Média, politiky i veřejnost v několika posledních letech stále více znepokojují globální změny klimatu. Toto znepokojení ještě zvyšuje představa, že globální klima může nepříznivě ovlivňovat lidská činnost a že je tudíž zapotřebí nápravných kroků ze strany vlád. Důkazy z poslední doby naznačují, že tyto obavy nejsou na místě.
Tak jako vždy v minulosti se klima stále bude měnit, bez ohledu na lidskou činnost se bude v různých souřadnicích času a z různých důvodů oteplovat a ochlazovat. Nebýt těchto ekonomických a politických škod, člověk by se na dnešní obavy z klimatických změn mohl dívat jen jako na další environmentalistický šlágr podobný panice kolem jablka Alar nebo strachu z globálního ochlazování v sedmdesátých letech. Tím neříkám, že nestojíme před vážným problémem. Jde však o problém politický.
Vzhledem k mylné představě, že vlády mohou a musí s klimatem něco udělat, jsou vyvíjeny tlaky, jež mohou deformovat energetickou politiku způsobem, který napáchá vážné škody na národních ekonomikách, sníží životní úroveň a zvýší chudobu.
Je oteplování lidské dílo?
Na první pohled vypadá celkem věrohodně, že za oteplování klimatu mohou nést zodpovědnost lidé. Konec konců, spalováním fosilních paliv k výrobě energie se do atmosféry uvolňuje velké množství oxidu uhličitého. Hladina tohoto plynu se od začátku průmyslové revoluce stále zvyšuje a dnes je o 35 % vyšší než před dvěma sty lety. Na základě přímých měření také víme, že oxid uhličitý je „skleníkový plyn“, který silně pohlcuje infračervené (tepelné) záření.
Při snahách pochopit současné oteplování však musíme brát v úvahu také přírodní faktory, které pravidelně způsobovaly oteplování klimatu již před průmyslovou revolucí a ve skutečnosti dokonce dříve, než se na zemi objevil člověk. Mnozí politici a environmentalističtí aktivisté označují za hlavní příčinu dnešního oteplování spalování fosilních paliv a odvolávají se při tom na takzvaný „vědecký konsensus“.
Čtěte také: Klimatické podmínky
Má to dvě vady. Za prvé, žádný takový konsensus neexistuje: stále větší počet klimatologů vyslovuje vážné pochybnosti nad politickým spěchem rozhodnout o tomto problému. Například široce propagovaný „konsensus“ 2500 vědců v Mezivládním panelu o změnách klimatu při OSN (IPCC) je pouhou iluzí: většina panelistů nemá žádnou vědeckou kvalifikaci a mnoho dalších má námitky proti některé části zprávy IPCC. Podobné to bylo s „prohlášením o konsensu“ ohledně klimatických změn v Americké meteorologické společnosti (AMS), pro které zvedla ruku pouze asi desítka členů řídící rady.
Řadoví vědci v AMS vůbec nedostali příležitost do toho promluvit a to je také důvod, proč se mnozí nich dnes otevřeně bouří. Druhý důvod, proč v této záležitosti nespoléhat na „vědecký konsensus“, spočívá v tom, že takto věda nefunguje. Pokroku ve vědě obvykle dosáhne malý počet vědců, kteří se vzepřou většinovému názoru - a někdy je to dokonce pouhý jedinec (vzpomeňme Galilea nebo Einsteina).
Argumenty a protiargumenty
Netají však ledovce? Neubývá snad mořského ledu? Ale ano; to však není důkaz, že oteplování zapříčiňují lidé. Led bude rozpouštět každé oteplení, ať už přirozené nebo způsobené lidmi. Jak naložit s faktem, že hladina oxidu uhličitého stoupá současně se zvyšováním teploty? Je to zajímavá korelace; každý vědec však ví, že korelace neznamená příčinnost. Po většinu minulého století se klima ochlazovalo, zatímco hladina oxidu uhličitého stoupala.
Co s faktem - jak ho uvádějí kromě jiných ti, kdo vydali zprávu IPCC -, že každý významnější počítačový model skleníkového efektu (je jich kolem dvou desítek) ukazuje velké zvyšování teploty způsobené spalováním fosilních paliv? Naštěstí existuje vědecký způsob ověření těchto modelů, abychom zjistili, jestli je současné oteplování výsledkem lidskou činností vyvolaného skleníkového efektu. Jde o porovnávání skutečného či pozorovaného způsobu oteplování se způsobem oteplování předpovídaným či vypočteným na základě modelů.
