Klimatický vliv Novomlýnských nádrží a lužní les

Lidé děsící se obrovského odparu z Novomlýnských nádrží nevědí, že někdejší lužní les odpařil té vody mnohem více než odpařuje vodní hladina. Takže tehdy fundoval i malý vodní oběh.

Co se v nivě Dyje či Moravy odpařilo, o pár km dál zase spadlo. Tehdy byl u Kobylí veliký rybník a vysoko na Palavě vydatné studánky. Teď je jižní Morava vyschlá, je závislá na velkém vodním oběhu - dálkovém přenosu vlhkosti až od moře. Rybník u Kobylí je jen maličko naznačen zbytkem hráze, no a na Palavě studánky dávno vyschly.

Ale že odlesněná krajina, zástavba, les musí mít vliv na klima, to by měl vědět každý! Viz nový článek p.

Lužní les v okolí jihomoravské Břeclavi leží v rovinaté nivě a živí jej zejména jarní záplavy. Najdete v něm velké množství nejrůznějších menších vodních biotopů: jezírek, tůní, rybníčků a mrtvých ramen řek.

Někdejší meandrující koryta řek nám zanechala četné zaškrcené meandry, dnes malá jezera, nezřídka napojená na soustavu lužních, periodicky protékaných kanálů. Až přibližně do konce prvního tisíciletí zdejší nivy záplavy nepostihovaly, první povodně vznikaly až v důsledku odlesňování území Českomoravské vrchoviny a Jeseníků od 9. století.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

Na důležitost lesa u pramenišť jakožto vodní jímky upozornil už ve 40. letech minulého století přírodovědec a ekolog Vladimír Úlehla: „To je dokonalá vodní přehrada. Čím delší je pouť vodní kapky, tím lépe. Tím pravidelnější je vodní tok v potocích a řekách, tím více se tlumí kolísání jarních vod a letních přívalů, tím jednotněji proudí voda průplavem či splavněnou řekou.“

Na horských hřebenech, pod nimiž se potoky a řeky rodí, však byly lesy z valné části vymýceny a zůstaly jen prořídlé zbytky. Obnažená půda vodu nezadrží a ta potom teče z hor mnohem rychleji než dříve.

Od 13. století tak výrazně poklesla retenční schopnost povodí a následně započaly opakované velké povodně, do té doby vzácnější. Samotnou krajinu u soutoku Moravy a Dyje naši předkové ovlivňovali už od 11. století. Stavby hradišť později doplňovali i nejrůznějšími stavbami protipovodňovými - vznikaly tak četné hráze i valy.

Se sílícím narušováním rovnováhy vodního režimu sloužily meliorace kromě odvádění přebytečné vody zejména v období záplav i k zavlažování pozemků v suchých obdobích. Za většinou těchto projektů budovaných během 19. století stojí Lichtenštejnové.

Velký krajinný zásah znamenaly ve 2. polovině 20. století také regulace obou řek, při nichž bylo zcela zlikvidováno více než tisíc hektarů lužního lesa a řeka Morava zůstala v dotčeném území o 40 % kratší. Unifikací koryt došlo i k zániku mnoha ekologických nik, vázaných na rozmanité tvary říčního koryta a společenstva břehových porostů.

Čtěte také: Klíč k udržitelné budoucnosti

Kompletní vodohospodářské úpravy si kladly za cíl ochranu pozemků o rozloze 25 tisíc hektarů, ochranu obcí a významných objektů před záplavami a zlepšení podmínek pro zemědělství. Naneštěstí záplavy v roce 1997 ukázaly, že protipovodňová funkce Novomlýnské přehrady nedostačuje.

Na počátku 90. let odstartovaly první projekty na revitalizaci lužních lesů. Řešily přivedení vody pomocí kanálů, s možností umělého povodňování a zvodnění horních půdních horizontů. Po celá devadesátá léta pak vznikala soustava kanálů, stavidel, stavítek, propustů a hradítek s možností ovlivňovat hladinu vody v periodických i trvalých tůních a hladinu podzemní vody v lesních porostech.

Pro vitalitu lužního lesa je klíčovým faktorem výška hladiny spodní vody. Pokles hladiny spodní vody a regulace toků bohužel trápí i jiné lužní lesy na území České republiky - ač některé z nich stojí v režimu chráněných oblastí nebezpečí lidských zásahů do krajiny se jim nevyhýbá.

Kupříkladu část území CHKO Litovelské Pomoraví je ohroženo jímáním spodní vody a regulací menších přítoků. A otázka bezzásahovosti v území obhospodařovaném lesníky je zde také předmětem diskuzí. Navíc se tamních lesů negativně dotkla výstavba dálnice v 70. Dálnice a rychlostní silnice a obecně představují jedno z hlavních nebezpečí pro přírodu ve velkoplošných chráněných územích.

