Klimatický slib firem: Příklady a strategie

Klimatická změna je jedním z nejpalčivějších problémů současnosti. Změny už se dějí, stále zrychlují a i při zastavení produkce dalších skleníkových plynů bude zhoršování ještě nějakou dobu pokračovat (systém má velkou setrvačnost). Hraje se o to, jak moc ta změna bude velká.

Klimatická změna nemusí nutně znamenat, že se všude oteplí a bude sucho. Růst průměrné teploty způsobí více energie v atmosféře, a to povede k většímu výskytu extrémních jevů - silných bouří, hurikánů či bleskových záplav.

Dopady klimatické změny

Česko na tom z hlediska přímých dopadů není v kontextu světa zas až tak špatně - bude u nás tepleji (v některých místech podobně současnému středomořskému klimatu), bude více sucho, budou častěji záplavy. Česko je navíc bohatá země, která si umí po nějakou dobu poradit se zdražením potravin (koupíme si je) i oteplením (pořídíme si klimatizace).

Příměji a více pocítíme druhotné dopady - až se dají do pohybu desítky až stovky milionů lidí z klimaticky více postižených regionů, nepochybně to povede k ještě většímu nárůstu populistických tendencí, než jsme mohli vidět před pár lety při „migrační krizi“.

Globální emise a závazky

O lidsky způsobené klimatické změně se už ví desítky let. Mezinárodní panel pro změny klimatu OSN (IPCC) byl založen v roce 1988, před více jak třiceti lety.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

A rostou nejen v součtu, kumulativně, ale rostou dokonce i každoroční emise. A to přes všechny historické závazky a klimatické summity.

Existuje několik velmi pochopitelných důvodů, proč zatím nebyl téměř žádný pokrok ve snižování emisí. Opravdová změna bude velmi bolet - a to ji dělá politicky neprůchozí.

Informace, která mi „vystřelila mozek z hlavy“ - z jednoho barelu ropy (asi 159 litrů) získáme stejné množství energie, jako z 25 tisíc hodin manuální lidské práce. Tedy ekvivalent více než deseti let lidské práce (při osmi hodinách na den) na jeden barel. Průměrný Američan spotřebuje 25 barelů ropy ročně, tedy je to stejné jako kdybychom každý „našli“ 250 let lidské práce každý rok. A to je jen ropa, uhlí a plyn přidají další desítky až stovky let „práce zdarma“.

Fosilní paliva a možnost jejich efektivního spalování od vynálezu parního stroje jsou „motor“, na kterém stojí raketový růst posledních dvou století.

Vzdát se jich nebude snadné. Nebavíme se o „musíme trochu víc třídit odpad a vysadit pár stromů“. Bavíme se o zásadní změně fungování společnosti, která doteď frčela na levné energii z fosilních paliv a bude se muset obejít bez ní. Je to jako vysadit drogu. A nemáme zatím ani dobré náhrady, kterými bychom energii v dostatečné míře nahradili - tedy bude následovat velmi silný absťák.

Čtěte také: Klíč k udržitelné budoucnosti

A to vše ve světě, který je zvyklý na neustálý, již několik století trvající růst. Která politická strana si může dovolit mít takovýto program? Žádná. Koukněte do libovolné diskuze o klimatické změně.

Role firem a průmyslu

S výjimkou Walmartu jsou všechny další firmy z ropného a plynárenského průmyslu v kombinaci s Čínskou energetikou, následované dvěma automobilkami. Tedy všechno firmy, které jsou závislé na spalování fosilních paliv.

A firmy se přirozeně snaží zachovat si zdroj svých příjmů. Podobně jako u debaty o škodlivosti tabáku v druhé polovině minulého století, se fosilní firmy snaží vytvořit dojem, že „klimatická změna se neděje“, či „debata o klimatické změně ještě probíhá“, nebo „klimatická změna sice probíhá, ale člověk na ni nemá vliv, děje se to samo.“ Organizují rádoby vědecké konference, kde shodou okolností mluví jen samí klima-skeptici - třeba skrze The Heartland Institute (shodou okolností bojoval proti škodlivosti tabáku v devadesátých letech ve spolupráci s Philip Morris). Zakládají také alternativy k oficiálním institucím, třeba Nongovernmental International Panel on Climate Change.

