Šedá voda je odpadní voda z domácností a dalších rezidenčních budov mimo průmyslu, která neobsahuje moč ani fekálie. Jde o odpadní vodu, která pochází z umyvadel, sprch, van, praček, myček na nádobí a kuchyňských dřezů. Přesnou definici všech typů odpadních vod definují normy ČSN 75 6760 nebo ČSN EN 12056-1 a také Zákon č. 254/2001 Sb.
Pokud v domácnosti dokážeme od veškeré vypouštěné odpadní vody (tzv. černá voda) separovat šedou odpadní vodu, nabízí se možnost tuto vodu recyklovat. Z šedé odpadní vody po přečištění vzniká tzv. bílá voda. Na opakované využití se hodí odpadní voda použitá na tělesnou hygienu, tedy z koupelen a případně i z praní prádla.
Odpadní voda z pračky může obsahovat vyšší podíl chemického znečištění a vlákna. Odpadní voda z kuchyní obsahuje značné biologické znečištění, tuky, koloidní a plovoucí látky, které způsobují komplikace při úpravě této vody.
Šedá voda (po přečištění bílá voda) může být znovu využita pro většinu užitkových účelů v domácnosti - na mytí podlah, mytí auta nebo na splachování WC. V domácnostech bývá průměrná denní spotřeba vody v koupelnách v rovnováze se spotřebou vody na splachování WC.
Využití šedé vody pro zavlažování zahrady také přichází do úvahy, avšak tento způsob recyklace šedé vody podléhá povolení vodoprávním úřadem. Šedá voda může být zachycována v podzemní nádrži a zpracována podobným způsobem, jako dešťová voda.
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
Recyklovat můžeme nejen samotnou šedou vodu, ale také její tepelnou energii. Odpadní voda použitá v domácnosti na koupání nebo sprchování může průchodem přes výměník tepla sloužit jako předehřev nově natékající teplé vodě. Na využití tepla z odpadní vody můžete získat až 50 000 Kč dotaci z programu Nová zelená úsporám.
Šedá voda obsahuje nerozpuštěné látky v pevné nebo kapalné podobě, které se projevují tvorbou emulzí a povlaků. Nerozpuštěné látky mohou být lehčí než voda, pak způsobují povlak plovoucí na hladině, který může zamezovat přívodu kyslíku do vody. Příkladem plovoucích látek jsou tuky nebo pyl. Znečištění těžší než voda klesá ke dnu retenční nádrže, může se jednat například o písek. Látky o podobné hustotě jako voda tvoří zákal, který se může či nemusí usazovat (sedimentovat).
Znečištění, které je rozpuštěné ve vodě nelze odstranit sedimentací. Tyto látky mají vliv na kvalitativní parametry vody, můžou způsobovat zápach či její vyšší kyselost. Rozpuštěné látky při svém rozkladu mohou z vody odebírat kyslík.
Šedou vodu kvůli jejímu znečištění nelze v domácnosti využívat ihned po jejím zachycení v retenční nádrži. Bílá voda vzniká přečištěním určité části tzv. šedé vody z domácností, ubytoven nebo hotelů. Z šedé vody se na přečištění na bílou vodu hodí odpady z koupelen a praček. Nepotřebujeme z odpadní šedé vody vyrábět pitnou vodu, výroba bílé vody je proto poměrně jednoduchá a efektivní.
Čištění je založeno na biologických aerobních procesech odbourání nečistot a několika stupních mechanické filtrace v biofiltru. Biologickým filtrem prochází voda při nátoku šedé vody z domácnosti před vstupem do retenční nádrže. Zde proběhne hrubé čištění od pevných a plovoucích nečistot.
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
Voda je z podzemní retenční nádrže kalovým čerpadlem pravidelně pumpována do horní komory biofiltru, kde se okysličuje na drážkovém rozprašovači. Následně padá na horní komoru, která je rozdělená na dvě samostatné části. Větší část je naplněna dřevěnou štěpkou, která funguje jako nosič biofilmu - kolonie mikroorganismů, které vodu čistí tím, že si z ní berou živiny pro svůj růst. V horní komoře je také druhá, menší část naplněná drceným vápencem.
Z horní komory padá voda do spodní komory na plovoucí dřevěné uhlí, které funguje jako aktivní adsorpční filtr. Dřevěné uhlí (obdoba aktivního uhlí) má pórovitý povrch s miliardami mikro-komor, které svém povrchu zachytávají molekuly chemických látek ve vodě rozpuštěných.
U recyklace šedé vody je nezbytná výstupní filtrace vody pomocí kartušového filtru a její následná dezinfekce, kterou nejsnáze zajistíme pomocí průchodu upravené vody UV-C lampou. Jako indikátor mikrobiologické kvality vody se používá skupina bakterií Escherichia coli (E.Coli).