Například oteplování způsobené skleníkovým efektem by se v tropických oblastech mělo teoreticky projevovat růstem teploty v závislosti na vzdálenosti od zemského povrchu s tím, že teplota by měla dosáhnout maxima ve výšce asi deseti kilometrů. V těchto místech by teplota měla být podle všech počítačových modelů zřetelně vyšší než u zemského povrchu. Žádný takový vzestup teploty však neexistuje.
Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu
Skutečnost, že pozorované a předpovídané modely oteplování se neshodují, ukazuje na to, že skleníkový příspěvek člověka k současným změnám teploty je bezvýznamný. Tento fakt vychází najevo z dat a grafů, shromážděných ve Zprávě 1.1 Climate Change Program, kterou zveřejnila federální vláda v dubnu 2006 (viz www.climatescience.gov/Library/sap/sapl-1/finalreport/default.htm).
Zpětné vazby a přírodní faktory
Čím vysvětlit, že počítačové modely předpovídají teplotní trendy o tolik větší, než jsou trendy pozorované? Odpověď spočívá ve správném vyhodnocení zpětných vazeb v rámci modelů. Připomeňme si, že skutečná atmosféra obsahuje kromě oxidu uhličitého také vodní páry, nejúčinnější skleníkový plyn. Každý klimatický model počítá s významnou pozitivní zpětnou vazbou vodních par - zpětnou vazbou, jež dvakrát až třikrát zvyšuje oteplovací účinek oxidu uhličitého.
Mohlo by k tomu docházet několika způsoby. Když se například zvýšením hladiny oxidu uhličitého ohřívají oceány, větší odpařování může vést ke zvýšení vlhkosti a tvorbě větší oblačnosti (za předpokladu, že v atmosféře je dostatečné množství kondenzačních jader). Tato nízká oblačnost odráží sluneční záření zpět do vesmírného prostoru a tudíž ochlazuje Zemi.
Úplně jiná, z vědeckého hlediska však zajímavá otázka se týká přírodních faktorů, jež ovlivňují klima. Je to velké téma a hodně se o něm píše. Mezi přírodní faktory patří posuv kontinentů, horotvorné procesy, změny oběžné dráhy Země, sopečné erupce a proměnlivost sluneční činnosti. V různých souřadnicích času působí různé faktory.
Vědci dokázali vysledovat působení Slunce na klima v minulosti využitím zástupných dat (jelikož teploměr je poměrně novodobý přístroj). Studie, publikovaná roku 2001 v časopisu Nature , obsahuje data o kyslíku-18 (obrážející teplotu) ve stalagmitu v jeskyni v Ománu; tato data pokrývají periodu delší než tři miliony let. Studie obsahuje také odpovídající data o kyslíku-16, jež jsou v přímém vztahu k intenzitě kosmického záření dopadajícího na zemskou atmosféru. Vidíme tu pozoruhodně podrobnou korelaci téměř rok po roce.
Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně
Takový výzkum sice nemůže stanovit podrobný mechanismus klimatických změn, příčinný vztah je však poměrně zřejmý. Pokud je tato linie úvah správná, zvyšování hladiny oxidu uhličitého způsobené lidskou činností je ve vztahu ke změnám klimatu poměrně bezvýznamné. Pokud jde o přirozené příčiny klimatických změn, s těmi člověk nic nenadělá. Jsou nezastavitelné.
Politické a ekonomické aspekty
Využívání zdrojů nefosilních energetických paliv jako etanolu nebo vodíku může být kontraproduktivní vzhledem k tomu, že je musíme vyrábět - často za pomoci velkého množství běžné energie. Nic z toho, co bylo právě řečeno, nemá být argumentem proti úsporám energie. Položili jsme si důležitou otázku, jestli dnes existuje nějaké patrné oteplení způsobené lidskou činností. Předložili jsme důkazy, že neexistuje, čímž jsme naznačili, že pokusy vlád regulovat emise skleníkových plynů jsou bezúčelné a nerozumné.
Guvernéři některých států se nicméně dožadují limitu emisí oxidu uhličitého u automobilů; máme starosty měst, kteří se dožadují povinných kontrol oxidu uhličitého; máme Nejvyšší soud, který oxid uhličitý prohlásil za polutant, jenž by měl být pod dohledem; všechny industrializované národy (s výjimkou USA a Austrálie) podepsaly protokol z Kjóta; a nepřetržitě se objevují mezinárodní požadavky na ještě přísnější kontroly, až smlouva z Kjóta v roce 2012 vyprší.
Především, dokonce ani někteří zastánci politiky boje proti oteplování to snad nemyslí vážně, jak můžeme vidět v hlavním článku Kjótského protokolu nazvaném Mechanismus čistého rozvoje, který dovoluje tomu, kdo vypouští oxid uhličitý - tedy spotřebiteli energie - podporovat nereálný program redukce oxidu uhličitého v rozvojových zemích výměnou za právo dál vypouštět oxid uhličitý v neztenčené míře. „Obchodování s emisemi“ mezi zeměmi, které podepsaly Kjótský protokol, dovoluje prodávat povolenky na nevyužité kvóty emisí.
