Jak se recyklují kovy z odpadu

Třídění odpadu je jedním z nejdůležitějších prvků moderního odpadového hospodářství. Umožňuje efektivní zpracování a opětovné využití surovin, což má velký význam pro ochranu životního prostředí. Třídění odpadu je velmi aktuální téma. Lidé v Česku třídí velmi dobře, patříme v tomto ohledu k nejlepším na světě a k tomuto ekologickému kroku se odhodlává stále více lidí.

Třídění odpadu a barvy nádob

Ne však každý ví, kde začít. Hlavním problémem je vyhazovaní odpadků do nesprávné barvy popelnice či kontejneru. Proto si připomeneme základní barvy kontejnerů na třídění, a co by se do nich mělo vhazovat:

• Žluté popelnice - na sběr plastů a od letoška také kovů. Mezi ně patří mimo jiné fólie a plastové sáčky, kartony od mléka, plechovky, kovová víčka, barevné kovy i hliníkové fólie.
• Modré popelnice - ukládáme do nich papír. Patří sem například kartonové obaly, knihy, balicí papír a tašky, sešity, noviny, letáky. Do modrých popelnic nesmíte odkládat papír potažený plastem nebo fólií, dále účtenky, použité papírové utěrky či kapesníky.
• Hnědé popelnice - jsou určeny pro ukládání bio odpadu. Patří sem zelený odpad, tedy kůra, piliny, větve, tráva, listí a také zbytky potravin, jako je zelenina, ovoce a jejich slupky.
• Černé popelnice - slouží k ukládání směsného odpadu. Právě do této popelnice patří například zvířecí exkrementy, použité kapesníčky, plenky atd.
• Zelený kontejner - slouží k ukládání skla.

Kovové obaly můžeme od ledna dávat do žlutých popelnic

Nově od tohoto roku můžeme vkládat kovový odpad také do žlutých sběrných nádob. Hlavně tam, kde nejsou k dispozici šedé nádoby. Na tomto rozšíření a zjednodušeném systému třídění kovových obalů se dohodly profesní svazy svozových a třídicích firem. „Z pohledu obce je důležité, aby lidé měli co největší komfort z hlediska jednoduchosti systému v blízkosti, kam mohou odpad odložit,“ sdělil na tiskové konferenci Pavel Drahovzal, místopředseda Svazu měst a obcí.

Je pravda, že žlutou popelnici na plast má téměř každá domácnost, tudíž lidé nemusí například s plechovkami od nápojů chodit daleko. Přitom se třídění kovových obalů do žlutých kontejnerů zkoušelo již několik let v některých částech republiky a ukázalo se, že to má velmi dobré výsledky.

„Na třídění kovů se velmi rychle adaptovaly i stávající třídicí linky. Znásobením popelnic, kam mohou lidé odložit kovy, výrazně narostlo množství vytříděných kovů. Třídicí linky proto postupně připravují také investice do strojových separátorů, protože už se jim to vyplatí,“ vysvětlil na výše zmíněné tiskové konferenci Milan Doubravský ze Sdružení komunálních služeb.

Čtěte také: Podíl obnovitelných zdrojů energie

Podle aktuálních čísel z Ministerstva životního prostředí ČR se u nás aktuálně recykluje 71,4 % všech kovových obalů. To je krásné číslo i na celou Evropskou unii. Kovy jsou velmi dobře recyklovatelné a v ČR jde v současné době do recyklace plných 99 % z vytříděných kovových obalů.

Proč třídit kovy? Má to smysl?

Věta „do starého železa s ním“ vůbec nemusí být nadávkou. Staré kovy jsou velmi ceněnou druhotnou surovinou. I když v této otázce neexistuje jednoznačná shoda v číslech, podle výzkumu Americké agentury pro životní prostředí šetří recyklovaný šrot oproti surovému kovu energii, nerostné suroviny, vodu a snižuje negativní dopad na životní prostředí. „V České republice se ročně recyklují tři čtvrtiny z celkové produkce oceli.“

Při přepracování kovového šrotu v hutích se kov čistí a taví, přičemž se nekovové příměsi přepalují a vzniká nová surovina. Ta neztrácí své původní fyzikální vlastnosti a za určitých podmínek se dá recyklovat donekonečna. Obsah recyklované složky v nově vzniklém kovu závisí na způsobu zpracování - u oceli je to například 25-100 %.

