Jaké vytříditelné složky komunální odpad obsahuje a průměrné množství

Komunální odpad obsahuje různé složky, které lze vytřídit a dále využít. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. ZN/MZP/2017/550/213, č.j. MZP/2021/550/1125 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu v Hradci Králové (dále jen „ČIŽP“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 7. 2021, č. j. ČIŽP/45/2021/2413 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým ČIŽP uložila žalobkyni pokutu ve výši 30 000 Kč za správní delikt (přestupek) podle § 37 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o integrované prevenci“), spočívající v porušení povinnosti stanovené v § 16 odst. 1 písm. a) téhož zákona.

Ta spočívala v povinnosti „provozovat zařízení v souladu s integrovaným povolením, včetně podmínek provozu zařízení stanovených v provozních řádech a dalších dokumentech schválených v rámci IP“. Porušení této povinnosti se žalobkyně měla dopustit tím, že při kontrole provedené ve dnech 21. - 22. 2. 2017 shromažďovala v cca 20 shromažďovacích nádobách určených a označených kat. č. 15 01 06 se slovním označením „Směsné obaly, směsný odpad z výrobních procesů“ (nádoba určená na směs odpadů skupiny č. 1 podle integrovaného povolení) i další druhy odpadů, zejména odpady charakteru odpadních obalů - PET lahve a další plastové obaly od nápojů, kartonové nápojové obaly (tetrapaky), plechovky od nápojů, kartonové obaly (papír), další nevytříděné odpady plastů a papíru, včetně smetků, které nebyly součástí skupiny č. 1 souhlasu k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů uděleného společnosti v rámci integrovaného povolení pro provozované zařízení.

V prvním žalobním bodu žalobkyně namítala, že ČIŽP byla dle zrušujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2020, č. j. 10 A 214/2017-43 (dále též jen „zrušující rozsudek“), povinna se v pokračujícím řízení zabývat skutečností, zda předmětný odpad žalobkyně obsahoval využitelné složky, neboť tato otázka je pro rozhodnutí ve věci stěžejní a správní orgány tuto skutečnost v dosavadním řízení neprokázaly. ČIŽP (resp. žalovaný, který její rozhodnutí o uložení pokuty potvrdil) se však otázkou údajné využitelnosti odpadu opět téměř nezabývala, neuvedla žádnou přezkoumatelnou úvahu o tom, proč je v tomto konkrétním případě konkrétní složka odpadu dále (materiálně či energeticky) využitelná.

ČIŽP pouze předestřela obecný popis teoreticky existujících možností využití odpadů, nikoliv posouzení využitelnosti konkrétních odpadů nalezených ČIŽP ve shromažďovacích nádobách žalobkyně, a možnosti a dostupnosti technologií pro využívání odpadů v dané lokalitě. Jediný důkaz, o který ČIŽP opírala svá tvrzení o údajné využitelnosti odpadů nashromážděných žalobkyní, jsou fotografie nádob na odpadky pořízené při kontrolní prohlídce. K tomuto důkazu však soud ve zrušujícím rozsudku konstatoval, že z fotografií rozhodně bez dalšího nevyplývalo, že by nádoby obsahovaly odpady využitelné ve smyslu § 4 odst. 1 písm. r) zákona o odpadech. ČIŽP neprovedla žádné místní šetření, ani nepřizvala k součinnosti znalce z oboru odpadového hospodářství. Obsah spisu tedy, co se důkazních prostředků týče, zůstal nezměněn, ačkoliv soud zrušil rozhodnutí žalovaného i ČIŽP právě z důvodu, že skutkový stav tvrzený správními orgány nemá oporu ve spise.

Pokud tedy správní orgán neprokáže, že předmětný odpad obsahoval využitelné složky, nelze shledat žalobkyni vinnou ze správního deliktu. Žalobkyně, ačkoliv k tomu nebyla povinna, předložila v řízení vyjádření odpadového hospodáře, společnosti SUEZ Využití zdrojů a.s. (dále jen „SUEZ“), ve kterém odpadový hospodář identifikoval jednotlivé složky odpadů zjistitelné z fotografií pořízených ČIŽP a jednoznačně konstatoval, že zjištěné složky odpadu nejsou dále využitelné. Současně odpadový hospodář potvrdil, že kódem 15 01 06 je pro účely žalobkyně označena veškerá produkce dále nevyužitelných odpadů produkovaných jejími pracovníky a že veškeré složky odpadu zjistitelné z fotografií ČIŽP je namístě zařadit do kategorie 15 01 06.

Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady

K argumentaci žalobkyně ohledně nevyužitelnosti nashromážděného odpadu ČIŽP pouze poznamenala, že využitelností nelze rozumět pouze využitelnost materiálovou. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítala, že napadená rozhodnutí žalovaného a ČIŽP nemají oporu ve správním spisu, a neobsahují žádné důkazy, ze kterých by plynula využitelnost nashromážděného odpadu. Žalovaný naopak nepřípustně přenesl důkazní břemeno na žalobkyni, což je zcela v rozporu se zásadami správního trestání. Žalovaný nijak neprokázal, že žalobkyní nashromážděný odpad obsahoval využitelné složky, ani neprokázal, že by konkrétní nashromážděné odpady bylo možné dále využít.

Žalovaný vychází z chybné premisy, že většina odpadů nashromážděných ve sběrných nádobách žalobkyně měla charakter odpadních obalů, které lze zařadit do podskupiny odpadů 15 01, aniž by bylo třeba řešit způsob jejich využití. V této souvislosti zcela nesprávně interpretuje pojem směsný komunální odpad. Žalobkyně zdůraznila, že není původcem komunálního odpadu, nýbrž odpadu podobnému komunálnímu odpadu. Žalobkyně, coby producent odpadu podobného komunálnímu odpadu, byla povinna z vyprodukovaného odpadu vytřídit (i.) nebezpečné složky, (ii.) využitelné složky a tyto využitelné nebo nebezpečné složky roztřídit do podskupin 20 01 (podskupiny komunálního odpadu) a podskupiny 15 01 (podskupiny odpadní obaly). Veškeré ostatní složky, které nejsou nebezpečné ani využitelné, mají být shromažďovány v rámci kategorie Směsný komunální odpad.

Pokud pak žalovaný cituje ve věci žalobkyně z nového zákona o odpadech (z. č. 541/2020 Sb.) případně z nového katalogu odpadů (vyhláška č. 8/2021 Sb.), jsou tyto právní předpisy pro posuzovaný případ zcela irelevantní, protože na předmětné řízení je nutné aplikovat výhradně právní předpisy účinné v době spáchání údajného přestupku. Současně se citace žalovaného týká výslovně pouze komunálních odpadů, nikoliv odpadů podobných odpadu komunálnímu. Žalobkyně dodala, že odpadový hospodář, Ing. Zdeněk Oplt, ve svém vyjádření uvedl, že ve sběrných nádobách byl obsažen karton znečištěný látkami, papírové utěrky z toalet (mnohonásobně recyklované), plastové fólie a části plastových obalů znečištěné látkami, plastové kelímky od kávy znečištěné látkami, kancelářský papír, dekink a ostatní potištěný papír znečištěné látkami, krycí papíry od samolepící etikety s lakovaným plastový nánosem, plastové sáčky se smetky z úklidu a zbytky svačiny.

Žádné jiné odpady dle jeho stanoviska není možné z fotografií pořízených ČIŽP identifikovat. U všech zjištěných druhů odpadů odpadový hospodář jednoznačně konstatoval, že je nelze dále recyklovat, a to především z důvodu jejich znečištění. Za zcela nepodložené pak žalobkyně označila pochybnosti žalovaného o možnosti zařadit předmětné odpady do kategorie odpad podobný komunálnímu odpadu. Uvedla, že do kategorie komunální odpad dle katalogu odpadů výslovně spadá 40 druhů různých odpadů, přičemž pokud některý z těchto druhů odpadu není dále využitelný, jedná se o tzv. směsný komunální odpad, který žalobkyně není povinna dle integrovaného povolení dále třídit. Polemika žalovaného se závěry odpadového hospodáře coby profesionála ve svém oboru ohledně nemožnosti předmětné odpady dále recyklovat, je pak zcela nepodložená.

