Jak účtovat poplatek za uložení odpadu na skládku

Na úseku odpadového hospodářství jsou využívány dva druhy poplatků, a to poplatek za uložení odpadu na skládku a poplatek za komunální odpad. Předmětem tohoto článku bude pouze poplatek za uložení odpadu na skládku, a to dle již neúčinného zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpZ“), a nově účinného zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NodpZ“).

Byť se jedná o poplatek poměrně jednoduché konstrukce (a vycházející z jednoduché právní úpravy), mohou v praxi nastat různé výkladové potíže, zasahující nemalý počet subjektů. Předmětem tohoto článku je osvětlení již neúčinné právní úpravy, nastínění systematiky nové právní úpravy a rozbor problému odpovědnosti plátce poplatku, tedy provozovatele skládky, za odvod poplatku.

Právní úprava

Důležitá úprava je obsažena v § 59 až 62 zákona o odpadech, kde jsou uvedena pravidla pro nakládání s komunálním a dalším odpadem v rámci obecního systému.

Dříve účinná právní úprava poplatku za uložení odpadu a odpovědnost a postavení provozovatele skládky

Dle § 45 odst. 1 OdpZ platí, že původce odpadu je povinen za uložení odpadů na skládku uhradit poplatek, který je dle § 21 odst. 1 písm. d) OdpZ vybrán provozovatelem skládky, a dle § 46 odst. 2 OdpZ je provozovatel skládky povinen tyto poplatky vybrat při uložení odpadů na skládku (obsah těchto dvou ustanovení je prakticky totožný). Zákon tak provozovatele skládky limituje ohledně toho, v jakém okamžiku může poplatek za uložení odpadů od původce odpadu vybrat formulací, že se tak může stát při uložení odpadů na skládku.

Dle § 46 OdpZ se tento poplatek skládá ze složky základní a složky rizikové, přičemž riziková složka poplatku se vybírá za uložení nebezpečného odpadu. Nebezpečným odpadem je dle § 4 odst. 1 písm. a) OdpZ odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů. Tímto předpisem je nařízení Komise (EU) č. 1357/2014, kterým se nahrazuje příloha III směrnice Evropského parlamentu č. 2008/98/ES, o odpadech, a podle něj je nebezpečným odpadem odpad, který je např. výbušný, hořlavý, oxidující apod.

Čtěte také: Likvidace odpadu a účetnictví

Sazby poplatků pak činí za tunu odpadu v případě běžného odpadu, sazbu 500 Kč za tunu odpadu běžného a komunálního.

Poplatky za příjem odpadu v zařízeních typu skládka

Následující tabulka uvádí výši poplatků za příjem odpadu v zařízeních typu skládka pro různé typy odpadů a poplatková období:

* V případě komunálních odpadů, jejichž původcem je obec, je možné na základě ustanovení § 157 zákona až do roku 2029 uplatnit místo typu VO speciální typ komunální odpady (KO), avšak pouze do výše zákonného limitu, který se odvíjí od počtu obyvatel dané obce. Výše poplatku u těchto komunálních odpadů činí 500 Kč/t. Úleva poplatku pro obec, na jejímž území skládka leží, se již neuplatňuje.

** Tyto odpady jsou vyjmenovány ve vyhlášce č. 273/2021 Sb. Příloha č. 11 obsahuje seznam odpadů, které mohou být využívány pro technické zabezpečení skládek, k vytváření vyrovnávací vrstvy pod uzavírací těsnicí vrstvou skládky, odplyňovací vrstvy, uzavírací těsnicí vrstvy skládky, ochranné vrstvy skládky a svrchní rekultivační vrstvy skládky, příloha č. 52 pak specifikuje Technologické odpady.

Bez ohledu na typ poplatku lze podle ustanovení § 105 zákona uplatňovat osvobození od poplatku v těchto případech: uložení odpadu v rámci řešení krizových situací podle krizového zákona; uložení odpadu jako technologického materiálu na technické zabezpečení skládky (TZS nebo také OTZ), avšak pouze do výše 25 % celkové hmotnosti všech uložených odpadů v poplatkovém období (kalendářním čtvrtletí).

Čtěte také: Specifické účetní případy: Odvoz odpadu

Podrobné informace k tématu zajištění plnění poplatkových povinností jsou přehledně a s důrazem na praktické využití shrnuty v metodickém sdělení MŽP.

Finanční rezerva

Výše finanční rezervy je odvislá od typu a hmotnosti uloženého odpadu.

