Klimatické Změny: Fakta a Mýty

Změna klimatu je jedním z nejdůležitějších témat naší doby. Je však zároveň zahalena do nepřeberného množství mýtů a dezinformací, které ztěžují řešení problému. O změně klimatu koluje ve společnosti mnoho mýtů. Tyto naše slabiny jsou však značně přiživovány PR odděleními a účelově založenými think tanky fosilních koncernů. Podívejme se na nejčastější klimatické pověry a na to, jaká je realita.

Klima a počasí

Nepleťme si také klima s počasím, viz Rozdíl mezi klimatem a počasím. Počasí sice není klima, ale klima má samozřejmě vliv na počasí, více v článku Jak souvisí srážky se změnou klimatu?

Mýty a Fakta o Klimatických Změnách

Ochrana klimatu je příliš nákladná a ohrožuje naše hospodářství

Žádná ochrana klimatu je nesrovnatelně dražší. Jen v roce 2050 způsobí klimatická krize celosvětově škody v celkové výši 38 bilionů dolarů. To je šestkrát více než náklady na ochranu klimatu, která by omezila globální oteplování na 2 stupně. Prevence je vždy levnější než řešit následky: Změna klimatu ohrožuje globální ekonomiku.

Když chráníme klima, nejde přece vůbec o klima samo o sobě. Jde o lidi, o lidskou důstojnost, o lidskou svobodu, o lidské životy a bezpečný život lidí.

Navíc je přechod na bezemisní hospodářství obrovskou příležitostí, viz Ekologie je nejlepší především pro lidi a ekonomiku, protože naším největším tvůrcem ekonomické hodnoty není naše práce nebo hrubé domácí produkty, ale příroda. Proto platí, že Ochrana přírody nám šetří miliardy a Čísla ukazují, jak zelená energie vytváří hospodářský zázrak.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Rok 2024 byl nejteplejší? Vždyť v létě byla zima!

Jde o teplotní průměr. Celosvětově byl rok 2024 nejteplejším rokem od počátku měření. Ale i v našich zeměpisných šířkách byly letní teploty v průměru o 2,2 stupně vyšší než v referenčním období 1961-1990.

Globální oteplování? Klima se přece měnilo vždy!

Klima se sice vždy měnilo, ale současné změny nelze vysvětlit přirozenými mechanismy. Vědci se shodují, že Zemi ohřívá člověk. Očekává se, že v důsledku lidské činnosti se do roku 2100 průměrná globální teplota zvýší o 1,6 až 4,7 stupně. Proto platí, že Současnou krizi klimatu nelze s dřívějšími teplými fázemi srovnávat.

Skleníkové plyny se přece v přírodě vyskytují odjakživa

Ano. Bez skleníkových plynů by naše planeta byla o 33 °C chladnější. Pokud se však koncentrace skleníkových plynů v důsledku lidské činnosti zvýší, zvýší se i teplota Země - a pak hovoříme o změně klimatu způsobené člověkem. V současné době je prokázáno, že za globální oteplování může výlučně lidská činnost - o tom panuje naprostý vědecký konsensus. Více v článku Vědci, dramaturgové klimatické změny.

Extrémní počasí nemá s klimatickou krizí nic společného

U každého jednotlivého extrémního jevu počasí nelze stoprocentně říci, zda je důsledkem změny klimatu. Extrémní povětrnostní jevy jsou však v důsledku klimatické krize stále pravděpodobnější.

