Klimatické Oscilace a Jejich Vliv na Brno a Střední Evropu

Střední Evropa má být do budoucna schopna rychleji a lépe reagovat na negativní dopady klimatické změny, mezi které patří také vlny veder, sucha a zvýšené riziko lesních požárů.

Historický Kontext Klimatických Změn

Kdyby se chtěl člověk podívat do Brna před sedmnácti miliony let, těžko by ho našel. V té době totiž bylo součástí mořského dna. Ale ani relativně nedávno, v poslední době ledové, se příroda té dnešní moc nepodobala.

Poslední glaciál neboli doba ledová začala asi před 111 tisíci lety a trvala bezmála sto tisíc let. Skandinávské horské ledovce se v té době rozšířily daleko na jih a vznikl pevninský ledovec.

„Ledovec se tehdy rozšířil dvakrát. Poprvé před 66 tisíci lety se dostal pouze k Baltskému moři. Teprve podruhé, až v období mezi 32 tisíci až 16 tisíci lety, překračuje Baltské moře a rozšiřuje se až do střední části Německa a Polska.

Klima Brna a jeho okolí bylo po celou dobu posledního glaciálu velmi rozdílné.

Čtěte také: Klimatické podmínky

„Toto období charakterizují spíše klimatické oscilace různé délky trvání a intenzity, a to jak teplotní, tak i srážkové,“ tvrdí Musil. Přitom se v jednotlivých provinciích nacházela různě velká území, která se ve stejnou dobu klimaticky podstatně odlišovala od ostatních částí.

Důležitost Moravy tkví v tom, že představovala v této části Evropy jediné možné spojení mezi severem a jihem. Pohoří uzavírají nejen Moravu, ale táhnou se i dále na východ a na západ. Nestěhovalo se přitom celé společenstvo najednou, ale postupně po jednotlivých druzích, jako reakce na měnící se životní prostředí.

Proto se Morava může pyšnit obrovským množstvím nálezů prehistorických zvířat. A také rozmanitostí fauny, která se tady nacházela.

„Tehdejší ekosystém byl úplně jiný než dnešní. Celá řada druhů, které dnes mají různé ekologické požadavky, tehdy žila spolu,“ říká Musil. Ze savců, kteří patří do střední Evropy i dnes, tady zbyla pouze některá zvířata, například bobři, lišky, vydry nebo kuny.

Teplotní změny jsou na Zemi způsobeny jak vlivy vnitřními, tak vnějšími. Pokud jde o druhé jmenované, lze zmínit především astronomické cykly.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Jde o tzv. precesi zemské osy s cyklem 26 000 let, změnu náklonu zemské osy s cyklem 41 000 let a změny tvaru dráhy Země kolem Slunce (více ekliptické či více kruhové) s cyklem asi 100 000 let a asi 400 000 let.

Jako další důležitý faktor můžeme jmenovat časovou proměnlivost hodnoty tzv. sluneční konstanty.

Uvedené první tři faktory vytváří rozdíly v toku sluneční energie na příslušný čtverečný metr u vyšších zeměpisných šířek, což způsobuje vznik (či ústup) zalednění - následně pak i příslušnou periodu glaciálu či interglaciálu.

Na základě podrobné astronomické analýzy a složitých matematických výpočtů se podařilo bělehradskému profesorovi matematiky a astronomie Milutinovi Milankovičovi (1879-1958) sestrojit graf oslunění severní polokoule pro zeměpisnou šířku 65°.

Z něho vyplynulo, že vnitrozemské zalednění vzniká při sníženém toku sluneční energie na jednotku plochy v letním období.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

I nadále však existují různé obtíže při prokazování některých částí uvedené teorie - cyklus excentricity, který se opakuje každých cca 100 000 let, by měl mít podle Milankovičovy teorie mnohem menší dopad než cyklus precese a sklonu osy.

Poslední doby ledové ale mají spíše „kvaziperiodu“ 100 000 let.

Při zpracování tohoto příspěvku bylo pro nás důležité si především uvědomit to, že doby ledové se vyskytují přibližně jedenkrát za 100 000 let. V současnosti se nacházíme v tzv. době meziledové (interglaciálu), která je vždy mnohem kratší než doba ledová.

