Klimatické pásy Evropy a jejich charakteristika

Klima neboli podnebí je dlouhodobý stav počasí, který vyjadřují dva základní meteorologické a klimatické prvky a těmi jsou průměrná teplota vzduchu a srážky, přesněji srážkové úhrny za jednotlivé měsíce roku i za rok jako celek a také průměrné srážky za tato období. Podle jejich hodnot určujeme dlouhodobý normál pro dané území a podle něj poté hodnotíme klimatický průběh uplynulých období.

Podnebí Světa je možno rozdělit do několika oblastí, ve kterých převládá specifické klima. Od oblastí s převažujícím věčně horkým a také vlhkým podnebím, přes oblasti extrémně suché se značným střídáním teplot i během dne až po oblasti s věčným mrazem a ledem. Tak pestré je klima naší Země nebo-li podnebí Světa.

Nyní si blíže popíšeme podnebí Světa v uvedených základních 5 oblastech a jejich podoblastech, jinými slovy klimatických pásmech.

Klima výrazně ovlivňuje terén a tvoří i samostatní klimatické oblasti jako jsou mrazivé horské oblasti nebo pouštní oblasti se značnými změnami teplot. Obecně lze říci, že v rovníkové oblasti je počasí teplé až horké a stálé, směrem k pólům se mění na věčný mráz.

Evropa se nachází v rámci podnebí Světa převážně v mírném klimatickém pásmu s převahou západního proudění od Atlantiku, kde se nachází golfský proud dodávající do této oblasti dostatek tepla. V jižní části Evropy se nachází okraj subtropického pásma a v pásu západ až východ Evropy přechází klima od maritimního ke kontinentálnímu.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Atlantické proudění zajišťuje dostatek vlhkosti, která se projevuje na území Evropy relativně pravidelnými srážkami, byť se jejich variabilita také lokálně v některých obdobích dostaví. Naopak na západní Evropou převažuje cyklonální ráz počasí s postupem i významných cyklon, hlubokých tlakových níží a to zejména během podzimu a v zimě. Stabilní oblasti nízkého tlaku vzduchu se říká islandská tlaková níže. Tyto níže ovlivňují různou měrou i středoevropské počasí, právě zejména na podzim a v zimě zasahují více do vnitrozemí.

Evropské počasí se ale vzhledem k rozloze kontinentu poměrně značně liší. Území zasahuje různé zeměpisné šířky. Chladný je severozápad, sever a severovýchod Evropy. Na severozápadě či západě je také velmi vlhké počasí. Naopak jižní části Evropy mají teplé až horké počasí a také většinou suché, málo oblačné počasí. V západní části Evropy (myšleno i na severozápadě) a na severu je počasí také často větrné, neboť přes tyto oblasti postupují významné cyklony. Západ Evropy se vyznačuje v zimě spíše mírným počasím a vlhkým, v létě jde o růst teploty o něco pozvolnější, více do vnitrozemí teplota stoupá.

V létě je zde slunné a suché počasí s vysokými teplotami, v chladné části roku je zde deštivo. Je charakteristická tím, že v ní převládá středomořské mírné klima a hraničí se subtropickou oblastí. Ve východní části jižní Evropy převládá kontinentální ráz počasí, západ ovlivňuje Atlantický oceán. Nejvíce srážek se zde zpravidla vyskytuje na podzim a na jaře, kdy toto malé období dešťů vrcholí. Důvodem jsou cyklony putující z Atlantiku nebo vznikající za Alpami.

V zimě jsou v této části zpravidla vysoké teploty, ve vnitrozemí Španělska je sice v létě horko (průměrné teploty i kolem 30°C a denní maxima přes 40°C, ojediněle i 45°C), ale zimy jsou zde studené. Nejvíce deštivo je v Pádské nížině, kde spadne za rok až 5000mm srážek. Zde je klima značně kontinentální.

V oblasti Baltského moře je léto mírné, ve vnitrozemí pak dochází ke zvyšování teplot. V oblasti jsou studené a vlhké zimy, takže zamrzající vodní toky a velké množství sněhu zde určitě nejsou výjimkami. Na severu východní Evropy jsou zimy vyloženě arktické s velmi silnými mrazy. V Uralu jsou průměrné teploty v zimě kolem -20°C, minima teplot dosahují -40°C a ojediněle i -50°C. Zimní tlaková výše ze Sibiře zasahuje zejména do jihovýchodní části Evropy.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Ve vnitrozemí jsou také rychlé přechody mezi zimou a létem. V oblasti východní Evropy jsou nejvyšší srážky v létě, kdy se zde vyskytuje bohatá konvekční činnost. Je značně proměnlivé, neboť se zde střetává oceánský vzduch od západu a kontinentální od východu.

