Klimatické podmínky regionu Posázaví

Posázaví je český kulturní a turistický region podél toku řeky Sázavy. Je zhruba rozpůlen mezi kraje Vysočina (východní/horní část) a Středočeský (západní/dolní část), podobně pak geomorfologicky mezi Českomoravskou vrchovinu a Středočeskou pahorkatinu. Posázaví není přesně vymezeno, zejména vůči některým sousedním oblastem je jeho hranice velmi neostrá.

Rozprostřena kolem toku Sázavy propojuje Středočeskou pahorkatinu s Českomoravskou vrchovinou a zejména na jihu a jihozápadě není úplně zřejmé, kam až vlastně sahá, jaké podoblasti se k ní mohou počítat. Ne, že by na tom zase tolik záleželo, tyto nejasnosti řeší hlavně vydavatelé turistických průvodců a map. Pokud se map budeme držet, zjistíme, že jednoznačné není ani členění Posázaví na Dolní, Střední a Horní. Rozhraní mezi Dolním a Středním Posázavím bývá nejčastěji zobrazováno západně od Kácova, zatímco Horní Posázaví mapy situují východně od Světlé nad Sázavou.

Většina článků v tomto čísle směřuje do Dolního Posázaví, mírně rozšířeného o některé atraktivní cíle na Benešovsku a Podblanicku. Krajinu Dolního Posázaví můžeme v celku popsat jako členitou pahorkatinu, která někde nabývá až charakteru vrchoviny. S jejím poklidným rázem, jenž na první pohled nenapovídá nic o pestré geologické skladbě zdejšího podloží, je v ostrém kontrastu krajinné drama údolí Sázavy, na jehož romanticky laděné modelaci si dala příroda hodně záležet.

Sázava, naše pátá nejdelší řeka, pramení ve Žďárských vrších poblíž rybníku Velké Dářko, jímž protéká a vydává se na dvousetkilometrovou pouť, aby na jejím konci u Davle spojila svou vodu s Vltavou ve vzdutí vodní nádrže Vrané. Na území Dolního Posázaví se přitom dostává v polovině celkové délky toku, potom co ji za Zručí nad Sázavou posílí nejdelší a nejvodnatější přítok Želivka. Zprvu teče mírným proudem, širokým údolím se proplétá četnými zaklesnutými meandry, z nichž ten u obce Samopše, jemuž se říká Přívlacká mušle, patří k nejpůsobivějším útvarům tohoto druhu, jaké lze u nás vidět.

Když jím vodáci proplouvají, dostávají se po třech kilometrech do místa, kam by pěšky došli za několik minut - na druhou stranu šíje široké pouhých 170 metrů. Za Týncem nad Sázavou se dosud poklidná řeka rozeběhne do úzkého lesnatého údolí, jež je v širokých obloucích zahloubeno v žulách a v odolných horninách zlatonosného tzv. jílovského pásma. Protéká místy značně kamenitým řečištěm, kde si s gustem zadivočí v peřejích, a zklidní se až několik kilometrů před soutokem s Vltavou.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Soutok je pak místem, které může nabídnout názorné vysvětlení, proč se Sázavě přezdívá Zlatá řeka. Za určitých podmínek, hlavně za silnějších dešťů, tu bývá patrné zlatavé zabarvení říční vody, způsobené unášeným kalem ze světlých jílovitých půd. Není ale úplně vyloučeno, že vznik této přezdívky, rozšířené hlavně mezi trampy, bral v potaz i zdejší mnohasetletou tradici dobývání zlatého kovu, který v údolí zřejmě získávali rýžováním již Keltové. K sedimentům se váže i oficiální název Sázava, jehož původ ukazuje až k praslovanštině, k výrazu sadja-ti aneb „sázet, usazovat“. Lze jej tedy vyložit jako „řeku, přinášející množství nánosů“.

