Kulturní Adaptace Člověka a Ekologie: Definice a Souvislosti

Ekologie je věda o vztazích mezi živými organismy a prostředím. Název ekologie je odvozen z řeckého slova ekos, které znamená prostředí. V obecném slova smyslu je ekologie vědou o vztazích mezi živými organismy a prostředím; poprvé byl tento pojem použit německým biologem a filosofem E. Haecklem.

Všechny živé i neživé prvky prostředí působící na organismy se nazývají ekologickými faktory. Mají rozdílnou podstatu a specifiku působení a je možné je členit do těchto zákl. skupin: a) abiotické (fyzikálně-chemické), což je teplota, sluneční svit, vlhkost, plynné složení vzduchu, atmosférické vlivy atp.; b) biotické, tj. faktory vzájemného ovlivňování živých systémů; c) antropogenní, kterými jsou formy činnosti člověka přímo a nepřímo ovlivňující život organismů v prostředí.

Každý organismus, populace či společenstvo má určitou ekologickou valenci vůči jednotlivým ekologickým faktorům. Pohybuje se v určitém rozmezí od mezních hodnot k optimální hodnotě, která je pro existence organismů nejvýhodnější. Mezi ekologickými faktory jsou vždy některé limitující, jež ohraničují možnosti existence biol.

Jako vědu vymezil e. poprvé E. H. Haeckel v r. 1869. Nejběžnější je definice e. E. P. Oduma: je to věda o životním prostředí, resp. biologie prostředí. E. je běžně vztahována k ochraně životního prostředí nebo přírody, k péči o ně; někdy se přímo s těmito pojmy ztotožňuje.

E. jako věda se vyznačuje typickými interdisciplinárními znaky. Využívá poznatků chemie, fyziky, matematiky aj., ale i spol. věd, zvl. filozofie, s-gie, ekonomie, psychologie, politologie atp. Rozvíjí se tzv. ekologické vědomí, ekologická etika, vznikají ekologická hnutí, polit. strany (strany zelených).

Čtěte také: Úspěchy absolventů FHS UK

Podle specifikace předmětu studia se e. člení na autoekologii, která zkoumá jednotlivé organismy, populační ekologii, zkoumající populaci určitého biol. druhu, synekologii, jejímž předmětem jsou skupiny organismů (společenstva) a globální ekologii, vztahující se k biosféře. Dále je možné hovořit o fyziologické ekologii, zabývající se fyziologickými změnami organismů v procesu jejich přizpůsobování ke změnám prostředí, a o biochemické ekologii, která si klade za úkol objasnit zákonitosti adaptace organismů na molekulární úrovni.

Obtížnější je vymezení předmětu a metod ekologie člověka. Per analogiam s biologickým pojetím by se dalo říci, že ekologie člověka je zkoumáním vztahu mezi člověkem a jeho prostředím, mezi lidskými individui a také mezi lidskými skupinami. V tomto smyslu by byla ekologie jakousi syntézou všech věd o člověku, využívající výsledků biologie, geografie, psychologie, antropologie i sociologie.

Vznik a Vývoj Člověka v Závislosti na Zevním Prostředí

Přednáška se soustředí především na evoluční a vývojové aspekty antropologie obecně. Cílem je získání kvalifikovaného pohledu na biologickou, biosociální a sociálně-kulturní podstatu vlastností člověka a jeho předků a jejich biologickou a biosociální variabilitu včetně variability lidské ontogeneze.

Přednášky se zaměřují i na primáty, zvláště pak na lidoopy jako naše nejbližší příbuzné. Důraz je kladen na pochopení základních aspektů adaptací, chování a ekologie vyšších primátů jako našich nejbližších předků, u lidoopů je pak kladen důraz také na funkci sociální struktury, a vybrané aspekty jejich genetiky a fyziologie.

