Tipy a triky pro focení přírody: Od kombinézy po stativ

Navážeme na základní tipy pro focení v přírodě, které jsme si představili posledně. Tentokrát se zaměříme na focení za zajímavých atmosférických podmínek. Unikátní krajinářskou fotografii samozřejmě nevytvoříme za přímého slunce uprostřed dne.

Focení při východu a západu slunce

Mnohem zajímavější snímky na nás v přírodě čekají při východu či západu slunce, v noci nebo při nějakých specifických povětrnostních podmínek. Východ i západ slunce vytváří nejkrásnější momenty dne. U mě fotografování východu slunce patří vůbec k tomu nejoblíbenějšímu. Často totiž také bývá bezvětří, a tak bývají příjemné podmínky, i když teploměr ukazuje nízké teploty. Doba okolo východu slunce jako bonus často nabízí tvořící se mlhy v údolích, které dodávají fotkám perfektní atmosféru. Není nad to fotit vycházející slunce nad probouzející se krajinou.

Focení takových zajímavých podmínek není úplně jednoduché. Pro dosažení stabilního snímku je důležité mít s sebou stativ. Slunce je velmi jasné a krajina naopak bývá zejména ve stínech velmi tmavá. Proto je nezbytné použít tzv. "bracketing", což znamená vyfocení různých expozic, které následně spojíte do výsledné fotky díky technice HDR. Spousta moderních foťáků a dokonce i mobilů takto dnes už fotí automaticky, ale já nedám na manuální skládání fotek v postprocesu. K tomu můžete použít klasický Adobe Lightroom.

Experimentování s clonou

Fotíte-li zrcadlovkou, zkuste experimentovat se clonou. Nízké clony zajistí kulatější tvar slunce.

Focení mlh a inverzí

Pro fotografování mlh a inverzí je nejdůležitější vědět, kdy a jak vlastně mlhy vznikají.

Čtěte také: Nejlepší místa pro focení letadel v Praze

• Radiační mlha - vzniká jako důsledek radiačního ochlazování zemského povrchu. Od chladnějšího povrchu se pak ochladí i vzduch v hladinách přímo u země, a pokud jeho teplota klesne na teplotu rosného bodu, vznikne mlha. Aby mohla vzniknout radiační mlha, nesmí foukat silný vítr, protože ten by ochlazující se vzduch opět promíchal se vzduchem teplejším. Tento druh mlhy je u nás nejčastější.
• Mlha z vypařování - tento druh mlhy vzniká nad mořem, jezery, rybníky, řekami nebo jinými vodními plochami. Vzniká jednoduše při vypařování vody z povrchu teplejší vodní plochy do chladnějšího vzduchu. I zde platí, že nesmí moc foukat, aby se mlha udržela.
• Mlha svahová - vzniká zejména u vyšších hor, když vzduch vystupuje vzhůru po svazích kopců a díky tomu se ochlazuje. Kvůli tomuto druhu mlhy je důležité vyrazit na vrcholy hor brzy ráno, než se mezi údolím a vrcholem hory vytvoří velký teplotní rozdíl.

Největší šanci na pronásledování mlh máte brzy ráno při východu slunce, a to zejména na jaře a na podzim. Abyste pěkně nafotili inverzi nebo mlhy, chce to hodně sledovat počasí. Já bych doporučil aplikace Windy a Clear Outside, kde díky spoustě statistik a vrstev v mapách můžete vyčíst, zda se takový druh mlhy následující den objeví.

Focení blesků a bouřek

Focení blesků a bouřek může být parádním, ovšem i dramatickým zážitkem. Bezpečnost - tento bod musí být na prvním místě. Blesky jsou nebezpečné, o čemž se můžete přesvědčit i v našem článku. V žádném případě se proto nevystavujte riziku! Bouřky fotíme z dálky a pozorujeme pečlivě radar (například v aplikaci Windy). Focení by mělo být ukončeno ještě před příchodem deště. Pokud chcete fotit bouřku z blízkosti nebo přímo z ní, určitě to nezkoušejte přímo v terénu. Fotky blesků přímo v bouřce by tak mohly být tím posledním, co kdy vyfotíte.

