Zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie z roku 2005: Proč ho Václav Klaus nepodepsal?

09.03.2026

Zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie, schválený vládou, původně počítal s možností každoročně snižovat výkupní ceny elektřiny o deset procent. Diskuse o podpoře fotovoltaiky se strhla ve Sněmovně. Jaroslav Plachý (ODS) vidí problém právě v pětiprocentním limitu pro regulaci. Podle něj je pravou příčinou vysokých cen. „I v případě, že by Energetický regulační úřad regulovat chtěl, tak nemohl," řekl.

Naopak šéf hospodářského výboru Milan Urban (ČSSD) tvrdil, že zákon ohledně tvorby ceny říká jen to, že má být patnáctiletá návratnost investice a ERÚ podle toho má každý rok ceny stanovit. „Největší nárůst fotovoltaik je zaznamenán z roku 2009 a 2010, kde podporovaná cena se pohybovala kolem 12,50 až 12,80 korun a návratnost nebyla 15 let, ale nějakých šest let," řekl Urban. Podle něj na to měly reagovat vlády Mirka Topolánka (ODS) a Jana Fischera, ale neudělaly to.

Sněmovna zákon schválila velkou většinou. Pro zákon jako celek hlasovali téměř všichni poslanci tehdejší koalice, podpořili ho mimo jiné i dnešní předseda Asociace krajů ČR Michal Hašek (ČSSD) a současný ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09, dříve KDU-ČSL). Senát následně návrh schválil, když pro něj hlasovali senátoři ze všech politických stran.

Prezident Václav Klaus zákon nepodepsal, nevyužil ale ani svého práva vetovat normu. Výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů dlouhodobě kritizují zástupci českého průmyslu, podle kterých podpora těchto zdrojů příliš zdražuje konečnou cenu elektřiny a snižuje konkurenceschopnost českých podniků. Lidé nyní v ceně elektřiny platí za obnovitelné zdroje 583 korun za megawatthodinu.

Předsedkyně Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Alena Vitásková uvedla, že bývalí pracovníci úřadu v minulosti zřejmě nastavovali výkupní ceny elektřiny z fotovoltaických zdrojů nad rámec stanovený zákonem. Podotkla také, že zpočátku úřad nevyužíval možnost meziročně snižovat výkupní ceny. Podle Vitáskové mohlo takové jednání způsobit škodu za desítky miliard korun.

Čtěte také: Klimatický skepticismus Klause

ERÚ kvůli zjištění dal podnět státnímu zastupitelství, aby prošetřilo, zda nebyla zneužita pravomoc úřední osoby. Podnět směřuje na neznámého pachatele. Boom solárních elektráren nastal v Česku v roce 2010. Od ledna 2011, kdy stát výrazně snížil garantované výkupní ceny pro nově připojené velké zdroje nad 100 kilowattů z 12.150 korun na 5500 korun za megawatthodinu, zájem velkých investorů o výstavbu nových zdrojů opadl.

Poslední dobou dochází v ČR k extrémnímu rozvoji fotovoltaických elektráren. Zatímco k 1.1.2008 byl instalovaný výkon fotovoltaických elektráren v ČR 3,4 MW, ke konci roku 2009 dosáhl hodnoty 411 MW, když v roce 2009 byly uvedeny do provozu fotovoltaické zdroje o výkonu přes 350 MW. Ke konci ledna 2010 příslušné distribuční společnosti údajně již odsouhlasily připojení dalších fotovoltaických elektráren o výkonu cca 6000 MW a větrných elektráren o výkonu 1700 MW.

Pokud by tyto zdroje byly skutečně uvedeny v dohledné době do provozu, ohrozilo by to stabilitu elektrické rozvodné sítě. Proto společnost ČEPS dispečersky řídící rozvod elektřiny u nás začala bít na poplach a požádala dopisem z 3.2.2010 distributory, aby už nevydávali kladná stanoviska pro připojení dalších fotovoltaických a větrných elektráren.