Nezvratné změny by přineslo vybudování nové dopravní cesty i v dalším komplexu lužních lesů, v CHKO Poodří. Ohrožení rozšířením dálniční sítě se nevyhýbá ani soutoku Moravy a Dyje.

Čtěte také: Soukromá letadla: ekologická zátěž

Kombinace dostatku vody, dostatku živin a teplého klimatu jižní Moravy dělá ze soutoku Moravy a Dyje území s obrovským přírůstkem biomasy a velkou druhovou rozmanitostí, včetně řady endemických (pouze zde se vyskytujících) druhů.

V měkkém luhu dominují vrby, topoly a olše, kterým dlouhodobé záplavy nevadí. Topol černý dokáže růst až 50 dní v roce na místech, kde stojí hladina vody nad půdním povrchem, vrba bílá v těchto podmínkách vytváří adventivní (náhradní) kořeny a je schopna přežít dokonce více než rok.

V jejich stínu rostou vlhkomilné rostliny - žabník jitrocelový, kopřiva dvoudomá, ostružník ježiník, kosatec žlutý, vzácná bledule letní nebo ladoňka vídeňská, a také nejrůznější traviny.

Tvrdý luh dyjsko-moravské nivy zdobí mohutný dub letní, jasan úzkolistý, stále také jilm vaz a jilm habrolistý; vzácně se tu vyskytuje i vinná réva lesní. Na jaře zde rozkvétají dymnivky duté, sněženka jarní, sasanky či orsej jarní, později i dva zástupci orchidejí - kruštík polabský a Nordeniův. Nechybí ani nepůvodní druhy dřevin - do alejí byl hojně vysazován například ořešák černý.

Zdejší lesy jsou bohaté také na nejrůznější houby, zejména dřevožijné (lignikolní). Významné jsou také luční ekosystémy, které v minulosti sloužily k produkci sena. Roky vysokých výnosů byly střídány lety, kdy nebylo možné sklidit nic. Řada lučních společenstev sice vymizela, luční ekosystémy ale vykázaly obdivuhodnou schopnost regenerace.

Pro louky u zámečku Pohansko jsou zase typické mohutné solitérní stromy. Dožívá na nich generace monumentálních dubů letních, některé dosahují až dvou metrů v průměru a výšky kolem třiceti metrů, s odhadovaným věkem až pěti set let. Staleté duby nadto hostí mnoho druhů organismů, včetně více než padesáti druhů krasců.

Už od 19. století je tato oblast velmi významným ornitologickým pracovištěm, jelikož slouží jako hnízdiště, zastávka a zimoviště více než 260 druhů ptáků. Jedině zde u nás můžete vidět orla královského, v počtu asi pěti párů tady hnízdí i vzácný a plachý čáp černý.

Vodohospodáři začali na žádost lesníků zaplavovat lužní les v oboře Soutok u Břeclavi. Voda z Novomlýnských nádrží má nahradit jarní záplavy, doplnit drobné toky, mokřady a tůně a zlepšit v místě podmínky pro rostliny i živočichy.

Lužní les vzhledem ke klimatické změně spotřebuje k přežití více vody, než je roční úhrn srážek na jižní Moravě. Obora Soutok leží v jejím nejjižnějším cípu na hranicích se Slovenskem a Rakouskem.

Podle vodohospodářů je sice obecně řada toků na polovině průměrného stavu průtoků, únorové deště ale zachytily vodní nádrže.

„Vodu z Novomlýnských nádrží teď můžeme využít pro environmentální účely. Znamená to, že zvýšíme odtok z přehrady a prostřednictvím Dyje a soustavy kanálů dostaneme několik set tisíc kubíků vody do lužních lesů v oboře Soutok, která je už několik let po sobě sužována nedostatkem vody,“ vysvětluje generální ředitel Povodí Moravy Václav Gargulák.

Hladina v nádrži se může snížit téměř o půl metru. Odtok z Novomlýnských nádrží vodohospodáři zvýšili na osmdesát až devadesát metrů krychlových za vteřinu, přičemž ještě v pondělí z nádrže odtékalo asi osmnáct metrů krychlových za vteřinu. Na původní hodnotu vrátí odtok ve čtvrtek.

Hladina v nádrži se kvůli tomuto kroku může snížit až o čtyřicet centimetrů. „Opatřením docílíme významného posílení vodního režimu v oblasti a k omezení negativního vlivu sucha,“ říká Gargulák s tím, že obdobnou manipulaci vodohospodáři provedli i loni a v roce 2017. Rok 2018 byl ale podle něj natolik suchý, že ke zvýšení odtoku z nádrží přistoupit nemohli.

