Mezinárodní smlouvy na ochranu přírody a krajiny: Přehled

18.04.2026

Ochrana biodiverzity je základním předpokladem pro naši existenci. Díky ní můžeme využívat přírodní zdroje jako potraviny, energii či léčiva. Závisí na ní také fungování přírodních procesů, které regulují klima a ovlivňují kvalitu ovzduší, vody a půdy.

Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.

Podívejme se na přehled nejdůležitějších mezinárodních smluv, které se týkají ochrany přírody a krajiny:

Klíčové mezinárodní úmluvy

Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD): Byla přijata v červnu 1992 na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru. CBD ratifikovalo všech 195 členských zemí OSN, včetně České republiky, jedinou výjimkou je USA.
Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti: Byl přijat v roce 2001 a vstoupil v platnost v roce 2003. Jeho cílem je chránit biodiverzitu a zdraví člověka před riziky geneticky modifikovaných organismů (GMO). Zabývá se přepravou živých GMO, nakládáním s nimi a jejich využíváním, zejména při transportu přes hranice.
Nagojský protokol o přístupu ke genetickým zdrojům: Byl přijat v roce 2010 a vstoupil v platnost v roce 2014. Jeho cílem je naplnit jeden z cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti, tedy aby se na peněžních i nepeněžních přínosech z výzkumu genetického materiálu podílely také země původu tohoto materiálu.
Úmluva CITES (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora): Cílem úmluvy CITES je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely.
Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Convention on Migratory Species): Úmluva se zasazuje o ochranu stěhovavých druhů živočichů i jejich stanovišť, a to v celém areálu jejich rozšíření. Seznam druhů, na něž se úmluva vztahuje, je uveden v přílohách.
Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (UNESCO): Tato mezinárodní smlouva v rámci Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) stanovuje pravidla pro určování přírodních a kulturních památek výjimečné světové hodnoty, jež mohou být posléze zařazeny na Seznam světového dědictví. Úmluva definuje, jaké povinnosti při ochraně těchto lokalit smluvní státy mají.
Úmluva ICRW (International Convention for the Regulation of Whaling): Sjednaly samy velrybářské státy, aby nastavily opatření pro udržitelný lov velryb, který nebude ohrožovat jejich populace. Od roku 1986 platí dočasné moratorium na komerční lov velryb.
Ramsarská úmluva: Na základě této úmluvy mají smluvní strany povinnost zařadit alespoň jeden ze svých mokřadů na tzv. Seznam mokřadů mezinárodního významu, pokud splňuje přísná kritéria v oblasti ekologie, botaniky, zoologie, limnologie či hydrologie, a přispět tak k celosvětové ochraně všech typů mokřadů.

Strategické plány a iniciativy

Strategický plán Úmluvy o biologické rozmanitosti: Na zasedání konference smluvních stran (COP) v roce 2010 se kromě přijetí Nagojského protokolu rozhodlo také o strategickém plánu Úmluvy o biologické rozmanitosti na dalších deset let. Po deseti letech se žádného z cílů nepodařilo na celosvětové úrovni plně dosáhnout, šesti z nich bylo dosaženo částečně.
Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030: Tato desetiletá strategie z roku 2020 (součást Zelené dohody pro Evropu) navazuje na předchozí strategický plán EU z roku 2011 a reaguje na kritické posouzení stavu biodiverzity z Globální hodnotící zprávy IPBES (viz výše). Stanovuje cíle EU v oblastech ochrany a obnovy přírody. Klíčová je právní ochrana nejméně 30 % pevniny a 30 % mořských oblastí EU, přísná ochrana alespoň jedné třetiny chráněných území EU a efektivní správa všech chráněných území.
Kchun-mingsko-montrealský protokol: Nový strategický rámec CBD pro období do roku 2030 byl přijat v roce 2022 na COP 15 v Montrealu. Dokumentu se též přezdívá „Pařížská dohoda pro přírodu“ a je reakcí na Globální hodnotící zprávu IPBES a Iniciativu 30×30 (ochrana 30 % území na souši i v moři s nejzachovalejšími ekosystémy). Dále rámec určuje 23 krátkodobých cílů (do roku 2030), které se zaměřují na hlavní příčiny globálního úbytku biodiverzity, její udržitelné využívání, ale i na nástroje a prostředky, jak těchto cílů dosáhnout.
Dohoda BBNJ: Dohoda v rámci Úmluvy OSN o mořském právu o ochraně a udržitelném využívání mořské biologické rozmanitosti v oblastech za hranicemi národní jurisdikce (Biodiversity Beyond National Jurisdiction, BBNJ) byla přijata v červnu 2023 a čeká na ratifikaci smluvními státy. Zabývá se ochranou oceánů v době změny klimatu s cílem zabránit dalšímu ubývání biodiverzity. Týká se mezinárodních vod, přibližně dvou třetin světového oceánu. Navazuje na Kchun-mingsko-montrealský protokol a stanovuje postup při zřizování velkoplošných chráněných oblastí na volném moři tak, aby v roce 2030 bylo chráněno nejméně 30 % mořského území na planetě.

Významné krajinné prvky

Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy a území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území podle plánu nebo dokumentace uvedených v § 4 odst. 6.

Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny druhu nebo způsobu využití pozemků, výstavba lesních cest, budování lesních melioračních systémů, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Čtěte také: Ochrana přírody: Mezinárodní symbol

Čtěte také: Vývoj klimatických dohod

Čtěte také: Recyklace a její mezinárodní den

tags: #mezinarodni #smlouvy #na #ochranu #prirody #a