I když v Česku třídí tři čtvrtiny lidí, ne vždy je to na jedničku. Přesto na jednu hlavu připadá o 350 kg odpadu ročně více, než by bylo optimální, a ne každý třídí správně. Vše má totiž pravidla, takže pokud netřídíte jen pro dobrý pocit, je dobré vědět, co kam patří a jak jednotlivé odpady připravit.
Samotné třídění odpadu je důležité z několika ohledů. První z nich je, že přírodní zdroje nejsou nekonečné. Možná vás překvapí, že i písku začíná být nedostatek (mrkněte na pojem písečná mafie, vážně to existuje). Recyklací se šetří nejen suroviny, ale také energie (díky čemuž se snižuje produkce skleníkových plynů). Ve zkratce je tak třídění důležité pro úsporu zdrojů, energie a pro podporu udržitelného rozvoje.
Některá pravidla platí celoplošně, jinde mají obce svá specifika. Vyplatí se proto číst popisky na kontejnerech na tříděný odpad, kde vždy stojí, co tam patří a co by se tam vhazovat nemělo. Některé obce třídí nápojové kartony zvlášť, někde se hází do žlutého kontejneru s plasty, jinde zase do modrého. V jakém stavu tam odpady patří je ale všude stejné.
TIP: Mrkněte na stránku Kam s ním, která má i svou mobilní aplikaci.
Správné třídění plastů spočívá ve zmenšení objemu (například sešlápnutí lahví) a také v tom, aby v recyklovaných obalech nezůstávaly zbytky jídel, kosmetiky a podobně. Nepatří sem mastné obaly se zbytky potravin, obaly se zbytky čisticích prostředků a obaly od barev nebo nebezpečných látek. Také sem nepatří podlahové krytiny, stavební polystyren, novodurové trubky a podobně. Některé lahve na sobě mají tzv. rukávek z PVC, který recyklaci znemožňuje. Recyklace plastů ještě není na takové úrovni, jaká by byla potřeba, přesto jejich třídění smysl má.
Čtěte také: Vše o bioodpadu
Do kontejneru na papír patří pouze papírové obaly, které nejsou nijak znečištěné (třeba mastné), zato sponky na papír nebo celofánová okénka na obálkách nevadí. Papír je možné v průměru recyklovat 5 až 7krát. Kromě toho, že se z něho vyrábí recyklovaný papír, nachází využití i jako tepelná izolace, příměs do stavebních hmot, přísada do kompostu i k energetickému využití. Jedna tuna vytříděného papíru dokáže ušetřit téměř 2 tuny dřeva a až 31 tisíc litrů vody.
Dobrá zpráva pro lenochy, sklo před tříděním nemusíte vymývat ani zbavovat etiket nebo sundávat víčka! Mezi recyklovatelné sklo patří veškeré lahve, sklenice, tabulové sklo z oken nebo dveří. Do nádob na sklo nepatří varné neboli borosilikátové sklo (zapékací mísy i třeba některé eko lahve na pití a pipety u různých pleťových rozmazlovačů), autosklo, laboratorní sklo, zrcadla, pozlacené a postříbřené sklo, drátěné sklo nebo keramika. Recyklované sklo představuje ohromnou úsporu energií i zdrojů, protože písek začíná být nedostatkovým zbožím.
Tetrapaky od džusů nebo mléka patří do tříděného odpadu dobře vymyté a sešlápnuté. Víčka na nich klidně můžete nechat, ta ničemu nevadí. Pokud nemáte ve městě oranžový (nebo někdy i červený) kontejner na tetrapaky, mrkněte se, jestli nepatří do žlutého nebo modrého.
Recyklace kovů je u nás na vzestupu, což je dobře. Znovupoužití kovu je pro životní prostředí mnohem menší zátěž, než jeho těžba. Do šedého kontejneru patří vše od víček od jogurtu až po staré hrnce.