V dalším bloku přenášek je cílem podat základní informace o vzniku a evoluce člověka a jeho předků se zvláštním zřetelem na evoluci rodu Homo, dále postupný vznik specifické lidské ekologie a kultury, zejména v evoluci na konci pleistocénu a na počátku holocénu. Velká pozornost bude věnována také genetickým aspektům lidské evoluce a variability.

Čtěte také: Přírodní krásy Moravy a Slezska

Homo Ergaster a Homo Erectus: Nová Tělesná Konstrukce a Počátky Lovu

Homo ergaster/erectus představuje klíčovou etapu lidské evoluce. Proč se vyvinul člověka vzpřímený, starší a střední paleolit, kultura a lidská řeč, základy lidské společnosti, archaický Homo sapiens, vznik neandrtálců a anatomicky moderního člověka.

Základní etapy evoluce hominidů, vznik základních biologických, biosociálních a sociálních vlastností a struktur, ekologické aspekty evoluce hominidů, kolonizace světa.

Kulturní Krajina a Její Přeměna

Krajina má pro lidskou společnost řadu nezastupitelných funkcí, přičemž tyto funkce se s rozvojem lidské společnosti mění svými prioritami. Vycházíme z přírodních podmínek, jejich vhodnosti pro tu či onu potřebu a možnosti využití.

Funkce výrobní a obytná, jsou od sebe neoddělitelné, např. zemědělská výroba a vesnická sídla dávají krajině určitý vzhled, obdobně koncentrace průmyslu podmiňuje vznik městských aglomerací resp. i konurbací. Při těchto funkčních propojeních je hodnota krajiny technicky pozměňována, budují se v ní komunikační systémy, v zemědělské krajině se realizují různé meliorační zásahy atp.

Člověk využívá krajinu vícenásobně, např. horské krajiny mohou mít funkci vodohospodářskou, produkční a zdravotně - rekreační aj. jsou skupiny druhotných funkcí krajiny. kulturní (ochrana přírody a historických cenností např. UNESCO, estetická funkce, psychologická funkce - "duch místa", folklór ...). Koncepce krajinného potenciálu byla rozpracována v 70. letech německou geoekologickou školou (Neff, Haase, Jäger, Mannsfeld), v 80. letech na ně navázala slovenská fyzickogeografická škola (Drdoš, Mazúr, Huba).

Čtěte také: Kulturní dědictví České republiky

Ta vyjadřuje schopnost krajinného systému snášet určité zatížení antropogenní činností, aniž by se nevratně rušila jeho stabilita. vyjadřuje míru tohoto využívání - určuje přijatelnou míru intenzity využívání, při níž nedochází k poškozování přírodního prostředí, nebo vyjadřuje limity rozvoje, který v území probíhá. tj. krajiny trvale využívané a ovlivňované člověkem, spadá na území ČR do období neolitu, kdy neolitičtí zemědělci osídlili nejsušší, nejteplejší a nejúrodnější, převážně sprašové a terasové oblasti do 300 m. n m.

Postupem času přírodní složky krajiny byly činností člověka ovlivněny, změněny, původní rostlinná společenstva nahradila kulturní plodiny - vznikla krajina kulturní. je takový typ krajiny, který se sestává ze vzájemně působících přírodních a antropogenních složek, utvářející se pod vlivem lidské činnosti a přírodních procesů a splňující určité socioekonomické funkce.

V zemědělské nebo lesohospodářské krajině zpravidla převládají plochy, naopak v urbanizované nebo průmyslové krajině zabírají většinu ploch uzly a velký důraz se klade i na sítě, spojující jednotlivé plochy. Pro kulturní krajinu je příznačným rysem vytvoření antropogenních bariér a problematika izolovanosti ploch (izolace tvoří problém při difůzi organismů a redukuje schopnost přežití, když počet organismů klesne pod určitou hranici). Krajina je v současnosti převážně kombinací přírody a kultury. Nejvýznamnější faktory, které způsobily přeměnu přírodní krajiny na kulturní, jsou zemědělství a lesnictví.