V mnoha případech vlády prostě rozdaly kvóty energetickým společnostem a dalším subjektům; ty pak vybírají od spotřebitelů poplatky, které jim vlastně spadly do klína. Stává se z toho všeho obrovská finanční šmelina, proti níž může irácký skandál OSN „Potraviny za ropu“ jednoho dne vypadat jako maličkost.
Kdo na tom vydělává?
Za povšimnutí stojí také fakt, že panika kolem globálního oteplování přináší přímý prospěch desítkám tisíc zainteresovaných osob - na úkor obyčejných spotřebitelů. Environmentalistické organizace jako Greenpeace, Sierra klub či Fond na ochranu životního prostředí shrábly miliardy dolarů. Obrovské jsou mnohamiliardové vládní subvence na zbytečné programy zmírňování, a stále rostou. Programy obchodu s emisemi brzy dosáhnou úrovně 100 miliard dolarů ročně s tučnými honoráři pro brokery a ty, kteří celý ten švindl řídí. Jinými slovy, mnoho lidí zjistilo, že na panice kolem klimatu mohou vydělávat, a utvořili uzavřený kruh.
Pozitivní aspekty oteplování?
Ironií je, že o něco teplejší klima s větším množstvím oxidu uhličitého může přinést v mnoha směrech více užitku než škod. Ekonomické studie ukazují, že mírné oteplení a vyšší hladina oxidu uhličitého zvýší HDP a pozvedne životní úroveň, zejména proto, že se zlepší podmínky pro zemědělství a lesní hospodářství.
Z Goreova filmu Nepříjemná pravda se to nedozvíte, ale globální oteplení má i mnoho kladných stránek: domy na severu by ušetřily na vytápění, kanadští farmáři by sklízeli rekordní úrodu, Grónsko by se mohlo topit v penězích za tresky a ropu, lodní dopravci by se mohli spolehnout na arktickou zkratku mezi Atlantikem a Pacifikem, lesy by se rozrůstaly, Mongolsko by se mohlo stát hospodářskou supervelmocí.
Přesto, nemohlo by oteplení přinést něco dobrého pro mrazivé oblasti Kanady a Ruska? „Není to tak, že by se v těchto zemích nemohlo odehrát nic zlého,“ říká profesor ekonomie Robert O. Mendelsohn z Yale School of Forestry and Environmental Studies. „Představa je ale taková, že jejich zisky, zvláště v zemědělství, budou tak vysoké, že převáží nad ztrátami.“ Mendelsohn se podíval na to, jak by HDP v zemích celého světa ovlivnily různé scénáře oteplování.
Závěr
Abychom zopakovali pointu vyslovenou na začátku: klima se cyklicky mění již nejméně milion let a v geologickém čase předvedlo obrovské množství změn. Země celého světa stojí tváří v tvář mnoha závažným problémům. Mnohé mají problémy sociální, jako jsou chudoba, choroby, hygiena či nedostatek čisté vody. Globální terorismus a šíření jaderných zbraní přinášejí vážné problémy bezpečnostní. A tyto problémy jsou podstatně důležitější než imaginární problém globálního oteplování způsobeného lidskou činností. Je obrovskou ostudou, že tolik prostředků nesměřuje ke skutečným problémům, ale k tomu, co problémem není.
Můžeme jen pevně doufat, že navzdory prudkým náporům propagandy (jako je Goreův film) a navzdory nepřetržitému toku dezinformací v médiích zvítězí zdravý rozum. V dnešní době jsou náklady ještě mírné a skryté většinou v daních a poplatcích za elektřinu a motorová paliva. Pokud panikáři dosáhnou svého, náklady enormně vzrostou.
Autor: S. S. Fred Singer je emeritním profesorem environmentálních věd na University of Virginia, profesorem George Mason University a presidentem Science and Environmental Policy Project. Studoval na Státní universitě v Ohiu a titulu Ph.D. v oboru fyziky dosáhl na Princeton University. Byl zakládajícím děkanem School of Environmental and Planetary Sciences při University of Miami, zakládajícím ředitelem Národní klimatologické satelitní služby USA a pět let vykonával funkci místopředsedy Národního poradního výboru pro oceány a atmosféru. Dr. Singer je autorem nebo editorem více než desítky knih a monografií včetně poslední práce „Unstoppable Global Warming: Every 1500 Years“.
tags: #klimatické #změny #v #důsledku #zvyšujícího #se
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]