Malé klimatické regiony Česká republika

Změna klimatu se často prezentuje jako globální problém, který se týká především tropických oblastí, přímořských států nebo chudých regionů globálního Jihu. Jenže tak zvaná klimatická nespravedlnost se netýká jen vzdálených koutů planety - projevuje se i u nás, v České republice. Ne všichni totiž čelíme stejným výzvám a rizikům. Změna klimatu totiž nedopadá na všechny stejně. Klimatická krize má zkrátka různé projevy a ty nejsou rozloženy spravedlivě.

Výsledek? Klimatická nespravedlnost označuje nerovnoměrné dopady změny klimatu na různé lidi i regiony a zdůrazňuje nutnost spravedlivého přístupu k jejich řešení. Největší nespravedlností však je, že nejtvrději a nejvážněji dopadá právě na ty, kteří k jejímu vzniku přispěli nejméně.

Zatímco někteří lidé mohou investovat do zateplení domu, fotovoltaických panelů, klimatizace nebo ekologické dopravy, jiní nemají ani prostředky na základní vytápění, kvalitní bydlení, nebo ochranu před horkem.

Energetická chudoba a kvalita bydlení

Jedním z nejviditelnějších příkladů klimatické nespravedlnosti je energetická chudoba. Tento pojem označuje domácnosti, které vydávají nepřiměřeně velkou část příjmu na energie a musí proto šetřit na jiných základních potřebách. V ČR podle výzkumů žije v energetické chudobě každé desáté dítě a téměř třetina osaměle žijících seniorek. Lidé ve špatně izolovaných bytech tak vydávají více peněz za energie, které přitom ani nezajistí dostatečný tepelný komfort.

Když k tomu připočteme vysoké náklady na nájem - průměrná domácnost vydává zhruba čtvrtinu příjmů jen na bydlení - je zřejmé, že pro mnohé rodiny jde o začarovaný kruh. Situaci ke všemu komplikuje obecně malý podíl obecních bytů (cca 3,6 % bytového fondu), který znatelně omezuje dostupnost bydlení pro zranitelné skupiny.

Čtěte také: Odvoz odpadu Litně - harmonogram

Problémem není jen zima a nedostatečné vytápění. Vlny veder, které se s postupující změnou klimatu stávají častějšími, dopadají nejtvrději na obyvatele nezateplených domů a bytů. Lidé v energetické chudobě si často nemohou dovolit klimatizaci, a přitom žijí v prostředí, kde teplem dlouhodobě strádají. Výsledkem jsou zdravotní rizika - od přehřátí přes dehydrataci až po zhoršení chronických onemocnění.

Vedle energií hraje klíčovou roli samotná kvalita bydlení. Asi 115 tisíc lidí v Česku žije v bytové nouzi - od lidí bez domova, přes obyvatele ubytoven až po rodiny, které se tísní v nevyhovujících bytech. Další poměrně velká část populace bydlí v domech, kde je nadměrná vlhkost, plísně nebo chybí izolace. Podle odhadů žije v budově, která negativně ovlivňuje jeho zdraví, každý šestý Čech.

Tyto problémy mají přímou souvislost se změnou klimatu a s energetickou chudobou. V neizolovaných bytech či starších domech (i když jsou vytápěné) je v zimě povrch stěn často chladnější než okolní vzduch. Nejvíce se projevují u lidí se zhoršeným zdravím - seniorů či chronicky nemocných (srdce, plíce, diabetes, neurologické poruchy). Právě tyto skupiny obyvatel jsou na klimatické extrémy nejcitlivější a zároveň mají často nejmenší možnost se jim aktivně přizpůsobovat.

Horka mohou, a to bez ohledu na věk, způsobovat dehydrataci, úpal, zvýšené riziko astmatických záchvatů nebo respiračních onemocnění. S postupujícím věkem se zhoršuje termoregulace organismu, takže staří lidé jsou výrazně náchylnější k přehřátí. Kombinace horka a chronických onemocnění (např. kardiovaskulární choroby, cukrovka) zvyšuje riziko jejich hospitalizace a úmrtí. Ohroženy jsou i děti, které tráví více času venku a často nejsou schopné sami regulovat tepelnou zátěž.

