Klimatické parametry v krajině České republiky a její zdraví

18.04.2026

Naše krajina nevzkvétá. Naši odborníci pomocí satelitních snímků zhodnotili její stav a výsledky mluví za vše. Půda umírá, stromy chřadnou, voda mizí, teploty stoupají. Velkou měrou za to může konvenční hospodaření, které způsobilo odlesnění krajiny, pokles biodiversity a erozi půdy. Jestli chceme, aby nás naše krajina dál živila, poskytovala nám útočiště či prostou krásu k odpočinku, měli bychom ji uzdravovat.

Zdraví krajiny přímo odpovídá zdraví jejích obyvatel - lidí, zvířat, rostlin i mikroorganismů. Vyjadřuje pestrost a míru, do jaké krajina odpovídá svému potenciálu z hlediska schopnosti zachytávat sluneční energii, odolávat přírodním a člověkem způsobeným katastrofám. Je klíčovým parametrem určujícím schopnost krajiny živit svoje obyvatele a udržovat pro ně vhodné podmínky. Zdraví naší krajiny ale není dobré a máme tak dluh nejen vůči ní, ale i vůči sobě a dalším generacím. Krajina v České republice je poznamenaná nevhodným hospodařením, zejména v oblastech úrodných niv kolem řek Labe a Moravy.

Klíčová role rostlin a hospodaření s energií

Rostliny jsou pro naši krajinu klíčovým prvkem. Jsou totiž schopny zachycovat sluneční záření. Rostliny zachycují sluneční záření dvěma způsoby:

Fotosyntézou
Při chlazení krajiny, kdy rostliny část sluneční energie využívají k přeměně vody na páru (transpiraci).

Z našeho zkoumání vyplývá, že podstatná část slunečního záření však zůstává naší krajinou nevyužita, protože významná část naší země zůstává po značnou část roku bez vegetace. To je hned dvojnásobný problém:

Naše hospodaření s krajinou je neefektivní, protože není realizovaný jeho potenciál a značná část energie se vyplýtvá, aniž by se využila k produkci biomasy, kyslíku, chlazení nebo zachycování oxidu uhličitého z atmosféry.
Nevyužitá sluneční energie se přeměňuje na škodlivé teplo, které přispívá k přehřívání krajiny, suchu, poklesu úrodnosti půdy a celkově k nepohodlným životním podmínkám lidí ve městech a v krajině.

Vysoká míra homogenizace krajiny zároveň snižuje množství živočichů a rostlin a celkově i pestrost krajinných prvků (jako jsou remízky, aleje, tůňky apod.).

Čtěte také: Klimatické podmínky

Zdraví českých lesů, polí, luk a sídel

Člověk využívá krajinu několika různými způsoby. Ty se velmi liší tím, jak přispívají k celkovému zdraví krajiny, její pestrosti, plodnosti a chladící schopnosti. České lesní ekosystémy zachytí nejvíce slunečního záření během fotosyntézy a jsou nejvýznamnějším typem krajiny z hlediska chlazení. Jsou i nejpestřejším typem krajinného pokryvu, nicméně značná část je tvořena monokulturami. Části našich lesů jsou proschlé a nerostou, trpí následky kůrovcové kalamity a dopady pasečného hospodaření (holoseče).

Traviny jsou plochy s převahou lipnicovitých vytrvalých rostlin, které mají přírodní charakter a neslouží primárně k pastvě nebo produkci sena. Hrají roli v udržování pestré krajinné mozaiky a jsou dle potřeby sečeny, aby nezarostly dřevinami. Často se nacházejí v horských, suchých nebo naopak podmáčených místech nebo v chráněných oblastech, tedy místech nevhodných pro zemědělskou produkci.

V našem šetření dosáhly traviny nižších hodnot než lesní ekosystémy, protože představují homogennější typ krajinného pokryvu a mají na rozdíl od lesů pouze jedno vegetační patro.

