Klimatická politika EU dnes určuje hlavní rámec pro opatření, jež rozhodnou o budoucnosti evropského a českého průmyslu. Jako zástupci českého průmyslu vnímáme, že téma klimatické změny a boje proti ní se stalo politickým, společenským a mediálním fenoménem. Protože se jako jeho zástupci podílíme na emisích skleníkových plynů a sami vnímáme důsledky a nebezpečí klimatické změny, chceme redukovat naší uhlíkovou stopu a nadále zodpovědně přistupovat k ochraně životního prostředí.
Moravskoslezský kraj k této problematice přistupuje konstruktivně. V Moravskoslezském kraji nepřehlížíme dopady, které v posledních letech způsobuje změna klimatu. Má řadu negativních důsledků, kromě zvyšování teploty nás trápí extrémní výkyvy počasí, hrozí sucha nebo třeba eroze půdy, klimatická změna může ohrozit rozmanitost ekosystémů. Pro obce i soukromé subjekty jsme zpracovali krajskou Adaptační strategii na dopady změny klimatu, spustili jsme desetiletý projekt LIFE COALA, který má zvýšit klimatickou odolnost našeho kraje.
Adaptovat naše města, obce, naši přírodu a krajinu na klimatickou změnu je naprosto klíčové. Proto je naším společným cílem připravit naši zemi pro budoucí generace. Na ministerstvu aktivně a dlouhodobě podporujeme opatření, která v tom pomáhají - ať už jde o konkrétní realizace třeba na zadržování vody v krajině, navrácení meandrů v řekách nebo změny legislativy - třeba aktuálně se snažíme prosadit ústavní ochranu vody nebo zajistit větší ochranu stromořadím a usnadnit výstavbu stromů či remízků na zemědělské půdě.
Četnější výskyt klimatických extrémů. Znamená to i střídání několika velmi suchých a poté několika srážkově vydatných let. Zvyšuje se riziko přívalových povodní.
Portál MiSe Klima se věnuje také vzdělávání, jedna z kapitol je určena hlavně pro koordinátory enviromentální výchovy. Je zde prostor pro databázi výukových materiálů a prezentací. Jsem přesvědčený, že nám nový portál napomůže zvýšit povědomí o reálných možnostech, jak lokálně zmírňovat dopady změny klimatu. Na jeho obsahu budeme nadále pracovat. I na základě podnětů, které dostaneme od jeho uživatelů, jej budeme doplňovat či rozšiřovat.
Čtěte také: Klimatické podmínky
Vloni v létě opět padaly teplotní rekordy, letošní únor byl teplejší než většina březnů za posledních šedesát let, zaznamenáváme nárůst lesních požárů a dalších extrémních projevů počasí. Každý to vnímáme na vlastní kůži.
EU dnes vypouští 9 % celosvětových emisí skleníkových plynů (podíl ČR na celkových emisích EU jsou asi 3 %), přičemž tento podíl se bude dále snižovat. Pokud tedy ostatní významní emitenti včetně USA, Číny či Indie nepřijmou podobně dalekosáhlá opatření jako EU, nebude dosaženo cílů Pařížské dohody. Hlavním zdrojem emisí je spalování fosilních paliv (cca 54 % emisí, bez dopravy), které se díky přijatým evropským opatřením dlouhodobě snižuje.
Ke snižování koncentrace uhlíku v atmosféře přispívá celá řada nástrojů a opatření odvislých od cílů EU, včetně těch pro zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, energetických úspor či cirkulární ekonomiky. Obecným cílem EU je dosáhnout do roku 2030 snížení emisí skleníkových plynů o 40 % a do roku 2050 o 80-90 % oproti jejich objemu v roce 1990. Zejména díky intenzívní transformaci průmyslu, ke které v naší zemi docházelo od 90. let minulého století, nebude pro ČR problém splnit cíl do roku 2030 (již k roku 2017 snížila emise o 35 %). Do roku 2050 však ČR cílí na 80 % snížení, a to za pomoci naplňování velmi ambiciózních scénářů.