A co je horší, tak často je fosilní průmysl úzce propojený na vlády jednotlivých zemí, což velmi komplikuje zpřísňování regulací či zvyšování zdanění.

A další věc ze série „vystřelilo mi mozek z hlavy“ - těžařské firmy publikují souhrn svých rezerv, tedy již zmapovaných a nalezených, ale zatím nevytěžených zdrojů, které firmy počítají, že v budoucnosti vytěží. Odvíjí se od toho i nacenění firem na akciovém trhu.

Čtěte také: Soukromá letadla: ekologická zátěž

Londýnský think tank Carbon Tracker Initiative sečetl všechny tyto rezervy v roce 2011. Kdyby se všechny nyní známé rezervy vytěžily a spálily, uvolní se 2 795 gigatun uhlíku. Zároveň podle vědeckých modelů množství uhlíku, které můžeme jako lidstvo spálit od roku 2011 do roku 2050 a stále mít 80% šanci, že oteplení nebude větší než o dva stupně Celsia, je 565 gigatun.

Fosilní firmy tedy plánují vytěžit pětkrát více zdrojů, než si můžeme dovolit, abychom planetu přehřáli jen na středně propečeno. Pětkrát. A to ještě samozřejmě je možné, že se objeví nové, zatím neobjevená a neprozkoumaná naleziště.

V roce 2014 se akcionáři ptali firmy Exxon Mobile, jestli většina z firmou uváděných rezerv nezůstane nevytěžená, pokud vlády dodrží svůj slib na udržení oteplení pod dva stupně - a zavedou agresivní zákony a regulace. Firma odpověděla, že považuje „omezující klimatickou legislativu za velmi nepravděpodobnou a že jsou si velmi jistí, že žádná z jejich rezerv nezůstane nevytěžená.“

Nerovnoměrné dopady

Dopady klimatické změny nejsou rovnoměrné - a více zatím dopadají na země, které ji samy nevytvářejí. Většinu dopadů globálního oteplování ponesou země v Africe, Jižní Asii či Jižní Americe, které k jeho vzniku přispěly jen minimálně. A docela rozumím jejich neochotě si nyní omezit cestu k vlastnímu rozvoji tím, že omezí používání fosilních paliv, když bohaté země jsou bohaté i proto, že již v historii spálily velké množství fosilních paliv.

Aby byl celosvětový systém kontroly emisí funkční, musel by toto nějakým způsobem kompenzovat chudším zemím. Což opět mnoho popularity ve veřejnosti bohatých zemí nezíská.

A další nepříjemný efekt - země, které by s emisemi mohly nyní něco dělat (protože jich vypouští velké množství), jsou často zároveň země, na které dopadají již probíhající klimatické změny zatím jen velmi málo. A že momentálně neteče voda v Zimbabwe nás trápí mnohem méně, než kdyby přestala téct v Česku.

Cesty ke snížení závislosti na fosilních palivech

Téměř všechny knížky zkusily v závěru nastínit, jak by mohl vypadat svět méně závislý na fosilních palivech.

• Decentralizované a komunitní: Nemít jednu velkou „státní sluneční elektrárnu“ či stavět obrovské vodní elektrárny, ale umožnit skrze státní podporu vznik malých lokálních (komunitních) elektráren. Něco podobného se daří například v Německu, kde vzniká hodně nových elektráren z obnovitelných zdrojů na komunitní úrovni.
• Spravedlivé: Jak ukázaly například protesty tzv. „Žlutých vest“ ve Francii po zavedení mírného zvýšení daně na benzín, společnost změny odmítne, pokud negativní dopady ponese převážně chudší část společnosti. Aby měly reformy nějakou šanci na úspěch, musí být vnímány jako spravedlivé (což je extrémně relativní pojem) - to mimo jiné znamená, že musí více dopadat na bohaté. A to nejen v optice jedné každé země, ale globálně.

A pak typicky knížky ukazují nějaké pozitivní příklady, jak to někde už docela dobře funguje. A celá změna se musí stát během dalších několika let, maximálně desítek let.

Probíhající protesty po celé Zemi (Fridays for future, Extinction rebellion, …) jsou silnější než kdy dříve a je to určitě potřebný a užitečný první krok, jak vytvořit tlak na systémovou změnu, ale je to ještě daleko od realizace skutečné změny. A myslím, že i mnoho protestujících nelibě ponese, až si uvědomí skutečný rozsah změn, které jsou třeba. Že to nevyřeší lepší třídění odpadu a pár vysazených stromů, jakkoliv to jsou určitě věci, které má cenu i nadále dělat.

