Jaké vodní zdroje se v přírodě vyskytují a jak ovlivňují náš život?

Voda, životodárná tekutina, je základní podmínka života na Zemi, tvoří hydrosféru, je podstatnou složkou biosféry a součástí ostatních geosfér naší planety. Je také životně důležitý ekologický a ekonomický zdroj, ke kterému by měl mít přístup každý obyvatel naší planety.

Naše modrá planeta Země je jedinečná i pro přítomnost vody na jejím povrchu, pod povrchem, v atmosféře a také v biosféře. Voda není jen ekologickou složkou životního prostředí a životně důležitým ekologickým a ekonomickým zdrojem, ale i základní charakteristikou přírodní krajiny. Jedinečnou vlastností je její obnovitelnost, podmíněná koloběhem vody v přírodě. Je i nezbytnou a nezastupitelnou tekutinou potřebnou pro náš každodenní život. Používání vody v našich domácnostech a její dostupnost je pro nás přirozená součást života, jako dýchání vzduchu.

Koloběh vody v přírodě, z pohledu člověka i ostatní přírody, je jedním z nejdůležitějších fyzikálních procesů probíhajících na Zemi. Jedná se o zdaleka největší látkový cyklus na povrchu naší planety, při kterém dochází k přesunu přibližně 500 tisíc kilometrů krychlových vody ročně. Hnací silou tohoto jevu je dopadající sluneční záření, které zahřívá povrch Země a způsobuje výpar vody.

Typy vodních zdrojů

Zdroje vody mohou být podzemní, nebo povrchové. Podle Zákona č. 254/2001 Sb. jsou povrchovými vodami stojaté nebo tekoucí vody na zemském povrchu. I ty, které se vyskytují na území chráněném před zaplavením při povodni a zvýšeném stavu ve vodním toku, nemohou odtékat přirozeným způsobem. Podzemní vody se nacházejí pod povrchem země v pásmu nasycení v bezprostředním kontaktu s půdou nebo s půdním podložím. Podzemními vodami jsou i geotermální vody. Podzemní vody jsou přednostně určeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou.

Podzemní voda je narozdíl od povrchové vody ve vodních tocích a nádržích skrytá, jejími jedinými projevy na povrchu jsou prameny a zamokřená místa. Využívání podzemních zdrojů oproti povrchovým se různí oblast od oblasti. U nás je téměř polovina celkového objemu vody využívaného lidmi z podzemních zdrojů. Na Slovensku je podíl podzemní vody na zásobování kolem 80 %, v Německu je poměr obdobný, kolem 70 %, přičemž dalších 9 % je jímáno z pramenů. V Rakousku je dokonce 99 % využívané vody z podzemí. Opačný poměr využívání mají v Polsku a v Maďarsku.

Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady

Podzemní voda zřídkakdy tvoří podzemní jezera a toky, jak vídáme ve filmech. Takové jevy jsou běžné jen v krasech. Podzemní voda typicky zaplňuje póry mezi zrny hornin. Geologická stavba a odlišná struktura hornin způsobuje, že mají různý obsah vody, a nezávisle na něm může voda těmito tělesy proudit různě rychle. Na základě tohoto a dalších faktorů lze vymezit oblasti.

Proudění podzemní vody je sice dáno cestami, kudy může proudit, ale hnané je odlišnými tlakovými podmínkami v různých částech zvodněných systémů. Každý zvodněný systém má místa, kudy do něj voda vstupuje (zasakováním ze srážek a povrchových toků), a místa, kudy jej opouští (prameny, vývěry do povrchových toků apod.). Doplňování vody v jedné části a její úbytky jinde vytvářejí rozdíly v tlakových poměrech, navíc v různých nadmořských výškách, resp. Podzemní voda je součástí oběhu vody na Zemi. Do podzemí se dostává vsakováním dešťových srážek a tajícího sněhu, z povrchové vody (rybníků, řek, ale i z dočasných nahromadění povrchové vody v nízko položených územích apod.), jde o tzv. přírodní zdroje podzemní vody.

Propustnost hornin určuje, jaké množství vody je hydrogeologické prostředí schopné přivést ke studnám a jiným jímacím objektům. Neznamená to ale, že daný zvodněný systém je schopný takové množství vody dodávat dlouhodobě. To je dáno množstvím vody doplňované do daného zvodněného systému za přírodních podmínek, tj. přírodními zdroji. Ne všechna srážková voda se totiž stane vodou podzemní. Větší část běžných srážek zůstane v přípovrchové půdní vrstvě a postupně se odpaří, nebo je využitá rostlinami. Teprve déletrvající, intenzivnější srážky nebo série srážek prosytí půdu dostatečně, aby část jejich vody prosákla hlouběji. Ve městech je infiltrace menší oproti mimoměstské krajině. Městská zeleň s povrchem vhodným pro infiltraci tvoří jen omezenou část celkové plochy. Většina srážkové vody steče po nepropustných površích střech, chodníků a silnic a je velmi rychle odvedena kanalizací do vodotečí bez možnosti se vsáknout, nepočítáme-li netěsnosti kanalizačních systémů.

