Ekologická Sukcese: Postupný Vývoj Společenstva v Čase a Prostoru

Sukcese znamená postupný vývoj společenstva v čase a prostoru. Společenstvo je soubor všech druhů organismů v určitém prostoru. Pro pískovny má sukcese velký význam. U pískoven mluvíme o tzv. primární sukcesi.

Sukcese v Pískovnách

V pískovnách sukcese probíhá velmi rychle. To na jednu stranu umožňuje brzké osídlení vzácnými rostlinami písčin. Ty však při dalších sukcesních stádiích zpravidla zmizí. Spontánní sukcese je nejjednodušším a nejlevnějším způsobem obnovy pískovny.

Průběh sukcese ovlivňují lokální stanovištní faktory (např. vlhkost, půdní reakce, zrnitost substrátu) a také krajinné faktory. Nejprve pískovnu osidlují jednoleté druhy rostlin.

Pro suché stanoviště jsou typické jetel rolni (Trifolium arvense), bělolist nejmenší (Filago minima), turanka kanadská (Conyza canadensis). K jednoletým rostlinám vlhkých stanovišť patří psárka plavá (Alopecurus aequalis) a sítina cibulkatá (Juncus bulbosus). Jednoletá rostliny jsou již na začátku sukcesního vývoje doprovázeny vytrvalýmy druhy bylin.

Na suchých stanovištích se zpravidla jedná o lipnici bahenní suchobytnou (Poa palustris subs. xerotica) a psineček obecný (Agrostis capillaris), paličkovec šedavý (Corynephorus canescens), pelyněk černobýl (Artemisa vulgaris). Tyto druhy najdeme spíše na rovinatém terénu.

Čtěte také: Vlastnosti ekosystému louka

Na prudkých nestabilních svazích na začátku sukcese nacházíme podběl lékařský (Tussilago farfara) a pýr plazivý (Elytrigia repens). Podběl lékařský se většinou jako první objevuje i na haldách vytěženého písku.

Na vlhkých místech doprovázejí jednoletou vegetaci vytrvalé druhy jako např. sítina rozkladitá (Juncus effusus), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans).

Po asi deseti letech převládají na všech typech stanovišť vytrvalé širokolisté byliny jako je řebříček obecný (Achilea millefolium) a trávy, např. kostřava ovčí (Festuca ovina).

Na suchých místech nacházíme metličku křivolakou (Avenella flexuosa), třtinu křovištní (Calamogrostis epigejos) a na vlhkých stanovištích např. ostřici třeslicovitou (Carex brizoides) a metlici trstnatou (Deschampia caespitosa). Na rozhraní břehů a vodní hladiny v této fázi nejčastěji najdeme ostřici měchýřkatou (Carex vesicaria).

Nakonec sukcesní vývoj ve většině pískoven dospěje k lesu. Druhové složení závisí především na výšce hladiny podzemní vody a okolní vegetaci. Na suchých pískovnách se vytvoří les tvořený břízou bělokorou (Betula pendula), borovicí lesní (Pinus sylvestris), dubem letním (Qeurcus robur) a jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia).V podrostu takového lesa nalezneme např. brusnici borůvku (Vaccinium myrtillus) a brusinku (V.

Čtěte také: Živočichové a louka

V sušších a teplejších oblastech ČR (jižní Morava, Polabí) vývoj sukcese vede ke stanovišti připomínající lesostep. Z dřevin zde rostou např. hloh (Grataegus sp.), růže (Rosa), trnka obecná (Prunus spinosa), topol osika (Populus tremula).

Konečným stádiem vývoje pobřežního pásma pískoven je tzv. litorál, který může být tvořen chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea), rákosem obecným (Phragmites australis), orobincem širolistým (Typha latifolia) a vysokými ostřicemi (Carex sp.).