• Stativ - použijte stativ pro stabilní snímky.
• Nastavení foťáku - pro zachycení blesku v plné síle použijte manuální režim a dlouhou expozici, abyste zvýšili šanci, že blesk vyfotíte. Z tohoto důvodu je lepší fotit při západu, setmění nebo v noci, kdy můžete nastavit delší čas závěrky. Doporučuji také nastavit sekvenční snímání a nechat foťák pořídit desítky až stovky fotek a vybrat ty nejlepší, až se bouřka přežene.

Focení Mléčné dráhy

V noci je nejlákavější fotit Mléčnou dráhu.

• Zvolte tmavé místo: Hledejte místo, které je co nejdál od světelného smogu městských oblastí, abyste dosáhli co nejčistší noční oblohy. Nejlepší je stáhnout si aplikaci Light Pollution Map a tam najít to nejtemnější místo. U nás v Česku bohužel úplná tma neexistuje.
• Myslete na měsíc a roční dobu: Mléčná dráha se fotí nejlépe, když měsíc na obloze chybí. Nejlépe se fotí mléčná dráha při novu. V jiném období se podívejte na východ a západ měsíce a foťte jen, když bude měsíc za horizontem. Co se týče ročního období, nejkrásnější mléčnou dráhu vyfotíte v létě. Pozor ale na období okolo slunovratu. To je slunce nízko za horizontem, a proto není obloha stoprocentně tmavá. Foťte při tzv. astronomické tmě.
• Stativ: Pro dlouhé expozice je samozřejmě nezbytný stabilní stativ, aby se zabránilo roztřesení fotoaparátu. Snímek byste měli fotit zároveň maximálně 15 vteřin.
• Ostřete manuálně na nejsvětlejší hvězdu: Pro ostrý snímek hvězd je důležité pořádně zaostřit. Nejlépe se to provádí manuálně přes live-view s co největším přiblížením. Při ostření by měla být hvězda co nejmenší.
• Trpělivost a teplé oblečení: Noční focení může trvat dlouho, proto si s sebou vezměte teplé oblečení.
• Postprocessing: Pořádná lekce postprocessingu by si zasloužila minimálně další článek.

Focení polární záře

Na závěr vám poradím pár tipů k focení mého nejoblíbenějšímu fenoménu, který můžeme v přírodě vidět, a sice polární záře. Možná si řeknete, k čemu mi to bude, když v Česku není skoro nikdy k vidění. To ale není úplně pravda. Jestli vás polární záře zajímá, určitě tuto stránku sledujte. Na polární záři vždy upozorňuje. Větší šanci na její pozorování ale máte samozřejmě dál na severu. Od nás nejblíž najdete ideální podmínky za polárním kruhem ve Skandinávii a je celkem jedno, jestli se vydáte do Norska, Švédska nebo Finska.

Co to vlastně polární záře je? Polární záře je souhrnný název pro světelné úkazy nastávající ve vysoké atmosféře Země ve výškách od 80 km. Jsou výsledkem poruch v magnetosféře Země způsobených slunečním větrem. Závisí tedy na aktivitě na Slunci, a tu dnes umíme sledovat a předpovídat.

Čtěte také: Fotografování přírody v Plzni: Průvodce kurzy

• Tma je nutnost: Podobně jako u focení mléčné dráhy je důležité myslet na tmu. Pro ideální sledování polární záře musíte být mimo město, obloha musí být bez mraků a měsíc by měl být ideálně v novu nebo za horizontem. Jinak je samozřejmě nutné, aby slunce bylo dostatečně hluboko za horizontem země. Pro ideální sledování je potřeba alespoň nautický soumrak.
• Buďte trpěliví: Silné polární záře většinou trvají jen chvíli, většinou jen několik minut (i když to není pravidlo, záleží na aktuální aktivitě slunce). Je důležité si na ni prostě počkat.

Oblečení pro focení v přírodě: Recenze Hannah Gabby Hoody a kalhot Juke

Česká značka Hannah šije, mimojiné, oblečení určené přímo pro skialpinisty. Testovala jsem bundu GABBY HOODY a kalhoty JUKE v rámci Rock Point výzvy „Staňte se naším testerem“. V této recenzi se zaměřím na bundu Gabby. Hodnocení kalhot Juke si můžete přečíst v dalším článku.