Zatímco kontejnery na papír, plast a sklo jsou prakticky na každém kroku (konkrétně je to v průměru 89 kroků), s bioodpadem je těžší pořízení a je tak černou ovcí všech tříditelných odpadů. Ve směsných odpadech tvoří celou třetinu. Něco jsou vyhozené zbytky jídel, kterým je lepší předcházet, velkou část ale tvoří zbytky zeleniny a ovoce, které na kompostu udělají větší parádu než v popelnici. Pokud máte zahradu, je nakládání s organickým odpadem nejjednodušší, stačí si založit kompost a další roky benefitovat z výživného organického hnojiva, které použijete na okrasné i užitkové zahrádce. Kompost ale lze mít i v paneláku - když si pořídíte vermikompostér s trochu netypickými obyvateli - kalifornskými žížalami.
Čtěte také: Má smysl kupovat ekologické vložky?
Pro jednoho odpad, pro druhého poklad. Ano, mluvíme o oleji, a to zejména o tom, který ve vaší kuchyni dávno svou službu dokončil. Nikdy olej nevylévejte do odpadu nebo do záchodu. Nejenže hrozí ucpání trubek kanalizace, ale také můžete způsobit kontaminaci vody a půdy. Třídit lze zbytky oleje po smažení, grilovací marinády, olej z konzervovaných potravin i zbytky másla a rostlinných tuků.
Co s elektronikou, která vám dosloužila? Pokud je ještě funkční, nebo by se z ní daly použít součástky, nabídněte ji na bazaru nebo swapovacích skupinách. Jestliže odešla do křemíkového nebe, nezbývá než si udělat cestu ke kontejneru na elektroodpad. Spotřebiče nemusíte rozebírat ani z nich vyndávat akumulátory. Velké elektrospotřebiče rozhodně nenechávejte postavené vedle sběrné popelnice s tím, že se o to někdo postará.
Zmenšilo se vám oblečení, nebo už prostě dosloužilo? Neházejte ho do směsného odpadu, ale udělejte si cestu na charitu nebo do kontejneru na textil (pokud nevíte, kde se u vás takový kontejner nachází, mrkněte na mapu KlokTex nebo TextilEco, které najdete po celé republice). Recyklace textilu je náročná a většina končí ve spalovnách, ideální je tak nepodléhat impulzivním nákupům. Do kontejneru na textil patří oděvy zásadně v igelitce nebo v pytli. Vždy byste tam měli dávat pouze nositelné oblečení (roztrhané nebo znečištěné kousky jen celý proces komplikují).
Kromě výše zmíněných existují další druhy odpadů, které by se do směsného odpadu neměly v žádném případě dostat. Prošlé nebo nespotřebované léky (tablety, sirupy, masti a podobně) nepatří do koše. Kdyby se dostaly na skládku nebo do spalovny, mohly by ohrozit zdraví lidí, zvířat i životní prostředí. Léky také nikdy nesplachujte do záchodu! Pěkně byste zavařili vodním organismům.
Kam s použitými bateriemi? Ať už vám dosloužila klasická AAčka, nebo potřebujete vyhodit baterii z notebooku, na koš ani nemyslete. Na každém rohu najdete sběrná místa pro použité baterie, mrkněte na portál kamsnim.cz, kde si snadno vyhledáte nejbližší místo. Pokud nechcete běhat s bateriemi každou chvilku, volte znovunabíjecí baterie, které vydrží mnohem déle. Nejvhodnější jsou do pravidelně používaných věcí (například ovládání, myš a podobně) v přístrojích, které používáte jen občas, se jim tolik nelíbí.
Čtěte také: O ekologických oborech
Barvy, lepidla, rozpouštědla a další chemikálie je potřeba odvézt do sběrného dvora, nebo využijte mobilního sběru, které některé obce pořádají.
Vytvořte si efektivní systém, se kterým si třídění zjednodušíte. Úplný základ je zřízení oddělených košů pro jednotlivé druhy odpadu. Pokud máte místo třeba pod dřezem, nebo máte samostatnou technickou místnost, je to úplně ideální. Kromě košů na jednotlivé typy odpadu nabízí některá města možnost pořízení znovupoužitelných tašek na nejběžnější recyklovatelný odpad.