V průběhu sukcese se v pískovnách vyskytují také nežádoucí ruderální a invazní druhy. K ruderálům objevující se v pískovnách patří již zmíněný pelyněk černobýl (Artemisa vulgaris). K invazním rostlinám vyskytujících se v pískovnách patří např. křídlatky (Reynoutria sp.).

Většina rudeálů a invazních rostlin se vyskytují jen v mladších sukcesních stádiích a po přibližně deseti letech zmizí. Křídlatky (Reynoutria sp.) se v pískovnách vyskytují zpravidla déle, ale většinou se ze svého stanoviště příliš nešíří.

Nejnebezpečnějším nepůvodních druhem v pískovnách je trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Jeho nebezpečnost se však projevuje jen v suchých a teplých oblastech. Tam dokáže průběh sukcese zcela změnit. Kořeny akátu vylučují do půdy toxické látky, které vytváří nevhodné prostředí pro téměř všechny ostatní druhy. Tak vznikají tzv. akátiny, tedy monokultury trnovníku akátu. V podrostu těchto dřevin najdeme jen velmi málo druhů, které jsou náročné na dusík.

Čtěte také: Ptáci luk: Význam pro českou přírodu

Vývoj Vegetace v Závislosti na Čase a Oblasti

Nyní se budeme podrobněji zabývat vývojem vegetace v závislosti na čase v různých pískovnách. Jako první uveďme vývoj pískoven v teplých a suchých oblastech. Tyto pískovny se nacházejí v nížinách a jsou obklopeny zemědělskou (ornou půdou) nebo urbánní krajině. Na suchých stanovištích se v prvních třech letech výrazně uplatňují jednoleté byliny a trávy. Toto počáteční stádium nazýváme iniciální.

V následujícím stádiu, které trvá cca 4 - 10 let převládají vytrvalé byliny doprovázeny různými druhy trav. Ve stáří pískovny přibližně 11 - 25 let se v vyskytují vytrvalé trávy a keře. V pozdním stádiu (26-40 let) se již začínají výrazně uplatňovat keře doprovázeny vytrvalýmy trávami. Po více jak čtyřiceti letech sukcesní vývoj dospěje k křovinatým trávníkům. Ty jsou tvořeny keři a vytrvalýmy druhy trav. V těchto typech pískoven však může vývoj dospět také k nežádoucím akátinám.

Poněkud odlišný vývoj probíhá na suchých stanovištích v pískovnách nacházejících se v chladném a vlhkém prostředí. Tyto pískovny se nacházejí na vysočinách a v jejich okolí se vyskytují louky nebo lesy. V tomto prostředí probíhá prvních cca deset let stejně jako v předchozím stádiu. Poté převládají vytrvalé trávy i byliny a začínají se výrazněji uplatňovat keře a stromy. Toto stádium se v vytvoří přibližně ve stáří 11 -25 let. V dalším pozdním stádiu (26-40 let) stromy již převládají a kromě nich i vytrvalé trávy a byliny.

Na vlhkých a litorálních stanovištích již při sukcesi tolik nezáleží na tom v jaké oblasti se pískovny nacházejí. Na vlhkých stanovištích se v iniciálním stádiu vyskytují jednoleté druhy trav a sítin . Již v tomto stádiu se objevují i vytrvalé druhy trav, sítin a bylin.

Vytrvalé druhy trav a bylin převládají v dalším mladém stádiu (4-10 let). Kromě nich se tu již běžně vyskytují i keře. V dalším středním stádiu (11-25 let) se kromě těchto skupin rostlin již začínají výrazněji uplatňovat stromy. Na rozhraní souše a vody nakonec sukcesní vývoj dospěje k litorálu, který může být tvořen porosty rákosu, orobince nebo ostřic. Na mnoha velkých pískovnách, ale porosty těchto rostlin dosud nenajdeme. Na začátku sukcese zde opět nacházíme většinou jednoleté druhy trav sítin, ostřic a dalších podobných rostlin.