Kde testování probíhalo?

Testování skialpového kompletu probíhalo na hřebenech zimních Jeseníků a myslím, že bunda i kalhoty byly vystaveny na české poměry extrémnímu počasí. V době skialp výletů bylo až -12 °C a vždy panovalo typické zimní počasí, kdy sněžilo a foukalo ze všech stran. V případě velké zimy a na sjezdy jsem na bundu navrstvila ještě „goráčku“. Bunda Gabby Hoody zahřála při skialpové túře v Jeseníkách i při -12 °C

Barevné provedení a velikosti

Bunda je vyrobena z velmi příjemného jemného materiálu, je prošívaná a je dostupná ve dvou barevných variantách: scuba blue a anthracite. Osobně jsem vždy pro tmavší varianty, ale díky testování se mi do rukou dostala veselejší, barevná varianta scuba blue. Podle fotek jsem nejdříve měla z barvy obavy, přece jen vypadá jako „šmoulí“ modrá, ale ve skutečnosti jsem byla moc mile překvapena. Za tmavou variantu bych ji určitě neměnila. Oceňuji také to, že světle modrá je v šeru lépe vidět a je pro mě bezpečnější než varianta tmavá. Gabby Hoody je opatřená žlutým nápisem Hannah a bílým a žlutým zipem. Celkový design je na jedničku. Dostupné velikosti jsou 36 - 44. Já mám na testování velikost 36 a od jiných značek obvykle nosím velikost XS. Bunda skvěle sedí na tělo, ale ocenila bych trochu delší rukávy. Stejný problém však mám i u většiny jiných značek. Velmi příjemný jemný materiál, přesto odolný proti oděru

Materiál

Když jsem si na sebe bundu poprvé oblékla, byla jsem překvapena její hmotností. Bunda je opravdu lehoučká, váží pouhých 380 gramů. Je vyrobena z materiálu AFT Doufle Weave a Airlite windproof, takže nás z vnější strany chrání proti lehčímu dešti a větru a zároveň je materiál odolný proti poškození. Bunda je hodně prodyšná a dobře odvádí pot na povrch, abychom zůstaly co nejvíce „v suchu“. Na výplň je použito duté vlákno - Primaloft. Naštěstí jsem během skialp výletů nezmokla, pouze zažila velký vítr a husté sněžení, ale duté vlákno je obecně lepší variantou do vlhka než třeba peří. V bundě bylo opravdu příjemně a vždy během chviličky uschla. Výplň z dutého vlákna, jako je u Gabby Hoody, mám do vlhkého počasí raději než peří

Technické provedení bundy Gabby Hoody

Na bundě nechybí gumou lemovaná kapuce, která je za mě dostatečně dlouhá, takže nás ochrání i ve větru a vánici. Na zadní straně bundy najdeme poutko s logem značky („h“) a reflexní prvky. Jelikož se v zimě často vracím již za šera nebo i potmě, ocenila bych kvůli bezpečnosti reflexních prvků více. Na přední části najdeme dvě kapsičky, jednu menší a jednu větší. Do žádné se ale nevlezou pásy. Menší kapsička je vybavena poutkem, na kterém je přichycen pytlík s logem, do kterého v případě potřeby celou bundu jednoduše sbalíme. Tohle je vychytávka, která se mi velmi líbí. Zipy jsou od světově známé značky YKK a jsou dostatečně dlouhé, takže se bunda jednoduše rozepíná / zapíná i se zmrzlýma rukama v rukavicích. Spodní díl bundy je, stejně jako kapuce, lemovaný gumou. Rukávy jsou zakončeny černou elastickou manžetou. Na jednom z rukávů najdeme motivační nápis: „motion is your performance“. Dostatečně velká kapuce ochrání před větrem i sněhem

Čtěte také: Jak vybrat objektiv na focení přírody?