Vědecky se tímto tématem zabývá atribuční klimatologie. Ta je schopna na základě simulací jednotlivým klimatickým jevům přiřadit podíl změny klimatu. Jednou ze zakladatelek tohoto oboru je renomovaná klimatoložka Friederike Ottová, která téma rozebírá v rozhovoru Obchodní model fosilních koncernů je založen na zabíjení lidí, souvislosti mezi změnou klimatu a extrémními klimatickými jevy popisuje i známý klimatolog Stefan Rahmstorf v článku Rovnice klimatických katastrof.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Za globální oteplování mohou sopky

Ne. Sopky sice nějaké skleníkové plyny také emitují, ale v porovnání s činností člověka jde pouze o 1,7 % emisí. Aktivita sopek je však stále stejná, sopečná činnost tedy nemá s globálním oteplováním žádnou souvislost. Přičemž náš trend je stále, navzdory všem líbivým deklaracím, strmě růstový. Celosvětově vyprodukují sopky v porovnání s lidskou činností v průměru 1,7 % skleníkových plynů.

Změnu klimatu způsobuje rotace země a sluneční erupce

Ne a ne. Cyklická rotace Země, tzv. Milankovičovy cykly, které mohou i za dobu ledovou, v současné době působí proti změně klimatu, ve skutečnosti tedy naši planetu ochlazují. To samé platí i o aktivitě Slunce, která je sice kolísavá, ale v současné době je spíš podprůměrná. I ona tedy působí proti oteplování. Více v příspěvku renomovaného klimatologa Stefana Rahmstorfa Co nás o změně klimatu učí doba ledová?

Náš ekosystém je velmi křehký. Už malé vychýlení může mít nedozírné důsledky. A to především pro nás, nejkomplexnější organismy na Zemi. Čím jednodušší život, tím snadněji se přizpůsobí - a naopak. Otázka tedy zní: Odkud pochází obrovská energie změny klimatu?

Energetika a průmysl

Problémem není průmysl nebo klima, ale růst populace

Odborníci se shodují, že za klimatickou krizi může nadměrná spotřeba obyvatel průmyslových zemí, nikoliv celkový počet lidí na světě. Údaje ukazují, že některé země s nejvyšší porodností mají zároveň nejnižší emise CO2. Problémem není přelidnění, ale my.

My to nezachráníme, podívejte se na Čínu!

Jednak působí emise skleníkových plynů v atmosféře stovky až tisíce let v závislosti na tom, o který plyn se jedná (kysličník uhličitý - CO2, metan - CH4, oxid dusný - N2O, fluorované plyny ap.). Proto nesou průmyslové země - mezi nimi i Česká republika - největší podíl na současném stavu klimatu.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Zadruhé nemůžeme z naší pozice bohatých zemí jiným zemím zakázat, aby samy neusilovaly o blahobyt. De facto ve smyslu: „My jsme si už nahrabali, přičemž jsme zničili životní prostředí, vy tedy už musíte zůstat navěky chudí.“ Navíc jde naše bohatství často na úkor rozvojových států. Pokud chceme, aby tyto země používaly ekologické zdroje, je naší odpovědností, jim pomoci.

A zatřetí: Čína sice je velkým znečišťovatelem ovzduší, zároveň je ale i největším investorem do obnovitelných zdrojů energie. Přepočteme-li vypouštěné emise na obyvatele, nachází se Čína (8,4 t/na obyvatele) až za mnoha arabskými zeměmi, za Austrálií (14,5 t), USA (14,3 t), Kanadou (14,0 t) a Ruskem (12,5 t). Česká republika se svými 7,9 t není zase tak daleko (Zdroj: Our World In Data, 2023). Více v článku Proč je argumentace „Ale Čína!“ v debatě o klimatu nesmyslná.

Elektřina pouze z obnovitelných zdrojů nestačí

Celkem 17,5 % (2024) výroby elektrické energie v České republice v současnosti pochází z obnovitelných zdrojů energie. V Německu tento podíl činí 62,7 %, ve Švédsku 66,2 %, v Litvě 79,6 %, v Portugalsku 86,9 % v Rakousku 89,1 % a v Norsku 98,8 %. Pro kompletní zásobování potřebujeme především více větrných a solárních elektráren a zásobníků elektřiny, jako případnou zálohu pak moderní plynové elektrárny, které fungující na vodík nebo bioplyn - to vše je se současnými technologiemi poměrně jednoduše a s nízkými náklady proveditelné. Přechod na obnovitelné zdroje energie nevyžaduje zázrak.