• 145 Kč za 1 tunu uloženého nebezpečného odpadu, včetně nebezpečného odpadu uloženého jako technologický materiál na technické zabezpečení skládky, a komunálního odpadu, s výjimkou odpadu z azbestu
• 75 Kč za 1 tunu uloženého ostatního odpadu a odpadu z azbestu, včetně ostatního odpadu uloženého jako technologický materiál na technické zabezpečení skládky

Pokud provozovatel skládky neodvedl obci nebo Státnímu fondu životního prostředí vybraný poplatek ve stanovené lhůtě, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím, na návrh příjemce poplatku. Za neodvedený poplatek se platí úrok z prodlení ve výši 0,5 promile ze zadržené částky denně.

Povinnosti provozovatele skládky

• Provozovatel skládky je povinen zřídit ode dne účinnosti tohoto zákona zvláštní vázaný účet pro účely ukládání peněžních prostředků k vytváření finanční rezervy.
• Smlouva s bankou o zřízení zvláštního vázaného účtu musí obsahovat údaj, které skládky se finanční rezerva týká a ustanovení, že se jedná o zvláštní vázaný účet, který je bankou spravován podle § 49 až § 51.
• Čerpání z prostředků finanční rezervy smí být prováděno pouze se souhlasem příslušného krajského úřadu na práce související s rekultivací, zajištěním péče o skládku po skončení jejího provozu a asanací.

Rekultivace

Pokud jsou určité odpady určeny k rekultivaci skládek, nevztahuje se na ně výběr finančních poplatků a rezerv. Tento odpad však musí mít v číselníku odpadů zaškrtnuto, že je určen k rekultivaci.

Skládka nebo její část může být považována za uzavřenou až poté, co příslušný krajský úřad provede konečné místní šetření a udělí provozovateli souhlas s uzavřením skládky. Dobu trvání a podmínky péče o skládku po uzavření jejího provozu, rekultivaci a asanaci stanoví individuálně pro každou skládku nebo její část příslušný krajský úřad jako součást provozního řádu.

Čtěte také: Český poplatek za dřevo

Výpočet ceny za uložení odpadu na skládce

Příklad výpočtu v programu Sklad odpadů 8:

Účtujeme za 4,6 t komunálního odpadu 200301 (jednotková cena 855 Kč/t) ve snížené sazbě DPH.

[poplatek za odpad: 4,6 . 500 Kč = 2300 Kč - uplatněn nárok na sníženou sazbu za ukládání komunálního odpadu; fin. rezerva: 4,6 . 145 Kč = 667Kč; do základu DPH se započítá pouze fin. rezerva, poplatky zdaňovány nejsou]_

• základní cena; vypočtená klasicky počet jednotek krát jednotková cena a přítomná vždy
• s - uplatněna sleva na odpad ze smlouvy
• g - uplatněna globální sleva na všechny odpady ze smlouvy
• H - cena byla zadána ručně, neuplatňuje se ceník ani slevy
• ? - směsný odpad rozložený na jednotlivé složky
• Z - započítán základní poplatek (jen u skládek)
• Z% - započítán základní poplatek (jen u skládek) s použitím úlevy ze smlouvy
• o - započítána finanční rezerva (jen u skládek) pro ostatní odpady
• k - započítána finanční rezerva (jen u skládek) pro komunální odpady
• n - započítána finanční rezerva (jen u skládek) pro nebezpečné odpady

Snížená 15% daň se počítá z částky 4600 Kč (tj. základní cena a finanční rezerva) a činí 690 Kč.

Odpad z hlediska DPH

Výše uvedené služby se považují za poskytování služeb ve smyslu § 14 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). Předmětem daně ale nejsou všechny tyto služby, z předmětu daně jsou vyjmuté činnosti prováděné obcí podle zákona o odpadech v rámci obecního systému pro nakládání s komunálním a dalším odpadem. Podle této informace se obec nepovažuje za osobu povinnou k dani, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy, a to i v případě, kdy za tento výkon přijímá úhradu. Úhradou za výkon veřejné správy se rozumí zejména správní nebo místní poplatky nebo poplatky, které veřejnoprávní subjekt vybírá podle zvláštního právního předpisu, např. zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.

Mezi výkony veřejné správy patří také nakládání obce s odpady, tj. organizování shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu, kdy za tuto činnost obec vybírá poplatek od občanů a organizování zpětného odběru a recyklace odpadů z obalů, za který dostává úhradu od autorizované společnosti EKO-KOM, a. s. Znamená to tedy, že pokud obec provádí tyto činnosti, jedná se o plnění, které není předmětem daně a nebude tak uplatňována daň.