Běžně se uvádí, že současný interglaciál nastal přibližně před 11 700 lety.

Vliv Klimatu na Germánské Společnosti ve Střední Evropě

Společný výzkum vědců z Archeologického ústavu AV ČR, Brno, a CzechGlobe - Ústavu výzkumu globální změny AV ČR ukazuje, jak klimatické podmínky a také vztahy s Římskou říší formovaly v prvních čtyřech stoletích našeho letopočtu vývoj germánských společností, obývajících střední Evropu.

Článek, který byl právě publikován v prestižním časopise PLOS ONE, kombinuje novým způsobem data získaná archeologickým výzkumem s poznatky o klimatu ve starověku.

Politika, společnost, klima - vzájemně provázané fenomény, které přispívají k pozitivním změnám, ale jsou i příčinou rozsáhlých krizí.

Germánské kmeny obývaly během prvních čtyř století našeho letopočtu rozsáhlá území Evropy včetně dnešní Moravy, Rakouska a Slovenska.

Nejvyšší nárůst osídlení se obecně odehrál v době převážně příznivých klimatických podmínek tzv. římského klimatického optima během 1. a 2. století.

Studie uvádí, že první výrazný pokles germánského osídlení je patrný během druhé poloviny 2. století.

V průběhu následujícího, 3. století se osídlení překrývá s obecně příznivými klimatickými podmínkami a houstne.

Později přišel další výkyv - hlavním důvodem tentokrát nebyly války, ale výrazně nepříznivý vývoj klimatu od konce 3. století.

Pro většinu germánských sídlišť, která v té době zanikla, se podstatně zhoršily podmínky pro zemědělství. Na přelomu 4. a 5.

„Spolupráce archeologie a environmentálních věd je klíčová pro pochopení dlouhodobých vztahů mezi člověkem a přírodou,“ uvádí Miroslav Trnka.

„Naše práce ukazuje, že i předindustriální společnosti reagovaly na klimatické výzvy způsobem, který lze dnes vědecky zkoumat. Tento výzkum představuje významný pokrok ve studiu klimatické odolnosti předindustriálních populací doby římské a přináší cenné poznatky i pro současné globální výzvy.

Moderní Výzvy a Reakce na Klimatické Změny

Evropská komise a mezinárodní konsorcium projektu PLUS Change včera podepsaly Grantovou dohodu o řešení a financování projektu programu Horizon Europe.

Česká republika se stává zakládající partnerskou zemí Evropské výzkumné infrastruktury ACTRIS ERIC, která byla ustanovena rozhodnutím Evropské komise ke dni 25. dubna 2023.

Některá pole v Česku se v uplynulých dnech změnila na spálená zažloutlá strniště. Zemědělci na nich totiž chemickými postřiky likvidují tzv.

Brno, 2. května 2023 - Riziko jarních mrazů dosud nepominulo a podle webu AgroRisk existuje riziko poškození některých plodin v noci ze středy na čtvrtek.

Loňské počasí v Evropě přineslo řadu extrémů, které měly dlouhodobý negativní dopad jak na lidské zdraví, tak na řadu oborů lidského konání.

Právní Aspekty Klimatické Změny

23. července 2025 vydal Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (dále též „Soud“) Poradní stanovisko č. 187 o povinnostech států v oblasti klimatické změny, jehož obsah je z pohledu klimatického práva doslova revolucí.

Vyjasňuje některé otázky, na něž existovaly rozporné právní názory, dává klimatické právo do širšího kontextu mezinárodního práva a otevírá zcela nové pohledy na interpretaci klimatických povinností států a na otázku uplatnění odpovědnosti za jejich porušení.

Zdůraznila bych, že stanovisko vyznívá výrazně ve prospěch ochrany klimatu, která bude nyní - ve světle závěrů Soudu - snáze vymahatelná.

V řadě zcela zásadních otázek klimatického práva jsme totiž dostali odlišnou odpověď, než jaká byla dosud převažující často i mezi klimatickými právníky, v komentářích k Pařížské dohodě či v literatuře klimatického práva.