Shrnutí

Za mě je bunda Gabby Hoody skvělým parťákem jak na hory, tak i do města. Primárně je určena na skialpy, ale hodí se i na sněžnice, pomalejší běhy, běžecké lyžování a mnohé další sportovní aktivity. Určitě bundu doporučuji. Velmi oceňuji barevné provedení, dlouhé zipy, transportní obal a celkovou lehkost a prodyšnost.

Celkové hodnocení: 95 %

Výhody

Nevýhody

Kombinujete s kalhotami Hannah

Technické detaily

Bunda Hannah Gabby Hoody

• Materiál: Airlite Windproof / AFT Double Weave
• Složení: 100 % polyamid / 88 % polyamid, 12 % elastan
• Výplň: duté vlákno Primaloft Silver Active
• Voděodolná úprava: DWR PFC Free
• Střih: Alpine Fit
• Zipy: YKK
• Kapuce: ANO, lemovaná pruženkou
• Spodní lem: pruženka
• Rukávy: strečová manžeta
• Transportní obal: ANO
• Reflexní prvky: ANO
• Hmotnost: 380 g (vel. 36)

Expozice: Základ úspěšné fotografie

Expozice je základem každé fotografie a každý fotograf, který to s focením myslí alespoň trochu vážně by měl znát minimálně základní principy a souvislosti na toto téma. Podle mého názoru by i širší veřejnost mohla mít o expozici alespoň matnou představu. Určitě každému majiteli obyčejného fotoaparátu nebo mobilního telefonu se někdy stalo, že fotografie byla neostrá, tmavá, světlá apod. Důsledkem je v těchto případech často nesprávná expozice. Některé důvody a jejich zamezení se můžete dozvědět právě v tomto článku.

Článek spadá do kategorie základních znalostí pro začínající fotografy, částečně i pro mírně pokročilé. Tzv. expoziční automat rozhodně není neomylný a ten také neví, jaký má fotograf úmysl apod. Zjednodušeně řečeno: elementárním principem pořízení snímku (tzv. exponovat) je zachytit přesné množství světla na snímač fotoaparátu. Abychom zachytili přesné množství světla, potřebujeme přesně nastavit 3 základní parametry: expoziční čas, clonu objektivu a citlivost snímače ISO. Pokud jeden z těchto tří parametrů nastavíme špatně, na výsledné fotografii se to projeví tak, že bude tzv. podexponovaná nebo přeexponovaná.

Protože když jeden parametr bude nastaven špatně, na snímač se dostane buď méně nebo více světla, než-li v případě správné expozice. Snímky v tomto odstavci znázorňují správnou expozici (na středu) a pak podexponované (tmavé) a přeexponované (světlé) snímky. Mezi každými sousedními snímky je rozdíl dvojnásobku množství průchodu světla, tento rozdíl je vždy označován jako „EV“ (exposure value). Tzn. mezi prvním a druhým je rozdíl „1EV“ (2x více světla), mezi 1. a 3. už jsou „2EV“ (4x více světla), mezi 1. a 4. je rozdíl 3EV (8x více světla), atd. Mezi 1. a 9. snímkem je rozdíl tedy 8EV. Jak jsem uvedl v úvodním odstavci, tak parametry, na kterých závisí expozice jsou jen 3 a to: expoziční čas, clona objektivu a citlivost snímače ISO.

Expoziční čas

Expoziční čas je čas, během kterého je tzv. exponováno tzn. čas, během kterého fotoaparát „snímá scénu“.

Clona objektivu

Clonu objektivu si můžeme představit jako otvor v objektivu, který propouští světlo a má proměnlivý průměr: čím je průměr menší, tím projde objektivem méně světla a naopak čím je průměr větší, tím projde světla více za stejný čas.

Citlivost snímače ISO

Citlivost resp. rozsah citlivosti, který daný fotoaparát podporuje je jeden ze základních udávaných parametrů, který je výrobci udáván. Většina fotoaparátů disponuje základní citlivostí ISO 100, hodnoty větší než 100 jsou zesílení základní citlivosti. Čím je tedy vyšší citlivost ISO, tím je signál více zesílen, což se hodí zejm. když je nedostatek světla. Nutno však počítat s tím, že kromě signálu je zesilován také nežádoucí šum, který se může na fotografiích negativně projevit zrnitostí apod.

