Klimatické změny: Dopady a realita

Klimatické změny představují jednu z největších výzev současnosti. Období klimatických změn je zde a je to něco, co nelze ignorovat. Tyto změny se odrážejí v mnoha částech našich životů.

Když mluvíme o normálním klimatu, myslíme tím, jaké počasí je u nás obvyklé. Abychom věděli, jaké je normální počasí v určitém místě nebo kraji, musíme si ho sledovat minimálně 30 let. Díváme se hlavně na to, jaká bývá obvykle teplota, kolik naprší, jak moc je vlhko, jaký fouká vítr a kolik svítí sluníčka. Tímto pozorováním bylo zjištěno, že naše "normální" počasí se díky změně klimatu mění. Může za to třeba to, jak se chováme my lidé.

Naprosto základním a často citovaným projevem je tání ledovců a oteplování moří. Vlny tepla se stávají častějšími a intenzivnějšími, což má nepříznivý dopad na naše zdraví i zemědělství. Paradoxně se zvýší také riziko povodní, kvůli náhlým a silným dešťům. Moře nejen stoupá, ale stává se také kyselejší. Silné bouřky, tornáda a hurikány jsou důsledkem nestabilního počasí a jejich síla a frekvence roste. Erosi biodiverzity a změny v prostředí mají za následek ohrožení mnoha druhů rostlin a živočichů. Pracovníci v zemědělství tak stojí každý rok před nízkými výnosy a sníženému množství produktů díky nevhodnému počasí, což podkopává potravinovou bezpečnost. A nakonec, i naše mentální zdraví trpí, neboť přirozená prostředí mají na náš duševní stav pozitivní vliv.

Emise skleníkových plynů, odlesňování, nadměrná spotřeba vody a fosilních paliv přispívají k celosvětovému oteplování. Samozřejmě, že to nejsou všechny činnosti, které klima ovlivňují. Třeba i díky intenzivnímu chovu dobytka a rýže pěstované na zaplavovaných polích, které produkují metan (CH4), silný skleníkový plyn. To je ale něco, co zrovna v České republice neovlivníme. I když… Bližší je nám regionálně každopádně výroba cementu a oceli, kde se může vytvářet velké množství oxidu dusného (N2O) a dalších skleníkových plynů. Celosvětově je velkým problémem spalování fosilních paliv, jako je ropa, uhlí a zemní plyn, které narušují přirozené cykly uhlíku tím, že uvolňuje do atmosféry velké množství uhlíku, který byl dříve uložen pod zemí.

Green New Deal

Green New Deal (nebo také Greendeal) je politický a ekonomický koncept, který se zaměřuje na řešení klimatických změn a ekologických výzev. Greendeal silně zdůrazňuje potřebu omezovat činnosti, které neprospívají naší planetě. Toto zdůrazňování však může vést až do extrému, kdy by běžní lidé mohli být nuceni zasáhnout i radikálními opatřeními, i kdyby se venku dělo kde co, jak může být nátlak nepříjemný. Není mnohdy divu, že se tlak a žádosti o pomoc některým obyvatelům na planetě nelíbí. Zbavuje je totiž komfortu, který pracně vybudovali. Na místě by proto mohlo být i uvážení kompenzací.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Představa Green New Deal jako způsobu, jak náš svět přivést k udržitelnější budoucnosti, je inspirující. Opatření zaměřená na snížení emisí skleníkových plynů a podporu obnovitelných zdrojů energie přinášejí naději na lepší zítřky. Koncept Green New Deal, jako ambiciózního plánu směřujícího k ekologické transformaci společnosti, je bezpochyby pozoruhodný. Tento smělý krok k omezování emisí skleníkových plynů a podpoře ekologicky šetrných technologií nese v sobě naději na budoucnost s menším dopadem na klima.

Green New Deal však také vyvolává otázky ohledně své realizace a možných negativních důsledků. Jedním z hlavních hledisek je finanční stránka. Obrovské investice do nových technologií a infrastruktury mohou mít významný dopad na ekonomiku a veřejné finance. Zvyšující se náklady na energii by mohly postihnout běžné spotřebitele, což by mohlo mít sociální a ekonomické důsledky. Existuje také obava ohledně ztráty pracovních míst v tradičním energetickém sektoru a dopadu na komunity závislé na těchto odvětvích.

