Matka Příroda: Vysvětlení a význam tohoto konceptu

Matka Příroda je koncept, který se prolíná mnoha kulturami a tradicemi. V řecké mytologii se božská matka nazývá Gaia. Gaia je matka příroda nebo planeta Země. Tento symbol má hluboký duchovní význam, s mnoha úrovněmi významu.

Co představuje Gaia?

Gaia nepředstavuje pouze doslovnou, fyzickou planetu. Pro ty z nás, kteří mají vážný zájem o duchovní rozvoj, tento symbol má zvláštní význam, protože Gaia je ta, která nám napomáhá, vede nás a poskytuje nám všechno to, co potřebujeme pro dosažení našeho cíle v duchovním vývoji. Gaia představuje přírodu, nikoli osobu, ale přírodu jako celek. Takže vidíte, že příroda je inteligence. Příroda není hloupá. Příroda je nesmírně složitá, velmi krásná a děsivá. Příroda je síla, která je daleko za hranicemi našeho chápání. Můžeme být jakkoliv hrdí na naši civilizaci a naše úspěchy, ale přírodě jen stěží rozumíme. My nerozumíme ani povaze našich těl.

Božská Matka

Gaia je zdrojem lidí a Bohů. To je proto, že vše živé na všech úrovních přírody, pochází od Matky Boží, bez výjimky, dokonce i Bohové. Každý živý tvor, od nejmenších částic, k největšímu vesmíru, vše je jen část jejího těla. O Gaii hovoříme jako o planetě Zemi, co je pravda a relevantní. Ale Gaia je také Prakriti, což je lůno prostoru/vesmíru. Je to samotná existence. Božská Matka je hmota, energie. Ve skutečnosti, její jméno v latině je Mater, což je původ odkud máme slovo hmota (angl. matter). Nejstarší slovo v téměř každém jazyce je také první slovo, které vyslovíme, když jsme děti: Ma. V jazycích po celém světě, děti volají svou matka Ma nebo Ama. Toto je Mater, Matka, Mary (v angl.), Marie, Ma.

Vztah člověka a Matky Přírody

Bohužel, lidstvo zapomnělo na svou matku. My v této takzvané moderní době zastáváme názor, že jsme vznikly samy od sebe. Charakteristikou této kultury je myslet si, že jsme "něco víc než příroda," že jsme nad ní. Náš každodenní život žijeme, jako kdybychom přírodu ani nepotřebovali. Nějak jsme se dostali do tohoto bodu naší historie, naší civilizace, kde přírodu pouze šlapeme. Když studujeme naši každodenní existenci, tak můžeme vidět, že lidstvo na této planetě se neustále od své Matky distancuje.

Podívejme se na naši tzv. vyspělou civilizaci, s naší tzv. V dnešní době, se jen zřídkakdy dotkneme země, půdy, uvědomit si vzduch, který dýcháme. V současné době jsme neustále obklopeni syntetickými věcmi. Nikdy se nedotýkáme přírody. To, co nosíme, co si oblékáme, to, na čem sedíme, toto všechno se vyrábí v továrnách. Na celé této planetě, v každé zemi, je pro lidstvo stále těžší přežít v přírodě, jak jsme prožívali kdysi. V současnosti člověk nemůže hospodařit, nemůže vyživovat půdu, nemůže chovat zvířata. V současnosti je čím dál více nemožnější přežít v přírodě. Společnost a rostoucí komplikace života, toto přežití znemožňují.

Čtěte také: Fakta a příběhy o Matce Přírodě

Důsledky odcizení se přírodě

V současné době aby se mohl člověk o sebe a o svou rodinu postarat, tak musí opustit přírodu a žít ve městě. To je důvod, proč po celé planetě vidíme, že města se rozšiřují a rozlohy přírody se vyprazdňují od lidí. V menších městech, ve venkovských oblastech, se populace postupně vyprazdňuje, umírá. Ve městech se populace zvyšuje.

Ve městech se každý povrch pokrývá betonem, kovem a sklem - věcmi, které jsou těžké, syntetické, vyrobené. Nechceme se dotýkat země. Oblékáme se do syntetických věcí. Neustále jezdíme v autech a svůj čas trávíme v nákupních centrech a kancelářích s ničím živým kolem nás, obklopeni jen mrtvými věcmi, oděni v mrtvých věcech.

Hierarchie života a vzájemná závislost

Matka příroda. Jejími dětmi jsou: všechny minerály. Menší, jsou rostliny. Zvířata. No všechny závisejí jeden od druhého. Navzájem se udržují při životě. Potřebují se navzájem. Jeden bez druhého nemohou žít. Minerály jsou transformovány rostlinami, aby vytvořili jejich těla. Rostliny jsou transformovány zvířaty, k vytvoření jejich těl. Vidíme obrovský, krásný cyklus, který je dokonale vyvážený - dobře, tak to aspoň bývalo. Protože potom, tyto zvířecí duše, které se po miliony let vyvinuly prostřednictvím zvířecích těl a dosáhly úrovně zvířecího království, postupují do humanoidního království. Jsme jen zvířata, která vstoupila do nové úrovně, v níž se můžeme rozvíjet dál.