Železný šrot je potřeba pro výrobu nové oceli. K recyklaci se využívají zejména plechovky, autovraky, elektrozařízení a stavební ocel. Šrot se z místa sběru odveze, slisuje do balíků, dále se čistí a tepelně zpracovává. V České republice se ročně zrecyklují tři čtvrtiny z celkové produkce oceli, recyklace stavební oceli dosahuje 95 %.

Výroba jedné tuny železa z železného šrotu ušetří 630 kilogramů černého uhlí, 1,1 tuny železné rudy a 55 kilogramů vápence. Nebyla by tedy škoda vyhodit plechovku jen tak do popelnice?

Čtěte také: Budoucnost polypropylenu

Třídění kovů a úspory

Kam s kovovým odpadem?

Ačkoliv se za hranicemi můžeme setkat s barevnými kontejnery na kovový odpad v místě sběrných hnízd, v České republice je takový kontejner spíše výjimkou. Některé obce proto umožňují obyvatelům pravidelný mobilní svoz v rámci tzv. železných nedělí. Kovový odpad je možné také odevzdat do sběrného dvora či do sběrny druhotných surovin (výkupného dvora).

Kovy je nutné předem rozdělit na železný šrot a barevné kovy - měď, mosaz, bronz, hliník aj. Do sběrny ovšem nepatří plechovky od barev a jiných nebezpečných látek, domácí spotřebiče či vysloužilá zařízení, ty patří do sběrného dvora. Také autovraky patří jinam - na vrakoviště.

Výkupní ceny pro běžnou domácnost nejsou nijak vysoké (např. za 1 kilogram plechovek dostanete cca 3 koruny), největší odměnou tak zůstává dobrý pocit, že váš odpad neskončí na skládce a stane se opět plnohodnotnou surovinou.

Na třídění kovového odpadu nevyděláte

V neposlední řadě lze kovy odevzdat „dobrovolným dotřiďovačům,“ kteří někdy postávají u mobilních kontejnerů na velkoobjemový odpad a vybírají kovy za účelem jejich prodeje ve sběrnách. Přestože se nejedná o oficiální cestu, je tento způsob vlastně velmi pohodlný a účinný. Chybí ovšem zpětná vazba, tedy jistota, že se vaše pečlivě vytříděné kovy do výkupny kovů skutečně dostanou.

Nemáte-li možnost třídit nebo nechcete-li doma skladovat plechovky, alternativou je minimalizovat vznik kovového obalu - například nakupovat zboží jiné než v plechovce.

Čtěte také: Forever a recyklace odpadu

Tenkostěnný hliník a jeho třídění

Hliník je na tom v oblasti recyklace ještě lépe než železo. Pro výrobu nového hliníku je třeba vytříděný kov prakticky jen přetavit. Tento proces je šetrnější než energeticky náročná výroba hliníku z bauxitu, a to o celých 95 %. I hliník se dá recyklovat donekonečna. Tři čtvrtiny hliníku vyrobeného v USA od roku 1888 jsou dodnes stále v oběhu.

Přesto má recyklace hliníku svá úskalí. Jedním z nich je zpracování tenkostěnného hliníku. Při přetavování totiž část materiálu shoří, a proto si s ní ne všechny zpracovatelské firmy umí poradit a ne všechny sběrny jej vykupují. Jeho cena je zanedbatelná (v současné době asi 6 korun za kilogram). Při přetavování barvených fólií mohou vznikat jedovaté dioxiny, proti kterým některé zpracovatelské závody nemají filtry.

Třídění hliníku: Co sbíráme a nesbíráme?