Kvalita vody a její ochrana

Pitná voda v sobě zahrnuje celou řadu látek. Některé z nich jsou pro náš organismus žádoucí, jiné je třeba filtrovat a odstranit. To, co jsme se učili v hodinách chemie, se v přírodě nikdy nevyskytuje. Chemicky čistá voda totiž obsahuje pouze dva základní stavební prvky - vodík a kyslík. Takto známe vodu pod vzorcem H2O. Tato voda ale v reálném prostředí našeho světa neexistuje. Běžný koloběh vody má za následek absorpci dalších látek z ovzduší a z půdy. Chemicky čistá voda se tak vyskytuje pouze v laboratorních podmínkách, z vodovodu nám neteče. Podle půdního systému, kterým daná voda protéká, se také mění podíl anorganických složek v jejím obsahu. Složení vody tak reflektuje dané vrstvy hornin a zemin, které voda na svém přirozeném koloběhu potká. Voda v jednotlivých částech naší země se tak může velmi lišit. Obsahuje rozdílné podíly vápníku, železa, draslíku, sodíku, zinku, mědi, ale také dalších látek. Ve vodě tak naleznete i dusičnany a dusitany, křemičitany a fosforečnany.

Organické složky, které se v běžném koloběhu vody vyskytují, jsou dvojího původu. Jejich podíl pak významně ovlivňuje složení vody a její kvalitu. Mezi přírodní organické složky můžeme zařadit například huminové kyseliny. Ty se považují za přírodní antibiotika a antivirotika a mají pro náš organismus celou řadu přínosných vlastností. Ve vodě se ale vyskytují i organické látky škodlivé, ty jsou většinou způsobeny lidskou činností. Když se zaměříme na látky, které představují v rámci složení vody případnou hrozbu pro náš organismus a jeho správné fungování, nejprve se nám vybaví chlor. V našem trávicím traktu ale tato látka působí skutečnou hrozbu. Chlor totiž ohrožuje příznivé bakterie v našem trávicím traktu. Chlor také způsobuje větší tvrdost vody. Průmysl, zemědělská činnost, ale také přítomnost motorových vozidel v blízkosti zdroje pitné vody se dokáží postarat o nepříjemné složky v pitné vodě. Pesticidy ve vodě, léčiva, nebo třeba rozpouštědla, to jsou látky, které v pitné vodě představují riziko pro všechny organismy, které vodu konzumují. Nejen průmyslovou aktivitou člověka, ale také zejména chovem hospodářských zvířat se do vodního řetězce mohou dostat také nevítané patogenní látky a mikroby. Ty se tvoří například v odpadní vodě nebo v přítomnosti hospodářských zvířat.

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

Kvalita vody ze studní není monitorována tak jako ve veřejné vodovodní síti. Za kvalitu vody ve studni odpovídá její majitel a je v jeho vlastním zájmu zajistit pro sebe a svou rodinu kvalitní a zdravotně bezpečnou vodu. Vlastníci studní musí vlastní vodě věnovat náležitou pozornost a péči. Podle odborníků přibližně čtvrtina vlastníků studní v naší zemi nemá žádné informace o kvalitě vody ve svých studních. Znepokojivě vysoký počet vlastníků studní žije v omylu, že pokud je voda ze studny průzračně čistá a nezapáchá, je pitná. Kvalitu vody ze studny a to, zda je pitná, spolehlivě potvrdí pouze analýza v akreditované laboratoři.

Podle dlouhodobých statistik hygieniků až jedna třetina vyšetřených vzorků z domovních studní nevyhovuje požadavkům na pitnou vodu pro nadlimitní obsah dusičnanů. Je proto doslova životně důležité nechat si zkontrolovat vodu ze studny alespoň dvakrát ročně v různých ročních obdobích.

Filtrace vody se stala běžnou součástí chodu domácností, kanceláří nebo provozoven. V mnoha případech totiž pitná voda z kohoutku stále obsahuje mnoho škodlivých látek, nebo také barviva a pachutě. Uhlíkový filtr se postará o to, aby byla každá sklenice vody vhodná k přímé konzumaci. Jsou odstraněny chemické látky i nečistoty, které mají přímý vliv na naše zdraví. Z vody se tak dostanou pryč zbytky léčiv, těžké kovy a další zatěžující a nežádoucí látky pro náš organismus.