Situace v České republice

Německo, jakožto jedna z největších ekonomik Evropy a světa, je také jedním z největších vypouštěčů skleníkových plynů. Ačkoli Česká republika není jedním z největších znečišťovatelů na světě, má svůj podíl na celosvětových emisích skleníkových plynů. Dle indikátorů (podle dat OECD) je v ČR také vysoká spotřeba vody i produkce odpadu. Zároveň z informací vyplývá stále vysoká závislost na těžbě ropy a emisích CO2.

Situace je problematická třeba v oblasti spotřeby vody. Odběr vody v oblasti České republiky byl v roce 2021 1 348,5 milionů m3. Nebo emise CO2 na obyvatele v roce 2021 dosahovaly výše 8,5 tuny, což je nad průměrem Evropské unie. Dalším problémem je produkce odpadu - v roce 2021 vytvořil každý obyvatel naší země průměrně 570,5 kg odpadu. Z dat a informací lze tedy vyčíst, že je potřeba zlepšit udržitelnost a změnit současný přístup České republiky k životnímu prostředí.

Dle studie Českého hydrometeorologického ústavu ukazuje jasný trend: ve srovnání s obdobím 1961-1990 je v období 1991-2020 v průměru o 40 centimetrů sněhu za rok méně. Ubylo také dnů, kdy leží alespoň jeden centimetr sněhové pokrývky. Sníh navíc častěji taje i uprostřed zimy - krátké epizody, kdy se krajina zahalí do bílé, rychle střídají teplá období.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Letošní rok se podle klimatologa Pavla Zahradníčka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe mohl zdát někomu chladnější, opak je však pravdou. Na brněnské měřicí stanici patří k nejteplejším za 226 let a podle aktuálních odhadů bude jedenáctý nejteplejší.

Nový výzkum, který tvrdí, že předchozí ekonomické modely podceňovaly dopad globálního oteplování i důsledky změny klimatu na narušení dodavatelských řetězců ukazuje, že pokud se globální klima oteplí o čtyři stupně, průměrný člověk výrazně zchudne. Podle vědců budou mít na toto zchudnutí rozhodující vliv spíš extrémní projevy počasí než průměrná teplota.

Výzkum australských vědců naznačuje, že průměrné HDP na osobu se globálně sníží o 16 procent, pokud se lidstvu podaří udržet oteplení pod hranicí dvou stupňů ve srovnání s předindustriální dobou. Jedná se o mnohem větší snížení míry bohatství, než předpokládaly předchozí modely. Ty počítaly s tím, že lidé zchudnou jen o zhruba jedno a půl procenta.

Extrémní počasí a jeho nárůst

Ničivé povodně, se nejspíš budou opakovat. Jejich pravděpodobnost a síla totiž roste s tím, jak se mění klima. Zjistila to mezinárodní skupina klimatologů. Podle jejich modelu už zvýšení průměrné teploty o jedno procento způsobuje sedmiprocentní nárůst schopnosti vzduchu pojmout vodní páru. Následné náhlé ochlazení a kondenzace páry nutně vyústí v intenzivní srážky, kterých jsme byli ve střední Evropě svědky v polovině září.

Studie také varuje, že pokud bude růst průměrné teploty pokračovat a lidstvu se nepodaří zvrátit překročení hranice dvou stupňů Celsia nad dřívější průměr, bude to znamenat další padesátiprocentní nárůst pravděpodobnosti ničivých dešťů a o pět procent také zesílí jejich intenzita. Zpráva přitom upozorňuje, že tyto predikce jsou možná až příliš krotké a realita bude ještě drastičtější.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Analýza týmu 27 klimatologů a meteorologů ukázala, že záplavy, byly způsobeny srážkami, jejichž pravděpodobnost se v důsledku změny klimatu způsobené člověkem přibližně zdvojnásobila. Studie World Weather Attribution varuje, že s dalším oteplováním způsobeným fosilními palivy budou povodně ničivější, a také upozorňuje na to, že řešení budou stále dražší. Evropská unie přislíbila na odstraňování následků povodní způsobených tlakovou níží Boris 10 miliard eur.

Analýza zjistila, že čtyřdenní srážky způsobené tlakovou níží Boris byly nejsilnější, jaké kdy byly ve střední Evropě zaznamenány. Změna klimatu způsobila, že se pravděpodobnost silných čtyřdenních lijáků zvýšila nejméně dvakrát a srážky pak byly nejméně o sedm procent silnější. Podobné bouře přinesou v budoucnosti nejméně o pět procent více srážek a budou se vyskytovat o padesát procent častěji než nyní, pokud oteplení dosáhne dvou stupňů Celsia, tvrdí výzkum. Překročení této hranice se přitom očekává v roce 2050.