„Pro nás je každá trocha vody, která se dostane do lužních lesů, vždycky vítaná. Bohužel teď se deficit prohlubuje. Pokles hladiny spodních vod je znatelný, až dva a půl metru. A má to vliv jak na faunu, tak i na flóru,“ uvedl ředitel Lesního závodu Židlochovice Lesů ČR Miroslav Svoboda.

Soutok je unikátní přírodní lokalita, kde se stýkají Dyje, Morava a Kyjovka. Jsou zde lužní lesy či louky se starými duby. Obora slouží k chovu jelení a dančí zvěře a divokých prasat, její rozloha je přes čtyři tisíce hektarů.

Do budoucna plánují lesníci s Povodím Moravy vybudovat nový objekt na Dyji, který by umožnil v této lokalitě lepší zásobování vodou.

Oblast jihomoravského luhu patří k biologicky nejhodnotnějším zbytkům lužních lesů ve střední Evropě, přesto ji v posledních letech stále výrazněji ohrožuje kritický nedostatek vody z chybějících přirozených závlah. Projevuje se to i na dobře patrných změnách vzhledu vegetace luhu, např. lokální expanzí javoru babyky (Acer campestre) nebo odumíráním starých, většinou solitérních dubů letních (Quercus robur) na nivních loukách.

Bez rychlého zlepšování vodního režimu, hlavně zvyšování hladiny spodní vody, bude všech památných přírodních vzácností nenávratně ubývat v celém luhu.

Vývoj vodního hospodářství a změny přírodního prostředí

Při zamyšlení nad vývojem vodního hospodářství a změnami přírodního prostředí v povodí sledovaných vodních děl je zjevné, že k nejzásadnějším změnám došlo na plochách přímo zatopených přehradní vodou, nicméně vliv vodohospodářských děl je významně rozsáhlejší. Nádrže významně ovlivnily vodní režim celé krajiny, jsou na ně navázaná další vodní díla, jako jsou soustavné regulace toku, nebo rozsáhlé závlahové soustavy.

Pokud se jedná o tři nádrže, na které jsme se soustředili, zřejmě jsme si nemohli vybrat lépe.

• Vranovská přehrada byla postavená na řece Dyji v roce 1934 a jedná se o 46. vodní nádrž postavenou v České republice.
• Brněnská přehrada byla pod dívčím jménem Kníničská přehrada postavena v roce 1940 a jednalo se už o 54. nádrž na našem území.
• Poslední dolní nádrž Nové Mlýny byla naopak dokončena až v roce 1988 jako 142. v pořadí.

Po ní už bylo v české republice dokončeno jen devět nádrží. Stojí tedy na samém konci rozmachu budování přehrad a můžeme ji řadit mezi jednu z nejmladších.

Jako zajímavost můžeme ještě uvést, že blízko nad Novomlýnskými nádržemi se do Dyje vlévá řeka Jevišovka, na které leží nádrž Jevišovice postavená již v roce 1897 jako 21. v pořadí. Před ní byly stavěny pouze rybníky, jedná se sice o tak monumentální stavby jako např. rybník Svět nebo Rožmberk, ale za první skutečnou údolní nádrž jsou považovány právě Jevišovice.

Důvodem k výstavbě Vranovské přehrady byla zejména častá záplavová aktivita řeky Dyje a také využití toku k výrobě elektrické energie. První myšlenka na postavení Vranovské přehrady se zrodila již před první světovou válkou.

Přehrada není jen špičkovým inženýrským stavebním dílem své doby, které slouží svému účelu déle než 80 let. Její stavbou vzniklo velké, či přesněji dlouhé jezero, které se klikatí na délce téměř 30 kilometrů bývalým kaňonem Dyje od Podhradí až k Vranovu.

I když je těleso přehrady zaklesnuto na obou stranách do skalního masivu, nejde o přehradu klenbovou, ale gravitační, která zadržuje vody Dyje vlastní vahou. Materiál na stavbu se dopravoval po úzkokolejné dráze, jejíž stopy lze dodnes vysledovat.

Je zajímavé vědět, že hráz podléhá pohybům v důsledku tlaku vody, ale také vlivem slunečního svitu na vzdušnou část tělesa. Tyto řádově milimetrové odchylky měří tzv. hrázové kyvadlo umístěné uvnitř hráze.

Zaplavením území došlo k zatopení obce Bítov, která byla přestěhována do zcela nově vybudovaného nového Bítova, na kopci poblíž hradu Bítov. Obyvatelům původní obce byly ztráty majetku kompenzovány a nová obec jim nabídla novodobé vymoženosti.