Jaderná energie je bezemisní

Ano, při samotné výrobě elektřiny se ve skutečnosti vypouští jen málo CO2. Celý cyklus výroby jaderné energie však není klimaticky neutrální: chlazení vyžaduje velké množství vody a při výrobě palivových tyčí a těžbě uranu se uvolňují emise skleníkových plynů. Ani výstavba jaderné elektrárny se neobejde bez emisí. Zde najdete podrobnou odpověď na otázku: Je jaderná energie šetrná ke klimatu?

Energie z jádra je nejlevnější

Opak je pravdou. Srovnání ukazují, že jaderná energie je nejdražší. Drahá je nejen výstavba reaktorů a potřebné infrastruktury, dodržení náročných a neustále se zpřísňujících bezpečnostních standardů, ale i provoz a jaderné palivo. Jaderné palivo je kromě toho nutné dovážet - s jadernou energetikou tedy nejsme soběstační a energeticky nezávislí. A navíc se dováží ze zemí s pochybnou reputací, např. z Ruska.

Nejlevnější jsou obnovitelné zdroje. Náklady na výstavbu jsou nízké, doba výstavby je krátká a zdroj energie je zdarma. Více podrobností v rozboru Jaký typ výroby elektrické energie je nejlevnější?. Můžeme tedy také říct, že Jaderná energie je z ekonomického hlediska absolutní nesmysl.

Budoucností jsou malé modulární reaktory

Nejsou. Jednak musí malé modulární reaktory (MMR nebo angl. SMR) splňovat stejné bezpečností standardy, jako velké jaderné elektrárny. To se samozřejmě promítne do beztak drahé jaderné energie. Další podrobnosti nejdete v příspěvku Jeden sen o jaderné technologii se rozplynul.

Naše problémy vyřeší jaderná fúze

Možná. jsou tu však dva zásadní problémy. Jednak stále není jisté, zda se funkční fúzní reaktor vůbec podaří zkonstruovat. Zatím jaderná fúze stále spotřebovává násobky energie, než kolik ji dokáže vyrobit. I kdyby se to jednoho dne povedlo - současné odhady se pohybují kolem 20 let - nemůžeme tak dlouho čekat. Technologie pro transformaci energetiky máme k dispozici již nyní a jsou nesrovnatelně levnější. Více v článcích Jaderná fúze žádné rychlé řešení nepřinese a Jaderná fúze: více problémů než užitku?

Větrné elektrárny zabíjejí ptáky

Ano, rotory větrných elektráren skutečně mohou zabíjet ptáky. Ve srovnání s jinými nebezpečími se však jedná o zlomky - tak malými, že i samotní ochránci přírody jsou pro větrné elektrárny, neboť jejich pozitivní přínosy zdaleka převažují nad negativy. I když se přesné údaje dají shromáždit jen těžko, odhady Německého svazu ochránců přírody (NABU) uvádějí, že větrné elektrárny zabijí ročně zhruba 100 000 ptáků. Kvůli větrným elektrárnám uhyne v Německu ročně zhruba 100 000 ptáků. Porovnáme-li však toto číslo s ostatními příčinami, zjistíme, že se jedná zhruba o 0,05 %.

Za nimi následují s elektrická vedení s výrazně vyšším počtem 1,5 - 2,8 milionů ptáků, domácí kočky s 20 - 100 miliony a silniční a železniční doprava se 70 miliony. Nejvíce ptáků přijde o život nárazem do skleněných ploch: 100 - 115 milionů. Více třeba v článku Michael E. Mann o strategii nečinných.

