Mláďata zvířat v přírodě: Zajímavosti a ochrana

Do záchranných stanic pro volně žijící živočichy se každoročně dostávají tisíce mláďat našich druhů volně žijících zvířat. Mnoho z těchto mláďat však lidskou pomoc pravděpodobně nepotřebovalo a z přírody bylo vzato kvůli lidské neznalosti přirozeného chování zvířat. Lidé tak často ve snaze pomoci mláďatům spíše uškodí.

Přirozené chování mláďat a role rodičů

Většina mláďat lidskou pomoc nepotřebuje. Pokud u mláděte nejsou jeho rodiče, neznamená to, že je opuštěné. Jeho rodiče jsou většinou poblíž a pravidelně se k mláděti vrací, aby jej nakrmili. U mnoha druhů volně žijících živočichů je běžné, že rodiče nechávají své potomky i několik hodin o samotě, když shánějí v okolí potravu.

Srnčata

Také srny nechávají svá mláďata prvních 7 - 10 dní po porodu o samotě a přicházejí je kojit pouze jednou za několik hodin. Mimo tuto dobu leží srnčata tiše v trávě a nijak nereagují na okolí. Nevydávají žádný pach a jejich zbarvení jim umožňuje dokonale splynout s okolím. To je pro ně nejlepší ochrana před nepřáteli, neboť neumějí ještě utíkat. Naleznete-li tedy srnče, které tiše leží v trávě a není zjevně zraněné, nedotýkejte se ho, neboť by jej matka mohla opustit, a co nejrychleji od něj odejděte. Jeho matka je nejspíš někde poblíž a se strachem Vás pozoruje. Opuštěné srnče se pozná podle toho, že zmateně pobíhá a hlasitě píská.

Zajíci

Mláďata zajíců se rodí brzy na jaře a pokračuje to do podzimu. Rodí se plně vyvinutá, vidí, slyší a mají zoubky. Samice je krmí pouze jednou denně. Mládě zajíce prvních deset dní nevydává pach, sedí na místě a nereaguje na okolí, což je pro něj nejlepší ochrana před predátory. Pokud naleznete zajíčka, který není zraněný a tiše sedí na místě, nechte jej být a rychle od něj odejděte. V žádném případě se ho nedotýkejte, zajíci mají dobrý čich a jeho matka by ho už pravděpodobně nepřijala. Pokud je mládě na nebezpečném místě, například na kraji silnice, můžete jej přenést bez toho, abychom na něj sáhli na bezpečnější místo, ne však dál než 2 - 3 m, aby jej jeho matka nalezla.

První jarní oteplení přineslo ještě vyšší návštěvnost přírody, než jakou jsme mohli pozorovat v průběhu celého kovidového roku. Zvýšený zájem o přírodu ale znamená také zvýšený příliv „zachráněných“ mláďat zajíců, který hlásí jak myslivci, tak záchranné stanice živočichů. Zajíčata ale tuto lidskou péči nepotřebují!

Čtěte také: Mláďata v přírodě

Divoká prasata

Bachyně, tedy samice divokého prasete rodí svá selata v kupě trávy či jiném skrytém místě, kde s nimi po několik dní setrvává. Po 7 - 10 dnech selata úkryt opouštějí a všude svou matku následují. Ve vrhu mívá bachyně obvykle 5 - 7 selat. Pokud naleznete osamocené sele, raději se k němu hned nepřibližujte a pozorujte jej chvíli zpovzdálí. Nedaleko totiž může být bachyně, připravená jej v případě nebezpečí bránit. Osiřelé sele se pozná podle toho, že zmateně pobíhá a kvičí, ale jeho matka se delší dobu neobjevuje. Pokud je již vysílené, může jen ležet a nevšímat si okolí.