Regionální rozdíly a reakce státu

Klimatická nespravedlnost se v Česku neprojevuje všude stejně. Nejvíce zasažené bývají regiony s nižší ekonomickou výkonností - například severozápad Čech nebo Moravskoslezský kraj. Tyto oblasti se potýkají s vyšší mírou sociálního vyloučení, menší dostupností kvalitního bydlení a také s horšími možnostmi financovat adaptační opatření. Na obnovu a výsadbu zeleně, zateplování budov a stínění veřejných prostor, nebo lepší ochranu obyvatel před přívalovými dešti zkrátka nemají peníze.

Čtěte také: Proč je recyklace důležitá?

Otázka spravedlnosti se netýká jen nerovností na úrovni konkrétních skupin obyvatel nebo regionů, ale také způsobu, jakým na ně reaguje stát. Programy na podporu zateplování budov či instalaci obnovitelných zdrojů jsou sice cenné, ale často z nich nejvíce profitují lidé, kteří už mají dostatek prostředků na investice. Vlastníci nemovitostí mají například lepší přístup k dotacím než nájemníci v městských bytech.

V tomto ohledu je dobře zmapován dotační program v ČR zvaný Nová zelená úsporám. Skrze něj lze žádat o finanční prostředky na zateplení budov, výměnu oken, instalaci tepelných čerpadel nebo solárních systémů. Z jeho povahy je však zřejmé, že je adresovaný primárně vlastníkům rodinných a bytových domů, kteří mají finanční prostředky na spolufinancování. Nájemníci mají výrazně omezený přístup, protože nemohou sami rozhodnout o investici do budovy, pokud ji nevlastní.

Spolufinancování v případě dotací na zateplení domu, výměnu oken, instalaci tepelného čerpadla, solárních panelů apod. musí zajistit ten, kdo o ně žádá. To, že je někdo vlastníkem domu automaticky neznamená, že má potřebnou vstupní investici. O kom tu je řeč, je jasné. O nízkopříjmových a ekonomicky snadno zranitelných domácnostech, které by touto cestou svou energetickou chudobu mohly relativně snadno a rychle řešit.

Z hlediska podmínek čerpání dotací je však třeba zajistit, aby se klimaticky pozitivní opatření propojila s těmi sociálně pozitivními. Bezúročné půjčky, klimatické fondy a další nástroje, které navrhuje EU znějí dobře, ale neřeší situaci teď a tady. Nedej bože, když se vám rozbije pračka nebo auto. Váš sen o malé solární elektrárně a levnější energii se rázem rozplyne. V tom horším případě se k vaší energetické chudobě, přidá i ta tak zvaná dopravní.

Klimatická nespravedlnost v Česku není jen akademický pojem. Má konkrétní podoby: senior, který žije v přehřátém bytě; rodina, která tráví horké dny v přeplněné ubytovně bez zeleně a stínu; obec, která nemá prostředky na zateplení školy a opravu kanalizace. Bez propojení sociální a klimatické politiky tak hrozí, že tzv. zelená transformace prohloubí nerovnosti, které již ve společnosti a mezi lidmi existují.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

Klimatické závazky Česka

V Česku aktuálně probíhá revize tří klíčových dokumentů v oblasti klimatu a energetiky: Politiky ochrany klimatu, Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu a Státní energetické koncepce. Ty určí, jak bude vypadat česká cesta k bezemisní ekonomice a společnosti v dalších letech. Všechny tři dokumenty přitom musí zahrnovat závazky vyplývající z mezinárodních úmluv a unijní legislativy.

Na plnění společných unijních cílů se musejí podílet také jednotlivé členské státy, tedy i Česko. Každý stát může zároveň přijmout závazky, které jsou ambicióznější než ty, jež navrhuje Unie. České ambice v oblasti snižování emisí skleníkových plynů musí reflektovat závazky vyplývající z mezinárodních úmluv a unijní legislativy. Všechny tři dokumenty procházejí v letech 2023-2024 revizí. Podoba závazků ČR je do velké míry utvářena směrnicemi a nařízeními EU.

Níže jsou shrnuty závazky Česka v jednotlivých oblastech, a to v kontextu celounijních závazků. Téměř všechny přitom vycházejí z přijatých návrhů balíčku Fit for 55, jehož hlavním cílem je dosáhnout v EU snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 1990).