V naší zemi nenajdeme oblast, jež by byla tolik velebena v souvislosti s romantikou, jako je tomu v případě Dolního Posázaví. Začalo to již v období přibližně před sto lety, kdy se v obecném povědomí šířily zprávy o nádherných přírodních sceneriích v dosud málo navštěvovaném údolí Sázavy. Tuto turisty opomíjenou krajinu, byť nepříliš vzdálenou od hlavního města, tehdy objevovaly skupiny převážně mladých lidí, prvních trampů.

Přiváděla je sem nejen touha po úniku z konvencemi sešněrovaného městského prostředí a po pobytu ve volné přírodě, ale i touha po dobrodružství, jež by souznělo s romantickými popisy divočiny, které hltali na stránkách populárních románů z amerického Divokého západu. Posázaví se ukázalo být k těmto tužbám hodně vstřícné, a tak rychle přibývalo vyznavačů trampingu, kteří se k němu opakovaně vraceli. Přibývalo i trampských osad, jejichž některá jména jako třeba Arizona, Dawson nebo Toronto rovněž svědčila o náklonnosti, jakou osadníci chovali ke světu za Velkou louží.

Tohle „westernová“ romantika, v něčem až dětinská, měla význam i v tom, že svým způsobem dokázala mnoha lidem alespoň zčásti vynahradit nemožnost cestovat za exotikou. A to nejen mezi válkami, ale i později za socialismu, kdy překážkou už nebyly finance, ale politika. V Dolním Posázaví se z řad trampů etablovali i první vodáci, kteří potom ještě do začátku 2. sv. války měli to štěstí, že mohli na řece sledovat své předchůdce, party vorařů, plavících kmeny vytěženého dřeva do Prahy.

Postupný zánik tohoto významného, ale nebezpečného řemesla, provozovaného po několik staletí na trase sahající proti proudu až ke Světlé nad Sázavou, ovlivnily především levnější železniční doprava a dokončení přehrady ve Vraném nad Vltavou. Když je dostatek vody, Sázavu lze sjíždět od Žďáru nad Sázavou, tedy téměř v celé její délce. Hned v prvních desítkách kilometrů se vodáci mohou těšit z řady krajinově i vodácky atraktivních úseků, mezi nimiž jsou obzvlášť ceněny pověstné peřeje Stvořidla na úpatí vrchu Melechova.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Zdaleka nejpopulárnější je však „sázavská klasika“ aneb plavba závěrečným šestnáctikilometrovým úsekem toku mezi Týncem nad Sázavou a Pikovicemi. Není pro úplné začátečníky, některá místa v peřejích jsou za vyššího stavu vody zrádná, o to silnější zážitky si ale při zachování opatrnosti odtud mohou vodáci odnést. Míra zažité romantiky je přitom samozřejmě závislá na počtu lodí v plavební trase - zvláště v létě bývá za vhodných podmínek na řece doslova nával.

Dolní Posázaví se těší velké oblibě nejen v komunitě trampů a vodáků, ale velice populární je i mezi pěšími turisty. Lze tady obdivovat spoustu nádherných přírodních zákoutí, většinou dobře dostupných značenými chodníky v čele s dnes již legendární Posázavskou stezkou. Přehlédnout zdejší krajinu umožňuje množství vyhlídek i několik rozhleden, z nichž ta nejznámější se tyčí na Velkém Blaníku.

Určitě se ale vyplatí navštívit i všechny ostatní, například méně známou rozhlednu na temeni kopce Pepř poblíž Jílového, odkud se otevírá mimo jiné neotřelý výhled přes Prahu až k Českému středohoří. Oblast není skoupá ani na zajímavé stavební památky, ať už to jsou kostely, zámky, hrady či romantické hradní zříceniny. A z nabídky turistických zajímavostí je rovněž nutné připomenout několik muzeí i významné památky technické - především železniční viadukt Žampach a zpřístupněné štoly bývalých zlatých dolů.