Současný stav v ČR

Česká Republika dodržela k roku 2020 národní závazky ke snížení emisí u všech stanovených znečišťujících látek. Významně klesly emisní hodnoty NOx a SO2, a to mezi lety 2005-2020. Oproti tomu emise NH3 a PM2,5 v posledních dvou letech stagnují a hodnoty NOx se v roce 2021 oproti roku 2020 zvýšily.

Vláda v minulém týdnu schválila finální verzi aktualizovaného Národního plánu obnovy. Oproti té původní doznala zásadních změn. Česko si od Evropské unie bude půjčovat méně, než bylo původně v plánu. Půjčku si nakonec nevezme ani na projekty ropovodu TAL + a plynovodu Stork 2.

Aktualizace Národního plánu obnovy, kterou česká vláda a ministerstva intenzivně připravují poslední půlrok, míří na na jednání vlády ve středu 7. 6. Jedná se o robustní balík opatření a investic v objemu přibližně shodném s prvním schváleným NPO, tedy kolem 208 miliard Kč. Záměrem vlády je pro 33,4 mld. Kč využít evropské granty zejména v kapitole RePowerEU směřující k řešení energetické krize spojené s válkou na Ukrajině. Nově ale bude Česko také čerpat 174 mld. Kč z půjčky poskytované Evropskou unií.

Česko připravuje zásadní strategické dokumenty, které mají popsat cíle a postup v oblasti ochrany klimatu a transformace energetiky. Veřejná konzultace přípravy prvního z nich, nového Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu (NECP) ale vázne. Ministerstvo průmyslu a obchodu ji spustilo teprve minulý týden. Připravený návrh strategie má přitom Česká republika odeslat Evropské komisi do konce letošního června.

Průzkum veřejného mínění provedený společností OMG v březnu 2023 ukázal, že největší část lidí (58,4 %) by volila pro energetickou strategii ČR jako priority rozvoj OZE a na druhém místě (47,8 %) úspory energie. Na třetím až pátém místě (mezi 33 a 35 % respondentů) jsou požadavky jako posílení elektrického vedení, aby mohly být bez problémů připojovány střešní fotovoltaiky, rozšiřování komunitní energetiky a výstavba nových jaderných reaktorů.

Evropská unie a klimatické cíle

Evropská komise dnes po dlouhém odkládání zveřejnila kompromisní návrh nových klimatických cílů do roku 2040. Unie by podle předloženého legislativního návrhu měla směřovat ke snížení emisí skleníkových plynů o 90 % oproti roku 1990.

Evropská komise by měla v nejbližších dnech zveřejnit návrh klimatických cílů do roku 2040. Nová pravidla mají umožnit, aby se do unijního snižování emisí v dalších letech započítávaly i projekty mimo evropské území. Před tím ale varují experti*ky i představitelé*ky byznysu či občanského sektoru. Takzvané mezinárodní kredity by zbytečně zpomalily dekarbonizaci v EU a navíc by vedly k přesměrování investic mimo evropskou ekonomiku.

Jedním z bodů dnešního zasedání Rady EU v Lucemburku je zvažované zmírnění nařízení o kontrolách emisí metanu v energetice, aby bylo možné usnadnit dovoz zkapalněného zemního plynu z USA. Takový krok by vedl k prodloužení závislosti na fosilních palivech na úkor investic do obnovitelných zdrojů, jejichž rozvoj je klíčový pro evropskou energetickou soběstačnost.

Evropská komise dnes představila návrh strategie Clean Industrial Deal (CID), tedy Dohody o čistém průmyslu. Cílem dohody je vytvořit podmínky pro dekarbonizaci evropského průmyslu, posílení jeho konkurenceschopnosti a posílení evropské strategické autonomie v klíčových sektorech budoucnosti.

tags: #klimaticky #slib #firma #priklady

Oblíbené příspěvky:

• Vše o kompostování
• Divoká prasata v přírodě
• Údržba odpadu pračky: prevence problémů
• Aktuální pracovní nabídky v ochraně přírody
• Vliv invazních druhů