Jedná se o pouhé tvrzení žalovaného, který však jako osoba zatížená důkazním břemenem nemá povinnost pouze tvrdit, ale zejména svá tvrzení prokazovat, což nečiní. Žalovaný se zjevně nesprávně domnívá, že jeho tvrzení mají automaticky váhu důkazu. Jediné, co žalovaný učinil, je, že u každého z odpadů ve sběrných nádobách žalobkyně prohlásil, že se jedná o běžně zpracovávaný druh odpadu. Přesně takovýto přístup však soud žalovanému ve zrušujícím rozsudku vytkl. Podle vyjádření odpadového hospodáře je pak odpad nalezený u žalobkyně co do výhřevnost a složení odpadů nashromážděných na č. 15 01 06 natolik nekvalitní, že jej nelze účelně užívat ani jako palivo v cementárně, ve které by bylo hypoteticky možné odpad spalovat.

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítala, že její jednání nenaplňuje znak společenské škodlivosti. Žalobkyně při své činnosti bere maximální ohled na životní prostředí: je držitelem platného certifikátu ISO 14001:2015, tj. má zavedený a certifikovaný systém řízení průmyslové činnosti tak, aby nedocházelo k ohrožení životního prostředí a překračování zákonných emisních limitů. V rámci nakládání s odpady spolupracuje dlouhodobě se společností SUEZ, která provádí pravidelné proškolování žalobkyniných zaměstnanců v oblasti odpadového hospodářství. Společnost SUEZ rovněž dohlíží na řádné třídění odpadů ze strany žalobkyně. V případě, že by odpad nesplňoval předepsané požadavky na třídění, je společnost SUEZ oprávněna odpad nepřevzít.

Na všech provozech žalobkyně jsou umístěny sběrné nádoby označené katalogovým číslem, symboly nebezpečnosti a identifikačním číslem nebezpečného odpadu, a to včetně názorných fotografií odpadů, které lze do nádob vhazovat. I přes veškerou snahu žalobkyně však při její činnosti vznikají odpady, které nelze dále rozumně a hospodárně využít, a u nichž proto obstarala výjimku pro jejich společné shromažďování. Žalobkyně dodala, že měla v době provedení kontroly téměř 600 zaměstnanců a v tomto množství není reálné zabránit tomu, aby některý z nich nesprávně vyhodnotil druh odhazovaného odpadu a umístil jej do nesprávné sběrné nádoby, přestože jsou zaměstnanci pravidelně proškolováni.

Toto riziko je přitom značně vyšší u odpadu podobného odpadu komunálnímu, s nímž zaměstnanci převážně zacházejí tak, jak jsou zvyklí v osobním životě. Za těchto okolností je nemožné a nerozumné očekávat, že zbytkový komunální odpad bude již v první sběrné nádobě perfektně vytříděný a nevyskytnou se v něm žádné teoreticky vytříditelné a dále využitelné složky. Z fotodokumentace pořízené ČIŽP vyplývá, že teoreticky vytříditelné složky komunálního odpadu (PET lahev apod.) se v nádobách vyskytovaly spíše ojediněle. Podle žalobkyně tyto ojedinělé případy rozhodně nevykazují takovou míru společenské nebezpečnosti (škodlivosti), že by to naplnilo materiální stránku skutkové podstaty správního deliktu.

Přístup správních orgánů pak žalobkyni nenabízí žádné rozumné řešení, jak by mohla do budoucna zabránit uložení vyšší sankce za opakování téhož správního deliktu: je totiž vysoce pravděpodobné, že ČIŽP navzdory úsilí žalobkyně objeví i během příštích kontrol v nádobách se směsným odpadem takový odpad, který lze teoreticky označit za využitelný, a s podobnou logikou jako v nynějším případě uloží žalobkyni pokutu za opakovaný delikt. Uvedl, že žaloba poukazuje na údajné nerespektování právního názoru vysloveného ve zrušujícím rozsudku, a to zejména v otázce využitelnosti složek odpadu zjištěného v kontrolovaných nádobách. Touto otázkou se správní orgány obou stupňů podrobně zabývaly. Na str.