• Co třídíme?
  • plechovky od nápojů
  • zmačkatelná víčka od jogurtů, termixů, folie od tavených sýrů a čokolád
  • šroubovací uzávěry od nápojů, zavařovacích sklenic (ne plíšky od piva)
  • misky od buchet, paštik
  • prázdné obaly od kosmetiky, prázdné tuby od mastí, past a krémů
  • ešusy, příbory, hliníkové součástky od přístrojů apod.
• Co netřídíme?
  • kombinované obaly (nápojové kartony)
  • obaly od cigaret, kávy, sušenek, bonbonů
  • celofán
  • hliníkové nože (je v nich železo)
  • obaly od jedů, znečištěné a zapáchající obaly

Proto se tenkostěnný hliník sbírá málokde. Se sběrem se setkáme v rámci aktivit základních škol, ekologických center či institucí. Je třeba se informovat v okolních sběrnách či na obecním úřadě, zdali je možné v dané lokalitě tenkostěnný hliník třídit - a pak už jenom zvážit, zda oddělování hliníkových víček z jogurtů má opravdu cenu.

Kam s kovovým odpadem

• Železo, barevné kovy (vč. tlustostěnného hliníku)
  • sběrné dvory
  • sběrny druhotných surovin
  • „dobrovolní dotřiďovači“
• Tenkostěnný i tlustostěnný hliník
  • některé sběrné dvory a sběrny druhotných surovin - Eco MetalRecycling, Středočeské sběrné suroviny, Severočeské sběrné suroviny, Kovošrot Praha, Alutherm, SAKO Brno…
  • některé základní školy
  • ekocentra a instituce - Toulcův dvůr Praha, Ministerstvo životního prostředí, Městská knihovna v Havířově…

Recyklace kovů: Proces a technologie

Recyklace kovů je proces opětovného využití použitého kovu. Důvod recyklace je jednak ekologický, protože zatížení životního prostředí při získávání kovů z rud je podstatně vyšší, než při recyklaci a recyklace snižuje množství kovů, které by se spolu s odpadem dostávaly do životního prostředí.

Sběr a třídění kovového odpadu

Recyklace začíná shromažďováním použitého kovu ve výkupnách a sběrnách, kde je kovový odpad tříděn do stanovených sort a rozměrově upravován. Některé vytříděné sorty jsou určeny k přímému využití jako hutní vsázka. Ostatní sorty procházejí další úpravou obvykle u specializovaných firem, kde se postupně získávají jednotlivé druhy kovů.

Kovový odpad putuje na poloautomatickou třídicí linku. Linka se skládá ze dvou hlavních částí - třídicí technologie a lineárního lisu. Nejprve jsou odpady tříděny manuálně. Dopravníkový pás nabírá kovové obaly z násypky a posouvá je k obsluze. Ta v první fázi ručně sebere nežádoucí odpad a nově i kávové kapsle.

Pak dopravník transportuje plechovky, tuby, víčka či nečistoty k magnetickému separátoru. Ten odděluje želené obaly od těch neželezných. Zbylý odpad pokračuje po dopravníku k separátoru neželezných kovů. Zde je odpad na bázi vířivých proudů zelektrizován, jsou odstraněny nečistoty a do násypky k lisu putuje už jen hliník.

Recyklace hliníku

K nápojovým obalům, které z pohledu dopadu na životní prostředí nevychází zrovna nejlépe, patří plechovky. Při výrobě hliníku vzniká velké množství odpadu. Na výrobu jedné tuny čistého hliníku je třeba čtyř tun bauxitu. Během zpracování těchto čtyř tun bauxitu vzniknou až tři tuny odpadu, částečně i toxického. Výroba je náročná na spotřebu energie a vody.

Z hlediska recyklace je naproti tomu hliník velmi vhodný materiál. Pro výrobu nového hliníku je třeba vytříděný kov prakticky jen přetavit. Recyklace jedné tuny hliníkového materiálu ušetří kromě čtyř tun bauxitu také 95 % energie potřebné pro výrobu primárního hliníku a devět tun emisí oxidu uhličitého.

Hliník je 100% recyklovatelný a neztrácí na kvalitě. Dá se tedy recyklovat snad donekonečna.

Úskalí recyklace hliníku

Přesto má recyklace hliníku svá úskalí. Jedním z nich je zpracování tenkostěnného hliníku. Při přetavování totiž část materiálu shoří a při přetavování barvených fólií mohou vznikat jedovaté dioxiny. Vše je však otázkou zpracovatelských kapacit.

Kam třídit hliník?

