Kompenzace škod v ochraně přírody: Legislativa v České republice

Dne 1. června 1992 nabyl účinnosti zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V letošním roce si tedy připomínáme 30 let od přijetí tohoto nejvýznamnějšího právního předpisu pro ochranu přírody.

Právní prostředí v době vzniku zákona

V době, kdy bylo rozhodnuto o přípravě zákona, platil na českém území (šlo přitom o období unitárního československého státu) zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Ten vymezoval v necelých dvaceti paragrafech v zásadě jen deklaratorně úkoly státní ochrany přírody a svěřoval její výkon tehdejšímu ministerstvu školství a kultury (po federalizaci v letech 1968 a 1969 ministerstvu kultury). Potřeba nového, podstatně kvalitnějšího zákona byla tedy počátkem devadesátých let evidentní.

Rozsah zákona činil 92 paragrafů, což na dobu jeho vzniku nebylo málo, a vyjadřoval tak snahu po komplexní právní úpravě otázek ochrany přírody a krajiny. Do České národní rady byl zákon předložen 20. 12. 1991 a v prvním čtvrtletí 1992 projednáván v příslušných výborech, zejména výboru pro životní prostředí a ústavněprávním. Zákon sám byl pak přijat neuvěřitelnou většinou 105 poslanců ze 111 přítomných poslanců ČNR dne 19. vznik linie speciálních orgánů státní ochrany přírody a krajiny, tj.

Vývoj zákona a jeho novelizace

Zákon o ochraně přírody a krajiny prošel po dobu své existence celou řadou novelizací. Za nejvýznamnější změnu pak lze označit tzv. euronovelu, tj. novelizaci provedenou zákonem č. 218/2004 Sb. Podstatou novely bylo zavedení evropského práva v oblasti ochrany přírody do našeho právního řádu, především pak směrnice o stanovištích a tzv. ptačí směrnice.

Novela č. 218/2004 Sb. (tzv. euronovela) přinesla také úplně jiné znění § 58, do něhož byla zakotvena povinnost odstraňování (kompenzace) ekonomické újmy vzniklé v zájmu ochrany přírody v případě ztíženého zemědělského nebo lesního hospodaření. Až do této novely se prakticky žádné náhrady nevyplácely (s výjimkou těch, které upravoval z. č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy).

Čtěte také: Náhrady za znečištění vod

Změny se zákonu o ochraně přírody a krajiny nevyhýbají ani v posledním desetiletí (od r. 2012 napočítáme celkem 16 novelizací). Pokud bychom uvažovali o společných jmenovatelích zásadních změn, bude jimi v prvé řadě mimořádný tlak na usnadnění stavební činnosti (který vyústil v komplexní rekodifikaci stavebního práva v loňském roce, včetně zcela zásadní kompetenční změny „stočtrnáctky“), dále celospolečensky diskutované téma rozsahu ochrany a využívání národních parků (zákon č. 123/2017 Sb.) a v neposlední řadě požadavky recentních evropských předpisů, zejména pak nová právní úprava prevence a regulace zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů rostlin a živočichů (zákon č.

Nová právní úprava národních parků zlepšila jejich právní postavení tím, že zakotvila jejich územní vymezení v přílohách zákona na ochranu přírody a krajiny.

Ochrana přírody vs. stavební činnost

Požadavky na usnadnění stavební činnosti, spočívající v oslabování některých zavedených institutů ochrany přírody a krajiny, lze vysledovat u několika nedávných novelizací zákona. Dílčí změny omezující kompetence orgánů ochrany přírody v souvislosti s umisťováním a povolováním staveb proběhly již v r. 2012 (zákonem č. 350/2012 Sb.), kdy došlo k omezení souhlasu orgánu ochrany přírody ke stavbám umisťovaným v CHKO.

V souvislosti s rozsáhlejší novelou stavebního zákona (zákonem č. 225/2017 Sb.) došlo k zásadní změně formy některých dosavadních vstupů orgánů ochrany přírody do řízení vedených podle stavebního zákona - v zákoně se objevilo závazné stanovisko ke kácení dřevin namísto povolení a závazné stanovisko k zásahu do ochranných podmínek zvláště chráněných druhů namísto povolení výjimky (pro situaci, kdy dojde ke zjištění výskytu chráněného druhu až po zahájení řízení podle stavebního zákona).

Zcela nový typ správního aktu orgánu ochrany přírody vložila do zákona o ochraně přírody a krajiny novelizace tzv. liniového zákona (zákon č. 403/2020 Sb.). A ke zcela zásadní koncepční změně v organizaci státní správy ochrany přírody a krajiny došlo rekodifikací stavebního práva, tedy přijetím nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. a doprovodného zákona k němu (zákon č. 284/2021 Sb.).

Čtěte také: Eko-škody firem: jak na to?