Podávání poradních stanovisek je jednou ze dvou oblastí svěřených Mezinárodnímu soudnímu dvoru jakožto nejvyššímu soudnímu orgánu OSN. Mezinárodní organizace tak mohou žádat o výklad nejasných ustanovení mezinárodního práva. Výsledná stanoviska jsou sice nezávazná, avšak vysoce respektovaná.

Žalobci i účastníky řízení mohou být pouze státy, tj. Mezinárodní soudní dvůr ve stanovisku upozornil, že povinnosti států řešit dopady změny klimatu, a to včetně povinnosti snižovat emise skleníkových plynů, nejsou zakotveny pouze v klimatických úmluvách, ale vyplývají paralelně také z mezinárodního obyčejového práva, konkrétně z jeho povinnosti předcházet závažné škodě na životním prostředí (jehož součástí je klimatický systém).

Přitom povinnosti mezinárodního obyčejového práva platí pro všechny státy světa, tedy i pro ty, které nejsou smluvními stranami Pařížské dohody.

Dále tyto povinnosti vyplývají též z mezinárodního práva lidských práv.

V této otázce Mezinárodní soudní dvůr poukázal na to, že od doby sjednání Pařížské dohody bylo přijato několik dalších dokumentů, zejména výstupů COP 2021 a 2023, které potvrdily potřebnost usilovat o cíl 1.5 °C, v návaznosti na novější vědecké poznatky, které zvýšení teploty o 2 °C označily za výrazně nebezpečnější.

Toto opakované utvrzení smluvních stran o cílení na 1.5 °C vykládá Soud jako novou dohodu mezi státy, jíž ve vzájemné shodě aktualizují původní obsah. Proto označuje cíl 1.5 °C za ten hlavní a primární, na jehož plnění je nutné se soustředit.

Státy si nemohou stanovovat své klimatické cíle libovolně, ale musí přitom zohlednit globální teplotní cíl; pro splnění svých cílů musí učinit maximumDříve bylo často zdůrazňováno, jak slabým nástrojem je Pařížská dohoda pro snižování emisí skleníkových plynů, protože uplatňuje tzv. bottom-up approach, podle něhož si každý stát má sám stanovit své cíle snižování emisí, tzv.

Soud naopak dovodil, že státy si nemohou své klimatické cíle stanovit podle libosti, ale pro vymezení jejich obsahu (výše) platí klíčové vodítko v podobě hlavního cíle Pařížské dohody udržet zvýšení teploty pod 1.5 °C.

Mitigační cíl každého státu (NDC) musí být vymezen tak, aby byl způsobilý přinést adekvátní příspěvek daného státu k plnění tohoto globálního teplotního cíle.

Podle Soudu plnění NDCs sice skutečně není povinností dosáhnout výsledku (slibované hodnoty snížení emisí), ale povinností jednat, nicméně její plnění je v případě klimatické změny jako naléhavého globálního problému posuzováno zpřísněným standardem due diligence (náležité péče), z čehož vyplývá, že státy musí udělat maximum pro to, aby cílů dosáhly, a to včetně adekvátní regulace činnosti soukromých aktérů, zvláště podniků.

V této otázce Soud naopak poukazuje na to, že klimatické úmluvy nelze vnímat izolovaně, ale jako součást celého korpusu mezinárodního práva. Tyto úmluvy samy sice mechanismy pro uplatnění odpovědnosti nemají, má je ale mezinárodní obyčejové právo, a jeho pravidla mezinárodněprávní odpovědnosti lze použít i na změnu klimatu.

Stát, který neplní řádně (ve smyslu zpřísněného standardu due diligence) svou povinnost předcházet závažným škodám na klimatickém systému, dopouští se porušení mezinárodního práva.

tags: #klimatické #oscilace #Brno

Oblíbené příspěvky:

• Ukazatele Udržitelnosti Elektřiny
• Francouzská ochrana přírody
• Vaření z divokých rostlin
• Inspirace pro dopisy z tábora
• Druhy ptáků v Česku