Podle návrhu aktualizace Politiky ochrany klimatu z jara 2024 deklaruje Česko závazek snížit do roku 2030 své emise o 55 % v porovnání s rokem 1990. Stejný závazek si již dříve vytyčila i EU. Do roku 2021 snížilo Česko své emise o 34 %, k největšímu snížení však došlo vlivem ukončení provozu části těžkého průmyslu v 90. letech. V současnosti emise ČR spíše stagnují.

Od roku 2027 se systém obchodování s emisními povolenkami rozšíří na sektory budov a silniční dopravy a sektory malé energetiky a průmyslu, které nespadají pod stávající ETS systém (tzv. EU ETS 2). Stejně jako u stávajícího EU ETS zmíněného výše zde existuje pouze společný unijní cíl, a to snížit emise skleníkových plynů v těchto sektorech o 42 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 2005).

Pokles emisí skleníkových plynů, které nespadají pod sektory obsažené v EU ETS (1), upravuje Nařízení o sdílení úsilí. To stanovuje konkrétní závazky pro EU i jednotlivé členské státy v sektorech budov, dopravy (mimo letectví), zemědělství, menších průmyslů a odpadového hospodářství. Zatímco unijním závazkem je pokles o 40 %, Česko by mělo své emise v těchto sektorech snížit o 26 % do roku 2030 (v porovnání s rokem 2005).

Podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie si stanovuje Česko samo v rámci NECP. Zároveň by však mělo přispívat ke společnému unijnímu cíli ve výši 42,5% podílu v roce 2030. Jak už bylo zmíněno výše, NECP aktuálně prochází revizí.

Stejně jako u podílu obnovitelných zdrojů si i v případě energetické účinnosti (tedy snížení spotřeby energie) stanovuje Česko závazek v NECP. Prozatímní návrh obsahuje závazek snížit konečnou spotřebu energie na 846 petajoulů (235 TWh) v roce 2030.

Závazek v sektoru využití půdy, změn ve využití půdy a lesnictví (LULUCF) upravuje, kolik emisí skleníkových plynů by mělo být v jednotlivých členských státech a celé EU v roce 2030 pohlcováno. Pro Česko je stanoven ve výši −1,228 mil. tun CO2eq ročně. Je však otázkou, nakolik je tento závazek dosažitelný - v roce 2021 byl sektor LULUCF v ČR čistým emitentem skleníkových plynů, především kvůli kůrovcové kalamitě (vypuštěno bylo 8,5 mil. tun CO2eq). Pro celou EU pak platí závazek pohlcovat v tomto sektoru emise ve výši 310 mil.

Klimatické poměry Českého středohoří

Klimatické poměry Českého středohoří jsou i přes jeho menší rozlohu mimořádně pestré a zahrnuje teplé, mírně teplé i chladné klimatické oblasti. Na celém území Středohoří se projevuje určitá klimatická mozaika, která je dána zejména vysokou členitostí terénu, tedy převýšením, svažitostí a orientací vůči světovým stranám. Zajímavostí jsou i četné mikroklimatické fenomény, jako jsou výdechy teplého vzduchu z rozsedlin na straně jedné a výdechy studeného vzduchu z podmrzajících sutí na straně druhé.

Klimatické poměry na jihozápadě a severovýchodě oblasti jsou značně rozdílné. Jihozápad je díky srážkovému stínu Krušných hor výrazně suchý a teplý. Tato oblast patří mezi nejsušší v České republice. Nejvyšší vrcholy Českého středohoří se vyznačují velkým počtem větrných dní.

Faktory ovlivňující klima

Vlastní projev klimatu je založen na režimu základních fyzikálních a meteorologických procesů, které představují výměna tepla, oběh vody a všeobecná cirkulace atmosféry. Parametry oběžné dráhy Země kolem Slunce, tvar Země, sklon zemské osy, aspekty vyplývající z oběhů planety Země aj. představují primární faktory, které přímo ovlivňují hodnotu insolace, délku ročních období atd. Jejími důsledky jsou pak zejména: šířková pásmovitost.

Do cirkulačních procesů, které mají na celkový charakter klimatu největší vliv, patří zejména všeobecná cirkulace atmosféry a systém mořského proudění. V důsledku existence základních typů vzdušného proudění můžeme usuzovat, jaké vlastnosti proudící vzduch do popisované destinace přináší (např. pasáty vanoucí z moře přinášejí mírné ochlazení a vlhkost).

