky a pastviny (plané louky, horské pastviny), mokřady (rybníky, bažiny, rašeliniště), řeky a potoky (Labe, Vltava, Berounka, Ohře a mnohé další).

Najdeme zde více než 60 000 druhů rostlin a živočichů - z toho více než 40 000 druhů hmyzu. A jaké druhy patří mezi nejznámější, jimž je věnována největší pozornost? Především velcí savci a predátoři jako medvěd hnědý, rys ostrovid nebo vlk obecný.

Tak jako téměř všude na světě, je bohužel biodiverzita i v České republice vážně ohrožena. Hrozeb, které přispívají ke ztrátě biologické rozmanitosti, je mnoho. Rozšiřování městských aglomerací a průmyslové infrastruktury, zástavba krajiny, intenzivní zemědělství nebo těžba dřeva a jiných přírodních médií a surovin. Rozmanitost krajiny a přírody ohrožuje také znečištění životního prostředí, ovzduší, vod a půdy, díky kterému některé choulostivější druhy zcela vymizí.

Další vlivový faktor představují invazní druhy, rostliny a živočichové pocházející z jiných oblastí světa, které vytlačují původní druhy z jejich lokalit, hnízdišť, lovišť aj. Příkladem je v poslední době hojně se rozšiřující nutrie říční, která se do naší přírody dostala útěkem nebo cíleným vypuštěním z komerčních chovů. Populace některých nepůvodních druhů enormně narůstají, protože v naší volné přírodě nemají svého přirozeného nepřítele, snadno tak konkurují původním druhům, pro něž jsou v některých případech dokonce nebezpečnými predátory, kteří je loví a decimují jejich populace.

Ochrana biodiverzity je klíčová pro zachování zdravého životního prostředí a zajištění fungování ekosystémů. V České republice existuje řada ochranných opatření. Některá z nich jsou zaměřena na ochranu biotopů - jako například zřizování chráněných území či obnovu již zasažených, zničených biotopů. Česká republika se nevěnuje jen ochraně biologické rozmanitosti naší krajiny a přírody a ochraně našich původních druhů, ale pomáhá v rámci záchranných programů i k zachování biodiverzity ve světě.

Ochrana biodiverzity se týká nás všech. Každý z nás může přispět k ochraně biodiverzity a uchování krásy a bohatství české přírody. K zachování biologické rozmanitosti v naší zemi může pomoci i každý zahrádkář, který si na své zahradě nepěstuje jen „anglický trávník“, ale dá prostor i širšímu spektru rostlin a živočichů. Rozmanitost je život. Zapojením se do ochrany biodiverzity můžeme zajistit, aby tato úžasná rozmanitost života byla zachována i pro budoucí generace.

Mezinárodní úmluvy a organizace

Osud živočišných a rostlinných druhů není jen v rukou jednotlivců, ale i celých organizací. Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) je nejkomplexnější závaznou mezinárodní dohodou o ochraně biodiverzity a udržitelném využívání přírodních zdrojů. Byla přijata po prvním světovém summitu o životním prostředí v Rio de Janeiro v roce 1992 a od té doby podepsána více než 190 zeměmi.

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) vydává každé 2 roky takzvaný „červený seznam“, nejznámější a nejspolehlivější indikátor zdraví celosvětové biodiverzity. Světový fond na ochranu přírody (WWF) je mezinárodní nevládní organizací usilující o ochranu biologické rozmanitosti a udržitelné využívání přírodních zdrojů s více než 50letou tradicí.

Union for Ethical BioTrade (UEBT) je neziskovou organizací, která byla založena jako odnož úmluvy OSN o biologické rozmanitosti (CBD) a konference OSN o obchodu a rozvoji (UNCTAD). Jde o celosvětově uznávaný standard, který stojí na 4 základních pilířích: zachování biodiverzity a udržitelného získávání a využívání surovin; spravedlivém zacházení a ohodnocení všech partnerů v dodavatelském řetězci; zavedení systému, který identifikuje původ přírodních složek; přijetí konkrétních opatření, která zamezí nedovolenému využívání půdy.

Služby na podporu biodiverzity

Služba 3-30-300 pomáhá městům a obcím zvyšovat podíl zeleně a tím i biodiverzitu. Zaměřuje se na tři konkrétní cíle: mít výhled na tři stromy z každého obydlí, zajistit 30 % korunového pokryvu stromů ve čtvrti a dostupnost kvalitního veřejného parku do 300 metrů.

Služba UpGreen využívá satelitní data a umělou inteligenci k detailnímu mapování a hodnocení městské zeleně. Analyzuje vitalitu, hustotu a druhové složení vegetace, což umožňuje identifikovat oblasti s nízkou biodiverzitou. Díky predikčním modelům předpovídá budoucí vývoj zeleně v horizontu až 20 let, což pomáhá městům plánovat efektivní zásahy na podporu biodiverzity.

Naše adaptační strategie na změnu klimatu pomáhají obcím a městům zvyšovat odolnost prostředí i podporovat biodiverzitu. Na základě dat, mapování a analýz navrhujeme konkrétní opatření, která zlepšují podmínky pro zeleň, zadržování vody a život různých druhů. Součástí strategie jsou i návrhy na péči o krajinu, výsadbu vhodných rostlin a přeměnu zpevněných ploch na přírodě blízké.

Územní studie krajiny přinášejí systematický přístup k ochraně a obnově přírody v obcích a jejich okolí. Pomáháme obcím lépe porozumět krajině, identifikovat její slabá místa a navrhnout konkrétní opatření pro posílení ekologické stability a biodiverzity. Studie zohledňují vodní režim, fragmentaci krajiny, migrační koridory i místa vhodná pro výsadbu zeleně nebo obnovu remízků a mokřadů.

tags: #biodiverzita #a #lidské #zdraví

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa o emisích v ČR
• Nakládání s odpady BN3/BR3
• Oxidační číslo síry
• Přísnější emisní měření: Co to znamená?
• Muslimský pohled na životní prostředí