Sukcese na Územích Narušených Těžbou

Hlavním pilířem naší energetiky jsou stále tepelné elektrárny spalující hnědé uhlí. Naprostá většina této strategické suroviny je dobývána povrchově, lomovým způsobem. Těžební společnosti jsou k němu vedeny především ekonomickými důvody. Mocné vrstvy zemin, jež v dávné minulosti překryly hnědouhelné sloje, musí být odtěženy a někde jinde uloženy. Vznikají tak rozsáhlé plochy krajinných novotvarů - výsypek.

Zákonem je uložena náprava škod způsobených během těžební činnosti. V krajině narušené povrchovou těžbou je většina funkcí utlumena. Prováděné rekultivace by měly směřovat k jejich obnovení.

Výsypky a ostatní plochy devastované v souvislosti s povrchovou těžbou výsypek jsou již nedlouho po svém vzniku osídlovány živými organismy. Jde o počátek ekologické sukcese, v tomto případě primární, protože v substrátu pocházejícím z nadloží hnědouhelných slojí nejsou přítomny žádné formy života. Společenstva organismů jsou zprvu velmi jednoduchá, což je charakteristický znak všech pionýrských sukcesních stadií ekosystémů.

Jejich součástí jsou jednak běžné druhy tolerující široké rozmezí podmínek prostředí, jednak druhy úzce specializované právě na tato extrémní stanoviště. To platí i pro obratlovce. Linduška úhorní je původem stepní až polopouštní pták. V České republice žije především v severozápadních Čechách a zde na výsypkách nedlouho po nasypání, které poušť či polopoušť připomínají. Její početnost v celé republice byla odhadnuta na maximálně 40 párů, z nichž naprostá většina žije právě na podkrušnohorských výsypkách.

Podobné podmínky vyhovují též bělořitovi šedému, jenž v ČR patří rovněž mezi řídce hnízdící. Akceptuje zcela holé výsypky. Jakmile se vytvoří souvislejší vegetační kryt, oba jmenované druhy vymizí.

Na místech, kde se střídají porosty vysokých bylin s málo zapojenými prolukami, se vyskytuje strnad zahradní. U nás i v celé Evropě patří mezi vzácné a stále ubývající druhy.

Řada vzácných druhů živočichů na mladých výsypkách nachází dočasná útočiště, vesměs však jen krátkodobě. Pokračující ekologická sukcese vede k radikálním změnám prostředí, jejich ústupu a nástupu jiných druhů. I když jde o druhy vzácné a chráněné, bylo by velmi složité trvale udržovat prostředí, které obývají.

Řada studií prokázala, že se stárnutím výsypky a rozvojem vegetačního krytu se zvyšuje počet druhů. Obecně lze proklamovat, že lesnická rekultivace je významným akceleračním faktorem v žádoucím vývoji směrem k lesu.

V opačném případě by výsypky na delší dobu mohly ustrnout v blokovaném stadiu s hustými porosty trav a roztroušenými dřevinami. Takovéto „lesostepní“ formace vznikající přirozenou sukcesí na druhé straně hostí ochranářsky velice zajímavé druhy (z ptáků např. pěnice vlašská, bramborníček černohlavý, strnad zahradní a ťuhýk obecný).

Značný význam pro obratlovce na výsypkách mají mělká, tzv. „nebeská jezírka“, tvořící se v terénních depresích vznikajících při sypání velkozakladači. Většinou bývají dotována jen srážkovou vodou. Poměrně rychle bývají osídlována vodními organismy včetně mokřadní vegetace. Běžně tu nacházíme ropuchu zelenou, kuňku obecnou, skokana skřehotavého. Nechybí ani blatnice skvrnitá, ropucha obecná, čolek obecný a čolek velký. Vyhledávané jsou též mokřady vznikající při okrajích výsypek.

