Klimatické podmínky pouště

Pouště a polopouště mírného klimatu představují jedinečné ekosystémy s charakteristickými vlastnostmi a výzvami. Pouště se vyskytují na místech s nedostatečnou vláhou, přičemž pouštní oblastí se rozumí místo, kde je roční úhrn srážek menší než 250 mm.

Většina dnešních pouští má původ v době před více než deseti tisíci lety, kdy Země prožívala závěrečné záchvěvy poslední doby ledové. S ústupem ledovce se posouvalo a měnilo i pásmo pravidelných dešťů. Na mnoha místech bylo podnebí stále sušší, vypařovala se jezera, mizely řeky a s mizející vodou mizelo i rostlinstvo. Opuštěnou holou půdu dál bičoval vítr, který odnášel vrchní vrstvu zeminy a obnažoval holou skálu, na kterou se „vrhla“ eroze.

Odborníci upozorňují i na další příčinu vzniku pouští: nerovnoměrné ohřívání Země Sluncem. Na rovníku se tvoří horké vzestupné proudy, teplý vzduch se hromadí ve výšce a směřuje odsud na sever a na jih do chladnějších zeměpisných šířek, kde klesá dolů. Vzdušná cirkulace tak podporuje vznik pouští a také polopouští a vyprahlých pásem kolem obratníku Raka na severu a Kozoroha na jihu.

Definice pouště

Odborníci se neshodují na zcela přesné definici pouště. Mnozí ji charakterizují jako pásmo zemského povrchu bez rostlinného pokryvu. Podle německého geografa Alberta Pencka jsou aridní (suché) pouště takové oblasti, „ve kterých atmosférické srážky jsou nižší než přirozený výpar“. V závislosti na množství dešťových srážek se pak aridní oblasti dělí na dvě základní skupiny: pravé pouště, kde roční průměr srážek nepřesahuje 200 mm a polopouště (200 - 400 mm).

Klimatické podmínky

Pokud jde o režim počasí, charakteristické je prudké střídání teplot: ve dne vedra až 40 °C, v noci prudké ochlazení (někdy až k bodu mrazu nebo i pod nulu). Na vyprahlé Saharské poušti dosahují denní teploty v průměru klidně k 40 stupňům a v noci se naopak pohybují běžně pár stupňů pod nulou. Může za to písek, málo vegetace a nedostatek vlhkosti. Písek příliš nezadržuje teplo, sluneční paprsky tedy proniknou do vrchních zrnek a teplo se hned zase uvolní do vzduchu. Během dne tak dochází k přehřívání vzduchu a vysokým teplotám. Když ale přestane svítit slunce, veškeré teplo z písku rychle vyprchá a vše se ochladí.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Pouště mírného pásma se liší od tropických a subtropických pouští zejména chladnými zimami. Kontinentalita těchto pouštních oblastí se projevuje minimem srážek pod 200 mm a extrémními teplotami.

Obrovská denní vedra, která jsou mimo mez snesitelnosti většiny živočichů vedou k omezení denní aktivity obyvatel pouště. Pouštní zvířata jsou sice na vysoké teploty aklimatizována a uzpůsobena, ale většina z nich si nemůže dovolit přehřívat svůj organismus tím, že by při nich vyvíjela nějakou aktivitu a plýtvat tělesnými tekutinami. Pouštní život je tedy zpravidla život noční, který začíná s večerním šerem a končí nejpozději dopoledne.

Narušená transpirace: souvislé rostlinné porosty transpirací vyrovnávají teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Proto jsou na územích bez vegetace.

Typy pouštní krajiny

Podle druhu povrchu se rozlišuje několik typů pouštní krajiny:

• Hamada: Skalnaté plošiny, balvanité části, skalní útesy. Suché? Dělí se na pouště kamenité s tyčícími se holými skalisky - hamada (lze se s ní setkat např. v severozápadní Libyi).
• Serir nebo reg: Povrch je tvořen plochými kameny ve směsi s pískem. štěrkové, resp. oblázkové - serir či reg (převažují na Sahaře).
• Erg: Písčité pouště, duny. U písečných pouští se nesmí zapomenout na existenci pěti základních typů dun - jsou jimi srpovité (barchany), lineární, hvězdicovité, kupolovité a parabolické duny. Nejfrekventovanějším typem jsou barchany.
• Jílnaté pouště: Se slanými krustami ve sníženinách. hlinité - sebh (tvoří pouhé 1 % Sahary).
• Slané pouště: S krustami solí, velice často v okolí slaných jezer.

Typickými prvky jsou dále wadí (arabská oblast) nebo creeky (Austrálie), tj. občasné toky, hluboce zařízlé do terénu a oázy, tj. místa, kde je rostlinám dostupná povrchová či podzemní voda.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Vegetace

Pro pouště je typická absence souvislého rostlinného krytu, expozice povrchu působení extrémních klimatických činitelů a v důsledku toho intenzivní mechanické zvětrávání hornin a denudace terénu. Nedostatek vody způsobuje také mechanické zvětrávání hornin, k tomu zde dochází mnohem častěji než k chemickému, které potřebuje vlhko jako reakční činidlo. Pro vegetaci je např. časté přežívání ve formě s minimální životní aktivitou, např. semen, podzemních útvarů (oddenky, hlízy, cibule), dále omezování asimilační plochy a úprava asimilačních orgánů (sukulenty) vybavených ochrannými prvky a vrstvami (vosky, ochlupení). Kořeny pak pronikají za vodou do velikých hloubek, u některých dřevin byla dosažena hloubka až 80 m.