Značná část krajiny Dolního Posázaví se nachází pod ochranou přírodních parků Střed Čech a Hornopožárský les. V jejich hranicích je vytyčeno několik maloplošně chráněných území, z nichž nejznámější je národní přírodní památka Medník. Navzdory ochraně teď ráz této lokality i ráz jejího neméně půvabného okolí ohrožuje zamýšlená stavba přemostění Sázavy pro dálnici D3, o níž ale ještě není definitivně rozhodnuto.

Jak už bylo uvedeno, oblast Dolního Posázaví bývá hodně spojována s romantikou. Mnohem méně se však připomíná, že právě touha po splynutí s romantickým prostředím paradoxně toto prostředí také značně narušila - především jen málokde jinde vídanou koncentrací chat v některých lokalitách. Na druhou stranu se nelze zas tak divit, jelikož mnozí jejich majitelé by tenhle kraj nevyměnili ani za Aljašku.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Charakteristika Středočeského kraje

Středočeský kraj leží uprostřed Čech. Svou velikostí, počtem obcí i obyvatel patří mezi největší kraje České republiky. Je vyspělou průmyslově zemědělskou oblastí. Jeho bohatý historický vývoj je úzce spjat s vývojem hlavního města Prahy, se kterým fakticky tvoří jeden nedílný geografický i ekonomický celek. Kraj sousedí se všemi českými kraji kromě Karlovarského, ale nesousedí s žádným z „nových“ krajů moravských.

Středočeský kraj leží v centrální části České kotliny. Jeho reliéf je poměrně málo členitý. Sever a východ je rovinatý, na jihu a jihozápadě převládají vrchoviny. Nejvyšším bodem území je jihozápadně od Prahy vrchol brdských hřebenů Tok (864 m n.m.). Nejnižším bodem je řečiště Labe (153 m n.m.), které opouští území kraje v jeho severní části v okrese Mělník.

Na spraších a naplaveninách v rovinatém území České tabule se vyvinuly živinami bohaté půdy. Přispělo k tomu teplé podnebí, proto má např. zemědělství severní a východní části příznivější podmínky než v jiných oblastech Středočeského kraje. Celkově je podnebí na většině území příznivé, ale západní část částečně i severní část má pro zemědělství málo srážek. Důvodem je dešťový stín Krušných hor. Nejteplejší podnebí je v Polabí a dolním Povltaví.

Zemědělská půda zaujímá téměř 61 % celkové rozlohy kraje, což staví Středočeský kraj na první místo mezi všemi kraji. V celé níže položené části území se ve velkém rozsahu vyskytují úrodné černozemě i půdy humusokarbonátové a hnědozemě, ve výše položených oblastech kraje převládají kambizemě (hnědé lesní půdy). Ve Středočeské vrchovině a Českomoravské vrchovině pak převažují hlinitopísčité půdy.

Celkem 28 % rozlohy kraje pokrývají lesy. Nižší zalesněnost má pouze Praha. Dlouhé osídlení a historicky intenzivní hospodářské využívání půdy se projevilo v odlesnění poměrně velké části území na severu kraje, naopak v jižní části kraje je lesní bohatství poměrně značné, a to zejména na Dobříšsku, Rožmitálsku a v Posázaví.

Značný hospodářský význam má i hustá vodní síť. Labe i Vltava přitékají do středních Čech již jako velké řeky a představují nejen vodní cestu, ale i významný energetický potenciál, a jsou zdroji vody pro její další užití. Labsko - vltavská vodní cesta, jejíž přibližně tři čtvrtiny se nacházejí na území kraje, je jedinou vodní cestou v České republice pro mezinárodní přepravu.

Nejvýznamnějším vodním tokem je Vltava, jejíž vody jsou využity jako energetický zdroj v celé soustavě přehrad. V menší míře je Vltava využívána i jako vodní zdroj a vodní dopraví cesta. Pro zásobování vodou slouží ve větší míře i Želivka a Jizera. Labe je zejména v severní části kraje využíváno jako vodní cesta a v menší míře i jako zdroj užitkové vody pro různé účely. Berounka a Sázava jsou využívány zejména jako rekreační vodní toky.