Samotné třídění ale také není samospasné, vždycky je o chlup lepší odpad vůbec nevytvořit nebo ho alespoň minimalizovat (nakoukněte do naší blogové rubriky o zero-waste, kde se dozvíte, jak na to). Případně se nabízí upcyklace, díky které starým věcem vdechnete nový život. Ne vždy je to možné, přírodě tak ulevíte i správným nakládáním s odpadem.
Putování odpadu se po vhození do kontejneru různí v závislosti na materiálu. Cesty plastu a papíru se v prvních krocích shodují. Vytříděný odpad putuje na pásové linky k dotřídění.
Z papírového odpadu jsou nejprve vytříděny výrobky z recyklátů, které jsou dále použity pro směs nižší kvality. Následně se papír máčí ve vlažné vodě, z rozmáčené směsi jsou odstraněny prvky z jiných materiálů jako například svorky z časopisů. Za pomoci pumpování vzduchu se z papírové kaše dostává též inkoust, který se zachytává v bublinách na povrchu.
Plast, například plastové láhve, se během recyklace nejprve očistí, další proces probíhá v závislosti na druhu plastu. Zvlášť jsou tříděny PET láhve, duté obaly z pevných plastů a polystyren.
Méně kvalitní plasty se rozdrtí na malé vločky a pečlivým propráním je následně recyklát zbaven neplastových příměsí. Recyklovaný plast se používá zejména ve stavebnictví při výrobě izolací kabelů, koryt či krytek nebo jako náhrada stavebních betonových prvků, jako jsou například zatravňovací dlaždice, protihlukové stěny či plotovky. Ve stavebnictví najde využití i recyklát z polystyrenu, používá se například k výrobě omítek či lehčeného betonu.
Více možností existuje u výrobků z kvalitnějších plastů, jakými jsou PET láhve či kelímky od jogurtů. Z rozemletých a rozdrcených láhví je možné vyrábět nové. Zajímavé je, že oděvy z takto získaných vláken už se tak snadno recyklovat nedají. Čeští vědci z Ústavu chemických procesů Akademie věd však vyvinuli novou metodu recyklace za pomoci mikrovln. Ta se dá použít nejen pro zpracování PET láhví, ale i textilií vyrobených z PET materiálů.
Trochu jinak je to se sklem, které se nejprve skladuje a na třídicí linku je sváženo, až když se ho nashromáždí větší množství. Příčinou je podle společnosti Eko-kom méně linek v ČR. Sklo je separováno na bílé a barevné, následně je zbaveno nečistot a doplňků, jako jsou například špunty a etikety z láhví. Recyklace skla probíhá poměrně jednoduše, po roztřídění a očištění je rozdrceno na střepy, ty jsou pak znovu předány jako materiál do výroby.
Nápojové kartóny, které jsou vyrobeny z více složek, tedy krabice typu C/PAP, jsou rozebrány na „prvočinitele“. Nejsnazší je recyklace papírové části, kterou je možné provést i mimo specializované linky. Papírová vlákna používaná v kartónech jsou navíc podle serveru www.jaktridit.cz obzvláště kvalitní a mezi zpracovateli žádaná.
Dalším speciálním případem je bioodpad. Sváží se do profesionálních kompostáren, kde se nadrtí, provzdušní a nechá několik měsíců uležet. Dále se z něj míchají různé zahrádkářské substráty či hnojiva.
Zatímco většina odpadu se recykluje tak, že původní výrobek je rozdrcen, rozmočen či rozemlet, u textilu je to jinak. Jeho recyklace se spíše drží přístupu „reuse“, tedy opětovného využití. Sebraný textil tak míří na charitu, případně je prodán do second-handu, většinou v jiné zemi. Takto například v těch českých často končí oblečení z britských kontejnerů. Neznamená to však, že by charitativní organizace uvedená na kontejneru sloužila jen jako prázdná vějička na nebohého „třídiče“, z prodeje oblečení profituje i ona. Rozemlety na vlákna jsou pouze ty oděvy a látky, které již nejsou vhodné pro další použití.