O finančních dopadech tohoto živelného vývoje fotovoltaiky už bylo napsáno mnoho. Předpokládaná podpora jejího rozvoje v roce 2010 by nás měla vyjít na něco přes 3 miliardy korun. Výše podpory v dalších letech závisí na počtu nových solárních elektráren a podle toho se liší jednotlivé odhady. Existuje však reálné nebezpečí, že podpora fotovoltaiky nás bude stát řádově desítky miliard Kč ročně a že pro koncového uživatele to může znamenat zvýšení cen elektřiny až o desítky procent.

Jak jsme se dostali do této situace?

Podle zákona č.180/2005 výkupní ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů energie stanovuje Energetický regulační úřad (ERÚ) každoročně svými cenovými rozhodnutími, přičemž cena pro následující kalendářní rok nesmí být nižší než 95% ceny v stávajícím kalendářním roce.

Čtěte také: Václav Klaus a globální oteplování

Z přehledu je zřejmé, že zlomovým je rok 2005, kdy byl schválen zákon č.180/2005 Sb. Tehdy se výkupní cena fotovoltaické elektřiny skokově více jak zdvojnásobila a v dalších letech se ještě o něco zvýšila. Mezitím však došlo k výraznému poklesu investičních nákladů fotovoltaických panelů a ekonomická návratnost investice se snížila zhruba na polovinu doby garantované zákonem č.180/2005. Následkem toho došlo k nekontrolovanému boomu žádostí o výstavbu fotovoltaických elektráren.

ERÚ šlápl na brzdu až koncem roku 2008, kdy snížil výkupní cenu fotovoltaické elektřinu o maximálně povolených 5% a stejně postupoval i koncem roku 2009. Věnujme nyní pozornost zmíněnému zákonu č.180/2005.

Dne 13.11.2003 předložila vláda Vladimíra Špidly poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Zástupcem navrhovatele bylo ministerstvo průmyslu a obchodu (ministr Milan Urban, ČSSD) a ministerstvo životního prostředí (ministr Libor Ambrozek, KDU-ČSL). Návrh zákona vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Rady č.2001/77/ES z 27.září 2001 o podpoře elektrické energie z obnovitelných zdrojů.

Cílem navrhovaného zákona bylo vytvořit podmínky pro naplnění indikativního cíle podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny v České republice ve výši 8% k roku 2010 a vytvořit podmínky pro další zvyšování tohoto podílu po roce 2010. Podle návrhu zákona má výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů zajištěn povinný výkup veškeré energie jím vyrobené za garantované ceny, které mu mají zaručit návratnost investice za 15 let od uvedení do provozu.

Autoři zákona předpokládali, že finanční podporou zaručující rentabilitu dojde k takovému rozvoji a nasazení příslušných technologií, že závazek 8% Česká republika splní. A dotaci že zaplatí spotřebitelé v odhadovaném sedmiprocentním zvýšení ceny elektrické energie.

Čtěte také: Ekologické mýty a realita

V důvodové zprávě návrhu zákona se předpokládalo, že závazku 8% bude dosaženo zejména rozvojem elektráren spalujících biomasu, větrných elektráren a malých vodních elektráren. U fotovoltaických elektráren se předpokládal jen zcela zanedbatelný podíl.

V poslanecké sněmovně byl návrh zákona rozeslán poslancům jako tisk 529. Třetí čtení návrhu zákona proběhlo v poslanecké sněmovně dne 23.5.2005 na 41. schůzi. (To bylo na sklonku vlády Stanislava Grosse, ministři Urban a Ambrozek ve svých funkcích setrvali.) Při hlasování ve 3.čtení byl vzat za základ jednání komplexní pozměňovací návrh obsažený v usnesení hospodářského výboru č. 285 ze dne 8 února 2005 (tisk 529/2).

Výkupní ceny stanovené Úřadem pro následující kalendářní rok nesmí být nižší než 90 % hodnoty výkupních cen platných v roce, v němž se o novém stanovení rozhoduje. Toto ustanovení se poprvé použije pro ceny stanovené pro rok 2007.