Ekonomické dopady na lesy

Nová studie publikovaná v časopise Nature Climate Change ukazuje, že změna klimatu má na evropské lesy nejen ekologické, ale i výrazné ekonomické dopady. Extrémní přírodní jevy, jako jsou požáry, bouře a škůdci, zvyšují finanční tlak na lesnický sektor a způsobují kolísání příjmů z dřeva. Evropské lesy čelí rostoucím tlakům způsobeným požáry, bouřemi a kůrovci, které kromě ekologických škod přinášejí i významné ekonomické ztráty. Lesní škody pravidelně dosahují hodnot v řádu milionů eur.

Vědci Rupert Seidl, Thomas Knoke a Johannes Mohr spočítali, jak by změna klimatu mohla ovlivnit ekonomickou hodnotu evropských lesů. Ve své studii zkoumali očekávané klimatické scénáře ke konci století. Výsledky ukazují, že globální oteplování přinese různorodé, někdy i protichůdné efekty. Při oteplení o 4,8 °C by náklady spojené s přírodními disturbancemi mohly do konce století vzrůst až na 247 mld. eur, oproti přibližně 115 mld. Regionální rozdíly jsou zřejmé: ve střední Evropě, včetně Německa, Rakouska a Česka, klesá hodnota lesů i při mírném oteplení o 2,6 °C.

Historie klimatu a budoucí predikce

Vědci už desítky let zkoumají historii klimatických podmínek na naší planetě, ale jejich pohled se většinou zaměřuje pouze na posledních několik milionů let. Nová studie provedená vědci z University of Arizona a Smithsonianova institutu přináší detailní pohled na vývoj teploty na Zemi za posledních 485 milionů let. Díky pokročilým klimatickým modelům a fosilním důkazům se podařilo vytvořit dosud nejkomplexnější obraz vývoje teplot na naší planetě od doby, kdy se zde objevily první složitější formy života. Výsledky této studie jsou důležité nejen pro pochopení minulosti Země, ale i pro predikce budoucího vývoje klimatu.

Klíčovým objevem této studie je skutečnost, že se globální teploty na Zemi v průběhu posledních 485 milionů let pohybovaly v rozmezí od 11 do 36 °C. To znamená, že naše planeta zažila mnohem širší teplotní rozsah, než se dříve předpokládalo.

Nejnovější výzkum odhalil, že během dlouhých období bez ledovců, známých jako skleníkové klima, byla Země podstatně teplejší než dnes. Tato období byla charakterizována vysokými koncentracemi CO2 a teploty se blížily k horní hranici 36 °C. Na druhé straně během ledových období, kdy na planetě dominovaly rozsáhlé ledovce, byly teploty podstatně nižší a blížily se k 11 °C. Historická data ukazují, že s rostoucími koncentracemi tohoto skleníkového plynu v atmosféře vždy došlo k výraznému oteplení. Naopak s poklesem množství oxidu uhličitého přicházela období ochlazení. To potvrzuje roli CO2 jako hlavního činitele, který řídí klimatické změny na Zemi. Stávající rychlý růst emisí CO2 může proto vést k oteplování, které bude rychlejší než kdykoli, co Země zažila v uplynulých stovkách milionů let.

Studie také ukazuje, že planeta během své historie strávila více času v teplejších obdobích než v chladných. Skleníkové klima dominovalo více než 41 % času, zatímco chladnější pouze asi 31 %. To naznačuje, že Země má přirozenou tendenci se ohřívat, když nejsou přítomny ledové pokrývky. Tento fakt může být důležitý pro naše současné klima, protože odráží, jak rychle se Země může vrátit k teplejším podmínkám.

Zajímavým fenoménem, který výzkum zdůrazňuje, je tzv. polární amplifikace. To znamená, že změny v teplotě jsou nejvýraznější v polárních oblastech, kde mohou teplotní výkyvy dosáhnout až 50 °C. V teplejších obdobích byly rozdíly mezi póly a rovníkem menší, zatímco během chladných period byly tyto rozdíly extrémní.

Klimatická citlivost a rychlost oteplování

Klimatická citlivost, tedy úroveň, jak moc se teplota změní při zdvojnásobení koncentrace CO2, byla v této studii stanovena na zhruba 8 °C. To je významně vyšší hodnota než dřívější odhady, které uváděly rozmezí 2 až 5 °C. Vyšší klimatická citlivost znamená, že současné emise oxidu uhličitého mohou vést k ještě závažnějším a rychlejším změnám klimatu, než se očekávalo.