Problém je v tom, že my o tom nevíme, a místo toho se stáváme horší než zvířata. Harmonie, vzájemná závislost, krásný vztah mezi třemi nižšími královstvími, je nyní pryč. My v humanoidním království nerespektujeme našich mladších bratrů a sestry. Díky úplné závislosti na touze a hluboké nevědomosti o účincích našich činů, je ničíme. Šlapeme po nich. Mučíme je. Zneužíváme je. Znásilňujeme je. Hubíme je. Znečisťujeme je. Všude na planetě ukončujeme život. V každé představitelné oblasti naší existence na této planetě ničíme život. Nikde na žádné úrovni ho nezlepšujeme.

Způsoby, jak ctít Matku Přírodu

Víte, naši dávní předkové a někteří moderní domorodci, si stále pamatují, že Země je posvátná, že Země je naše Matka, k Zemi bychom se měli chovat s úctou. Nemáme právo znásilňovat svou Matku. Všichni jsme byli svědky toho, co se stalo v Mexickém zálivu: hrozný zločin proti naší planetě. Co je těžba ropy? Je to sání životní krve z planety. Tato krev je ropa. Prorazili jsme díru v těle zemi a zem krvácí. Proč jsme to udělali? Rádi bychom za to vinili velké korporace a vlády, ale jediný důvod, proč to dělají, je, že my se chceme vozit v autech, my chceme kupovat více plastu, a chceme věci, které se vyrábějí z ropy, dokonce i naše oblečení závisí na produkci ropy.

Čtěte také: Vliv války na kanibalismus

Společnosti a vlády to dělají jen proto, že my jim za to platíme. My, jako lidstvo, znásilňujeme Zemi. Ne "oni," ne "ti ostatní lidé," jsme to my. Všechny minerály na planetě obsahují podstatu Božské Matky, životní sílu. Nikoliv muži vládnou světu, ale matky.

Podíváme se na příběhy největších maminek v přírodě, od gepardice se šesti hladovými novorozenými mláďaty v Masajské Maře až po drobnou jedovatou žábu, která musí své děti v kostarické džungli dostat do bezpečí na zádech.

Naše nabídka encyklopedií přírody je opravdu bohatá. Najdete v ní knihy zaměřující se na stromy a kameny i ty, na jejichž stránkách jsou vyobrazeny ta nejkrásnější místa naší planety, která stvořila Matka Příroda.

Autorem jedné z takových publikací je Michael Bright. Velkolepé fotografie, z nichž se dílo skládá, vzdávají hold síle všech přírodních živlů a vám se u jejich prohlížení bude tajit dech. Na velkolepou cestu všemi ekosystémy vás vezme Harvey Derek.

Krásu a jedinečnost vltavínů, jež jsou českou raritou, vám ukáží Vít Kršul a Martin Řehout. Jejich rozsáhlá publikace obsahuje nádherné fotografie i spoustu informací, které ocení každý milovník drahých kamenů.

Čtěte také: Relaxujte s malováním podle čísel

Tato kniha je plná nádherných ilustrací, jež doprovázejí skutečné příběhy, vyprávěné samotnou přírodou měsíc po měsíci, během všech období v roce. Každá kapitola přináší jeden měsíc v roce ve čtyřech příbězích, z nichž každý se odehrává v jiné části světa. Děti uvidí, že ačkoliv je někde horké léto, jinde můžou mít zrovna zimu; na jednom místě může být sucho, ale na jiném bude pršet. 48 dvojstran vám povypráví příběhy zvířat a přírody během všech měsíců v roce. Kniha vám ukáže, jak se mění období v různých koutech světa a jak vnímat počasí, roční období a přírodní cykly (ať už ty velké, nebo malé) v celosvětovém měřítku.

Rozhodně se tu ovšem nejedná o příběhy prvoplánově naučné, jak prozrazuje už popis hlavní postavy: „Příroda vypadala jako taková zanedbaná vesnická tetka, vlastně tulačka, která žila v lese a vůbec, kde se dalo. Spávala na mezích, pod širokými stromy, občas v medvědím brlohu a je téměř jisté, že kdyby už tehdy byly v lesích krmelce pro lesní zvěř, spávala by i tam. Z jedné boty jí čouhala suchá tráva, druhá noha byla bosá. Z jedné strany voněla po fialkách, z druhé po králičím bobku.

tags: #matka #priroda #vysvetlivky #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Tkaní v přírodě
• Recepty z brokolicového odpadu
• Ekologické škody způsobené ruskou invazí
• Nakládání s odpady v minulosti
• Curver Click-It 50l - Bílý: Podrobná recenze