U pitné vody, která nám teče z kohoutků, vodárny kontrolují desítky, ne-li stovky různých parametrů, aby byla zdravotně nezávadná (viz vyhláška 252/2004 Sb.). Kvalita vody z kohoutků se liší případ od případu. Zbytky léčiv v kohoutkové vodě jsou téměř zanedbatelný problém. Například pro vypití jednoho Ibuprofenu bychom museli vypít až stovky tisíc hektolitrů vody. Větší problém jsou pesticidy a jejich metabolity, kterými jsou podle zprávy SZÚ z roku 2017 kontaminovány až tři čtvrtiny vodovodů.

Zkrátka, není pitná voda jako pitná voda. Záleží na typu zdroje, jeho okolí i na tom, jak je o zdroj a vodu z něj pečováno. Naštěstí je kvalita pitné vody přísně kontrolována a i když se v ní nějaké látky pocházející z lidské činnosti nacházejí, není se čeho bát. Za větší diskusí o čistotě a chemické kvalitě vod stojí hlavně moderní analytické metody, které nám umožňují vidět stále nižší a nižší koncentrace.

Čtěte také: Škoda a emisní normy

Vliv lidské činnosti na vodní zdroje

V povrchových vodách, tocích či nádržích se velmi dobře a mnohdy i velmi rychle projevují změny v životním prostředí a dopady lidské činnosti, které lze rychle zdokumentovat, změřit a analyzovat. V současné době značných environmentálních změn se často objevuje diskuze okolo kvantity a kvality vod, kde se střetávají zájmy a názory mnohých skupin a mnohdy je problematické dojít ke společnému konsenzu. Velice diskutovaným tématem je „zadržení vody v krajině“.

V obecné rovině lze však konstatovat, že čím stabilnější a zdravější krajinu budeme mít, tím více vody dokáže krajina sama o sobě zadržet. Z tohoto pohledu je stále více sledována zemědělská a lesní půda a hospodaření na nich. V případě kvality povrchové vody je důležité řešit intenzivní užívání hnojiv (umělých i přírodních), pěstované plodiny a velkochovy hospodářských zvířat. Zajímavou problematikou je i množství a rozsah meliorované půdy v rámci zemědělské plochy v Česku, což je relativně málo diskutovaný problém, který je však důležitý právě z pohledu kvantity vody.

Je logické, že pokud máme meliorovaná rozsáhlá území, tak velké množství vody zrychleně odtéká z území pryč a dochází také ke zrychlenému pohybu kontaminantů, jež se pak šíří ve vodních tocích a ukládají v nádržích.

V dlouhodobém horizontu je sledován nárůst dusičnanů a pesticidů v podzemních vodách, jejichž původ se předpokládá převážně ze zemědělské činnosti.

Žijeme na území, které je zcela produktem naší činnosti, a neporušená původní přírodní krajina se u nás prakticky nevyskytuje. Nejdříve jsme potřebovali splavnit velké řeky, tak jsme od poloviny 19. století začali narovnávat a opevňovat jejich koryta. Postupem času jsme takto upravili i menší vodní toky v zemědělské krajině, a dokonce i v lesích. Důsledkem je zkrácení našich řek řádově o tisíce a tisíce kilometrů, což samozřejmě zvětšilo jejich spád a tím se urychlil odtok vody. Podstatně horším důsledkem této činnosti je, že opevněním koryt došlo k odpojení říčních niv.

Současné průmyslové zemědělství ještě dále zhoršuje schopnost krajiny zadržet vodu. Zejména používáním těžké techniky, která hutní spodní vrstvy půdy, se zmenšuje schopnost půdy zasakovat vodu do hlubších vrstev. Masivní používání průmyslových hnojiv a chemických postřiků pro dosažení velkých hektarových výnosů snižuje obsah organických látek v půdě. Podíl organické hmoty v půdě zásadním způsobem ovlivňuje její schopnost pojmout vodu.

Pěstování nevhodných širokořádkových plodin, jako je například kukuřice, bez podsevu, a tudíž na obnažené půdě, pak na velkých lánech vytváří podmínky pro rychlý povrchový odtok způsobující vodní erozi. Samostatnou kapitolou jsou monokulturní stejnověké lesní porosty.

tags: #jaké #vodní #zdroje #se #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Nová show Tajemství těla
• Odpadkové koše pro děti
• Aktuální stav ovzduší v Brně
• Více o zázraku přírody v textech
• Řeka Svratka a znečištění