Řada dosavadních kompetencí orgánů ochrany přírody, zejména v obecné ochraně přírody a krajiny, má být na základě přímé změny zákona o ochraně přírody a krajiny integrována do kompetencí stavebních úřadů (stavební úřady by se tak staly orgány ochrany přírody); ve zvláště chráněných územích a v lokalitách soustavy Natura 2000 by mělo dojít k integraci pouze částečné, tedy některé kompetence by zůstaly v rukou speciálních orgánů ochrany přírody.

Rekodifikace stavebního práva není plně účinnou právní úpravou a je uvažováno (nejen) o posunutí její účinnosti, původně navrhované k 1. 7. 2023. Nově jmenovaná vláda má přitom ve svém programu nejen změnu stavebního zákona, spočívající především v návratu stavebních úřadů pod spojený model veřejné správy na obcích s rozšířenou působností, ale i právní úpravu tzv. jednotného environmentálního povolení, tedy samostatného správního aktu vydávaného orgánem ochrany životního prostředí, v němž by byly integrovány veškeré požadavky potřebné pro povolení stavebního záměru z hlediska předpisů na ochranu životního prostředí.

Vedle nápravy zásadních nedostatků rekodifikace stavebního práva si Programové prohlášení vlády z ledna 2022 klade za cíl rozšíření plochy velkoplošně chráněných území a vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a Národního parku Soutok.

Účel zákona

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství1c) v České republice soustavu Natura 2000.

Základní pojmy

Zákon definuje několik základních pojmů, mezi které patří:

Čtěte také: Česká legislativa a životní prostředí

• územní systém ekologické stability krajiny (dále jen "systém ekologické stability"),
• významný krajinný prvek,
• planě rostoucí rostlina (dále jen "rostlina"),
• volně žijící živočich (dále jen „živočich“),
• biotop,
• evropsky významná lokalita,
• Natura 2000.

Ochrana přírody a krajiny

Zákon stanovuje povinnosti vlastníků a uživatelů pozemků tvořících základ systému ekologické stability. Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením a využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody.

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Kácení dřevin

Ke kácení dřevin je nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Orgán ochrany přírody může ve svém rozhodnutí o povolení kácení dřevin uložit žadateli přiměřenou náhradní výsadbu ke kompenzaci ekologické újmy vzniklé pokácením dřevin. Pokud orgán ochrany přírody neuloží provedení náhradní výsadby, je ten, kdo kácí dřeviny z důvodů výstavby a s povolením orgánu ochrany přírody povinen zaplatit odvod do rozpočtu obce, která jej použije na zlepšení životního prostředí.

Náhrada újmy

Pokud jste vlastníkem nebo nájemcem pozemku a z důvodu ochrany přírody Vám je znemožněno na něm hospodařit nebo je vaše hospodaření omezeno, máte nárok na finanční náhradu této újmy podle § 58 zákona č. Náhrada se snižuje o finanční příspěvek podle § 69 ZOPK nebo o náhradu poskytnutou podle zvláštního právního předpisu (např. zákon č. 115/2000 Sb.

Vyplácení náhrad škod způsobených vybranými živočichy (dle zákona č. 115/2000 Sb.) lze považovat za specifický způsob ochrany těchto druhů. Kompenzace vzniklé škody vede k vyšší toleranci problematického, byť přirozeného, způsobu chování vybraných druhů. Jedná se zejména o predační chování vlka obecného, medvěda hnědého a rysa ostrovida vůči domestikovaným (hospodářským) zvířatům či vydry říční na rybích obsádkách. Nemalé škody jsou působeny také na lesích a dřevinách bobrem evropským, výjimečně i losem evropským.

Při vzniku škody musí poškozený nahlásit škodu do 48 hodin od jejího zjištění, a to místně příslušnému orgánu ochrany přírody, tedy buď úřadu obce s rozšířenou působností nebo v chráněné krajinné oblasti AOPK ČR nebo v národním parku příslušné správě NP. Tento orgán provede vždy místní šetření a sepíše o škodě protokol. Žádost o náhradu škody podává poškozený vždy u krajského úřadu, stejně jako dokládá výši škody, která mu byla způsobena. Náhrada škody je poskytována ze státního rozpočtu.

Při implementaci zákona o náhradách škod hrají důležitou roli také preventivní opatření. Preventivní opatření před útoky velkých šelem lze financovat za podpory Operačního programu Životní prostředí 2021-2027.

Prováděcí vyhláška č. 126/2021 Sb. zákona upřesňuje způsob výpočtu výše škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Aktuálně lze zahrnout do škody i náklady na léčbu zraněných zvířat či odvoz uhynulých zvířat do kafilerie.

Rodenticidy a ochrana přírody

Jedním z opatření, která jsou používána k regulaci početnosti hlodavců v zemědělských kulturách, je aplikace pesticidů, které jsou označovány jako rodenticidy. Tyto pesticidy však mohou zapříčinit úhyn i necílových druhů živočichů, které se mohou otrávit přímo pozřením rodenticidu (tzv. primární otrava) nebo pozřením otrávených hlodavců (tzv. sekundární otrava). V případě, že jsou rizikové druhy chráněny zákonem č. 114/1992 Sb., v platném znění (dále jen „ZOPK“), jedná se, v případě jejich otravy, o škodlivé zasahování do jejich přirozeného vývoje, který je ZOPK zakázán (viz § 50 ZOPK).