Geografické faktory popisují přímý vliv polohy, složek a prvků fyzickogeografické části krajinné sféry na utváření dílčích charakteristik klimatu. orografie - průběh a charakter horských systémů způsobuje jak změny v převládajícím směru proudění a tím i změnu charakteristik meteorologických prvků (např. charakter povrchu (př.

Člověk sám o sobě není geografický činitel klimatu, jeho vliv se projevuje prostřednictvím socioekonomických aktivit, které by však ve vazbě na krajinnou sféru již geograficky hodnocené být mohly. Výsledkem lidských aktivit je postupná změna hodnot některých meteorologických prvků, které je možno považovat za faktor utváření klimatu.

Klimatická klasifikace

Klimatické klasifikace umožnují identifikaci (klasifikaci) jednotlivých typů podnebí na základě zjištěných hodnot klimatických prvků. Taková regionalizace klimatu podává přehled o generalizovaných a zákonitě vymezených oblastech. Základní klasifikační jednotkou je klimatické pásmo, ačkoli se ve školské geografii tradičně používá označení klimatický (podnebný) pás. Klimatická pásma můžeme v důsledku vnitřní heterogenity klimatických podmínek rozdělit na dílčí klimatické oblasti.

Klimatická solární pásma Země - se rozlišují na základě různého úhlu dopadu slunečních paprsků s ohledem na uvažovaný homogenní povrch Země a tedy odlišnou, ale v dané zeměpisné šířce stejnou insolaci. Lze tak rozlišit pět pásem: jedno tropické pásmo mezi obratníky, dvě mírná pásma mezi obratníky a polárními kruhy a dvě polární pásma mezi polárními kruhy a póly.

Teplotní pásma Země - odrážejí skutečné rozložení teplot na heterogenním zemském povrchu. Zohledňují nejen hodnotu insolace, ale také rozložení pevnin a oceánů, všeobecnou cirkulaci atmosféry, cirkulaci mořských proudů atd. Na základě těchto aspektů je vymezeno jedno tropické pásmo ohraničené roční izotermou 20 °C, dvě mírná pásma vymezená roční izotermou 20 °C a izotermou 10 °C nejteplejšího měsíce, dvě pásma chladná rozkládající se mezi izotermami 10 °C a 0 °C nejteplejšího měsíce a dvě pásma věčného mrazu sahající za izotermu 0 °C nejteplejšího měsíce.

Klimatická fyzická pásma Země - představují skutečná klimatická pásma Země, která jsou vymezena nejen na základě teplotních poměrů, ale zohledňují také rozložení srážkových úhrnů, charakter vegetačních formací, odlišnosti v cirkulaci vzduchu apod. Ve školské geografii se setkáváme s označením podnebné pásy.

Podle použitých přístupů můžeme klimatické klasifikace rozdělit do dvou skupin. Konvenční klimatické klasifikace vymezují typy klimatu podle předem konvenčně (pevně) stanovených mezních hodnot jednoho nebo více klimatických prvků. Mezi nejčastěji využívané klimatické charakteristiky patří teplota vzduchu a srážkové úhrny, jejichž vzájemná závislost bývá dána do souvislosti s vegetačním krytem, pěstováním zemědělských plodin, geomorfologickými procesy, vývojem půd apod. Z nejznámější konvenčních klimatických klasifikací lze zmínit Köppen - Geigerovu klasifikaci či Bergovu klasifikaci, která vychází z krajinnogeografických oblastí (př. podnebí tundry, podnebí tajgy, podnebí stepí atd.).

Köppen-Geigerova klasifikace

Köppen-Geigerova klasifikace představuje ve světě nejpoužívanější klasifikaci klimatu. Její základ pochází od německého klimatologa Wladimira Köppena, který její první verzi publikoval již na sklonku 19. století. Následně představil několik dalších modifikací včetně té, na které spolupracoval s německým klimatologem Rudolfem Geigerem. Dnes se můžeme také setkat s jejími úpravami provedenými současnými klimatology.

