Klimatické Pásy Pouští a Jejich Charakteristika

Zeměpisná šířka ovlivňuje podmínky prostředí, například v souvislosti s množstvím dopadajícího slunečního záření. V různých podnebných pásech se vyskytují určité velké ekosystémy - biomy. Pro biomy je typické složení vegetace a výskyt dalších organismů.

Klima neboli podnebí je dlouhodobý stav počasí na jednom místě. Podnebí můžeme popsat faktory, které ho ovlivňují (zeměpisná šířka, nadmořská výška, vzdálenost od moře, …). Rozlišujeme základní klimatické pásy (polární, subpolární, severní mírný, mírný, subtropický vlhký, subtropický suchý, tropický).

Pouště

Od tropického do mírného pásu se vyskytují pouště. Přes den stoupá teplota přes 50 stupňů, v noci může klesnout až pod bod mrazu. V suchých oblastech převažují výpary z půdy nad srážkami, což způsobuje zasolování půd.

Existuje několik druhů pouští:

• Kamenité pouště (70 %)
• Písečné pouště - v nižších polohách, kam byl dříve písek nanesen vodou a větrem (20 %)
• Solné pouště

Sahara byla před 7000 lety pokryta vegetací - důkazem jsou vyschlá koryta řek, které se naplňují vodou za silných dešťů. Je největší pouštní oblatí na zemi. Žije zde 2 miliony lidí z nichž většinu tvoří kočovné kmeny nomádů.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Oázy vznikají buď podél řek (Nil, Niger) nebo jsou zásobeny vodou z artézských studní - ty čerpají vodu z nepropustných vrstev půdy, voda sem stekla z horských oblastí, kde jsou srážky četnější. Nejsušší pouští na světě je poušť Atacama na západním pobřeží jižní Ameriky.

Charakteristické rysy pouští

• Absence souvislého rostlinného krytu.
• Expozice povrchu působení extrémních klimatických činitelů a v důsledku toho intenzivní mechanické zvětrávání hornin a denudace terénu.
• Charakteristická je i větrná a časově omezená, nicméně silná vodní eroze.

Typy pouštní krajiny

• Hamada - skalnaté plošiny, balvanité části, skalní útesy.
• Serir nebo reg - povrch je tvořen plochými kameny ve směsi s pískem.
• Erg - písčité pouště, duny.
• Jílnaté pouště - se slanými krustami ve sníženinách.
• Slané pouště - s krustami solí, velice často v okolí slaných jezer.

Typickými prvky jsou dále wádí (arabská oblast) nebo creeky (Austrálie), tj. občasné toky, hluboce zařízlé do terénu a oázy, tj. místa, kde je rostlinám dostupná povrchová či podzemní voda.

Pro vegetaci je např. časté přežívání ve formě s minimální životní aktivitou, např. semen, podzemních útvarů (oddenky, hlízy, cibule), dále omezování asimilační plochy a úprava asimilačních orgánů (sukulenty) vybavených ochrannými prvky a vrstvami (vosky, ochlupení). Kořeny pak pronikají za vodou do velikých hloubek, u některých dřevin byla dosažena hloubka až 80 m.

Vegetace je difúzní (ojedinělí jedinci na relativně vhodnějších lokalitách), a kontrahovaná (stažená kolem terénních zlomů, na dně sníženin a kolem zdrojů vody). Význačný je výskyt efemerů (terofyty) a efemeroidů (geofyty a hemikryptofyty, objevujících se pouze v krátkých časových intervalech, např. po náhodných deštích.

Haloekosystémy

Speciální podtyp - haloekosystémy jsou svým výskytem vázány na aridní klima, byť nejsou omezeny pouze na tropické či subtropické podmínky. Jejich vznik je umožněn:

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

1. Výskytem hornin s obsahem chloridů a sulfátů v podloží, vodné roztoky vzlínají díky intenzivnímu výparu k povrchu a sole se zde akumulují. Podobně problematická stanoviště vznikají v teplejších oblastech i při zavlažování zemědělských půd s vysokým obsahem solí a nevhodným hnojením.
2. Povrchovými slanými jezery, střídavě zaplavujícími břehy a ustupujícími.
3. Terénními depresemi, do nichž prosakuje slaná mořská voda.

Silným výparem salinizovaných vod je nasycen sorpční komplex půd a vznikají i krystaly a solné krusty na povrchu půdních částic i půdním povrchu. Těmto podmínkám je přizpůsobeno poměrně málo rostlinných halofilních druhů.

Savany

Savanu si můžeme spojit s jedním známým pojmem - safari. Savana je místem, kde se střídá období sucha s obdobím deště. Období deště trvá od tří (suchá savana) do devíti (vlhá savana) měsíců. V závislosti na daném období mění savana svou tvář - za deště je zelená, za sucha typicky oranžová.

Savana je místem, kde nalezneme vysoké trávy, keře i stromy nejrůznějších tvarů a velikostí. V oblastech savan dochází také k typickému proudění vzduchu - monzuny a pasáty. Typickým porostem jsou vysoké traviny, baobabi, eukalypty, akácie.

V savanách se uplatňuje tzv. střídavé zemědělství, jelikož savanské půdy se rychle vyčerpávají. Na konci suchého období se vypalují trávy, které mezitím vyrostly a popelem se pole hnojí. Po několika letech se musí pole opustit a nechat zarůst původní vegetací, poté je schopné být znovu využito.

Jihovýchodní pasáty přinášejí hojné srážky na východní pobřeží Austrálie, Afriky, J Ameriky, severovýchodní pasát zase do karibské oblasti a na sever J Ameriky.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Dominantní životní formy v savanách

• Hemikryptofyty: Traviny či graminoidi (trávy, šáchorovité) s bohatě vytvořeným jemným kořenovým systémem.
• Terofyty a geofyty: Doplňují vegetaci savan.
• Dřeviny: Jejich konkurenceschopnost se mění podle dostupnosti půdní vody a délky suchého období. Často opadavé a opatřené trny jako obrana před herbivory.

Typy savan

• Krátkostébelné savany
• Dlouhostébelné savany
• Křovité savany
• Stromovité savany
• Savanové (až tropické sezónní) lesy

Tabulka: Klimatické charakteristiky a vegetace vybraných biomů

tags: #klimatické #pásy #pouští #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Inspirace z přírody
• Emise Korunových Dluhopisů
• Životopis Maroše Kramára
• Nebezpečný odpad Květnice: Jak na to?
• Dopady daňků na přírodu