Poslankyně Iva Šedivá (ČSSD) podala pozměňovací návrh C. 1. K § 6 odst. 4ve třech variantách, kde Varianta 3 zněla: V § 6 odst. 4 se číslo "90" se nahrazuje číslem "95" a číslo "2007" se nahrazuje číslem "2006". Poslanec Ladislav Urban (KSČM) podal pozměňovací návrh E.2. Varianta pozměňovacího návrhu poslankyně Šedivé: V § 6 odst. 4 se číslo "90" nahrazuje číslem "95".

Pozměňovací návrh E2 byl pak schválen v hlasování č.492 hlasy poslanců ČSSD a KSČM (dále jej podpořil jen jeden poslanec z KDU-ČSL a šest z US-DEU - více nikdo). Přijatý pozměňovací návrh tak změnil v § 6 odst. 4jen jednu jedinou číslici "0" na "5", ale nato nepatrná změna má dnes dopad v řádu miliard Kč.

O návrhu zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie jako celku se v poslanecké sněmovně ve třetím čtení hlasovalo dne 23.2.2005 ve 513. hlasování. Výsledky 513. Hlasování se účastnilo 167 poslanců, 104 bylo PRO a 44 PROTI. Návrh byl tedy schválen hlasy poslanců tehdejší vládní koalice ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU a hlasy opoziční KSČM.

Návrh nezískal ani jeden hlas od tehdy opoziční ODS. Dne 7.3.2005 poslanecká sněmovna postoupila návrh zákona Senátu, kde byl veden jako tisk 40. Tam byl projednán dne 31.3.2005 na 4. schůzi Senátu a schválen byl při 83. hlasování.

Výsledky 83. Hlasování se tedy zúčastnilo 71 senátorů, 56 bylo PRO, 2 PROTI a 13 se zdrželo. Návrh byl schválen hladce všemi senátorskými kluby.

12.4.2005 byl zákon doručen prezidentovi k podepsání. Prezident Václav Klaus zákon v zákonné lhůtě nepodepsal a nevrátil zpět sněmovně. 2.5.2005 byl schválený zákon doručen k podpisu premiérovi (to už byl krátce ve funkci premiéra Jiří Paroubek). 5.5.2005 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 66 pod číslem 180/2005 Sb.

Nyní se má zákon 180/2005 Sb. v poslanecké sněmovně změnit. V poslanecké sněmovně byl návrh zákona rozeslán poslancům jako tisk 968. Hospodářský výbor PSP na svém jednání 13. 1. 2010 schválil pozměňovací návrh novely zákona č. 180/2005 Sb.

Navrhované znění odstavce (4) v §6 zní: "(4) Výkupní ceny stanovené Úřadem pro následující kalendářní rok nesmí být nižší než 75% hodnoty výkupních cen platných v roce, v němž se o novém stanovení rozhoduje. Novela zákona 180/2005 Sb.

Vznik zákona 180/2005 Sb. byl iniciován směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/77/ES, která vstoupila v platnost 27. října 2001 s tím, že členské státy upraví svou národní legislativu v souladu s touto Směrnicí do 27. října 2003. Vláda Vladimíra Špidly tehdy usilovala o vstup do EU a tak připravila příslušný návrh vládního zákona - byť s jistým zpožděním.

Velmi pochybné je i úsilí podporovat ty výrazně nejdražší obnovitelné zdroje elektrické energie (fotovoltaiku) i výrazně nejvyššími dotacemi tak, aby byly "zrovnoprávněny" s ostatními.

A kdo může za to, že nám v Česku v posledních letech tak "ulítla" fotovoltaika, což nás v příštích letech může stát až desítky miliard korun? Odpověď je jednoznačná - může za to lidová tvořivost poslanců ČSSD a KSČM v poslanecké sněmovně v roce 2005. Poslanecká úprava odstavce (4) v §6 zákona č.180/2005 Sb. energetickému regulačnímu úřadu v oblasti obnovitelných zdrojů energie fakticky svázala ruce a znemožnila mu efektivně zasáhnout.

Je otázkou, co poslankyni Ivu Šedivou (ČSSD) a poslance Ladislava Urbana (KSČM) tehdy vedlo k jejich pozměňovacím návrhům. Byla to jen obyčejná poslanecká pýcha a hloupost rozhodovat úplně o všem nebo byli jen nástroji zájmů nějakých lobbystických skupin?