Z druhů, které jsou chráněny dle ZOPK, je primární otravou nejvíce ohrožen křeček polní a sysel obecný. Sekundární otravou jsou zásadně ohroženy sovy sýček obecný a sova pálená, zejména vzhledem k jejich výskytu v zemědělské krajině a k potravní orientaci na hlodavce. Plošná aplikace rodenticidů tak může přímo ohrozit jejich výskyt v České republice.

V biotopu předmětných druhů není možná jakákoli forma aplikace rodenticidů s výjimkou období zimního spánku syslů v oblastech, kde se vyskytují. Jak již bylo uvedeno výše, použití rodenticidů v biotopu je možné jen na základě výjimky povolené orgánem ochrany přírody. Ve všech ostatních případech je takováto aplikace zakázána. Uvedeným zákonným omezením však vzniká nárok na náhradu újmy za ztížené zemědělské hospodaření dle § 58 ZOPK, resp. za snížený výnos polní plodiny vzniklý v důsledku nepoužití pesticidu.

Současná legislativa a kompenzace ekologické újmy

Podle občanského práva každý odpovídá za škodu, a to i za škodu kterou způsobil na přírodě a životním prostředí. Občanský zákoník ale umožňuje domoci se kompenzace za škodu pouze na produkčních funkcích životního prostředí. Z působnosti zákona je tak vyloučena ekologická újma; zjednodušeně řečeno škoda na mimoprodukčních funkcích životního prostředí, tj. společensko-ekologických funkcí a přínosů v dané lokalitě.

Současná legislativa na jedné straně téměř neumožňuje aplikovat principy znečišťovatel platí, prevence a naturální restituce, na druhé straně ztěžuje realizovat stavební záměry složitou administrativou tam, kde případná kompenzační opatření mohou být z hlediska přírody a krajiny prospěšnější, než ponechání původního stavu (tj. při tzv. nulové variantě nerealizace záměru).

Ministr Hladík nyní ve sněmovně obhajuje novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, ve které se snaží o řešení konfliktu mezi hospodářskými zájmy člověka a zájmy životního prostředí při (i) kácení dřevin rostoucích mimo les a při (ii) ochraně zvláště chráněných druhů s cílem kompenzovat negativní dopady stavebních záměrů na společensko-ekologické funkce.

Záměrem novely je, pokud možno, nahradit povolování výjimek ze zákazů uzavřením dohod o kompenzacích ekologické újmy na náhradních pozemcích spolu s dohodou o způsobu běžného hospodaření, který je v souladu s potřebami druhu (tzv. aktivní péče o vzácné a ohrožené druhy).

Rozhodnutí o rozsahu kompenzace je ponecháno na správním uvážení příslušného orgánu ochrany přírody. V případech kácení dřevin je stanovení náhradní výsadby (či vyměření poplatku) součástí jednotného environmentálního stanoviska. Rozhodování o kompenzacích je vždy bodové (závisí na tom, kde stavebník disponuje volnými pozemky, nikoliv na širších ekologických souvislostech), tzn. nenapomáhá k vytvoření ekologické kostry krajiny prostřednictvím tzv. územního systému ekologické stability a komplexního systému tzv. agro-envi opatření (remízky, biopásy, meandry, obnova lužních lesů, protierozních pásů apod.).

SOCDEM pro případ, zejména když novela legislativním procesem neprojde, má připraven mnohem propracovanější systémové legislativní řešení kompenzace ekologické újmy. Navrhujeme využít při řešení ekologické újmy soukromoprávní institut sporného řízení o odpovědnosti za ekologickou újmu.

Vedle rozhodnutí o prokázání kauzálního nexu (tedy o odpovědnosti původce) bude předmětem řízení rozhodnutí o adekvátním opatření, kterým je buď naturální restituce, a to formou „zdroj za zdroj“ - „ekosystémová služba za službu“ (např. 10 nových stromů za pokácený strom, nebo biotop za nový biotop včetně aktivní péče o ohrožené druhy), nebo formou kompenzační obnovy, kterou se rozumí provedení nebo zmírnění ekologické zátěže s využitím bodového ohodnocení ekologické újmy a bodového ohodnocení kompenzace (vycházející z Hessenské metody)[1] s cílem urychlit revitalizaci a obnovu poničených ekosystémů v ČR.

Ceníky MŽP

Pro způsobené škody zveřejňuje MŽP doporučené ceníky pro stanovení výše škod na vymezených domestikovaných (hospodářských) zvířatech a škod na rybích obsádkách.

tags: #kompenzace #škod #v #ochraně #přírody #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Akční thriller s Wesley Snipesem
• Výměna neplatných bankovek 5000 Kč
• Účinnost recyklace plechovek
• Ceník likvidace odpadu Adamov
• Dopad euroskepticismu