S prohlubujícími se krizemi celosvětového rozsahu, jako jsou znečištění, úbytek biodiverzity a klimatická krize, roste i porozumění, že je nemůže vyřešit žádný stát nebo aktér sám. Znečišťování ovzduší, nešetrné hospodaření s vodou, velké skládky odpadu, používání umělých hnojiv, kácení pralesů a další problematické chování mají různé následky, jako je například vymírání různých druhů živočichů a oteplování planety.
Nejvýraznější dopady změn klimatu pozorujeme u ostrovních zemí, které čelí vzestupu hladin oceánu a jsou kvůli změnám klimatu odsouzeny k zániku. Příkladem mohou být Tuvalu, Marshallovy ostrovy, Maledivy a další.
Zambii, Etiopii, Mali, ale i Sýrii a Irák sužují extrémní sucha i povodně a Kambodža či Bangladéš jsou často zasažené bouřemi.
Řada rozvojových zemí znečišťuje oceány a přírodu plasty. Ale část znečištění mají na svědomí i rozvojové země samotné - například vypouštějí nevyčištěné odpadní vody do moře. Pokud tam je plastový odpad, je to často odpad z Evropy. My sice třídíme plasty, ale velkou část vůbec neumíme zpracovat či recyklovat. Dříve se vytříděný plast hodně vyvážel do Číny a dnes končí v rozvojových zemích.
Rozvojové země sice nemají správné návyky, nemají například odpadkové koše a plastovou lahev vyhodí kdekoliv. Pokud komerční společnost těží zlato nebo kovy v rozvojové zemi, vypouští zbytkové chemické látky na korály.
Čtěte také: Řešení pro plovoucí ostrovy odpadu
Výrazně omezit průmyslové exhalace se daří stále stoupajícímu počtu rozvojových zemí. Sázejí především na místní samosprávu, sílu kapitálových trhů a aktivitu soukromých společností specializujících se zejména na čištění ovzduší a vodních zdrojů.
UNEP a Světová meteorologická organizace společně v roce 1988 založily Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), jehož cílem je na základě souhrnu vědeckého poznání předkládat vládám států vědecké informace, které jim umožní vytvářet klimatické politiky. Životní prostředí bylo poprvé výslovně propojeno s ekonomickým rozvojem, rovností a spravedlností.
Záleží na rozvojové zemi, někde s přírodními zdroji zachází velmi neuváženě, jinde můžeme naopak najít příkladné jednání podporující životní prostředí. V takových zemích je častá komunitní péče o životní prostředí, komunitní vysazování stromů.
Vzdělávání v ekologii a vedoucí k šetrnému chování však většinou není součástí školní výuky v chudých zemích, pokud se nějakým způsobem chovají k životnímu prostředí, vychází to z jejich způsobu života, který silně závisí na stavu krajiny.
Obecně se zdá, že environmentální výuka je ve školství stále nedostatečně zavedená, takže i tam jsem trochu skeptik, i když jsou jistě mnohem dál než my. Dobrým zdrojem je ale samozřejmě internet, a tak i čeští studenti mají přístup k aktuálním informacím a výukovým materiálům.
Čtěte také: Řešení odpadu na Bartos ostrovech
Pro mne osobně jsou ale velkou inspirací zmíněné domorodé kmeny, které žijí v pralese v souladu s přírodou a udržitelně se starají o svůj ekosystém.
Přemýšlejte o tom, co kupujete! Naše nákupní chování má velký vliv na planetu.
Čtěte také: Velikonoční ostrov: Ekologická studie
tags: #Marshallovy #ostrovy #odpadové #hospodářství