Nastavit správný a vhodný expoziční čas bývá především závislé na tom, co fotíme, jak to chceme vyfotit a jaké jsou světelné podmínky. V situacích, kdy je nedostatek světla (např. noc) tak bývá často nastavován dlouhý čas (aby fotoaparát zachytil více světla pro správnou expozici). V těchto situacích ovšem často bývá nutností stativ, protože expozice dlouhé např. 1 sekunda nelze z ruky udržet. Naopak je-li světla dostatek, můžeme používat krátké časy a tím mít jistotu, že nevznikne neostrost způsobená dlouhým časem. Krátký čas také používáme v situacích, kdy chceme tzv. zmrazit pohyb sportovce apod.

Průchod světla skrz objektiv nezávisí pouze na průměru clony, ale také na ohniskové vzdálenosti. Tato skutečnost na první pohled může pro pochopení principu být lehce matoucí, nicméně v praxi používáme tzv. clonová čísla. Průměr clony (mm) je roven podílu ohniskové vzdálenosti a clonového čísla (často se udává ve tvaru f/1,4 apod.). Z těchto důvodů výrobci udávají clonová čísla, takže není potřeba nic přepočítávat. Pro fotografy je tedy nejdůležitější clonové číslo a je důležité se orientovat pouze podle něj. Čím je clonové číslo nižší, tím projde na snímač více světla v průběhu expozice, protože clonový otvor má větší průměr.

Každý objektiv má výrobcem udávaný rozsah clonových čísel. Tzv. světelné objektivy mají min. clonové číslo např. 1,4; 2,8 apod. Na rozdíl od levných setových objektivů, kde clonové číslo začíná někdy až od 5,6 apod. (závisí na konkrétním modelu objektivu).

Základní citlivost snímače je ISO 100. Při ISO 100 je signál maximální a tzv. digitální šum minimální, což je žádoucí. Chceme-li navýšit expoziční stupeň o 1EV, je potřeba signál zesílit. Zesílením signálu pro uživatele znamená zvýšit citlivost ISO na vyšší hodnotu. To má v praxi tu výhodu, že při snížených světelných podmínkách fotoaparát (nebo fotograf) zvýší hodnotu ISO, aby mohl správně exponovat. Ovšem jak se říká, nic není zadarmo a je potřeba si uvědomit, že fotoaparát při používání vyšších citlivostí ISO nezesiluje pouze čistý signál, ale signál + šum. V praxi to má za následek tzv. šumivé fotografie (čím vyšší ISO, tím větší šum), na kterých se objevuje „zrnění“ apod.

Každý fotoaparát má rozsah použitelností ISO rozdílný a před koupí fotoaparátu je dobré se zaměřit nejen na jeho rozsah ISO, ale i na nějaký test, ve kterém byla citlivost ISO testována. Platí totiž vždy, že max. Ve snížených světelných podmínkách, které jsou např. v lese i během slunečného dne je potřeba zvýšit ISO, byť už i clonové číslo je nízké.

Výše jsou popsány parametry obecně, nicméně reálně nastavitelné parametry jsou popsány zde. Jednotlivé sloupce tabulky odpovídají nastavitelným hodnotám clonového čísla s krokem 1EV. Řádky odpovídají nastavitelným hodnotám expozičního času s krokem 1EV. Co se týká ISO, tak tam je řada následující: 100; 200; 400; 800; 1600; 3200; 6400; 12800; atd. (mezi těmito citlivostmi je opět krok 1EV). Jelikož krok 1EV je v praxi pro mnohé účely poměrně velký, tak lze nastavovat ještě také zlomky tohoto kroku např. 1/2 EV nebo častěji 1/3 EV tzn. že mezi sousedními hodnotami v tabulce je v praxi možné nastavit ještě jednu nebo dvě hodnoty, které mají jemnější krok než je právě 1EV.