Urbánní systémy jsou povrchy s trvalou vegetací v kombinaci se zpevněnými povrchy a stavbami. Jedná se o tzv. spojitou a nespojitou městskou zástavbu a další plochy. Tvoří 10 % celkové rozlohy republiky. Ke zdraví krajiny přispívají poměrně málo. Zemědělské ekosystémy patří mezi méně hodnotné typy krajinného využití. Ve všech ohledech mají nižší než poloviční hodnoty - dokonce i fotosyntetický potenciál, který odpovídá roční produkci biomasy (potraviny, krmiva a meziplodiny), je nižší než u městských povrchů. Konvenční zemědělství je postavené na krátkodobém, intenzivním pěstování jednoletých nebo dvouletých monokultur. Po většinu roku jsou pole buďto holá, část roku jsou rostliny malé a nekryjí půdu dostatečně a část roku jsou plodiny zralé a de facto suché.

Alternativy hospodaření

Při hustotě lidské populace se nelze vrátit k původnímu stavu, lze ale hospodařit chytřeji a přírodou se inspirovat. Jedním z řešení je agrolesnictví, které napodobuje pestrá lesní společenství. Díky tomuto hospodaření je krajina nejen produktivnější a hezčí, ale také ve výsledku i samotný zemědělec výrazně ušetří na pesticidech, hnojivech a orbě. Tam, kde agrolesnictví není vhodné, může zemědělec aplikovat regenerativní zemědělství, které se snaží udržet povrch půdy soustavně pokrytý zelenou vegetací, nenarušuje půdu orbou a nepoužívá umělá hnojiva.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Aktuální zdraví krajiny jsme měřili jako vzdálenost od hypotetické ideální situace, ve které by naši zemi pokrývaly ze 100 % jenom nejzdravější lesy a traviny, které vyšly jako nejlepší v našem měření. Zdraví krajiny jsme hodnotili s pomocí satelitních snímků území ČR, focených v letech 2020 a 2021.

Lesy jako klíčový prvek zdravé krajiny

Příhraniční lesnaté horské oblasti, jako jsou Beskydy nebo Šumava, vyšly v našem hodnocení jako nejzdravější, a představují tak naše nejcennější přírodní bohatství. Lesy totiž poskytují největší množství ekosystémových funkcí a služeb - jedná se o tzv. multifunkční typ krajinného využití. Lesy najdeme na téměř 40 % naší země, na celkovém zdraví české krajiny se podílí z jedné čtvrtiny (graf 1). Česká krajina se řadí do biomu zvaného „smíšený les mírného pásu“, proto k ní les neodmyslitelně patří, a proto se k němu vždy bude přirozeně snažit navrátit. My lidé se tomuto procesu všemožně bráníme klučením, pravidelnou orbou a používáním chemických látek.

Orná půda, která je dominantní součástí zemědělské půdy, produkuje pouze potraviny a krmiva, a proto patří k monofunkčnímu typu krajinného využití. Ačkoliv zemědělské plochy zabírají téměř polovinu rozlohy české krajiny, na jejím zdraví se podílí pouze z 16 % (graf 1). Krajinu nechladí, nejsou esteticky hodnotné, neslouží k rekreaci a ani neposkytují domov početným druhům rostlin a živočichů. Lesy byly v průběhu staletí postupně káceny a v úrodných oblastech řek Labe a Moravy vznikaly rozsáhlé zemědělské oblasti, které postupně pohltily zbývající ostrůvky vegetace.

Krajina se dále měnila. Původní smíšené lesy nahradily monokultury smrků, které dnes tvoří dominantní lesní typ. S nástupem mechanizace v zemědělství a lesnictví došlo k narovnání a zpevnění vodních toků, rozorání mezí a remízků a vysušení mokřadů.

Při pohledu ze satelitů se ukazuje, že krajina vlivem konvenčního hospodaření přeměnila z vysoce produktivních a zdravých lesů na podřadné typy krajinného pokryvu. Současná zemědělská krajina je přehřátá, jednolitá a neproduktivní. Orná půda je zcela zakrytá rostoucími rostlinami pouze cca 3 měsíce v roce.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně