Klimatické Oblasti Československa a Jejich Charakteristika

Účelem klasifikace podnebí je stanovení klimatických typů a vymezení klimatických oblastí jak v globálním měřítku na Zemi, tak v jednotlivých geografických oblastech. Třídění probíhá podle mnoha kvalitativních a kvantitativních hledisek jako jsou teplota vzduchu a půdy, atmosférické srážky, výpar aj.

Služba zobrazuje klimatické oblasti vycházející z pozorování v letech 1961-2000 a zároveň došlo k jejich porovnání za léta 1901-1950. Za stěžejní kritérium pro vymezení základních klimatických oblastí byla vybrána délka ročního období podle počtu dnů s charakteristickými teplotami. Pro letní období byl počet letních dnů, pro délku zimního období pak počet ledových dnů.

Celkově bylo vymezeno 5 základních klimatických oblastí (velmi chladná, chladná, mírně teplá, teplá a velmi teplá klimatická oblast). Dalším doplňujícím údajem byla průměrná teplota jednotlivých ročních období, která nebyla rozhodijící pro zařazení do určité klimatické oblasti. Základní klimatické oblasti byly podrobněji členěny podle srážkových úhrnů v letním a zimním období. Tak byly vymezeny podoblasti na srážky chudé (v létě < 200 mm) nebo na srážky bohaté (v letním půlroce úhrn > 600 mm).

Klimatická Regionalizace ČR

Klimatická regionalizace ČR (Moravec-Votýpka 1998) je založena na digitálním zpracování klimatických dat z let 1961 až 1990, naměřenými na 85 klimatologických stanicích ČR. Jejich klimatická kriteria jsou formulována odlišně od E.

Klimatický region zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Klimatické regiony byly vyčleněny výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu. Vymezení klimatických regionů bylo provedeno na základě mnoha kriterií, mezi ty rozhodující patří: suma průměrných denních teplot rovných nebo vyšších než 10 ºC, průměrné roční teploty a průměrné teploty ve vegetačním období, dále průměrný úhrn ročních srážek a srážek ve vegetačním období, pravděpodobnost výskytu suchých vegetačních období v %, výpočet vláhové jistoty, hranice sucha a další faktory jako nadmořská výška, údaje o známých klimatických singularitách a faktor mezoreliéfu. Tyto údaje byly zpracovány Českým hydrometeorologickým ústavem z údajů let 1901 - 1950.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Quittova Klasifikace Podnebí

Quittova klasifikace podnebí je nejpoužívanější klasifikací na území ČR i SR. Oproti Köppen-Geigerově vznikala pro regionální, resp. státní úroveň (pro ČSSR) a je tedy jemnější.

Systém klasifikace vytvořil český klimatolog Evžen Quitt a publikoval ho roku 1971 v díle Klimatické oblasti Československa. Při určení klimatických oblastí autor vycházel z klimatologických dat období 1901-1950 a z území republiky rozčleněného na čtverce o straně 3 km (900 ha).

Evžen Quitt (22. července 1933 - 19. srpna 2013) byl český geograf a klimatolog, rozený Zlíňák. V letech 1963 až 1972 vedl klimatologické oddělení ústavu a od roku 1993 působil v brněnské pobočce Ústavu geoniky Akademie věd České republiky. V akademii věd byl pracovně činný až do roku 2009. Je autorem klimatické regionalizace Československa, která byla v 70. letech publikována pod názvem Klimatické oblasti Československa.

Evžen Quitt vycházel z klimatologických dat, zejména z Atlasu podnebí ČSR, na jejichž základě vybral 14 klimatologických charakteristik. Co se týče teplotních poměrů, jednalo se o průměrnou teplotu vzduchu v lednu, dubnu, červenci a říjnu, průměrný počet letních dnů (s nejvyšší teplotou ≥ 25 °C), mrazových (s nejnižší teplotou ≤ -0,1 °C) a ledových (s maximální teplotou ≤ 0,1 °C) dnů a počet dnů s průměrnou teplotou minimálně 10 °C. Pro srážkové poměry byly vybrány srážkové úhrny ve vegetačním období (od dubna do září) a v chladnější polovině roku (od října do března), počet dnů se srážkami minimálně 1 mm a počet dnů se sněhovou pokrývkou. Z ostatních klimatických charakteristik Quitt zvolil počet jasných dnů (oblačnost zabírá méně než 20 % oblohy) a zamračených dnů (více než 80 %). Těchto 14 charakteristik podává dobré informace o klimatických poměrech z hlediska technických, rekreačních a zemědělských účelů (Quitt, 1971).