Uvedenou tabulku popíšu pro snadnou orientaci několika příklady: např. pro kombinaci expozičního času 1/250s a clonového čísla 2,0 (clona f/2,0) odpovídá hodnota 10 EV. Pro kombinaci expozičního času 1/30s a clonového čísla 5,6 odpovídá rovněž hodnota 10 EV. Jinými slovy řečeno při obou těchto kombinacích clonového čísla a expozičního času dosáhnete stejného výsledku (z hlediska samotné expozice). Tabulka je uvedena pro ISO 100, nicméně pro přepočet na vyšší hodnotu ISO se změní všechny hodnoty v tabulce o počet EV, který přísluší dané citlivosti.

Příklady expozice a světelné podmínky

Pro důkladnější pochopení vazeb mezi výše uvedenými parametry bych zde uvedl několik příkladů expozice s popisem, kde bude naprosto zřetelné jak souvisí se světelnými podmínkami. Naprosto ideálními a jak já říkám expozičně nenáročnými podmínkami je slunečný den okolo poledne. V tomto případě se jedná o situaci, kdy je dostatek světla. Hodnota expozice odpovídá okolo 14-15 EV dle hodnoty v tabulce výše. Takže např. použijeme-li clonové číslo f/4 pak můžeme použít expoziční čas 1/1000s při základní citlivosti ISO 100.

Během zatažené a deštivé oblohy je logicky viditelný úbytek světla, proto i nastavení odpovídá nižší hodnotě expozice, která se pohybuje okolo 12EV. To v praxi znamená, že musíme upravit některý z expozičních parametrů tak, abychom tento úbytek světla kompenzovali. Zde vycházel čas okolo 1/2000s při maximálně otevřené cloně, kterou má můj objektiv o hodnotě f/2,8 a citlivosti ISO 400. Opět se můžeme podívat na hodnotu v tabulce, kde je u kombinace clonového čísla f/2,8 a času 1/2000s hodnota 14EV, ovšem nutno odečíst 2EV vzhledem k citlivosti ISO 400. V tomto případě už jsou podmínky expozičně komplikovanější, protože světla je už poměrně málo.

Opět porovnejme hodnoty s tabulkou a zjistíme, že už jsme na hodnotách okolo 9EV, což už jsou podmínky, se kterými si ledajaký fotoaparát s objektivem neporadí. Světelností f/2,8 mají už dražší objektivy (levné mají zpravidla f/5,6, což je rozdíl 2EV). Pokud bychom v tomto případě chtěli použít clonu f/5,6 se zachováním délky času 1/1600s, pak by ISO muselo být o 2EV vyšší, tedy 6400, které rovněž ledajaký fotoaparát už nezvládne. Pak by se jedině musel prodloužit čas, což by konkrétně v tomto případě ještě bylo možné, protože tam nějaká časová rezerva ještě přeci jen je. Ovšem pokud by časová rezerva už nebyla, pak nutnost použití externího blesku by byla nevyhnutelná.

Situace obdobné tomuto případu jsou už opravdu náročné. Na APS-C modelu jsem fotil na ISO 2500 na min. clonové číslo, které bylo možné (f/3) a přesto čas 1/200s nepovažuji za dostatečně krátký, aby byla 100% úspěšnost udržení délky zaručená. Zkrátka absolutní tma, kde sice jsou okolní světla, je dle mého názoru řazena mezi opravdu náročné podmínky (z hlediska expozice). Obdobné situace nastávají např. při focení koncertů apod., kde čas 1/200s rozhodně není focení na jistotu. Tyto situace žádají světelný objektiv a zároveň fotoaparát, který zvládne minimálně ISO 3200 apod. Situace po západu slunce jsou z hlediska světelných podmínek náročné, obzvlášť pokud není nikde žádný světelný zdroj jako v tomto případě. Jedná se o fotografii pořízenou několik desítek minut po západu slunce, kdy sice ještě nebyla absolutní tma, ale rozhodně k tomu nebylo daleko. Na fotoaparátu jsem měl v tu chvíli super světelný zoom Sigmu 18-35/1,8. Neexistuje žádný jiný světelný širokoúhlý zoom s tak vysokou světelností, jako právě tento.