Jinak platí, že soustřeďování odpadu, shromažďování odpadu, skladování odpadu, sběr odpadu, úprava odpadu, využití odpadu, odstranění odpadu, obchodování s odpadem nebo přeprava odpadu jako činnosti prováděné podle zákona o odpadech jsou zdanitelným plněním, pokud je provádí za úplatu osoba povinná k dani, která jedná jako taková, s místem plnění v tuzemsku. Znamená to tedy, že u většiny činností poskytovaných podle zákona o odpadech se uplatní základní sazba, pouze u konkrétních činností uvedených v příloze č. 2 k ZDPH se uplatní první snížená sazba daně.

Jedná se tedy o:

• Sběr a přepravu komunálního odpadu, které jsou zařazeny do číselného kódu klasifikace produkce CZ-CPA 38.1.
• Přípravu k likvidaci a likvidaci komunálního odpadu, které jsou zařazeny do číselného kódu klasifikace produkce CZ-CPA 38.2.
• Zpracování komunálního odpadu k dalšímu využití; druhotné suroviny, které jsou zařazeny do číselného kódu klasifikace produkce CZ-CPA 38.3.

K sazbám DPH při činnostech podle zákona o odpadech je nutné doplnit, že zákonem č. 609/2020 Sb., byl novelizován také ZDPH a touto novelou došlo, mimo jiné, ke snížení sazby daně z přidané hodnoty u zpracování komunálního odpadu k dalšímu využití z 21 % na 15 %. V rámci novelizovaného znění zákona o DPH byla nově zařazena do přílohy č. 2 položka CZ-CPA 38.3 - Zpracování komunálního odpadu k dalšímu využití; druhotné suroviny, přičemž za předpokladu naplnění zákonných podmínek se při poskytnutí této služby od 1. 1. 2021 uplatní první snížená sazba daně (15 %), jak je uvedeno výše.

Poskytování těchto služeb nebylo většinově považováno za uskutečňování zdanitelných plnění (tj. tyto služby se většinově nepovažovaly za předmět DPH), a to, mimo jiné, v souladu s výkladem MF ČR uvedeným v materiálu informace o uplatňování DPH u neziskových subjektů Ministerstva financí ze dne 28. 1. 2005, zveřejněnou na stránkách GFŘ, který je uveden i výše v textu, a také ustálenou správní praxí, kdy jsou obce při poskytování těchto služeb považovány za veřejnoprávní subjekty.

Nejdříve je potřeba vymezit, o jaké služby se jedná. Co se týká autorizovaných obalových společností, je nutné začít tím, že ustanovení § 10 odst. 1 a § 12 odst. 1zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů stanoví osobám uvádějícím na trh či do oběhu obaly nebo balené výrobky povinnost zpětného odběru a využití odpadu z obalů. Výrobci této povinnosti mohou dostát individuálně, přenesením této povinnosti na jinou osobu spolu s převedením vlastnického práva k obalu za účelem jeho dalšího uvedení do oběhu, nebo uzavřením smlouvy o sdruženém plnění s autorizovanou obalovou společností.

Tyto společnosti jsou podle § 16 zákona o obalech oprávněny zajišťovat sdružené plnění povinnosti zpětného odběru a využití odpadu z obalů, a k tomuto účelu uzavírat smlouvy o sdruženém plnění s výrobci. Ustanovení § 59 odst. 4 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů stanoví obcím povinnost vytvořit obecní systém odpadového hospodářství, v rámci kterého přebírají veškerý komunální odpad od fyzických (nepodnikajících) osob. Obce v souladu s povinností podle § 59 odst. 2 zákona o odpadech v obecním systému zřizují rovněž tříděný sběr komunálního odpadu.

Podle § 10 odst. 4 zákona o obalech musí být sběrná místa pro odpady z obalů zařazena do obecního systému odpadového hospodářství. Podle § 60 odst. 2 zákona o odpadech mohou obce ve vztahu k odpadům převzatým v rámci obecního systému za úplatu poskytovat služby autorizovaným obalovým společnostem v rámci plnění jejich povinností podle zákona o obalech. V rámci této spolupráce uzavírají obce s těmito společnostmi smlouvy o zajištění zpětného odběru a využití odpadů z obalů.

Tato spolupráce je však dobrovolná, uzavření této smlouvy není povinností obcí. Za poskytnuté služby náleží obcím smluvní odměna, která v praxi závisí zejména na množství vytříděných odpadů z obalů, průměrných nákladech na recyklaci a způsobech nakládání s využitelnými obalovými složkami komunálních odpadů.