Na území Středočeského kraje se nachází množství významných historicky cenných památek a několik chráněných krajinných oblastí.

Největší koncentrací historicky cenných památek se vyznačuje město Kutná Hora (chrám sv. Barbory, Vlašský dvůr, Hrádek se stříbrnými doly, Kostnice), které je zapsáno do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. V českém seznamu městských památkových rezervací středních Čech kromě Kutné Hory figuruje už jen Kolín.

Nejproslulejšími hrady jsou Karlštejn a Točník na Berounsku, Křivoklát na Rakovnicku, Český Šternberk na Benešovsku a Kokořín na Mělnicku. Celá řada původních hradů byla přebudována na zámky a šlechtická sídla ve stylu baroka, renesance, rokoka i moderních stavebních slohů. Mají bohatou minulost a jsou nesmazatelně zapsány v historii středních Čech.

Nejvýznamnějšími zámky jsou Konopiště na Benešovsku, Žleby a Kačina na Kutnohorsku, Lány na Rakovnicku, Mělník a Nelahozeves na Mělnicku.

Turistické zajímavosti v Posázaví

Posázaví nabízí široké možnosti rekreačního, kulturního i sportovního vyžití. Okolí řeky i řeka samotná jsou hojně využívány především vodáky, cyklisty a pěšími turisty. Podél toku se nachází mnoho hradů, zámků a přírodních zajímavostí, které lákají turisty z celé České republiky. Dolní a střední částí Posázaví prochází malebná železniční trať tzv. Posázavského pacifiku, která hlavně na dolním toku Sázavy překonává terénní překážky několika tunely. K celému Posázaví se váže řada pověstí; většina se týká vzniku přírodních úkazů a bývají zpravidla strašidelné.

Snad žádný návštěvník Posázaví neopomene hrad Český Šternberk. Hrad se vypíná na skále nad řekou Sázavou. Dnes je ve vlastnictví rodu Šternberků, jehož příslušníci zde i žijí. Dalším cílem spousty turistů je zámek Konopiště, který František Ferdinand d´Este přebudoval na honosné sídlo císaře. Dnes jsou zde k vidění bohaté sbírky z Ferdinandových cest po světě - lovecké trofeje, zbraně.

Jemniště je dalším zámkem, který dnes vlastní rod Šternberků. Právě sbírkami rodiny Šternberků jsou vybaveny místnosti zámku, ve kterém je také kaple sv. Josefa. Zámek a panství nejdříve vlastnil Veriant princ Windisch-Graetz. V zámku se nachází také zámecká kaple sv. Josefa, kde je originální freska „Nanebevzetí Páně“ jednoho z největších českých barokních malířů Václava Vavřince Rainera. Oltář vytvořili společně V. V. Rainer, M. B. Braun aj. J. Pacák.

S historií Posázaví je možné se seznámit na zámku v Ratajích nad Sázavou. V zámku se nachází Muzeum středního Posázaví, kde je instalována stálá expozice, týkající se historického a stavebního vývoje Ratají, včetně vývoje osídlení (archeologická část). Další prostory nabízejí návštěvníkům expozici s tematickým zaměřením na středověk ve středním Posázaví. Návštěvník zde najde množství informací o dalších stavebních a archeologických památkách této oblasti. Jednou ze zajímavostí je též zpřístupněné středověké sklepení, tzv. loch.

Expozice Podblanického muzea v Růžkových Lhoticích je věnována počátkům Smetanovy tvorby. Otec Bedřicha Smetany zámeček vlastnil a sám Smetana sem často zajížděl a čerpal zde náměty pro svá hudební díla. Na zámku v Louňovicích pod Blaníkem se nachází expozice „Nejstarší dějiny Louňovic pod Blaníkem“, kde je k vidění např. Magický sázavský klášter - Jen k málokterému místu v naší republice se váže tolik silných příběhů a tak barvitá historie jako k jedinečnému sázavskému klášteru.