Ačkoli Země už v minulosti zažila extrémně vysoké teploty, aktuální situace je jiná. Rychlost, jakou dnes dochází k oteplování, je mnohem vyšší než kdykoli dříve. Zásadním rozdílem proti minulosti je rychlost, kterou lidé přidávají CO2 do atmosféry. Přírodní procesy, jako sopečné erupce, měly pochopitelně v minulosti velký vliv na oteplování, ale nikdy ne v tak krátkém časovém období, jaké nyní způsobují antropogenní emise.

Studie varuje, že takto rychlé změny klimatu mohou mít devastující dopady na ekosystémy a lidskou civilizaci. Zatímco planeta samotná téměř jistě přežije i extrémní oteplování, lidstvo se bude muset vypořádat s následky, jako jsou stoupající hladiny oceánů, ztráta biodiverzity a další extrémní klimatické jevy - například sucha a povodně.

Adaptační strategie a projekt PERUN

V souvislosti s klimatickou změnou se nejvíc diskutují takzvaná mitigační opatření, tedy ta, která mají nárůst teploty a nevratné změny na planetě zastavit či aspoň oddálit. Vedle toho ale všechny klimatické dohody a politiky počítají i s kroky, které mají společnosti a ekonomice pomoct se na nové podmínky adaptovat. Adaptační strategii má i Česká republika.

Český adaptační plán počítá celkem s pěti hlavními projevy klimatické změny na našem území. Jsou jimi teplejší zimy, eroze půdy, vlny sucha, extrémní teploty a extrémní srážky a povodně. Sucho a povodně se vzájemně nevylučují, naopak - dlouhé vlny sucha vedou ke ztrátě schopnosti půdy naráz vsáknout velké množství vláhy, což v případě přívalových dešťů riziko povodní zvyšuje a navíc zhoršuje právě erozi půdy.

Projekt PERUN je zaměřen na výzkum klimatických extrémů, sucha a důsledků jeho prohlubování v České republice. Garantem projektu je Ministerstvo životního prostředí a kromě ČHMÚ jsou řešiteli projektu Česká geologická služba, Matematicko-fyzikální fakulta a Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Ústav fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i., Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i. a PROGEO, s. r. o.

Cílem projektu je vytvoření výzkumného centra, které se bude dlouhodobě věnovat výzkumu v oblasti změny klimatu. Jde o analýzu probíhající a predikci budoucí změny, včetně identifikace rizik pro životní prostředí a pro společnost. Výstupem budou nejaktuálnější podklady nutné pro přípravu a aktualizaci strategických dokumentů a pro rozhodovací procesy nejen v oblasti adaptací na změnu klimatu, ale i pro hodnocení mitigačních opatření v procesu jejich přípravy i realizace.

Co můžeme dělat?

Nevyhnutelný dopad klimatických změn je realitou, se kterou se musíme vyrovnat. Každý z nás má sílu ovlivnit tuto situaci - včetně domácností v České republice. Při cestě ke změnám hrají rozhodnou a důležitou roli samotné domácnosti. Úspora energie, snížení produkce odpadu a jeho třídění či redukce spotřeby vody jsou nejen dosažitelné, ale také pro domácnosti velmi výhodné.

Obnovitelnými zdroji jsou například solární panely na vlastním pozemku či na nemovitosti. Pak jsou zde například větrné turbíny. Mnoho vesnic a měst v Německu má své vlastní větrné turbíny. V některých regionech Rakouska se, zejména ve spolkové zemi Burgenland, nacházejí větrné farmy a větrné turbíny na podporu obnovitelné energie. I v České republice jsou vesnice a obce, které mají své vlastní větrné turbíny. V okolí Chvaletic v Pardubickém kraji se nachází větrný park s několika větrnými turbínami.

Lze recyklovat odpad, kompostovat. Prostě minimalizovat množství potraviny, které musíte vyhodit. Nebo místo toho, abyste staré nebo poškozené věci vyhodili, zkuste je opravit nebo jim najděte nové využití. Investujte do úsporných spotřebičů a osvětlení, izolujte svůj dům nebo byt a vypínejte spotřebiče, když nejsou využívány.

Je fajn si uvědomit, že mnoho lidí a domácností již aktivně přispívá ke zlepšení klimatu právě těmito malými, ale významnými kroky. Každá domácnost má možnost přispět k řešení klimatické krize.

tags: #klimatické #změny #dopady #realita

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace ve Francii
• Zateplení budov a emise
• Přehled obnovitelných zdrojů
• Drátěné sklo a recyklace v ČR
• Propojení Přírody a Mobilu ve Výtvarné Výchově