Konceptem Köppenovy klasifikace je předpoklad, že přirozená vegetace je nejlepším odrazem klimatu daného území. Proto zohledňuje Köppenovo vymezení klimatických zón/pásů výskyt konkrétního vegetačního pokryvu. V zásadě je však založena na hodnocení průměrné roční a měsíční teploty a srážkových úhrnů a sezónnosti srážek. Köppen tak vymezil 5 hlavních skupin klimatu, které dále rozdělil na typy a podtypy.

Ačkoliv je Köppenova klasifikace používána ve výuce i pro vědecké účely, objevuje se celá řada návrhů, jak celou metodiku vymezování kategorií klimatu revidovat a upravit tak, aby co nejpřesněji odpovídala reálným podmínkám.

Změna klimatu v ČR v roce 2020

Třebaže naši pozornost vloni poutal především Covid-19, oteplování Země se nezastavilo. Minulý rok byl podle evropského programu Copernicus globálně spolu s rokem 2016 nejteplejším v historii měření, o 1,25 °C teplejší než v předprůmyslové době (1850-1900), Byl rokem s nejvyšším dosud naměřeným obsahem skleníkových plynů v atmosféře a s nejvyšší dosud naměřenou hladinou oceánů.

I u nás byl rok 2020 mimořádný z hlediska klimatu a počasí. V protikladu ke srážkám se projevuje globální změna klimatu na teplotním průměru a průběhu teplot během roku v ČR i v našem regionu mnohem výrazněji. V ČR dosáhla průměrná teplota 9.13 °C, což sice nebyl teplotní rekord, nicméně jde o hodnotu významně nad průměrem posledních 10 let, který činil8,92 °C. Podle hodnot trendu se za posledních 60 let Česká republika oteplila o 2,0 °C a Jihomoravský kraj o 2,1 °C.

Nejvýrazněji se oteplily zimní měsíce, o 2,5 °C, a letní, o 2,0 °C. Méně se oteplilo jaro, o 1,7 °C, a nejméně podzim, jen o 0.7 °C. Léto se prodloužilo. Počet měsíců s teplotním průměrem nad 16 °C vzrostl z jednoho na tři. Naopak v zimě měsíců s teplotou pod 0 °C ubylo ze tří na dva, z nichž únor měl v průměru jen -0,06 °C. Rok 2020 byl pouze v květnu o něco chladnější než v šedesátých letech, ale vyznačoval se mimořádně teplými zimními měsíci. V žádném měsíci neklesla jeho průměrná teplota pod 0 °C.

Změna klimatu se může zdát pro náš region i celou ČR výhodná. Na jižní Moravě se již dají úspěšně pěstovat fíky a mohli bychom tu asi pěstovat i odolnější citrusy jako třeba klementinky. Zdání ale může být falešné. Zvýšení teploty nutně vede ke zvýšení výparu z půdy i rostlin. To nutně vede při stagnaci srážek k úbytku vody v krajině a vzniku sucha.

Plodiny citlivé na nedostatek vody, zejména chmel, ale i řepa, brambory i jiné, mohou být ohroženy. Nejvíc však již nyní trpí současnou změnou klimatu porosty smrku a borovice lesní. Smrkové porosty jsou decimovány jednak tím, že se v důsledku vyšší teploty a delší vegetační doby počet generací kůrovce zvýšil z původně dvou na tři až čtyři, čímž se zvedl rozmnožovací potenciál kůrovce zhruba miliónkrát (každá samička vyprodukuje až 3000 potomků), jednak proto, že smrkové porosty trpí suchem a tím ztrácejí odolnost.

Změny klimatu a jejich dopady v ČR jsou jen kamínkem v mozaice globální klimatické krize, kterou generální tajemník OSN považuje za nejvážnější ohrožení lidstva, větší než války a epidemie. OSN vyzývá členské země k vyhlášení stavu klimatické nouze a na poplach bijí světové vědecké komunity i papež František. Mladí oprávněně hlasitě rebelují. I nová vláda USA v čele s J. Bidenem si stanovila boj s oteplováním klimatu jako jednu z priorit.

tags: #malé #klimatické #regiony #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Zásady třídění odpadu
• Kompostování substrátu
• Znečištění ovzduší: zdraví v ohrožení
• Ford Ranger: Emisní diagnostika
• Jak nakládat s odpady v Brně