Rekultivace a Sukcese

Mezi hlavními motivy rekultivace konkrétního území by mělo být jeho plnohodnotné zapojení do okolní krajiny. Při totální devastaci krajiny během povrchové těžby nerostů mimo jiné zanikají cenná přírodní stanoviště, která mají z hlediska stability nezastupitelný význam.

V současné době naprostá většina biologických rekultivací probíhá formou řízené sukcese. Po vyrovnání terénních nerovností je navezen substrát s příznivějšími fyzikálními vlastnostmi a případně ornice. Následně jsou vysázeny kultury nejrůznějších dřevin nebo je nastartováno zemědělské obhospodařování. Ve velmi omezené míře jsou budována vodní díla.

Ve všech jmenovaných případech se samozřejmě uplatňuje ekologická sukcese, která je však manipulována směrem k cílenému stavu. Dodatková energie vkládaná do ekosystému např. ve formě lidské práce (obsekávání vysázených dřevin, hnojení, ošetření proti ohryzu zvěří atd.) zpravidla urychluje vývoj nebo stabilizuje žádaný stav (agrocenózy).

Zdravá krajina však neobsahuje jen produkční, případně rekreační plochy. Její přirozenou součástí jsou přírodní stanoviště vysoké biologické kvality. Ta mají velký význam jak z hlediska ekologického, tak estetického. V současné době se s takovými místy na územích devastovaných povrchovou těžbou příliš nepočítá.

Přitom rozsáhlé zkušenosti od nás i ze zahraničí potvrzují, že biologicky cenná místa na výsypkách mohou vznikat ponecháním částí ploch přirozené sukcesi. Musí však být zachovány určité zásady. K nejdůležitějším patří zachování bohaté členitosti mikroreliéfu, která vzniká při sypání výsypek velkozakladačem.

Postupně vzniká mozaika drobných vodních ploch a svahů s různou expozicí ke světovým stranám. Značná rozrůzněnost abiotických charakteristik vede logicky k vysoké biodiverzitě. Tento efekt se do značné míry uplatňuje i na výsypkách sice lesnicky rekultivovaných, ale pokud nedojde ke srovnání terénních nerovností. Jako příklad lze uvést Kopistskou výsypku na Mostecku, která je dokonce navržena jako evropsky významná lokalita. Hlavním předmětem ochrany je zde čolek velký - ovšem vyskytují se tu hojně i další druhy obojživelníků.

Na Hornojiřetínské výsypce jsou stovky drobných vodních ploch, kde masově žije a rozmnožuje se řada druhů obojživelníků - skokan štíhlý, kuňka obecná, čolek velký, čolek obecný a další. Drobné rákosiny hostí i řadu chráněných druhů ptáků, kupř. slavíka modráčka.

Zárodky „divočiny“ v posttěžebních krajinách mají nezastupitelnou roli při definování nové krajiny. Jsou příslibem etablování sítě ekologicky kvalitních prvků i nových vztahů v krajině, kterou je třeba aktivně chránit a postupně doplňovat.

Je proto až na pováženou, že z hlediska investorů není větší zájem o obnovu vybraných částí devastovaných ploch prostřednictvím přirozené sukcese. Mimo jiné by se touto cestou daly ušetřit finanční prostředky a posílit rozpočet na sanace lokalit, které vyžadují zvýšenou péči.

Zcela nepochopitelné jsou razantní rekultivační zásahy na částech výsypek, kde se díky déletrvající přirozené sukcesi vytvořila již zabezpečená stanoviště se souvislým bylinným a dřevinným krytem.

Dosavadní výsledky jednoznačně potvrzují, že přirozená sukcese je využitelná jako rovnocenná forma obnovy devastované krajiny po povrchové těžbě. Touto cestou vznikají ekosystémy zajímavé jak z hlediska ochrany přírody, tak atraktivity pro návštěvníky. Jako doplněk ploch rekultivovaných tradičními postupy mohou jednoznačně přispět k větší ekologické stabilitě posttěžební krajiny.