V listopadu 2018 zveřejnila Evropská komise návrh strategického plánu k dosažení uhlíkové neutrality EU do roku 2050 (Čistá planeta pro všechny, dále jen CPA). Komise deklarovala, že nejde o nastavení dalšího nového cíle, ale pouze o identifikaci cest vedoucích k uhlíkové neutralitě EU do třiceti let. Záměrem Komise je maximalizovat příspěvek EU v rámci celosvětového snahy omezit růst globální teploty na 1,5 °C v souladu s Pařížskou dohodou. Vzhledem ke kladným ohlasům ze strany většiny velkých členských států, neziskového sektoru i médií se dá předpokládat, že se cíle CPA nakonec stanou přímo závaznými, a že budoucí evropské nástroje a opatření jim tedy budou přizpůsobovány, aniž by přitom byl brán dostatečně v potaz celkový světový přínos, ekonomičnost a technologická dostupnost.
Vítáme, že ČR zaujímá k nové strategii 2050 opatrný postoj a chce se i nadále soustředit na vlastní snahy o plnění národních cílů (tj. včetně volby národního energetického mixu). Vzhledem k současným, již tak ambiciózním cílům EU (a ČR) budeme vnímat snahu o klimatickou neutralitu EU jako smysluplnou až ve chvíli, když si ostatní velcí emitenti skleníkových plynů za hranicemi Evropy stanoví podobně závazné cíle a přijmou taková opatření k jejich plnění, která lze monitorovat a vymáhat.
Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu
Dosažení neutrality v roce 2050 předpokládá neuvěřitelně rychlou aplikaci mnohdy neprověřených postupů a technologií, jež musí být vyzkoušeny a plošně nasazovány nejpozději kolem roku 2030, ne-li dříve. Dosavadní programy EU na podporu zavádění nízkouhlíkových inovací bohužel často nebyly úspěšné (viz např. NER300). V řadě odvětví navíc bezuhlíkové technologie doposud neexistují.
Investiční a provozní náklady spojené s transformací průmyslu budou tak enormní, že je průmysl nedokáže ani s různými typy subvencí unést a zároveň si zachovat globální konkurenceschopnost. Pokud se náklady spojené s dekarbonizací průmyslu přičtou k dalším nákladům, jež musí evropský a český průmysl na rozdíl od konkurence ze třetích zemí již dnes nést, znamená to vážné ohrožení konkurenceschopnosti velké části českého průmyslu.
Poptávka po produktech českých a evropských firem v Evropě a ve světě přitom nezanikne - výroba se jen přesune jinam (společně s kvalitními pracovními místy, daňovými výnosy, VaV atd.) a bude energeticky náročnější a environmentálně mnohdy škodlivější. Poptávka a nákup produktů vyrobených mimo Evropu evropskými spotřebiteli a firmami pak paradoxně způsobí nárůst globálních emisí, nikoliv jejich pokles.
Dekarbonizace evropského průmyslu ve smyslu implementace inovačních technologií bude znamenat zvýšení výrobních nákladů evropských firem o 35-100 % u oceli, 20-45 % u plastů a 70-115 % u cementu. Evropská komise v rámci CPA vkládá velké naděje do elektrifikace průmyslu. To předpokládá dostupnost dostatečného (a stabilního) objemu elektrické energie (ale i jiných druhů energií) za konkurenceschopnou cenu.
Cíl uhlíkové neutrality do roku 2050 bude mít velký dopad na zaměstnanost a prosperitu průmyslových regionů. Bezuhlíková transformace průmyslu s sebou mimo jiné přináší potřebu vyšší kvalifikovanosti a někdy i kompletní rekvalifikace zaměstnanců.
Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně
tags: #klimatické #změny #v #Třinci #dopady #a