Rotory větrných elektráren nejsou recyklovatelné

Komponenty větrných elektráren jsou již nyní zhruba z 90 % recyklovatelné. Problémy zatím ještě působí lopatky rotorů, protože jsou vyrobeny z kompozitních materiálů, jako je plast vyztužený skleněnými vlákny, což recyklaci ztěžuje. Již nyní jsou však využívány jako příměs do RC betonu. Už nyní se několik evropských projektů zabývá vývojem pro opětovné využití skleněných vláken ve stavebnictví a automobilovém průmyslu. Společnosti Siemens Gamesa a Vestas pracují na plně recyklovatelných rotorových lopatkách, které by se od roku 2030 mohly začít používat plošně.

Infrazvuk z větrných turbín způsobuje zdravotní problémy

Několik vědeckých studií prokázalo, že infrazvuk generovaný větrnými turbínami je hluboko pod hranicí, která by mohla mít vliv na zdraví. Infrazvuk může být problematický při extrémně vysokých hladinách (nad 100 dB), ale takových hladin není ani v blízkosti větrných turbín dosaženo. Hladiny generovaného zvuku jsou srovnatelné s přirozeným okolním hlukem, jako je hluk větru nebo oceánu. Tato velikost je pro moderní větrné turbíny s výškou více než 100 metrů a listy rotoru dlouhými přes 60 metrů nezbytná, aby byla zajištěna stabilita. CO2, který vznikl stavbou takového základu, je však již během necelého roku provozu vykompenzován, od té doby vyrábí turbíny energii téměř s nulovými emisemi. V porovnání s fosilní nebo jadernou výrobou elektrické energie jde tedy o nesrovnatelně ekologičtější výrobu.

Člověk a společnost

Na změnu klimatu se dokážeme adaptovat

Obecně platí, že čím jednodušší organismus, tím snadněji se na změny dokáže přizpůsobit. Člověk však stojí přesně na opačném konci vývojové linie. Za svůj život vděčíme poměrně úzkému intervalu teplot, jehož stabilita je důvodem naší prosperity a blahobytu. A nejen to, ani biologicky nedokáže člověk příliš velký rozptyl životních podmínek přežít. Z historických důvodů by se lépe dokázal přizpůsobit na zimu, než na vysoké teploty. Kolik vedra vydrží lidský organismus?

Česká republika má jen malý podíl na celosvětových emisích

Subjektivně to tak působí, ale Česká republika nese z historického hlediska velkou odpovědnost. Pokud se podíváte na množství CO2, které země vypustily od počátku průmyslové revoluce, nacházíme se na předních místech. To je důležité, neboť skleníková plyny působí v atmosféře po stovky let. Více skleníkových plynů než ČR vypouští např. Jsme sice se 7,9 tunami na hlavu za výše uvedenými zeměmi, ale země jako Německo (7,1 t), Norsko (7,0 t), Rakousko (6,4 t), Velká Británie (4,4 t), Maďarsko (4,1 t), Portugalsko (3,6 t), Švédsko (3,5 t) a dokonce Indie (2,1 t) vypouštějí méně emisí. Průměr Evropské unie je 5,6 tuny na obyvatele. Přičemž ani tyto hodnoty nejsou zdaleka ideální. Země dokáže - za současného počtu obyvatel - regenerovat v celosvětovém průměru 1,5 tuny na osobu (Zdroj: Our World In Data, 2023). Více v článku Emise: náš CO2 budget je již dávno vyčerpán.

Obecné otázky klimatické krize

Vše, co o změně klimatu potřebujete vědět

Chcete pochopit mechanismy, stojící za změnou klimatu? Oceánograf, fyzik a klimatolog Stefan Rahmstorf z Postupimského institutu pro výzkum klimatu vám je srozumitelně vysvětlí v 24minutovém videu. Podívejte se na video (včetně textového přepisu) Stefan Rahmstorf vysvětluje změnu klimatu.

Proč se vyhýbáme vlastní odpovědnosti?

Vytěsňování a racionalizace klimatické krize má samozřejmě více příčin. Jedním z hlavních důvodů odmítání faktů je efekt, v psychologii známý jako kognitivní disonance. Reinhard Steurer ho vysvětluje ve videu (včetně textového přepisu) Politolog: „Skuteční klimatičtí chaoti nesedí na ulicích“.

