Kam jde odpad z čističky odpadních vod?

Majitelé domků či chat v obcích, kde funguje veřejná kanalizace, to mají snadné. Starosti s odpadní vodou si dělat nemusí. Ale co v místech bez kanalizace? Jak zlikvidovat odpad z kuchyně, WC a koupelny? Je možné vypustit splašky jen tak do přírody? České zákony to zakazují.

Odpadní voda se musí jímat v nějaké nádrži a potom vyvážet, nebo se musí čistit. Pouze vyčištěnou vodu nebo tzv. předčištěnou vodu je možné vypustit například do povrchových vod či nechat vsakovat do půdy. To však lze za určitých podmínek. Protože úřady jsou na vypouštění odpadních vod velmi přísné, přichází v úvahu několik možností.

Možnosti likvidace odpadních vod

Jednoznačná odpověď na otázku, který způsob likvidace odpadních vod je nejvhodnější, neexistuje, protože záleží na celé řadě faktorů. Rozhoduje, zda je dům trvale obydlený či využívaný jen jako rekreační objekt. A samozřejmě také to, jaké jsou možnosti pozemku a jaké má zadavatel nároky na obsluhu zařízení, zda je v blízkosti vodní tok, do kterého lze přečištěnou vodu vypouštět, a na dalších podmínkách.

Žumpa (jímka)

Nejstarším a nejjednodušším způsobem je pořídit si žumpu neboli jímku. Musí to být vodotěsná, bezodtoková nádrž, do níž tečou splašky, které se musí pravidelně vyvážet. Jímky mohou být z betonu, sklolaminátu a dnes jsou nejčastěji z plastů. Stará dobrá žumpa je nejjednodušší zařízení, které jímalo odpadní vodu na venkovských chalupách, proto má také označení jímka. Jde vlastně o vodotěsnou nádrž bez odtoku.

Jejich výhodou je, že k jejich instalace není potřeba žádné povolení, ani ji není nutné na stavebním úřadě hlásit. Konstrukce je jednoduchá, musí mít jen odvětrávací otvor. Nevýhodou je potřeba většího prostoru, protože jímka musí pojmout velké množství odpadní vody, a časté vyvážení. Jímky neboli žumpy jsou proto vhodné pro objekty, které nejsou trvale využívány.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Na první pohled jde o nejjednodušší verzi odpadů, protože cena vhodných plastových jímek začíná zhruba na 20 tisíci korunách, ale bez samotné zástavby, a s nejmenším papírováním. Samonosné jímky jsou určené pro běžné použití. Dvouplášťové se doporučují hlavně do záplavových oblastí a na pozemky s vyšší hladinou spodní vody. Jímky k obetonování pak například do blízkosti příjezdových komunikací.

Septik

Další variantou je septik s biologickým čištěním. V podstatě jde o jímku, která má obvykle tři komory, v nichž se usazují sedimenty. Ty se musí také vyvážet, ale frekvence je podstatně nižší než u žumpy. Obvykle je to jednou za 6 měsíců nebo rok. V komorách probíhá biologické čištění, na jehož konci je už předčištěná voda.

Septik je vlastně vylepšenou formou jímky. Nepropustná nádrž rozdělená na komory se díky své konstrukci postará o přečištění odpadní vody. Tím, že odpadní vody protékají jednotlivými komorami, dochází k jejich částečnému čištění a usazování kalu. Účinnost organického čištění je u septiku jen zhruba šedesát procent, proto vypouštění odpadní vody do země vyžaduje další stupeň čištění. Používá se například zemní filtrace, kde se přes filtrační písek dostane do země voda přečištěná zhruba z devadesáti procent. Na trhu už najdete i biologický filtr.

Vhodně navržený septik dnes nejčastěji ve spojení s biologickým a zemním filtrem výrazně zvyšuje kvalitu přečištění a přečištěné vody, kterou můžete vypouštět do vod povrchových, podzemních a případně do veřejné kanalizace neukončené obecní čistírnou. A je stejně účinný jako domovní čistička odpadních vod. Cena septiku pro klasický dům i s filtrační čističkou začíná zhruba na 100 tisícich korun. Usazený kal a nečistoty v septiku je potřebné vyvážet, ideálně alespoň jednou za rok. Jak často budete septik vyvážet, záleží ale i na jeho velikosti a na tom, jak je vytížený.