Haloekosystémy

Speciální podtyp - haloekosystémy jsou svým výskytem vázány na aridní klima, byť nejsou omezeny pouze na tropické či subtropické podmínky. Jejich vznik je umožněn:

• Výskytem hornin s obsahem chloridů a sulfátů v podloží, vodné roztoky vzlínají díky intenzivnímu výparu k povrchu a sole se zde akumulují.
• Povrchovými slanými jezery, střídavě zaplavujícími břehy a ustupujícími.
• Terénními depresemi, do nichž prosakuje slaná mořská voda.

Vliv člověka

Desertifikace, rozšiřování pouští, další snižování kvality půdy a nevratné ničení suchých a polosuchých oblastí vlivem nejrůznějších klimatických faktorů a lidských zásahů. Rozšiřování pouští, odborně nazývané desertifikace, je proces dalšího snižování kvality půdy a nevratného ničení suchých a polosuchých oblastí vlivem klimatických faktorů a lidských zásahů.

Klimatická klasifikace Köppen-Geiger

Köppen-Geigerova klasifikace představuje nejpoužívanější klasifikaci klimatu. Köppen vymezil 5 hlavních skupin klimatu, které dále rozdělil na typy a podtypy. Klasifikace zohledňuje průměrné roční a měsíční teploty a srážkové úhrny a sezónnost srážek.

Aridní je z latinského aridus, což znamená suchý, vyprahlý, a proto bývá pojem někdy používán jako synonymum pro slovo poušť. Aridní oblasti lze rozdělit na tři podtypy - horké aridní klima (Bwh), studené aridní klima (Bwk) a mírné aridní klima (Bwn). Bwh se vyskytuje v tropických oblastech, kde se teploty pohybují okolo 40 a 50 stupňů Celsia. Bwk lze nalézt v mírných, subtropických a subpolárních oblastech. Podle klimatických podmínek a geografického umístění lze pouště rozdělit na pouště saharského typu (pasátové pouště), pouště středních zeměpisných šířek, pouště srážkových stínů, pobřežní pouště, monzunové, polární a mimozemské pouště např. Za vznikem pouští tzv. saharského typu stojí teplé suché větry - pasáty, které vanou od obratníku k rovníku a které zesilují místní sucho. Za vysokými pohořími je země vysoušena tzv. Pobřežní pouště v Jižní Americe a jižní Africe jsou utvářeny větry, které vanou nad studenými mořskými proudy. Monzunové pouště vznikají ve srážkových monzunech. Od rovníku vystupuje teplý a vlhký vzduch až k horní hranici troposféry a pohybuje se směrem k pólům (antipasát), tento cyklus se nazývá cirkulací vzduchu. Většinu vlhkosti ztratil již cestou, a tak je suchý, čímž může vytvářet pouště. Veškerý oběh uzavírají přízemní větry (pasáty). Ty se vracejí k rovníku s odchylkou k západu.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Technologie pro proměnu pouště

Proměnit suchou a horkou poušť v zelenou krajinu zní v tuto chvíli jako sen nebo pohádka. bylo třeba velké množství vody. Ale kde takové množství vody v poušti vzít? Pomocí Slunce ze vzduchu! i v poušti v sobě obsahuje vodní páru. vzduchu použitím běžného chladiče, na kterém vodní pára při nízké teplotě zkondenzuje. tak na technologie budoucnosti. Solar Air Water Energy Resource (S. A. W. E. - materiál, který na svůj povrch váže vodní páru adsorpcí. ho na svém povrchu. Odvlhčený vzduch se odvede zpátky do venkovního prostředí. možné z povrchu desikantu vodní páru uvolnit a tím pouštní vzduch navlhčit. totiž může vázat větší množství vodní páry. vzduch z pouště. Zatímco běžným chladičem lze z pouštního vzduchu dostat v průměru 10 l/den, zařízením S.A.W.E.R. v průměru až 200 l/den při srovnatelných průtocích upravovaného vzduchu. Hlavním specifikem systému S.A.W.E.R. autonomní provoz. fotovoltaické moduly, akumulace tepla a elektrické energie). ve vodě.

Systém vyvinulo Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ve spolupráci s Fakultou strojní Českého vysokého učení v Praze. V letošním ročníku Cen SDGs, které od roku 2017 uděluje Asociace společenské odpovědnosti, zaujal S.A.W.E.R. nejen jako technologická inovace. Soutěž totiž klade důraz také na propagaci a naplňování cílů udržitelného rozvoje Organizace spojených národů. V příslušné kategorii tak byla posuzována nejen technická vyspělost soutěžních projektů, ale i jejich šetrnost k přírodě a celkový přínos pro udržitelný rozvoj Země a kvalitu života lidí.

Zařízení S.A.W.E.R. dokáže rovněž proměnit suchou poušť v oázu prostřednictvím cíleného rozmnožování mikroorganismů. Botanický ústav Akademie věd ČR vyvíjí systém pro kultivaci pouště, jenž využívá část získané vody pro speciální fotobioreaktor, umělé prostředí sloužící ke kultivaci mikrořas za účelem produkce polysacharidů a zadržení živin ve vodě. Směs vody, řas a organicky navázaných živin se aplikuje formou zálivkového systému umístěného asi 20 centimetrů pod povrchem půdy. Kořeny rostlin získají vodu s živinami přímo ze zálivkového potrubí. Tím se výrazně omezí ztráty vody vypařováním, což je důležité hlavně v suchých oblastech s vysokou úrovní slunečního záření. Zaléváním vodou s obsahem řas se do půdy dostávají jak živiny, které se mohou pomalu uvolňovat, tak další látky obsažené v řasách, jako jsou rostlinné hormony a organická hmota potřebná pro zdárný růst rostlin.

tags: #klimatické #podmínky #pouště

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti Libereckého kraje
• Ochrana přírody v ČR
• Průměrné CHSK znečištění
• Bosch AXT 2000 Rapid - recenze
• Zázraky přírody a Pomozte dětem