Krom toho podléháme konfirmačnímu zkreslení (vnímáme jen ty informace, které potvrzují náš světonázor), často nám chybí dostatečný odborný přehled o daných tématech (nepřenositelnost expertizy), většina lidí se ani není schopna k němu dopracovat (jak rozlišit dezinformace od informací a pak, jak z kusých informací získat celkový obraz - zde by pomohla větší informační gramotnost a vědecký způsob myšlení), po... Žijeme v postfaktické době: v době přemíry informací. Ke každému významnému společenskému tématu produkují média a sociální sítě záplavu informací, komentářů a názorů, které leckdy nesouvisí s aktuálním stavem vědeckého poznání daného problému a mají bohužel pramálo společného s objektivitou, logickým úsudkem či prostým selským rozumem. Ověřené skutečnosti a prokázaná fakta se v mediálním a veřejném prostoru často střetávají s mýty, stereotypy a polopravdami, v tom horším případě s cílenými dezinformacemi, hoaxy a fake news.

Řada vědeckých studií a měření dokazuje, že s prohlubující se klimatickou změnou stoupá pravděpodobnost a intenzita extrémních projevů počasí. Pokud jde o Česko, stačí si namátkou vzpomenout na rekordní vlny veder v létě roku 2015, řádící tornádo na Hodonínsku a Břeclavsku v červnu 2022 či letošní zářijové povodně. Dále je třeba připočíst pravidelně se opakující epizody sucha, několikeré kůrovcové kalamity, soustavné ubývání sněhové pokrývky, ale také dramatické výkyvy počasí v jednotlivých měsících, kdy například letošní únor byl v Česku o šest stupňů teplejší oproti průměru let 1991 až 2020, březen skoro o čtyři stupně a pak v druhé polovině dubna zčistajasna udeřily ničivé celonoční mrazy, které významným způsobem poškodily úrodu v ovocných sadech a na vinicích.

Ochrana klimatu je velmi drahá záležitost. Když už máme něco dělat, tak určitě ne snižovat emise skleníkových plynů, ale případně se jen soustředit na tzv. Věnovat se pouze realizaci adaptačních opatření, která pomáhají přizpůsobit se projevům a dopadům klimatických změn, už rozhodně nestačí. Evropa je nejrychleji se oteplujícím světadílem a oproti období před průmyslové revoluce se zde průměrná teplota zvedla o 2,2°C (v Česku je to dokonce více, blížíme se už k hodnotě téměř třech stupňů!). Účet za všechny zmiňované extrémní meteorologické jevy, kterých bude do budoucna přibývat (škoda za letošní povodně se dle odhadů blíží 50 miliardám korun), jasně převyšuje náklady na snižování emisí skleníkových plynů.

Toto tvrzení je hlubokým nepochopením smyslu tzv. Zelené dohody pro Evropu (neboli Green Dealu). Rozsah této dohody je mnohem širší. Jedná se o novou strategii růstu pro Evropu, jejímž cílem je transformovat EU na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou, která efektivně využívá zdroje a která směřuje k dosažení klimatické neutrality kolem roku 2050. V praxi klade Green Deal a jeho implementační balíček „Fit for 55“ důraz například na energetické úspory, snížení závislosti na drahých fosilních palivech z dovozu a zároveň respektuje rozdílnou výchozí pozici jednotlivých členských zemí, tzn. počítá s tím, že průmyslovější země včetně Česka budou na modernizaci a dekarbonizaci ekonomiky potřebovat více času a zejména více peněz. Proto vznikl jako jeden z klíčových finančních nástrojů tzv. Modernizační fond, kde má Česko na své nízkoemisní projekty k dispozici zhruba 350-500 miliard korun (v závislosti na aktuální ceně emisních povolenek).