Výskyt E. Coli v šedé vodě naznačuje riziko přítomnosti patogenů, a tedy riziko nákazy nebo infekce při kontaktu s vodou. Pokud bychom skladovali nijak neupravenou šedou vodu, stane se zdrojem nepříjemného zápachu a bude živnou půdou pro množení mikroorganismů. Tento problém řeší právě biofiltr, protože přes něj celé množství uskladněné vody upravujeme ve 24hodinových intervalech.
Dezinfekce pomocí UV-C lampy je maximálně ekologická, protože díky ní nemusíte do vody přisypávat žádnou jedovatou chemii. Záření nezanechává ve vodě žádné stopy ani kontaminaci. Vysokoenergetické UVC záření vyvolává v buňkách fotochemickou reakci.
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice
Pro recyklaci šedé vody v domácnosti nebo v ubytovacím zařízení je klíčem oddělení zdrojů světle šedé odpadní vody do samostatného odpadního potrubí. Potřebujeme do retenční nádrže svést vodu přicházející od odpadů umyvadel, sprchových koutů a van v koupelnách. Můžeme recyklovat odpadní vodu z automatických praček.
Potřebujeme také samostatné oddělené vedení bílé vody (přečištěné šedé vody) směrem od nádrže k WC, které touto vodou budeme splachovat. Šedá resp. bílá voda se tak může znovu využít. Potřeba samostatných rozvodů šedé i bílé vody znamená určité technické a stavební požadavky, které je možné poměrně snadno a efektivně splnit u novostaveb.
U splachování WC nesmíme zapomenout na to, že voda v retenční nádrži nesmí nikdy klesnout pod určitou hranici. Jinak by mohlo docházet k situacím, kdy nebudete mít v domě čím splachovat. Pokud chcete využívat šedou vodu a zároveň dešťovou vodu, pak pro každý typ vody byste měli mít oddělenou nádrž. To celkové řešení pochopitelně prodraží.
Uskladněnou šedou vodu je třeba upravovat každodenní cirkulací přes biofiltr. Sestava je tedy dražší o biofiltr a provozní náklady vyšší o elektřinu na chod čerpadla (cca 0,15 Kč/m³/den). Úspěch projektu vychází z dobré přípravy z přesně navrženého a spočítaného prováděcího projektu. Množství vypouštěné šedé vody (z koupelny či praní prádla) přímo závisí na počtu osob trvale žijících v domácnosti. Šedá voda má velkou výhodu v tom, že je spolehlivějším zdrojem vody, než dešťová voda.
Na pořízení recyklačního systému na šedou vodu můžete získat dotaci z programu Nová zelená úsporám, část Dešťovka. Dotace rentabilitu vaší investice zásadním způsobem vylepší.
Systémy na recyklaci šedé vody jsou komplikovanější a technicky náročnější, než zpracování dešťové vody. Z toho plyne i jejich vyšší pořizovací cena. Vyšší pořizovací náklady zhoršují rentabilitu investice. Díky recyklaci šedé vody na splachování WC eventuálně na zavlažování ušetříte náklady na nákup pitné vody z vodovodního řadu. Další úspory dosáhnete tím, že snížíte množství vypouštěného odpadu a ušetříte tak na stočném. Na straně nákladů stojí cena elektřiny spotřebované na pravidelné přečerpávání šedé vody přes biofiltr.
Je třeba bez zastírání uvést, že prostá finanční návratnost řešení na využití šedé vody je diskutabilní. To je dáno hlavně relativně nízkou cenou, za kterou dnes nakupujeme pitnou vodu a vysokými pořizovacími a provozními náklady celého systému. Situace se však může radikálně změnit, pokud by pitné vody byl dočasný či trvalý nedostatek a její cena by šla prudce nahoru.
Splachování WC pomocí recyklované vody má velký smysl u novostaveb, kde je získání dotace podmíněna právě tím, že se voda musí využívat na splachování všech WC v domě.
Kořenové čistírny odpadních vod představují ekologický, ekonomický i estetický způsob likvidace splaškových vod. Neobsahují totiž žádná elektrická ani mechanická zařízení, nešíří žádný hluk ani zápach. Problémem jsou nyní velké betonářské firmy, které nechtějí přijít o tučné zisky v podobě budování klasických čistíren a tak je zde silný tlak proti jakýmkoliv změnám k lepšímu. Bohužel i úřady a jejich zaměstnanci mnohdy svou nevědomostí nebo i z jiných zájmů komplikují rychlejší a snazší rozvoj v tomto směru. V Severní Americe a vyspělých částech Evropy naštěstí tento negativní vliv polevuje, protože dobré výsledky kořenových čistíren a jejich výhody se nedají dlouho popírat.