Spontánní Sukcese a Její Hodnota

Oproti rekultivaci zde stojí spontánní sukcese. Spontánní sukcese představuje stav, kdy je území nebo alespoň jeho část ponecháno přirozenému vývoji. Jedná se tedy o přirozený a dlouhodobý sled změn v zastoupení druhů na určitém místě, postupné nahrazovaní určitých biologických druhů jinými, např. v lokalitě se vystřídají krátkověké rostliny, přes víceleté až po dřeviny.

Sukcese se nejčastěji pozoruje na rostlinných společenstvech. Rostliny jsou přímo vázány na abiotických podmínkách, jako je složení půdy, vlhkost, míra slunění, eroze apod. Značný vliv na rostlinná společenstva, a na ně vázaná živočišná společenstva, má podloží území. Dále je pro přirozenou sukcesi podstatná doba od ukončení těžby, rozloha, okolní a zdrojové biotopy.

Plochy narušené povrchovou těžbou jsou nedlouho po svém vzniku osídlovány živými organismy - počátek ekologické sukcese. Společenstva organismů jsou z počátku velmi jednoduchá. Jejich součástí jsou běžné druhy tolerující široké rozmezí podmínek prostředí nebo naopak druhy, které jsou specializované na tato extrémní stanoviště.

Řada vzácných druhů živočichů nachází dočasná útočiště právě na výsypkách. Příkladem může být linduška úhorní, která je původem stepní až polopouštní pták. V České republice ji nalezneme zejména v severozápadních Čechách na výsypkách, které připomínají poušť či polopoušť.

Značný význam mají tzv. mělká jezírka (někdy označována jako nebeská), která vznikají na výsypkách v terénních depresích. Napouštěna jsou většinou jen srážkovou vodou. Poměrně rychle jsou osidlována vodními organismy včetně mokřadní vegetace. Běžně zde lze nalézt ropuchu zelenou, kuňku obecnou (Hornojiřetínská výsypka), čolka obecného a čolka velkého, kterého nalezneme např.

Problematika rekultivací je velmi složitá a záleží na konkrétních případech a situacích. Mezi hlavní motivy rekultivace konkrétního území by mělo být jeho plnohodnotné zapojení do okolní krajiny. Při narušení krajiny během povrchové těžby nerostů zanikají cenná stanoviště, která mají nezastupitelný význam z hlediska stability.

V současné době některé biologické rekultivace probíhají formou řízené sukcese. Například na výsypce Radovesice byly založeny dvě pokusné plochy na základě provedených pedologických průzkumů v oblastech s optimálními půdními vlastnostmi a kde se již začaly spontánně vyvíjet funkční ekosystémy.

Součástí zdravé krajiny jsou přírodní stanoviště vysoké biologické kvality. Ta mají značný význam, jak z hlediska ekologického, tak i estetického. Biologicky cenná stanoviště mohou vznikat i na výsypkách, ponecháním částí ploch právě přirozené sukcesi.

Přirozená sukcese je využitelná jako rovnocenná forma obnovy narušené krajiny po povrchové těžbě. Jako doplněk ploch rekultivovaných tradičními postupy může sukcese přispět k větší ekologické stabilitě krajiny.

Louky a Sukcese

Louky totiž vznikaly v různých dobách, od neolitu až po dobu bronzovou a dál, v prvních stoletích našeho letopočtu pak mnohé opět zarostly lesem a znova začaly vznikat v raném středověku. Tedy louky ve smyslu středoevropského vnímání. Pohledem Středoevropana jsou louky spontánně vzniklými formacemi, které vznikly na místech, kde jsme my lidé zničili les. Ten byl buďto vykácen anebo natolik spásán, že se nestačil zmlazovat, nemohly vyrůstat nové stromy.

tags: #louka #ekologicka #sukcese

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana krajiny – stavby
• Průvodce readiness kódy emisí
• Environmentální ekonomie podrobněji
• Teploty v ČR
• Simulátor porodu: Zázraky přírody