Co se týče citovaného zákazu, ten by se po roce 2035 týkal nově vyráběných vozů, nikoliv těch stávajících. Zelená transformace zničí evropský průmysl. Hlavním cílem zelené transformace je to, aby se Evropa stala světovým lídrem v oblasti výroby čistých technologií. To je čistě pragmatické hledisko. Evropa chce na dekarbonizaci vydělat a tím zajistit minimálně udržení stávající životní úrovně pro své obyvatele. Samozřejmě nelze očekávat, že každá firma zvládne přechod na udržitelnou formu podnikání bezbolestně, v kontextu tržního prostředí budou i poražení. Každopádně podniky, které se včas pustí do snižování své uhlíkové stopy, nebudou tolik vystaveni riziku vypadnutí z globálních, národních či regionálních dodavatelsko-odběratelských řetězců, jako ty společnosti, které tento klíčový trend dekarbonizace opominou.

V českém prostředí se navíc málo mluví o tom, že produkci nízkoemisních technologií a výrobků se už u nás zabývá velké množství firem a s úspěchem je vyváží do celého světa. Ať už jsou to třeba podvozky bez pohonu (v segmentu železniční dopravy), vodní turbíny, chladící a mrazící zařízení nebo například kompresory a pumpy, minerální izolace a přístrojů pro analýzu plynů a kouře. Analytici v rámci iniciativy Druhá ekonomická transformace (2ET) prošli světové žebříčky v oblasti zeleného průmyslu a na základě jejich podrobného studia dospěli k závěru, že Česko má v tomto ohledu opravdu značný potenciál. Větrníky mají samá negativa. Ve vztahu k větrným elektrárnám koluje mezi českou veřejností řada nepravd a předsudků. Od jejich údajné hlučnosti přes argument, že hromadně zabíjí ptáky (což nebylo nikdy prokázáno) až po bizarní tvrzení, že prý tyto věže vydávají jakési nebezpečné elektromagnetické záření. Všechna tato nařčení nemají reálný základ. Přitom se málo poukazuje na přednosti větrníků. Jsou levným, lokálním a dostupným zdrojem pro výrobu elektřiny.

Obce, v jejichž blízkosti se nachází, dostávají v případě solidní dohody s investorem pravidelné finanční příspěvky do svých rozpočtů, které pak mohou použít na různé investiční akce či přímo svým obyvatelům kompenzovat část nákladů na energie. Do budoucna díky legislativnímu ukotvení tzv. komunitní energetiky bude pak možné, aby lidé odebírali levnější elektřinu přímo z dané větrné elektrárny. Česko by do roku 2030 potřebovalo zpětinásobit stávající množství instalovaných větrníků, to znamená postavit zhruba 200-300 nových věží o výkonu čtyři až pět megawatt. Fakta hovoří o úplném opaku. Čína v posledních letech opakovaně uvádí každoročně do provozu obnovitelné zdroje s celkovou instalovanou kapacitou srovnatelnou či dokonce přesahující počínání „zbytku světa“. Aktuálně je v Číně v procesu výstavby impozantních 180 GW solárních and 159 GW větrných parků, což je více jak dvojnásobek toho, co připravují ke spuštění ostatní země světa. Díky tomuto masivnímu rozvoji zdrojů čisté energie je možné, že právě už v roce 2024 dojde ke zlomovému momentu, kdy emise CO2 ze strany Číny začnou nabírat sestupný trend. Současná klimatická změna je způsobena činností člověka. Tím se výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny.

Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety. Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C -⁠ tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.

Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení. Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme. Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení. Vlny veder na pevnině i tzv.

Emise CO2 na obyvatele ve vybraných zemích (2023)

Zdroj: Our World In Data, 2023

tags: #klimaticke #zmeny #fakta #a #myty

Oblíbené příspěvky:

• Veganství a životní prostředí
• Česká Lípa: Kvalita ovzduší
• Kam vyrazit do přírody v Moravskoslezském kraji?
• Invazní Ekologie: Studie Natalie Cepelakove
• Co je imobilizovaný dluhopis