Krajinná Ekologie, Sociální Ekologie a Environmentalistika: Definice a Vzájemné Vztahy

Geografie je věda studující prostorové rozšíření jevů na Zemi, jejich vzájemnou interakci a vývoj v čase. Dělí se na fyzickou geografii, sociální geografii, regionální geografii a kartografii.

Ekologie je věda o vzájemných vztazích mezi organismy a prostředím, ve kterém žijí. Je to interdisciplinární obor využívající poznatků mnoha vědních disciplín. Zahrnuje studium interakcí organismů mezi sebou navzájem, s jinými organismy i s abiotickými složkami prostředí.

Krajinná ekologie (též geoekologie nebo ekologie krajiny) je rozsáhlý hraniční obor ekologie a geografie. Zabývá se studiem komplexní struktury vztahů mezi společenstvy organismů (biocenózami) a podmínkami jejich prostředí v určitém výseku krajiny.

Environmentalistika se zabývá zkoumáním působení člověka na ekosystémy, prevencí znečišťování životního prostředí, nápravou vzniklých škod a prevencí nežádoucích zásahů.

Krajinná Ekologie: Základní Pojmy

Krajinná ekologie se zabývá strukturou krajiny, krajinnými složkami, koridory a matricemi. Důležitá je přirozená dynamika krajiny a její vývoj. Zkoumá se krajina měněná člověkem, historie využívání krajiny a dnešní narušení krajiny, fragmentace krajiny a posuzování ekologické stability, a využití krajinné ekologie.

Čtěte také: Definice krajinné a aplikované ekologie

• Biocenóza: Společenství organismů obývající určitý biotop.
• Abiotické prostředí: Neživé složky prostředí (sluneční energie, vzduch, voda, půda).
• Producenti - konzumenti - dekompozitoři: Základní trofické úrovně v ekosystému.
• Populace: Skupina jedinců stejného druhu žijících na určitém území.
• Limity růstu: Faktory omezující růst populace.
• Ekologická valence: Rozsah podmínek prostředí, ve kterých je druh schopen přežít.
• Gradace: Náhlé zvýšení početnosti populace.
• Migrace: Přesun populací z jednoho území na jiné.
• Společenstvo: Soubor populací různých druhů žijících na stejném území.
• Biodiverzita: Rozmanitost života na Zemi.
• Sukcese: Postupný vývoj společenstva.
• Vztahy mezi organismy: Konkurence, predace.

Evoluce a Biogeografie

• Evoluce: Proces postupných změn organismů v čase.
• Přírodní výběr: Mechanismus evoluce, při kterém přežívají a rozmnožují se lépe adaptované organismy.
• Konvergence: Vývoj podobných znaků u nepříbuzných organismů v důsledku podobných podmínek prostředí.
• Divergence: Vývoj odlišných znaků u příbuzných organismů v důsledku odlišných podmínek prostředí.
• Životní strategie: Soubor adaptací, které umožňují organismu přežít a rozmnožit se.
• Biogeografické oblasti: Oblasti s charakteristickým složením druhů.
• Biomy: Rozsáhlé ekosystémy s podobným klimatem a vegetací.

Globální Environmentální Problémy

Mezi globální environmentální problémy patří:

• Dynamika růstu lidské populace.
• Environmentální a sociální souvislosti spotřeby.
• Potravinové zdroje, hlad, plýtvání potravinami.
• Vodní zdroje, spotřeba a využití vody, znečištění vody.
• Anorganické zdroje a jejich environmentální aspekty.
• Energetika, neobnovitelné a obnovitelné zdroje energie.
• Znečištění ovzduší ve světě a jeho dopady.
• Změna klimatu.
• Současné trendy biodiverzity.
• Environmentální rizika, průmyslové a zemědělské hospodaření, možnosti a meze technologických řešení.
• Lokální vlivy průmyslu a zemědělství na prostředí - voda, ovzduší, půda.
• Doprava a životní prostředí.

Environmentální Etika

Základní mravní pojmy a postoje.

Typologie environmentální etiky:

• Teocentrická environmentální etika.
• Biocentrická environmentální etika.
• Systémové pojetí environmentální etiky.
• Hlubinná ekologie.

Definice Krajiny

Existuje mnoho desítek definic krajiny. Krajina může být různými odborníky chápána různě v rámci jejich oboru. Některými kulturami je krajina chápána jako posvátný prostor.

Některé definice krajiny:

Čtěte také: Archeologie a krajina

• Část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky.
• Část území vnímanou obyvateli, jejíž charakter je výsledkem působení přírodních a nebo lidských činitelů a jejich vzájemných vztahů.
• Konkrétní část zemského povrchu, jejíž vzhled a charakter je podmíněn jednotnou strukturou a shodnou dynamikou.

Samotný termín krajinná ekologie byl poprvé použitý v práci Carla Trolla z r. 1939 (Luftbildplan und ökologische Bodenforschung). Průkopník krajinné ekologie C. Troll definoval krajinnou ekologii jako studium fyzikálně-biologických vztahů, které řídí různé prostorové jednotky regionu. Uvažoval o vztazích jak vertikálních (uvnitř prostorové jednotky), tak horizontálních (mezi prostorovými jednotkami).

Krajinná ekologie má odkrývat a interpretovat možnosti, které příroda nabízí a limity, kterými je toto využívání omezeno (jedním z limitů je např. ekologická stabilita krajiny).

Studium Environmentálních Studií umožňuje studentům získání širokého rozhledu v problematice vazeb mezi společností a přírodním světem a schopnosti reflektovat naše výchozí pozice v otázkách problematiky ochrany životního prostředí a přírody. Pozornost věnuje sociálním, ekonomickým, politickým, právním, filosofickým, historickým, religionistickým a dalším souvislostem environmentálních problémů.

Studijní program Environmentální studia

Magisterské studium je členěno do studijních bloků - zaměření. První blok je složen z povinných předmětů (metodologické předměty a předměty přibližující společenskovědní problematiku environmentálních otázek). Studium je výrazně interdisciplinárně zaměřeno a probíhá jak ve formě tradičních přednášek a seminářů, tak i v podobě praxí, netradičních způsobů výuky a častých exkurzí.

Na katedře panuje neformální atmosféra, vyučuje zde řada externistů z praxe a různých vědeckých odvětví. Katedra je v České republice jednoznačně největší pracoviště zabývající se environmentální tématikou z hlediska humanitních věd. A to jak co do počtu pedagogů, přednášek a studentů, tak i v nabídce všech tří stupňů vysokoškolského studia - bakalářského, magisterského i doktorského.

Čtěte také: Ekologické aktuality

Studenti mají možnost zúčastnit se během studia 100 hodin individuální praxe dle vlastního výběru v organizacích spojených s environmentální problematikou.

Přístupy v Krajinné Ekologii

• Biocentrický přístup: Zaměřuje se na ekologické vztahy, tj. na vztahy mezi fytocenózou a zoocenózou a vztahy mezi nimi a abiotickými komponentami.
• Geosystémový přístup: Soustřeďuje pozornost přibližně stejně na všechny složky a vztahy v geosystému.

tags: #krajinna #ekologie #socialni #ekologie #environmentalistika #definice

Oblíbené příspěvky:

• Úklid s odpadkovým košem
• Ničení přírody a jeho ilustrace
• Normy pro mikroorganismy ve vzduchu v ČR
• Studie o vývoji klimatu
• Iniciativy na ochranu přírody v ČR