Podle pověstí tady totiž žil a činil zázraky svatý Prokop. Spolu s vykonanými zázraky rostl jeho věhlas a nakonec v roce 1032 s knížetem Oldřichem založili sázavský klášter, který spravoval řád benediktinů. Ti navazovali na cyrilometodějskou tradici Velké Moravy a užívali slovanskou liturgii. Při své návštěvě si nejprve dopřejte dostatek času na to, abyste si vychutnali vznešený a důstojný dojem, kterým působí klášter na všechny příchozí. Že jde o stavbu skutečně mimořádného významu, si uvědomíte během přibližně hodinové prohlídky, kterou tady můžete absolvovat. Prohlédnete si barokní refektář i kapitulní síň s nástěnnými malbami ze 14. století. Tady objevíte obraz s neobvyklým námětem, který zobrazuje těhotnou Pannu Marii. Čeká vás rovněž barokní poutní kostel svatého Prokopa (řád neměl prostředky na jeho dostavění, takže jde v podstatě jen o obvodové zdi s pilíři, arkádami a hranolovou věží) a pod ním krypta s ostatky tohoto světce. Prohlídku kláštera uzavřete procházkou na čerstvém vzduchu. V severní části klášterního komplexu se rozkládá zahrada, v níž narazíte na odkryté základy kostela sv. Kříže z jedenáctého století.

V regionu lze také volně navštívit několik zřícenin, a to Zbořený Kostelec, Zlenice, Stará Dubá, Kožlí nebo vodní tvrz Popovice. Co se týče památek, je v Posázaví z čeho vybírat.

Vodákům a milovníkům řek jsou k dispozici splavné úseky Vltavy a především Sázava s turistickým centrem vodáků v Týnci nad Sázavou. Loď si ve vodáckém centru BISPORT lze zapůjčit, popř. dle možností i zakoupit. Řeka Sázava, která pramení ve Žďárských vrších a u obce Davle se vlévá do Vltavy. Délka toku je 208,3 km. Název řeky je velmi starobylý a objevuje se v latinských pramenech od poloviny 11. století jako Zazoa, Zazaua, Sassava. Dnes se soudí, že byl odvozen od sloves sazeti, saditi, a to ve významu padati, klesati ke dnu. Podle tohoto výkladu byla tedy Sázava řekou, v níž je usazen nános. Jiný výklad odvozuje její jméno od slova saze. Podle tohoto druhého výkladu je tedy Sázava temná řeka.

Slapská údolní nádrž láká návštěvníky k projížďkám výletními loděmi. Připravuje se i větší počet cykloturistických stezek, a to především v blízkosti řek. Terén sice znepříjemňuje četné klesání a stoupání, ale absolutní výškové rozdíly okresu nečiní více jak 70-150m, průměrná výška 400-450 m n. m. Nejvyšší kóty existují v pásu Čertova břemene, jižně od Sedlce-Prčice (Javorová skála 723 m n. m.). Rozměrná SedIecká kotlina obklopená lesnatými horami bývá hodně nazývána Českým Meránem podle půvabné jihoalpské oblasti. Jen o několik metrů (doslova) je nižší okolí Miličína (Mezivrata 712 m n. m.), tzv. Česká Sibiř známá svým chladným klimatem a hojností sněhu. Směrem východním se rýsuje charakteristická kupa Velkého Blaníka (638 m n. m.), který zaujímá díky svatováclavské pověsti významné místo v naší historii. Zároveň je centrem krásné přírody zahrnuté do Chráněné krajinné oblasti Blaník o rozloze přibližně 40 km2.

Oblast v okolí toku řeky Sázavy, která byla stálou inspirací pro tvorbu Josefa Lady i české trampy, pro něž se stalo Posázaví kultovním místem.

tags: #klimaticke #podminky #region #posazavi #informace

Oblíbené příspěvky:

• Metody monitorování ohrožených druhů
• Odpady: Ucelený průvodce problematikou
• Recenze: Škola v přírodě Prostřední Bečva
• Knihy Svojtka: Příroda kolem nás
• Podmínky STK pro nákladní vozidla