Brněnská přehrada je také nazývaná vodní nádrž (dílo) Brno, dříve též Kníničská přehrada, místní obyvatelé ji však nařeknou jinak než „prygl“, což je slovo brněnského hantecu, který je pro zbytek obyvatel české republiky zcela nesrozumitelný. Myšlenka na stavbu přehrady na Svratce se objevuje od počátku 20. století, ale k její realizaci došlo až v letech 1935 až 1970 v období německé okupace.

Dílo vzniklo na základě projektu skupiny vedené prof. Janem Bažantem, který byl ještě přepracován pracovníky Vysoké školy technické v Brně. Původním účelem díla bylo zajištění dostatku vody pro rozvíjející se město Brno. Stavební práce byly zadány pražské firmě Kapsa a Müler, technologii pro vodní dílo zajišťovaly Strojírny Vítkovice a Blansko, vybavení elektrárny dodala firma F. Křížík.

Přehrada vznikla zatopením území mezi Brnem a Veverskou Bítýškou a zaplavuje území o délce necelých 10 km. Dlouhou dobu si nádrž udržela zejména vodárenský účel a byla zásobárnou pitné vody, v dnešní době je již účel pouze energetický a rekreační.

Při stavbě došlo k zatopení obce Kníničky, které byly přestěhovány a v roce 1957 připojeny k Brnu. Jejím obyvatelům přidělil stát blízké náhradní pozemky ve vzdálenosti do jednoho kilometru od původní obce, kde vznikla nová obec Kníničky.

Obyvatelé vnímali stavbu nádrže a nucené vystěhování bez negativních emocí, ztráty jim byly přiměřeně kompenzovány. Ačkoli, jakmile opadne voda, táhne je to podle slov pamětníka p. J. Již od konce druhé světové války je na přehradě provozována lodní doprava. První dvě plavidla - Morava a Brno - zahájily plavbu v roce 1946. V současnosti provozuje plavbu Dopravní podnik města Brna.

Právě zvýšený zájem o rekreační využití souběžně s obrovským přísunem živin z povodí zapříčinil zhoršení kvality vody v nádrži. Se stoupajícím znečištěním se začal ve vodě intenzivně vyskytovat nežádoucí sinicový vodní květ, který na dlouhou dobu zkomplikoval plnohodnotné rekreační využívání nádrže.

Vodní dílo Nové Mlýny leží na soutoku tří řek. Zatímco Jihlava si soutok se Svratkou ještě uchovala, soutok Svratky s Dyjí zanikl pod hladinou nádrží. Dílo je tvořeno soustavou tří nadrží jdoucích za sebou, ležících na jihu Moravy pod Pavlovskými vrchy. Poměr počtu obyvatel Moravy a velikosti tohoto vodního díla je přibližně stejný jako počet obyvatel Číny a mamutí přehrady Tři soutěsky.

• Horní nádrž je nazývána Mušovská, je rozlohou nejmenší ze tří novomlýnských nádrží a má maximální hloubku 4 m. Na jejím břehu se nachází známá obec Pasohlávky či Brod nad Dyjí.
• Střední nádrž se jmenuje Věstonická, její rozloha je zhruba dvojnásobná než plocha horní, ale je také poměrně mělká, největší hloubka je kolem 5 m. Realizace nádrže si vyžádala vykácení a zatopení velké části lužního lesa a obce Mušov, z níž zůstal pouze ostrov s kostelíkem sv. Linharta.
• Třetí z nádrží nazývaná dolní nebo Novomlýnská je ze všech tří největší a nejhlubší, cca 8 m. Do střední nádrže ústí řeky Jihlava a Svratka.

Po obvodu celého vodního díla byla vybudována také řada bočních hrází pro omezení plochy nádrží. Území za těmito bočními hrázemi je odvodněno příkopy a voda je z nich čerpána zpět do nádrží. Čerpací stanice musí do nádrží přečerpávat také vodu z drobných přítoků, které hrázový systém přerušil. Kapacita čerpadel tak musí odpovídat objemu víceletých povodní.

Zhotovitelem projektu všech nádrží byl Hydroprojekt Brno, dodavatelem stavebních prací byl Ingstav Brno. Nádrže byly postaveny v 70. až 80. letech 20. století. Hlavním oficiálním účelem stavby bylo zamezení každoročním záplavám a zvýšení intenzity zemědělské výroby vybudováním systému zavlažovacích kanálů.

tags: #klimaticky #vliv #novomlynskych #nadrzi #a #luzni

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana Přírody v ČR
• Environmentální Politika EU
• Mrazivá komedie o životě v normalizačním Československu
• Životní prostředí
• Třídění odpadu Loštice