Je to celkem jednoduchá záležitost, a pro účely rodinného domku by tak měla i zůstat. Přetechnizovaná řešení bývají náchylná k poruchám, nehledě na vyšší pořizovací náklady. Jedná se o mělký rybníček, vyplněný oblázky a štěrkem, pokrytý mulčem nebo půdou a osázený bahenními a vodními rostlinami. Hladina vody se drží pod povrchem štěrku (asi 5cm), takže komáři nemají šanci. Šedá voda vstupuje na jednom konci, pomalu prochází celým objemem čističky, kde je čištěna rostlinami a mikroby. Potom opouští čistírnu buď do rybníčku, předrybníčku, sudu, rozváděcího výkopu, nebo složitějšího zavlažovacího systému.
Správný výběr rostlin pro naše dílo je velmi důležitý. Naprosto nepostradatelné k tomuto účelu jsou například orobince, chrastice rákosovitá, skřípinec jezerní, kosatec žlutý atd., rostliny většinou každému dobře známé. A je samozřejmě spousty dalších, které záleží jen na našem výběru. Tyto speciální vodočistivé rostliny jsou schopny dodávat kyslík do svých dutých kořenů, což umožňuje život špínožroutským bakteriím a řasám. Bez nich by čistička nefungovala. Mikroorganismy rozkládají částice odpadu ve vodě na živiny, které jsou spotřebovávány bahenními rostlinami. Kyslík přiváděný kořeny do vody je důležitý pro odbourávání organického uhlíku a organického dusíku. Technologické čistírny s tím často mají potíže.
Čistírnu lze používat i přes zimu, proces však probíhá pomaleji. Navíc v tomto období nemáme pro vyčištěnou vodu většinou na zahradě využití (vyjímkou je např. vytápěný skleník). Z toho důvodu je nezbytné mít možnost přepínání vývodu šedé vody z domu mezi čističkou a kanalizací. Šikovný instalatér si s tím poradí.
Zde je jedna z možností, jak snadno a rychle vyřešit přepojování na zimní a letní provoz, když nemáte rozdělovací ventil. Všechny odpady šedé vody z domu (umyvadlo, dřez, sprcha, vana, pračka,...) lze svést do jedné trubky a o něco níže pomocí kusu ohebné trubky (tzv. husího krku) přepojovat mezi trubkou vedoucí na zahradu a druhou (tou původní) do kanalizace. Proveďte toto napojení co nejvýše kvůli samospádu. Je nutné použít kvalitní převlečné svorky, aby se ohebná trubka za provozu neuvolnila. Hrdlo momentálně nepoužívaného vývodu nezapomeňte ucpat, většinou stačí překrýt kusem igelitu upevněného gumičkou.
Kořenovou čistírnu je dobré vybudovat na tak nízkém místě u domu, aby do ní voda tekla samospádem, ale natolik vysoko, aby vyčištěná voda z ní sama přetékala do rybníčku. Je z dlouhodobého hlediska mnohem výhodnější podstoupit určité terénní úpravy, než používat čerpadlo.
Pro přibližné určení rozměrů naší čističky můžeme počítat (velmi nepřesně, protože to závisí na mnoha faktorech), že 5-10cm2 mokřiny vyčistí 1 litr za den. Tedy něco kolem 5m2 na osobu, takže pro čtyřčlennou rodinu 20 m2. Proto lze tyto čistírny doporučit tam, kde je k dispozici větší zahrada nebo jiný prostor. Nemáte-li dostatek místa, můžete si udělat jen menší čistírnu pro část šedé vody a zbytek nevyčištěné vody využít jinak, např. zavést ji přímo ke stromům.
Mohou být totiž osázeny nejen rákosem nebo chrasticí rákosovitou, ale především různými druhy kosatců, sítin, skřípin, kyprejů atd. Klasický tvar domácí čistírny je obdélník, kde celková šířka je polovinou délky. Mohou ale mít jakýkoliv tvar, který bude funkční pro průtok vody celou její délkou - dlouhý výkop podél plotu, kruh, zvlněný ovál, .....a hluboká by měla být od 30 do 75 cm v závislosti na plánovaném typu rostlin, protože různé druhy koření do různých hloubek (30cm orobinec, 60cm rákos, 75cm skřípina). Vyložená kvalitní plastovou rybníčkovou fólií bude sloužit dlouho a ráda. Ideální je, když čističku třeba jednou za měsíc na chvilku úplně vypustíte vytáhnutím hladinu vyrovnávají trubky; rostlinám to dělá dobře a prý zakoření hlouběji.
tags: #lze #odpad #z #mycky #svezt #primo