Když budete septik vyvážet, vždy na jeho dně ponechte asi 15 centimetrů kalu. Ten pomůže znovu správně nastartovat biologický proces rozkladu. Ten lze navíc podpořit speciálními enzymatickými a bakteriálními přípravky, které koupíte v běžném hobby marketu nebo drogerii v sypké, tabletové nebo tekuté podobě. Pomohou v rozkladu bílkovin, škrobů, tuků, papíru a dalšího organického odpadu, ovšem všemocné nejsou.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Voda v septiku se částečně přečistí a může se dále použít jako užitková. Bakterie do septiku vám také pročistí vodu. Tu pak můžete bez obav použít například na zalévání zahrady. Správné dimenzování septiku je klíčové pro jeho bezproblémovou funkci.

Skelet tříkomorových septiků je uzpůsoben různému podloží. Pokud se septik chystáte instalovat tam, kde je klasická zemina, zvolte samonosný septik. Do míst, kde se vyskytuje spodní voda a jíl, volte dvouplášťový septik a pokud je váš pozemek tvořený skalnatým podložím, vsaďte na septik k obetonování. Tvar septiku pak vyberte podle místa na zahradě.

Domovní čistírna odpadních vod (ČOV)

Komplexním řešením likvidace odpadních vod jsou domovní čistírny. Zaberou nejméně místa, protože jde o řízené čištění, jehož výsledkem je voda vyčištěná až na 96 procent. Jsou založeny na různém principu, ale nejobvyklejší je biologické čištění pomocí mikroorganismů za dostatečného přístupu kyslíku. Čistírna pracuje bez nutnosti obsluhy, ale musí být připojena na elektrický zdroj. Kal, který zůstává v nádrži, se musí jednou za 6 nebo 12 měsíců vyvážet. Na stavbu domovní čistírny odpadních vod je však nutné mít povolení vodoprávního úřadu.

Pokud se chystáte na rozsáhlejší rekonstrukci víkendového bydlení, jejímž cílem je jeho proměna v místo, kde budete žít trvale či alespoň celoročně pravidelně, začněte uvažovat o instalaci domácí čistírny. K provozu potřebuje elektřinu, enzymy a také pravidelný přísun odpadních vod. Správné funkci bakterií tzv. aktivovaného kalu vadí nárazový provoz při pouze občasném pobytu v objektu. Ten nejčastější na mechanicko-biologickém principu je s provzdušňováním a biologickým odbouráváním nečistot.

Čistírny jsou vlastně plastové nádrže, v nichž jsou usazeny technologické vestavby pro účinné biologické čištění. Pro průběh aerobního biologického procesu je nutný přístup vzduchu, o provzdušnění se postará elektrodmychadlo, jehož provoz ovšem něco stojí. Čistírna se instaluje do stavební jámy s betonovým podkladem, uzavře plastovým, ze spodní strany vyztuženým víkem a zasype se zpět zeminou. Výhodou čističek je vysoká účinnost, která dosahuje až devadesáti sedmi procent, a nízké nároky na zastavěnou plochu, jejich průměr totiž nepřesahuje ani metr a půl. Jedinou údržbou, kterou čistírna odpadních vod vyžaduje, je odkalování. To je potřeba udělat zhruba jednou až dvakrát za rok. Kal je možné kompostovat. Jednou za dva týdny byste měli kontrolovat provzdušňování a správnou cirkulaci kalu.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Stavbu čističky je lepší nechat odborníkům, protože zde záleží jak ve výpočtech, tak i ve stavbě na mnoha detailech. Některé vodoprávní úřady povolení také podmiňují vydání souhlasu dokladem o založení odbornou firmou.

Trativod

Jednoduchou a finančně nenáročnou podzemní stavbu využijete u jakékoliv obytné stavby, jejíž odpadní vodu nemůžete z jakéhokoliv důvodu odvádět do kanalizace. A je jedno, zda jde o dešťovku sváděnou z okapů rodinného domu, použitou vodu z pračky, kuchyně či koupelny, nebo obsah septiku na rekreační chatě. Trativod má obvykle podobu jámy, která je vyplněná pískem a štěrkem. Právě tato výplň zajišťuje vsakování a tedy ztrácení nechtěné vody. Vrstva štěrku s pískem pokrytá geotextilií je pak zasypaná finální vrstvou hlíny.

Jak ho postavit? Pomocí trubek zakopaných v zemi a obsypaných kamenivem je nejprve potřeba odvést odpadní vodu od stavby. Trativod musí být umístěn v dostatečné vzdálenosti od budovy, a pokud je to možné, tak ve směru dolů po svahu, ve směru od budovy. V dostatečné vzdálenosti je pak potřeba vykopat trativodní jámu. Její hloubka se odvíjí od typu podloží a množství spodní vody, vhodné je ale vyhrabat díru alespoň dva metry hlubokou.