Hliníkové obaly a drobný hliníkový odpad patří do kontejnerů na kovy. Lze je také odevzdávat ve sběrném dvoře. Jak uvádí EKO-KOM, v posledních letech výrazně vzrůstá podíl nádob pro vícekomoditní nádobový sběr. To znamená, že lze například do žlutého kontejneru třídit spolu s plasty i kovy. Důležitou roli hraje návaznost na dotřiďovací linku, která je schopná jednotlivé frakce efektivně rozdělit pro účely recyklace. Taková žlutá nádoba je označená ještě šedou samolepkou s informací o sběru kovů.

Sběrnou síť dokáže vícekomoditní sběr významně obohatit, což je patrné právě u kovů. Ačkoliv bylo v roce 2020 instalováno pouze 11,7 tisíc kontejnerů určených pro samostatný sběr kovů, ve skutečnosti bylo možno třídit kovy do více než 73 tisíc kontejnerů.

Příklady z praxe

Kontejnery na kovy je možné využít v Plzni. Kovový odpad lze odkládat do sběrných dvorů, šedých zvonů v ulicích Plzně viz mapa nebo komerčních sběren kovů. Odpad je znovu přetříděn a následně recyklován v kovohutích.

Vícekomoditní sběr realizuje například město Jičín. „Kovové obaly se sbírají ve veřejné sběrné síti v nádobách na plasty a následně se vytřiďují na vlastní třídící lince z plastů. Prodávají se jako železo a ocel pod číslem 17 04 05 zpravidla do soukromé výkupny kovů v katastru města Jičína. Mezi městem Jičín a touto firmou je na základě smluvního vztahu výkup od občanů města Jičína evidován a následně uváděn ve výkazu pro EKOKOM,“ upřesňuje tiskový mluvčí Městského úřadu Jičín Jan Jireš.

Kombinované nádoby využívají také občané Jihlavy. „Hliník v Jihlavě třídíme od nepaměti. Dlouhou dobu ho lidé mohli odevzdávat na sběrných dvorech - a tato možnost existuje i dnes, ale poslední cirka 3 roky už mohou lidé hliník dávat i do žlutých kontejnerů spolu s plasty, protože ho na třídící lince pracovníci vytřídí. Hliník z třídičky - v naprosté většině se jedná o hliníkové plechovky, jen okrajově jde například o víčka od jogurtů nebo obalový alobal, končí v hutích, kde se přetaví a tím se téměř 100% materiálově zrecykluje,“ říká Radovan Daněk, vedoucí oddělení vnějších vztahů Magistrátu města Jihlavy, a dodává: „Podle informací pracovníků naší třídicí linky je prý úspora energie při recyklaci hliníkových plechovek oproti její výrobě z primární suroviny až 95 %! Podobně funguje vícekomoditní sběr také v Brně, Pardubicích, Nýřanech či Chrudimi. Šetří se tak náklady i místo, protože není nutné umisťovat další sběrné nádoby.

Komplexní program má například Praha. „Hliníkové plechovky jsou vytříděny, odděleny od železa a následně lisovány do balíků. Pak putují k odběratelům k dalšímu zpracování,“ uvádí k nakládání s hliníkovými odpady v Praze Radim Mana, tiskový mluvčí Pražských služeb a.s., a pokračuje: „U alobalu je situace složitější. Velké a těžké kusy projdou přes tzv. eddy current společně s plechovkami. Menší kousky ale mohou propadnout do tzv. výmětu. Ten nakonec putuje k energetickému využití do ZEVO Malešice.“

Od letošního roku mohou Pražané do kontejnerů na kovové obaly, kterých je v metropoli rozmístěno už zhruba 1 555, odevzdávat i použité hliníkové kávové kapsle. „Kapsle jsou na lince tříděny manuálně pomocí naší obsluhy. Doposavad jsme jich vytřídili 2,6 tun,“ říká Radim Mana.

Technologie zpracování odpadů

Podívejme se na jednotlivé technologie zpracování odpadů. Ty jsou definovány v zákoně o odpadech v příloze č. 2, katalogu činností:

• mechanické úpravy - demontáž, drcení, dělení, třídění, lisování odpadů
• biologické úpravy - biodegradace, bioplynové stanice, kompostování
• chemické, fyzikálně-chemické úpravy - biodegradace, stabilizace, solidifikace, deemulgace, regenerace kyselin a zásad, rozpouštědel
• termické úpravy - tavení skla, kovů, natavování plastů (pro regranulaci).