Na třídění odpadů si už lidé v České republice zvykli, nicméně stále vůči němu panují různé předsudky a obavy, zda se nepodvádí a jestli má třídění smysl. Je pravda, že Česko má v porovnání s vyspělými západními zeměmi stále co dohánět, a to nejen v podílu vytříděného odpadu, ale i v jeho kvalitě. Ale třídění odpadů určitě smysl má. Dokonce se pro Česko i pro celou Evropu do budoucna ukazuje jako nezbytnost.
Bohužel kvalita vytříděných odpadových materiálů v barevných kontejnerech pro papír, plasty a sklo nebývá v mnoha českých městech a obcích příliš dobrá. Přetříděné skleněné střepy poté odebírají sklárny, převážně pro výrobu barevného obalového skla. Vytříděný papír putuje jako vstupní surovina do papíren. Největší problémy činí odbyt pro plasty, protože jejich směs nemá příliš dobré vlastnosti pro další použití. Pokud se ale podaří vytřídit kvalitní PET, tak je možné ho následně odprodat jako žádanou surovinu.
Do žádného z barevných kontejnerů samozřejmě nepatří nevytříděný směsný odpad ani odpady nebezpečné jako zbytky léků, barev, ředidel, pesticidů atd. Do zeleného nebo bílého kontejneru na sklo rozhodně nepatří zrcadla, žárovky, zářivky nebo televizní obrazovky, keramika, porcelán, obaly od chemikálií ani tzv. autoskla. Do žlutého kontejneru na plasty rozhodně nepatří jednorázové pleny, molitany, laminované pryskyřice, novodurové trubky, „lina“ a jiné výrobky z PVC, plasty znečištěné chemikáliemi, obaly od pesticidů apod.
Města a obce jednak vybírají od svých občanů poplatek za svoz odpadů. Dále pak obce dostávají na rozmístění barevných nádob, svoz vytříděného materiálu a jeho dotřídění odměnu od společnosti EKOKOM. Ta sdružuje velké producenty obalů, kteří vybírají za obaly zařazené do systému drobný poplatek. Vybrané peníze pak firma používá k tomu, aby dosáhla zákonem stanových kvót pro znovuvyužití obalů, přičemž stanové kvóty platí zvlášť na papír, na plasty a na sklo.
Třídění odpadu má u nás dlouhou tradici a utěšeně roste i celkový objem vytříděného odpadu. Je sice dobrá zpráva, že se čím dál více odpadu vytřídí a dále využije, neměli bychom však usínat na vavřínech. Samotná recyklace je až posledním prvkem ekologické zásady 4R, tedy reuse (rovnou nevyhazuj, ale používej opakovaně), repair (radši oprav), reduce (redukuj, snižuj množství) a recycle (recykluj). Není tedy důvod vyhazovat igelitky po jednom použití, funkční, ale již zastarávající techniku můžete prodat či darovat na charitu.
V roce 2023 jsme vyprodukovali 38 milionů tun odpadu, z toho se 87 % podařilo dál využít. Recyklace, upcyklace, opětovné využití (re-use) nebo opravy pomáhají množství odpadu snižovat a šetřit přírodní zdroje i energii. Odpad, který už nejde znovu použít ani recyklovat, se dá alespoň energeticky využít - ve speciálních spalovnách ZEVO se z něj vyrábí elektřina i teplo a objem odpadu se tím zmenší až o 90 %.
Ze statistik z roku 2025 vyplývá, že v Česku pravidelně třídí odpad 75 % obyvatel, což je usnadněno hustou sběrnou sítí - průměrná docházková vzdálenost k nádobám na tříděný odpad je aktuálně 87 metrů. Každý kraj či obec si nastavují vlastní pravidla třídění. Protože se tím šetří přírodní zdroje surovin a energie a zároveň se snižuje množství odpadu, který končí na skládkách (skládkování bude stejně v nejbližších letech zakázáno). Díky tomu se méně znečišťuje životní prostředí a materiály i energie se mohou znovu využít při výrobě nových produktů.
tags: #ma #to #smysl #tridit #odpad #proc