Ustálené počasí se může vyskytnout zejména v některých obdobích teplé části roku, kdy se nad oblast nasune mohutná anticyklona a převládá typicky středoevropské léto, ojediněle i v zimě, kdy je tato situace provázena silnými mrazy. Jinak je počasí proměnlivé a počasí anticyklonální se střídá s cyklonálním. Tyto přinášejí poté význačné počasí.

V zimním období je počasí velmi proměnlivé, neboť zimní ráz počasí je často střídáním přílivem teplejšího vzduchu ze západních směrů ,což způsobí oblevu. V létě dochází naopak při změně cirkulace na západní směry k ochlazení, neboť je přerušen příliv teplého nebo i velmi teplého vzduchu od jihovýchodu či obecně z jižních či východních směrů.

Srážky dosahují maximálních úhrnů během léta, často jsou konvekční v podobě intenzivních srážek a krupobití. Tyto jsou ale často velmi lokální a působí velké srážkové rozdíly i na malých územích. Směrem na východ srážek ubývá. Zatímco ve většině střední Evropy spadne do 800mm srážek, dále na východě v oblasti Černého moře jen 100mm.

Jsou rozhraním mezi severem a jihem Evropy a jsou tak samostatným klimatickým regionem. A též samotnou oblast Alp můžeme rozdělit na další oblasti se specifickým mikroklimatem. Toto klima je určeno specifickým tvarem terénu a údolních oblastí.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Vrcholky Alp mají po většinu roku záporné teploty, jižní oblasti jsou mírnější a v nižších polohách tam jsou průměrné teploty až 2°C. Převažují zde místní větru, zejména je možno jmenovat föhn. V případě vhodných podmínek za vlivu vysokého tlaku vzduchu se tvoří v oblasti teplotní inverze vlivem stékání studeného vzduchu do údolí.

Nad vrcholky hor se tvoří během dne kupovitá oblačnost, která se s večerem opět rozpadá (typický denní chod oblačnosti při konvekci). Úhrny srážek dosahují 800mm, na vrcholech hor až 2000mm.

Naše území spadá z hlediska podnebí Světa do klimatu střední Evropy s převládajícími západními složkami proudění. Cirkulace u nás vykazuje během roku variabilitu, střídá se u nás během teplé části roku proudění od východu až jihovýchodu či přechodně jihu, které přináší teplé až horké počasí. Noční teplota v intenzivních přílivech teplého vzduchu místy neklesá pod 20°C, ojediněle ani pod 22°C.

Tato cirkulace je vždy dříve či později ukončena přechodem studené fronty ze západních směrů a za touto k nám pronikne studený vzduch. Dle vývoje tlakového pole se poté situace zpravidla opakuje a obnovuje se příliv teplého vzduchu. V jarním období jsou přílivy teplého vzduchu spíše méně intenzivní a kratší, v letním období mohou mít i velmi dlouhé trvání.

Během jarního období se více uplatňují západní cirkulace s výskytem velmi proměnlivého počasí. Toto je ovšem poměrně často, až na výjimky, narušováno návratem převládající západní cirkulace, která přinese oproti tomuto proudění teplejší vzduch.

Výjimečně se proudění stáčí na jihozápadní až jižní, v chladné části roku tak vznikají často inverzní situace (více stránka Teplotní inverze) za vlády tlakové výše (více stránka Tlakové útvary). Ve velmi teplých zimách lze konstatovat, že může převládat spíše jiné než severní a severovýchodní proudění a to často právě západní až jihozápadní složka cirkulace.

V Evropě se nachází několik podnebných pásů, včetně oceánského, který je charakteristický malými výkyvy teplot a mírnou zimou, a přechodného mezi oceánským a vnitrozemským, kde se mísí vlivy obou pásů. Subtropický pás se vyznačuje delším a teplejším létem a kratší zimou, která je srovnatelná s podzimem až zimou v Česku, a je charakteristický slabými ranními mrazy a občasným sněžením. Polární pás je nejchladnějším z podnebných pásů, kde zima trvá tři čtvrtě roku a léta jsou krátká a chladná, s nízkými srážkami a vysokým albedem.