Žalovaný dále uvedl, že pojem „odpad charakteru komunálního odpadu“ zpřesňuje vyhláška č. 93/2016 Sb.; aktuálně platný zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. již tento pojem nepoužívá, pouze rozlišuje původce tohoto odpadu. Žalovanému je samozřejmě známo, že nový zákon o odpadech a příslušné prováděcí předpisy na posuzovaný případ nedopadají, ale uvedené pojmy mají stále stejný význam a je nesporné, že „odpad podobný komunálnímu“, je pouze odpad vznikající z nevýrobní činnosti právnických a podnikajících fyzických osob a „směsný komunální odpad“ představuje skutečně směs odpadu, ve které nelze v podstatě identifikovat žádný odpad z podskupiny odpadů 15 01 (obaly , včetně odděleně sbíraného komunálního obalového odpadu) a 20 01 (složky z odděleného sběru odpadů).

Čtěte také: Škoda a emisní normy

Položky podskupiny 20 01 Katalogu odpadů představují prakticky výčet všech odpadů, které se mohou v komunálním odpadu vyskytovat. Žalovaný tak nemá nejmenší pochybnosti, že zjištěný odpad, tak jak byl identifikován v kontrolovaných nádobách, fyzicky zkontrolován a zdokumentován ČIŽP, byl z větší části využitelný. K námitce žalobkyně ve věci důkazů žalovaný uvedl, že z pořízené fotodokumentace jsou jednotlivé odpady v kontrolovaných nádobách velmi dobře identifikovatelné, bylo jen třeba se těmito jednotlivými druhy odpadů zabývat a řádně popsat důvody a způsoby jejich využití. Žalovaný považuje popis jednotlivých komodit za zcela dostatečný a zcela jednoznačně prokazující jejich využitelnost.

Provádění jakýchkoliv dalších důkazů by bylo bezpředmětné a nemožné, neboť posuzované odpady se v zařízení vzhledem k velkému časovému odstupu již nevyskytují. Žalovaný nemá žádné pochybnosti o využití předmětných složek kontrolované směsi odpadů, měl však pochybnosti o tom, zda některé odpady vůbec lze hodnotit jako „odpad podobný komunálnímu“, neboť některé druhy odpadů nepocházejí z nevýrobní činnosti žalobkyně (kanceláří, šaten), ale naopak z výrobní činnosti žalobkyně (tudíž je vůbec nelze hodnotit jako komunální odpad a tyto odpady byly v uvedené směsi v rozporu s platným integrovaným povolením).

Žalovaný k tomu zdůraznil, že žalobkyně v řízení pouze opakovaně tvrdila, že zjištěné odpady nejsou dále recyklovatelné, žádné důkazy k těmto svým tvrzením (jak opakovaně uvádí) nepředložila (byť ji netíží důkazní břemeno). Jednotlivá velmi stručná tvrzení žalobkyně, resp. zejména zástupce společnosti SUEZ, o nevyužitelnosti odpadů, pak byla správními orgány vyvrácena. Žalovaný je navíc považuje za neodborná, pouze ospravedlňující nezákonné nakládání s kontrolovaným odpadem. Žalobkyně v řízení pouze bez dalšího uvedla, že odpady nelze recyklovat, spalovna odpadů (zde ovšem spalovna provozovaná společností SUEZ) je vzdálena cca 100 km, ekonomickou či technickou neúnosnost využití složek KO nedokladovala.

K námitce, že jednání žalobkyně nenaplňuje znaky společenské škodlivosti, žalovaný uvedl, že společenská škodlivost je dána především tím, že netřídění odpadů znamená nemožnost jejich dalšího opakovaného využití (zejména materiálová recyklace), je narušován komplexní systém třídění odpadů, znamená obecně znečištění většího množství odpadů, které pak v řadě případů již nelze opakovaně využít, a zbytečně se zaplňují kapacity skládek. Současně se nejedná o zanedbatelné množství takto netříděných odpadů, ani o ojedinělý stav, ale o systémové nakládání s těmito odpady. Nic na tom nemůže změnit opakovaný poukaz žalobkyně na systém nakládání s odpady, školení, ...

tags: #jaké #vytříditelné #složky #komunální #odpad #obsahuje

Oblíbené příspěvky:

• Co se děje s Ančou a Pepíkem?
• Duchovní život
• Snižování odpadu z dýní
• Inspirativní literatura pro děti o ekologii
• Mapování světelného znečištění dle Hollana J