Původně bylo podnebí klasifikováno podle přiřazení 14 vybraných charakteristik podnebí každému čtverci o velikosti strany 3 km. Celé zkoumané území (oblast ČSSR) bylo rozděleno na tyto čtverce, ke kterým byly vztaženy hodnoty vyjadřující počet změn klimatických charakteristik mezi jedním a sousedním čtvercem. Hranice vydělených jednotek podnebí byly vedeny místy, kde docházelo k největším změnám.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Tímto způsobem vzniklo pro ČSSR 23 jednotek ve třech hlavních oblastech: v teplé pět (T1 až T5), v mírně teplé 11 (MT1 až MT11) a v chladné sedm (CH1 až CH7). Nejvyšší číslo u uvedených jednotek znamená vždy nejteplejší a nejsušší oblast (T5, MT11 a CH7).

Teplá Klimatická Oblast (T)

V ČR se vyskytuje jen jednotka T2 a T4.

Jaro je poměrně krátké, teplé až mírně teplé, léto je teplé dlouhé a suché, podzim je poměrně krátký, teplý až mírně teplý, zima je krátká, suchá až velmi suchá.

Jaro je velmi krátké a teplé, léto je velmi dlouhé, velmi suché a velmi teplé, podzim je velmi krátký a teplý, zima je velmi krátká, teplá, suchá až velmi suchá.

Mírně Teplá Klimatická Oblast (MT)

Na území Česka se nachází jen jednotka MT2 až MT5, MT7 a MT9 až MT11.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Chladná Klimatická Oblast (CH)

Z hlediska orografických podmínek (horstva s relativně malými nadmořskými výškami) se v ČR vymezují jen tři jednotky v této klimatické oblasti: CH4, CH6 a CH7.

Další Regionální Klasifikace

V rámci klasifikace podnebí či klimatu se v podmínkách ČR používají také dlaší klasifikace. Do této skupiny efektivních klasifikací podnebí určených indexy se řadí Langova klasifikace (1915), Minářova (1948), Končekova (1957) neboli klasifikace Atlasu podnebí ČSR (1958) a klasifikace M.

Langova Klimatická Klasifikace (1915)

Langova klimatická klasifikace, jež se používá zejména pro zemědělské účely, vyjadřuje vlhkostní poměry na našem území zavedením tzv. Langova dešťového faktoru označovaného „L“ nebo „(L) Df“. Hodnota tohoto faktoru se vypočítá jako poměr průměrného ročního úhrnu srážek v mm ku průměrné roční teplotě vzduchu daného místa ve °C.

Vzhledem k tomu, že s rostoucí nadmořskou výškou se většinou zvyšuje průměrný úhrn srážek a snižuje průměrná teplota vzduchu, je L (Df) přímo úměrný nadmořské výšce. Podle L (Df) je pak vymezeno šest klimatických typů. Našemu území však odpovídá pouze typ semiaridní, semihumidní a humidní. Tuto klasifikaci by tedy bylo možné řadit i mezi globální, ale vzhledem k propracovanosti typů vyskytujících se právě u nás (uvedení plodin), ji řadím mezi regionální.

Klimatická Klasifikace Podle M. Mináře (1948)

Tato klimatická klasifikace vychází z výše rozebíraného Langova dešťového faktoru. Nevymezuje však šest, ale pět klimatických oblast a je pro zemědělství stručnější.

Klimatická Klasifikace M. Končeka (1957), Resp. Klasifikace Atlasu Podnebí ČSR (1958)

Končekova efektivní klasifikace patří spolu s Quittovou k nejznámějším v ČR i SR. Podle výše uvedených kritérií Konček vymezuje tři klimatické oblasti, pět podoblastí a 19 okrsků. Okrsky jsou vyčleněny na základě průměrného trvání slunečního svitu ve vegetačním období, průměrné lednové teploty a zařazení podle nadmořské výšky do nížin, pahorkatin, vrchovin nebo horských poloh.