Podnebí nebo též klima můžeme definovat jakožto dlouhodobý stav počasí. Dle charakteru podnebí rozlišujeme tzv. podnebné pásy - tropický, subtropický, mírný, subpolární a polární (arktický a antarktický). Dále můžeme ještě podnebí rozdělit na kontinentální a oceánické, a to dle míry vlivu oceánu v dané lokalitě. Největší část Evropy se nachází v severním mírném podnebném pásu. Ze severu pak kontinent ovlivňuje subarktický a arktický podnebný pás. Z jihu je to potom pás subtropický.

Podnebí se v Evropě dá charakterizovat rozdělením do tří typů. Prvním je oceánský typ podnebí, zaznamenat je ho možné v západní Evropě. Typické je pro něj nízké množství srážek a malé teplotní výkyvy. Způsoben je právě vlivem Atlantského oceánu. Druhý typ zastupuje tzv. kontinentální podnebí. Projevuje se hlavně ve východní Evropě, kde má na podnebí dopad přítomnost sousední Asie (tzv. kontinentální vliv). Typické pro klima této krajiny je stále malé množství srážek, avšak už značné teplotní výkyvy. Posledním je přechodný typ podnebí.

Podnebné pásy dále samozřejmě mají vliv na pásy vegetační, tedy velmi jednoduše řečeno, přírodní podmínky, které umožňují život specifickým druhům rostlin a živočichů. Podnebí ovlivňuje nejen zeměpisná šířka, která je klíčová, ale i další faktory. Tím prvním je nadmořská výška. Platí, že v čím vyšší nadmořské výšce se nacházíme, tím více klesá teplota a zároveň stoupá množství srážek, výraznějším se stává rovněž vítr. Toto tvrzení lze prakticky dokumentovat rovněž na příkladu České republiky. Dalšími činiteli jsou vzdálenost od oceánu, vliv mořských proudů a množství slunečního světla, které na zemský povrch dopadá.

Ráz počasí je dán výše zmiňovanou charakteristikou podnebí. Pro západní Evropu jsou proto určující mírné zimy i léta, na nichž se podepisuje vliv oceánu. Středoevropané naproti tomu zažívají teplá léta se zimou, která s sebou přináší sněhovou pokrývku. Počasí v Evropě východní se nese ve znamení dlouhých a studených zim, ale zároveň zde panují i mimořádně horká léta. Ve Středomoří se oceanita a kontinentalita neprojevuje prakticky nijak, výjimku tvoří pouze kontinentálnější Černomoří. Obecně lze nejlépe základní vlastnost vystihnout konstatováním, že počasí v Evropě zůstává stálé, bez výraznějších teplotních výkyvů nebo srážkových extrémů. Zodpovědné je za to hlavně střídání vlivu moře a pevniny. Díky tomu je zároveň i evropské počasí značně variabilní. Stejně tak evropské počasí poznamenává rozložení horských pásem a masivů. Nejdůležitější horská pásma se táhnou ve směru od západu na východ.

Teze o stabilitě evropského počasí platí alespoň prozatím, vědci totiž předpovídají daleko intenzivnější výskyt extrémů, které mu nejsou vlastní a v dřívějších dobách se vyskytovaly pouze nahodile. Do roku 2050 se budeme potýkat stále častěji s povodněmi, vichřicemi, požáry nebo ničivým suchem. Ohrožený je zejména jih a západ Evropy, tedy Itálie, Španělsko nebo Francie. Jisté pozitivum to naopak může znamenat pro Evropu severní. V České republice možná budeme moci postupem času zapomenout na tradiční rozdělení na čtyři roční období.

Odborníci proto apelují na jednotlivé vlády, aby se zasadily o redukci skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého. Tyto projevy výrazně ohrožují nejen lidstvo, ale přírodu jako celek, neboť představují významné nebezpečí pro biodiverzitu.

tags: #klimatické #pásy #Evropy #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Odpad v Nejdku a okolí
• Odpadkový koš se šlapadlem: Recenze
• Informace o slinutých karbidech
• Regionální dopady německých OZE
• Udržitelnost řezaných květin