Příklad spojení recyklačních technologií

Příkladem spojení řady recyklačních technologií je zpracování elektroodpadů a baterií různého druhu. Při zpracování baterií s náplní, ať již alkalickou, nebo kyselou dochází k oddělení hlavy baterie a prvotnímu zpracování náplně. Probíhá demontáž kovů a plastů, ty jsou od žíraviny a musí být očištěny před dalším zpracováním, např. drcením plastů před dalším využitím.

Kovy jsou dále zpracovány - provádí se jejich demontáž a dělení anod, katod, případně barevných kovů, ze kterých jsou připojovací konektory. Kovy jsou recyklovány tavením - termickou úpravou.

Vidíme tedy, že již u baterií jsme si ukázali procesy, jako jsou mechanické úpravy, fyzikálně chemické a termické úpravy. Která část je ze získaných odpadů zisková? Někdy jsou to elektrolyty, pokud jde o plasty, většina jich končí ve výrobě TAP (ať z kyselých, nebo alkalických baterií). Ziskové jsou nepochybně kovy. U kyselých baterií olovo, u alkalických nikl a především kadmium, obojí na nosiči železa. Potom lze lehce dovodit, že tyto technologie budou ziskové a surovina má odbyt, recyklace tedy má smysl.

Výhody recyklace kovů

Recyklace se vyplatí ve chvíli, kdy je vstupující odpadní surovina jednodruhová a ve větších objemech (kovy, papír, plasty apod.). Recyklace se vyplatí, pokud získaná složka je dostatečně cenná (elektroodpady - drahé kovy). Recyklace se vyplatí tam, kde výsledek vede k náhradě primární suroviny (např. textilie, které lze zpracovat v takové ceně a kvalitě, aby konkurovala primární surovině).

Speciální kontejnery a sběrné dvory

Kovy a kovové obaly představují významnou složku odpadu, která je cenným zdrojem druhotných surovin.

• Speciální kontejnery: V mnoha obcích jsou k dispozici speciální kontejnery určené pro sběr kovových odpadů. Do těchto nádob lze vhazovat menší kovové předměty, jako jsou plechovky od nápojů, konzervy, kovové tuby, alobal, zátky, víčka, krabičky, hřebíky, šroubky či kancelářské sponky.
• Žluté kontejnery na plast: V některých regionech je možné kovové obaly odkládat do žlutých kontejnerů určených na plast. Tato změna má vést k vyšší míře třídění a recyklace kovových obalů.
• Sběrné dvory a kovošroty: Větší kovové předměty, jako jsou trubky, plechy, hrnce či vany, je vhodné odevzdat ve sběrných dvorech nebo ve specializovaných výkupnách kovů.

Ekologický a ekonomický přínos recyklace

Po vytřídění jsou kovové odpady přepraveny do zpracovatelských zařízení, kde jsou tříděny na železné a neželezné kovy. Následně jsou odstraněny případné škodlivé látky.

Recyklace kovů má významný ekologický i ekonomický přínos. Třídění a recyklace kovů snižuje znečištění vzduchu až o 86 % a znečištění vody o 76 %. Recyklace železného šrotu šetří až 90 % primárních zdrojů a 75 % energie.

Recyklace elektroodpadu

Recyklace elektroniky se zvyšuje v důsledku rostoucí spotřeby elektrospotřebičů, které obsahují kovy, jako je zlato, stříbro nebo platina. Odpad je pro společnost velkým problémem a do hry vstupuje i legislativa. Ta podporuje recyklaci a odpovědné nakládání s odpady.

Ve světě se tvoří stále více takzvaného e-odpadu, tj. odpadu z elektronických zařízení. Vzrůstá množství odpadu z drobné elektroniky, tj. z mobilních telefonů či laptopů.

Pokročilé technologie třídění

Stejně jako každé odvětví i recyklace kovů pokračuje ve vynalézání jak účinnějších, tak udržitelnějších způsobů. Pokročilé technologie třídění využívají moderní systémy s umělou inteligencí (AI). Přínos AI v recyklaci kovového odpadu spočívá v její schopnosti zlepšit přesnost třídění. Díky strojovému učení a optickému rozpoznávání dokáže AI efektivně rozlišovat kovy, identifikovat kontaminanty a zlepšit zpracování kovového odpadu. To vede k vyšší kvalitě recyklovaných materiálů, menšímu odpadu a efektivnějšímu procesu recyklace. Zvýšená efektivita také snižuje náklady na práci a provoz.

Oběhové hospodářství a udržitelný design

Oběhové hospodářství se zaměřuje na design výrobků z materiálů, které se snadněji recyklují, čímž se prodlužuje životní cyklus materiálů. V rámci snahy o udržitelnost je recyklace kovů zásadním úkolem společnosti. Kovy jako jsou hliník, ocel, měď, olovo a zinek jsou recyklovatelné. Proces recyklace snižuje nutnost těžby nových surovin, emise skleníkových plynů, šetří energii a podporuje ekonomiku.

Recyklace kovů je důležitou součástí nakládání s kovy všude na světě. Je nejen prospěšná pro životní prostředí, ale přináší i mnoho dalších výhod, například ekonomických. Představuje udržitelnost a šetří peníze, protože nerostné zdroje nevydrží věčně. Recyklace kovů je proces přeměny kovového šrotu na nové materiály, které lze znovu použít. Jedná se o účinný způsob snižování spotřeby a klíčový prvek udržitelnosti. Snižuje spotřebu přírodních zdrojů, energie a skleníkových plynů.

Proč bychom tedy měli recyklovat kovy? Odpovědí na tuto otázku je mnoho výhod, které recyklace přináší. Těžba a zpracování kovů je velmi náročný proces, který má často negativní dopady na přírodu. Recyklací kovů snižujeme potřebu nových surovin a šetříme tak životní prostředí. Při recyklaci se spotřebuje podstatně méně energie než při těžbě a výrobě kovových rud. Méně energie při recyklaci znamená také snížení emisí. Přispíváme tak k menší uhlíkové stopě a nižším emisím skleníkových plynů. Recyklované kovy jsou také levnější, protože mají nižší výrobní náklady, což podporuje ekonomiku.

Pokud bychom měli odpověď shrnout do jedné věty, recyklací kovů chráníme přírodní zdroje, šetříme energii, snižujeme emise, přinášíme ekonomické výhody a omezujeme množství odpadu. Téměř žádný kov není nerecyklovatelný. Jediný rozdíl je v tom, že některé kovy se recyklují obtížněji. Patří mezi ně některé slitiny a kovy se složitým chemickým složením. Hlavním problémem při jejich recyklaci jsou vyšší náklady na jejich separaci a zpracování.

Recyklační proces krok za krokem

1. Sběr kovů: Prvním a zásadním krokem je sběr kovů, bez něhož bychom neměli co recyklovat. Sbíráme například kovy v podobě starých spotřebičů, vozidel, stavebního odpadu nebo elektroniky.
2. Třídění: Po odevzdání kovového odpadu ve sběrném dvoře jej příslušní pracovníci dále roztřídí a oddělí kovy od ostatních materiálů, jako jsou například plasty. Železné kovy jsou odděleny od neželezných kovů pomocí magnetů. Ty jsou dále tříděny podle druhu. Oddělují se také podle barvy a hmotnosti. Nakonec se kovy třídí podle toho, zda jsou čisté nebo špinavé.
3. Drcení a mletí: Kovy se dále drtí a melou na menší části.
4. Tavení: Kovy se následně taví ve velkých pecích. Teplota tavení se nastavuje pro každý konkrétní kov, protože kovy mají různé vlastnosti a každý vyžaduje jinou úroveň tepla. Délku procesu ovlivňuje velikost kovu a velikost pece.
5. Čištění (rafinace): Čištění, jinak známé jako rafinace, je proces odstraňování nečistot a přípravy kovů pro další použití. Jednou z metod čištění je elektrolýza, při níž kovem prochází elektrický proud a nečisté kovy se rozpouštějí.
6. Tuhnutí: V závěrečném procesu se do kovu přidávají chemické látky, aby se dosáhlo požadovaných vlastností.

tags: #jak #se #recyklují #kovy #z #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Česká republika: klima
• Kontejnery na tříděný odpad v Děčíně
• Historie Fondu ohrožených dětí
• Ekologický význam výsadby stromů
• Udržitelná produkce