Proces přeměny přírodní krajiny směrem ke zcela urbanizované krajině je plynulý. U přírodní krajiny (na rozdíl od krajiny kulturní) je podstatná absence kulturního faktoru. V kulturní krajině dochází k velkému úbytku některých přírodních společenstev, a tím i např. k mizení živočichů v ní žijících a na ní závislých.

Ekosystémové Služby a Disturbance v Krajině

Ekosystémy lidem přinášejí určité výhody, neboli poskytují ekosystémové služby. Ekosystémové služby jsou úzce spjaté s rozmanitostí života v ekosystémech (biodiverzitou). Lidstvo je na těchto službách prakticky zcela závislé.

Krajinná heterogenita obvykle působí proti šíření disturbancí, propojenost v krajině šíření disturbance propojuje. V současnosti je hlavním původcem disturbance člověk. Lidské činnosti, které působí v krajině jako disturbance, jsou z hlediska geologického i fylogenetického vývoje změnami náhlými, ostatní druhy neměly dost času na přizpůsobení, což má za následek snižování popřípadě úplné vymizení druhů.

Dle STORCHA (1998) je existence disturbancí pro přírodu nejen typická, ale i dokonce nezbytná a nepostradatelná. Disturbance mohou pozitivně ovlivňovat přírodu. Základní princip spočívá v tom, že přímo likvidují jednotlivé organizmy a snižují tak populační početnosti těch druhů (nebo životních forem), které by jinak ve společenstvech převládly a zatlačily ty ostatní.

Jedním z těchto důležitých typů disturbancí jsou požáry. Požárová dynamika je typická pro severský jehličnatý les (tajgu), pro trnité křovinaté porosty na různých místech Země (Středomoří, Kalifornie, Chile, jižní Afrika a Austrálie), buše, stepy a savany.

Oboustranný vztah mezi intenzitou disturbancí a velikostí postižených ploch někdy vede k jakési rovnováze mezi intenzitou disturbancí a mozaikovitostí prostředí. Je-li krajina složena z malých různorodých plošek, lze předpokládat, že disturbance nebudou mít velkou intenzitu a zasáhnou právě jen určité malé plošky a zároveň díky malé velikosti plošek nikdy nedosáhnou ničivé intenzity.

Ekologie Člověka a Genetické Aspekty

V sociologii se rozumí ekologií člověka nejčastěji zkoumání vzájemných vztahů jednak mezi lidmi, jednak mezi sociálními institucemi v rámci určitého prostoru. Zdůrazňování prostorové složky odlišuje ekologii od ostatních sociologických přístupů k studiu společnosti a vyskytuje se téměř ve všech definicích.

Druhým - a dosud živým pojetím - je názor, že ekologie člověka studuje jen určitou, i když velmi důležitou stránku vztahu prostředí-organismus, a to vztah mezi přírodními zdroji a jejich využitím. Prostředí je spojeno se sociálním systémem pojmem zdrojů.

Každá hospodářská soustava je organizací lidské činnosti, zaměřenou k využití zdrojů a předpokládá dělbu práce v takovém rozsahu, aby bylo dosaženo cíle soustavy, tj. udržení její existence nebo jejího rozvoje. Dosažení tohoto cíle není jen ekonomickou záležitostí, nýbrž předpokládá dobře fungující sociální organizaci, kulturu atd.

Genetické aspekty evoluce Homo sapiens zahrnují diferenciaci archaických populací, vznik moderních lidských forem - AMČ, neandrtálců a denisovanů. Dále se jedná o migraci, diferenciaci a adaptaci moderních lidských populací.

tags: #kulturní #adaptace #člověka #ekologie #definice

Oblíbené příspěvky:

• Parametry popelnic pro odvoz odpadu
• Matematické principy
• Srovnání přírody Gruzie a Evropy
• Recenze koše na pleny k postýlce
• Komunikace o klimatu