Geografie je věda studující prostorové rozšíření jevů na Zemi, jejich vzájemnou interakci a vývoj v čase. Dělí se na fyzickou geografii, sociální geografii, regionální geografii a kartografii.
Ekologie je věda o vzájemných vztazích mezi organismy a prostředím, ve kterém žijí. Je to interdisciplinární obor využívající poznatků mnoha vědních disciplín. Zahrnuje studium interakcí organismů mezi sebou navzájem, s jinými organismy i s abiotickými složkami prostředí.
Krajinná ekologie (též geoekologie nebo ekologie krajiny) je rozsáhlý hraniční obor ekologie a geografie. Zabývá se studiem komplexní struktury vztahů mezi společenstvy organismů (biocenózami) a podmínkami jejich prostředí v určitém výseku krajiny.
Environmentalistika se zabývá zkoumáním působení člověka na ekosystémy, prevencí znečišťování životního prostředí, nápravou vzniklých škod a prevencí nežádoucích zásahů.
Krajinná ekologie se zabývá strukturou krajiny, krajinnými složkami, koridory a matricemi. Důležitá je přirozená dynamika krajiny a její vývoj. Zkoumá se krajina měněná člověkem, historie využívání krajiny a dnešní narušení krajiny, fragmentace krajiny a posuzování ekologické stability, a využití krajinné ekologie.
Čtěte také: Definice krajinné a aplikované ekologie
Mezi globální environmentální problémy patří:
Základní mravní pojmy a postoje.
Typologie environmentální etiky:
Existuje mnoho desítek definic krajiny. Krajina může být různými odborníky chápána různě v rámci jejich oboru. Některými kulturami je krajina chápána jako posvátný prostor.
Některé definice krajiny:
Čtěte také: Archeologie a krajina
Samotný termín krajinná ekologie byl poprvé použitý v práci Carla Trolla z r. 1939 (Luftbildplan und ökologische Bodenforschung). Průkopník krajinné ekologie C. Troll definoval krajinnou ekologii jako studium fyzikálně-biologických vztahů, které řídí různé prostorové jednotky regionu. Uvažoval o vztazích jak vertikálních (uvnitř prostorové jednotky), tak horizontálních (mezi prostorovými jednotkami).
Krajinná ekologie má odkrývat a interpretovat možnosti, které příroda nabízí a limity, kterými je toto využívání omezeno (jedním z limitů je např. ekologická stabilita krajiny).
Studium Environmentálních Studií umožňuje studentům získání širokého rozhledu v problematice vazeb mezi společností a přírodním světem a schopnosti reflektovat naše výchozí pozice v otázkách problematiky ochrany životního prostředí a přírody. Pozornost věnuje sociálním, ekonomickým, politickým, právním, filosofickým, historickým, religionistickým a dalším souvislostem environmentálních problémů.
Magisterské studium je členěno do studijních bloků - zaměření. První blok je složen z povinných předmětů (metodologické předměty a předměty přibližující společenskovědní problematiku environmentálních otázek). Studium je výrazně interdisciplinárně zaměřeno a probíhá jak ve formě tradičních přednášek a seminářů, tak i v podobě praxí, netradičních způsobů výuky a častých exkurzí.
Na katedře panuje neformální atmosféra, vyučuje zde řada externistů z praxe a různých vědeckých odvětví. Katedra je v České republice jednoznačně největší pracoviště zabývající se environmentální tématikou z hlediska humanitních věd. A to jak co do počtu pedagogů, přednášek a studentů, tak i v nabídce všech tří stupňů vysokoškolského studia - bakalářského, magisterského i doktorského.
Čtěte také: Ekologické aktuality
Studenti mají možnost zúčastnit se během studia 100 hodin individuální praxe dle vlastního výběru v organizacích spojených s environmentální problematikou.
tags: #krajinna #ekologie #socialni #ekologie #environmentalistika #definice