• Teplá oblast je ohraničená izolinií 50 letních dnů s denními maximy ≥ 25 °C za období 1926-1950 a izolinií průměrného začátku sklizně ozimého žita 15. července za období 1926-1940. Tato oblast je vhodná pro pěstování plodin, které jsou velmi náročné na teplotu (např. kukuřice). V Čechách ji nalezneme např. v Polabí a na Moravě v oblastech Dolnomoravského a Dyjskosvrateckého úvalu.
• Pro mírně teplou oblast je hranicí červencová izoterma 15 °C za období 1901-1950 a na druhé straně výše zmíněná hranice teplé oblasti. Tato oblast je vhodná především pro pěstování obilnin.
• Chladná oblast se vyskytuje tam, kde průměrné červencové teploty nedosahují 15 °C.

Vzhledem k tomu, že po své první publikaci v r.

Klimatická Klasifikace Podle M.

Tuto klasifikaci vytvořila Kurpelová s kolektivem hlavně k agronomickým účelům. K vymezení jednotlivých oblastí bylo použito tří agroklimatických faktorů. Teplá makrooblast se vyskytuje na území Dolnomoravského a Dyjskosvrateckého úvalu a je pro ni typické, že TS 10 nabývá hodnot od 3.100 do 2.400. Mírně teplá makrooblast je ohraničená TS 2.400 a 2.000 a patří do ní oblasti vrchovin, středních výškových poloh a kotliny do 600 m.

Klimatické Poměry Českého Středohoří

Klimatické poměry Českého středohoří jsou i přes jeho menší rozlohu mimořádně pestré a zahrnuje teplé, mírně teplé i chladné klimatické oblasti. Na celém území Středohoří se projevuje určitá klimatická mozaika, která je dána zejména vysokou členitostí terénu, tedy převýšením, svažitostí a orientací vůči světovým stranám.

Zajímavostí jsou i četné mikroklimatické fenomény, jako jsou výdechy teplého vzduchu z rozsedlin na straně jedné a výdechy studeného vzduchu z podmrzajících sutí na straně druhé. Klimatické poměry na jihozápadě a severovýchodě oblasti jsou značně rozdílné. Jihozápad je díky srážkovému stínu Krušných hor výrazně suchý a teplý. Tato oblast patří mezi nejsušší v České republice. Nejvyšší vrcholy Českého středohoří se vyznačují velkým počtem větrných dní.

Web Klimatická Změna

Jaké jsou poznatky o klimatické změně, jaké jsou její dopady a jaké se nabízejí možnosti jejich řešení, ukazuje přehledně inovovaný web Klimatická změna (www.klimatickazmena.cz). „Jednou z podstatných změn nového webu je - kromě odhadů budoucího vývoje založených na nejnovějších datech - to, že má být průvodcem uživatele po očekávaných dopadech změny klimatu i možných řešeních.

Web má tři zmíněné pilíře - fakta o změně klimatu, její dopady a řešení dopadů, přičemž největší část je věnovaná dopadům.„Jsou rozdělené na dopady na lesnictví, zemědělství, vodní hospodářství a města. Nemáme v úmyslu web aktualizovat denně, ale budeme jej postupně doplňovat a rozšiřovat, jak bude postupovat výzkum,“ řekla Bartošová.

Informace lze nalézt také v interaktivních schématech. Zobrazují například různé typy české krajiny a lze na nich sledovat, co klimatická změna udělá s lesy na horách, s loukami ve středních polohách či s vinohrady v jihomoravské krajině.

V části, která se zabývá řešením dopadů, jsou především textové informace. Veškeré odhady budoucího vývoje jsou založeny na scénářích změny klimatu, které vyvinul tým CzechGlobe ve spolupráci s vědci z České zemědělské univerzity z týmu Martina Hanela.

Vycházejí z výpočtů na základě globálních klimatických modelů. „Z desítek modelů jsme objektivním způsobem vybrali ty, které pro území střední Evropy ve 20.

Klasifikace klimatu mají jednu velikou nevýhodu, a to že vychází z poměrně dlouhé řady klimatických měření. Proto nevypovídají o klimatu, který odpovídá současnosti, ale minulosti. Například velmi používaná Quittova klasifikace z roku 1971 je postavena na datech z období 1901-1950.

tags: #klimatické #oblasti #Československa #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Status sysla obecného
• Rizika nepříznivého počasí na stavbě
• Vánoční papírové tašky
• Recepty z darů přírody
• Drtiče odpadu a česká legislativa