Co se týká služeb poskytovaných provozovatelům ostatních kolektivních systémů, tam úprava vychází z ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví výrobcům elektrozařízení, baterií, akumulátorů, pneumatik nebo vozidel povinnost zajistit zpětný odběr elektrozařízení, baterií, akumulátorů, pneumatik nebo vozidel a jejich následné zpracování a využití nebo odstranění.

Za účelem splnění zákonných povinností zřizuje výrobce místa zpětného odběru. Současně mohou být místa zpětného odběru zřízena ve spolupráci s obcí v rámci využití obecního systému odpadového hospodářství, a to v souladu s § 16 odst. 1 zákona o výrocích s ukončenou životností. Podle tohoto ustanovení je obec povinna umožnit využití obecního systému odpadového hospodářství i dalším výrobcům, přičemž s výrobci jsou obcí sjednány nediskriminační podmínky pro využití obecního systému.

I v tomto případě je zapojení obcí do těchto smluvních vztahů dobrovolné. Podle § 5 odst. 4 ZDPH se obce při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to ani v případě, kdy za výkon těchto působností vybírají poplatky nebo jiné úhrady. Činnosti, které obce v oblasti veřejné správy vykonávají, tak nejsou předmětem DPH.

Ve světle tohoto ustanovení je třeba jako činnost, která není předmětem DPH, klasifikovat provozování obecního systému odpadového hospodářství dle § 59 zákona o odpadech, i když obce vybírají od občanů poplatky stanovené obecní vyhláškou. Dlouhou dobu však byly jako veřejnoprávní činnosti klasifikovány rovněž služby poskytované obcemi autorizovaným obalovým společnostem a provozovatelům kolektivních systému. Jednalo se o ustálenou správní praxi, kterou založil výklad MF ČR z roku 2005.

Protože se v praxi objevovalo čím dál více pochybností o správnosti tohoto výkladu, byl v rámci jednání Koordinačního výboru Komory daňových poradců ČR a Generálního finančního ředitelství předložen příspěvek, který měl tuto oblast vyjasnit. Předkladatel zejména argumentoval nemožností obcí uplatnit daň na vstupu u pořizovaných plnění souvisejících s těmito službami. V příspěvku předkladatel na základě judikatury Soudního dvora EU vyslovil názor, že činnosti vykonávané na základě smluvních vztahů, ve kterých obce podléhají soukromému právu, tj. vztahují se na ně stejné podmín­­ky jako na soukromé obchodníky, by neměly být považované za činnosti vykonávané z titulu veřejné autority a z toho důvodu by neměly být tyto činnosti považovány za veřejnosprávní činnost.

Dále předkladatel argumentovat, že sice obecný rámec spolupráce mezi obcemi na jedné straně a uvedenými společnostmi na straně druhé, je dán zákonem o odpadech, zákonem o obalech a zákonem o výrobcích s ukončenou životností, konkrétní podmínky se ale řídí soukromým právem, přesněji občanským zákoníkem. Důležité také je, že spolupráce na straně obcí je dobrovolná. Pokud se však pro spolupráci rozhodnou, nemohou v daném smluvním vztahu uplatňovat výsady veřejné moci a stanovovat podmínky spolupráce. Obce nemají rozhodovací pravomoc. Naopak, autorizované obalové společnosti a provozovatelé musí vůči obcím vystupovat nediskriminačním způsobem, což ve své podstatě znamená, že podmínky spolupráce všech obcí budou podobné (shodné).

Rovněž tak výše odměny za tuto činnost není stanovena obcí v rámci správního řízení na základě zvláštního veřejnoprávního režimu. Předkladatel příspěvku na základě výše uvedené judikatury SDEU navrhl závěr, aby služby poskytované obcemi autorizovaným obalovým společnostem dle zákona o obalech a provozovatelům kolektivních systémů dle zákona o výrobcích s ukončenou životností podléhaly běžnému režimu DPH, protože obce služby poskytují na dobrovolné bázi v rámci soukromoprávních vztahů, při nichž nevystupují z pozice veřejné autority.

S tímto závěrem vyslovilo GFŘ souhlas. Současně předkladatel navrhoval, vzhledem k tomu, že se jedná o změnu dosavadní dlouholeté správní praxe, aby tato změna byla aplikována až společně se zvýšením limitu povinné registrace na 2 mil Kč, ovšem s tímto postupem GFŘ nesouhlasilo. Z výše uvedeného tak vyplývá, že služby poskytované obcemi autorizovaným obalovým společnostem a provozovatelům kolektivních systémů jsou předmětem daně a v případě obcí, které jsou plátcem daně, podléhají DPH. V případě obcí, které nejsou dosud plátci daně, se tyto služby započítávají do výše obratu pro povinnou registraci, jedná se o zdanitelné plnění.