Expozice sice závisí pouze na třech výše popsaných parametrech, ovšem jejich důsledky jsou ještě malinko komplikovanější. Obecně platí, že čím delší je expoziční čas, tím je větší riziko pohybově neostrých snímků, přesto je mnoho způsobů, kde se záměrně dlouhý čas využívá. Jedním z takových případů je tzv. panning efekt. Tento efekt můžete vidět jednak v tomto odstavci, ale také na předchozí fotografii, kde auto je ostré a okolí neostré. Je zde potřeba nastavit dlouhý čas a auto tzv. sledovat, aby bylo dokonale ostré pouze auto. Detailnější popis těchto efektů a možností si můžete přečíst zde na mém blogu, kde jsem publikoval články s názvem dlouhá expozice při fotografování rally (1. a 2. Situace, kdy chceme tzv. zmrazit sebemenší pohyb jako jsou kapky vody apod., pak musíme nastavit co nejkratší čas, aby zmrazení bylo co nejvíce dokonalé.

Fotografové krajin velmi často používají velmi dlouhé expozice pro znázornění přirozených pohybů v krajině. Uvedenými pohyby mám na mysli tekoucí vodu, moře, jezera, pohyb mraků na obloze nebo dokonce i pohyb hvězd ve sluneční soustavě. Tyto typy fotografií mají společného to, že je zde použita extrémně dlouhá expozice, která může začínat na hodnotách desetin sekundy, ale i jednotek či dokonce desítek sekund. V případě fotografování hvězd jsou některé expozice dlouhé dokonce několik desítek minut či dokonce jednotek hodin. Jako příklad uvádím vodopád ve Vysokých Tatrách, který jsem fotografoval na čas 20 sekund. Jakmile se podíváte do tabulky EV a nebo to jen tak vyzkoušíte, tak zjistíte minimálně 2 věci: 1) bez stativu to nelze a 2) i když máte ISO 100, clonové číslo maximálně vysoké, tak přesto časy nejsou dostatečně dlouhé.

Pro tyto účely se prodávají tzv. neutrální ND filtry, které potlačují expozici. Ani clonové číslo neovlivňuje pouze samotnou expozici, ale navíc také tzv. hloubku ostrosti (podotýkám, že hloubku ostrosti neovlivňuje pouze clonové číslo, ale také fyzická velikost snímače, vzdálenost fotografovaného objektu a ohnisková vzdálenost). Při zaostření na libovolný objekt je objekt v tzv. rovině ostrosti, ovšem na fotografii se občas jeví ostré i objekty mimo zaostřený objekt a právě toto je tzv. hloubka ostrosti (označována zkráceně HO, nebo z angl. DOF). Jinými slovy řečeno HO je zóna od roviny zaostření, ve které se na snímku jeví fotografované objekty ostré. Závislost Hloubky ostrosti na clonovém čísle je velmi jednoduchá. Čím je menší clonové číslo, tím je také HO menší.

Takže chcete-li fotografovat nějaké objekty, které chcete např. oddělit od pozadí, musíte pracovat s malou HO, aby pozadí bylo maximálně neostré. Naopak chcete-li mít na fotografii úplně vše ostré, od popředí až po pozadí, musíte volit vyšší clonová čísla, aby i HO byla vyšší (např. Fotografie pořízená na clonové číslo f/3,5, které zde zajistilo dostatečné oddělení fotografované osoby od pozadí. V případě fotografování např. Jak jsem již výše uvedl, tak na trhu existuje příslušenství nazývané neutrální ND filtr. Jedná se o „kulaté černé sklo se závitem“, které se našroubuje na objektiv. Černá skleněná vrstva omezuje průchod světla. Každý výrobce udává hodnotu, o kterou se expozice sníží. Hodnoty se zpravidla pohybují od 2EV do 10EV. Jednotlivé filtry lze i kombinovat pro dosažení silnějšího účinku.

tags: #kombinéza #na #fotografování #přírody #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně napojit kondenzát z tepelného čerpadla na odpad
• Rozdíly mezi kluky a holkami
• Náprava škod způsobených civilizací
• Studie Kozelské tůně a Vrť
• Jak vybrat ekologické pleny pro miminko?