Do vykopané jámy pak umístěte geotextiliii, dále v rovnoměrné vrstvě štěrk a doplňte o písek či další textilii, abyste zvýšili „výkon“ trativodu. Každý, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, musí mít povolení příslušného správního orgánu. Trativod si proto nemůžete pořídit bez povolení obecního úřadu.

Co se děje s kalem z ČOV?

Odpadní produkty, které vznikající při čištění odpadních vod v čistírnách, jsou shrabky, odpadní písek a stabilizovaný kal. Dříve se všechny tyto odpady uplatňovaly v zemědělství při hnojení polí. Kvalitu všech čistírenských odpadů z hlediska obsahu škodlivin a možností jejich dalšího využití popisuje zákon č. 185/2001 o odpadech v platném znění a navazující prováděcí vyhlášky a předpisy.

Shrabky z česlí se ukládají na skládkách komunálních odpadů, nebo se spalují ve spalovnách. Stabilizovaný kal má několik možných způsobů využití, které závisí na jeho vlastnostech, tedy především na obsahu škodlivin (např. těžké kovy). Kaly s obsahem škodlivin vyšším než jsou zákonné limity se obvykle ukládají na skládky nebo se pálí ve spalovnách. Kvalita kalu je obvykle kolísavá, protože provozovatelé ČOV nemohou kontrolovat vše, co kdo do kanalizace vypustí. Z tohoto důvodu se dnes u nás většina kalů z komunálních ČOV ukládá na skládky. Spalování se u nás teprve rozvíjí, v západní Evropě je však již běžné. Průběžné sledování kvality kalu patří k základním povinnostem každého provozovatele ČOV. Po opuštění čistírny mohou být čistírenské kaly předány pouze osobě, která má úřední povolení k jejich dalšímu zpracování.

Tento kal není možné uložit na žádné skládce, existují tři základní možnosti jeho likvidace. Odstraňuje se aplikací na zemědělskou půdu a funguje tak jako hnojivo. Mimo zemědělskou půdu ho lze použít pro výrobu průmyslových kompostů a rekultivačních substrátů. Další možností je jeho termické zpracování.

Na základě laboratorního rozboru kaly vyhodnotíme a následně zvolíme vhodný způsob jejich likvidace.

K čištění odpadních vod putuje stále více látek, které z kalu mohou vytvořit problematický materiál. Namátkou jmenujme zbytky léčiv, hormonální a antikoncepční prostředky, ftaláty, pesticidy, nanomateriály, furany nebo zbytky drog. To, že se složení vodárenských kalů mění mění i to, jak je s nimi dále nakládáno. Dříve se tyto materiály používaly jako zemědělská hnojiva. Takže ačkoli se jedná o organickou hmotu, která má v principu jako hnojivo velmi prospěšný vliv, v posledních desetiletích se diskutuje o jejich možném negativním vlivu právě díky znečištění. Lze totiž předpokládat, že látky, které se do půdy dostanou spolu s hnojivy, se nakonec dostanou do našeho potravního řetězce.

Látky, které čistírenské kaly obsahují, zahrnují i fosfor. A ten je definován jako tzv. kritický materiál. Čistírenské kaly se tak stávají jeho obnovitelným zdrojem. Což je ekonomicky zajímavé. Protože přírodního fosforu nemáme nazbyt. Obyčejným spalováním a skládkováním se o fosfor připravujeme. Říká se, že neuváženým nakládáním s čistírenskými kaly přicházíme až o 7 % celkového celosvětově vytěženého fosforu.

Legislativa

Od 1. ledna 2019 začala platit novela vodního zákona č. 254/2001 Sb. o vodách, s účinností od 1.1.2020Mění se pravidla pro použití odpadní vody i pro likvidaci odpadní vody z bezodtokových jímek (žump). Majitelé domů budou muset prokázat, kolik odpadu nechali z žumpy odvézt, což by mělo odpovídat spotřebě vody v domácnosti. Vodoprávní úřad může uložit pokutu až do výše 100 tis. Kč.

Od 1. ledna mají kontroly na starost vodoprávní úřady, fungující při obcích s rozšířenou působností. Mají na starosti i povolování vrtů pro studny a tepelná čerpadla nebo administrativu kolem čistíren odpadních vod a už dnes jsou přetížení a je tedy otázkou, zda právě oni budou mít na kontrolování žump či zalévání více času než inspektoři, nebo zůstane u současné praxe, kdy se kontroly budou provádět pouze na podněty.

tags: #kam #jde #odpad #z #čističky #odpadních

Oblíbené příspěvky:

• Kariéra Jana Hlouška
• Zábavné hledání rozdílů pro děti
• Definice likvidace odpadu (anglicky)
• Bambusové nádobí: Je ekologické?
• Zubři v Milovicích