Pro úplnost doplňme, že v souladu s přílohou č. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů podléhají tyto služby první snížené sazbě. A na úplný závěr doplňme, že změnu výkladu přinesl příspěvek č. 591/23.03.22 Uplatnění DPH na služby poskytované obcemi autorizovaným obalovým společnostem a provozovatelům kolektivních systémů, jehož předkladatelem je Ing. Stanislav Kryl.

Výklad (komentář) k položce

Na tomto účtu jsou účtovány náklady související s ostatními službami spotřebovanými účetní jednotkou. Ostatní služby si podle potřeb můžeme rozčlenit na:

• služby - poštovné a telekomunikační poplatky,
• služby poradenské (právní, ekonomické, auditorské, vyhledávání zaměstnanců ),
• překlady, expertizy, posudky,
• školení, kursy,
• přepravné,
• úklid, odvoz odpadů, stočné,
• doprava zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání a přechodné ubytování zaměstnanců,
• další služby.

Poštovné a telekomunikační poplatky

Účtuje se zde spotřeba poštovních známek, paušalizované a úvěrované poplatky, poplatky za balíky, dobírky, poštovní poukázky, poplatky v telekomunikačním styku, jednorázové poplatky za zřízení účastnické telefonní stanice, karty k mobilním telefonům a další. Na konci účetního období je nutné především k poplatkům za telefonní hovory vytvářet dohadný účet pasivní na nevyúčtované hovory, které jako náklad patří do běžného účetního období, ale dosud za ně nepřišlo vyúčtování.

Služby poradenské - právní, ekonomické, auditorské

Tyto služby jsou účtovány obvykle měsíční paušální částkou nebo fakturovány za jednotlivé poskytnuté služby.

Školení, kursy

Školení prováděné jinými organizacemi především ve formě jednorázových služeb vzdělávacího charakteru (např. školení řidičů referentských vozidel apod.). Náklady na vzdělávání zaměstnanců „systémového charakteru“ (např. dlouhodobá příprava zaměstnance, náklady na zvyšování kvalifikace, pravidelně opakující se a systémové prohlubování kvalifikace apod.) jsou účtovány především na účet 527, který zachycuje zákonné sociální náklady zaměstnanců (viz účet 527/005-Vzdělávání a rekvalifikace zaměstnanců).

Přepravné

Nepatří sem přepravné dlouhodobého majetku a nakupovaných zásob, které je součástí jejich pořizovací ceny.

Úklid, odvoz odpadů, stočné

Úklidové služby všeho druhu, platby za praní prádla, čistění oděvů, čištění komínů, odvoz odpadků, dezinfekce, deratizace.

Softwarové služby

V některých případech je obtížné odlišit vyúčtování za “update” a “upgrade” softwaru, tj. odlišit provozní náklad od výdaje charakteru technického zhodnocení. "Upgrade" je zdokonalení morálně zastaralé verze programového vybavení. Program má nové užitné vlastnosti, obvykle se liší číslem verze. Posuzuje se jako výdaj charakteru technického zhodnocení, kde je nutné sledovat vynaloženou částku u jednotlivého nehmotného majetku v příslušném zdaňovacím období. "Update" je aktualizace, úprava pro nové podmínky např. na základě novely účetních, daňových a jiných předpisů. Nemění se účel ani technické parametry, nerozšiřuje se vybavenost nebo použitelnost. Jedná se o provozní náklad.

Doprava zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání a přechodné ubytování zaměstnanců

Na účet 518-Ostatní služby by byly účtovány tyto náklady v případě, že by byly zajišťovány dodavatelsky. Tyto výdaje je možné účtovat i na účet 527-Zákonné sociální náklady nebo 528-Ostatní sociální náklady nebo na účet 548-Ostatní provozní náklady. V případě, že bude doprava zaměstnanců zajišťována vlastními nebo pronajatými dopravními prostředky, budou tyto náklady účtovány standardním způsobem jako náklady související s provozem vozidel, tj. např. náklady na pohonné hmoty na účet 501-Spotřeba materiálu, opravy a údržba na účet 511-Opravy a udržování atd.

tags: #jak #účtovat #poplatek #za #uložení #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Pohled Platóna na informaci
• Rozklad Organických Látek
• Flash animace a velikosti v přírodním světě
• Obnovitelné zdroje a Matěj Kolář
• Odkaliště Ida – odstranění zátěže