Veverky

Veverky rodí a vychovávají svá mláďata v hnízdech na stromech či v dutinách. Často svá mláďata přenášejí do jiného hnízda a někdy se stane, že mládě při přenosu upustí. Mládě veverky může být ze stromu sraženo také útočícími strakami či silným větrem. Pokud jsou na zemi nalezena malá, ještě nevidomá, mláďata, potřebují lidskou pomoc. Pomoc potřebují také větší mláďata, jsou-li nalezena prochladlá, promoklá či zraněná.

Šelmy

Lišky, kuny, jezevci, vydry a jiné šelmy rodí a vychovávají svá mláďata v norách, dutinách či v jiných úkrytech. Ty mohou být někdy zničeny při kácení stromů či stavebních pracích. Mláďata z takovýchto míst potřebují lidskou pomoc, stejně tak jako osiřelá mláďata, která zmateně pobíhají během dne venku a nechají se chytit, nebo mláďata prochladlá či zraněná. Pokud ale na zahradě či v lese naleznete mláďata v neporušených příbytcích, nedotýkejte se jich a místo co nejrychleji opusťte. Přestože u mláďat zrovna není jejich matka, určitě je nablízku a brzy se k mláďatům vrátí.

Ježci

Také samice ježků rodí svá mláďata v místech, která bývají obvykle ukrytá v hromadě dřeva, pod různými zahradními stavbami či v kupě staré trávy. Mláďata se mimo hnízdo vydávají poprvé ve věku 3 týdnů, když doprovázejí matku při shánění potravy. Úplně se osamostatňují ale až ve věku 5 - 6 týdnů. Mláďata ježků potřebují pomoc, pokud při zahradních pracích či stavbě dojde ke zničení jejich hnízda.

Ptáci

Mláďata kosů, drozdů, sýkor, vrabců a ostatních pěvců neumějí po vylétnutí z hnízda létat a trvá jim několik dní, než se to naučí. Proto posedávají na zemi či v keřích, kde je jejich rodiče pravidelně krmí. Lidskou pomoc potřebují pouze tehdy, ocitnou-li se na rušné komunikaci nebo ohrožuje-li jejich život pes, kočka nebo malé děti. V prvním případě je vhodné mládě odchytit a vysadit jej na nejbližší vhodný strom či keř. Ptáci nemají dobrý čich, a tak nehrozí, že by rodiče nepřijali své mládě, protože se ho dotkl člověk. Mládě by však nemělo být odneseno dále než 10 m od místa, kde bylo nalezeno, aby jej rodiče našli.

Čtěte také: Pomoc mláďatům v přírodě

Může se také stát, že ještě nevzletné mládě vypadne či vyskočí z hnízda při bouři nebo silném větru. Ptáci bohužel neumějí svá mláďata přenést zpět do hnízda a tak musí pomoci člověk. Pokud není možné holátko či málo opeřené mládě vrátit do hnízda, je nutné mládě neprodleně dopravit do záchranné stanice, aby bylo co nejdříve zahřáto a nakrmeno. Také mladé sovy a dravci neumějí zpočátku létat. Mláďata sov se zdržují ještě asi 4 - 6 týdnů po vylétnutí z hnízda na větvích kolem hnízda a pískáním se dožadují potravy od rodičů. Poštolky zase posedávají několik dní na římsách, parapetech a balkónech domů, než se odhodlají létat. První pokusy o létání jsou ještě neobratné a tak může mládě skončit na zemi. Mládě sovy je vhodné vysadit na nejbližší vhodný strom, mládě poštolky pak na střechu domu či na balkon.

Mláďata rorýsů, vlaštovek či jiřiček někdy nezvládnou svůj první let a skončí na zemi. Můžete se pokusit je jemně vyhodit do vzduchu. Pokud slétnou zpátky na zem, jsou buď zraněná či vysílená.

Kdy mládě potřebuje pomoc?

Někdy je těžké posoudit, zda mládě potřebuje lidskou pomoc či ne. Pomoc mláďatům poskytnou záchranné stanice pro volně žijící živočichy. Pokud si nejste jistí, zda mládě pomoc opravdu potřebuje, poraďte se, prosím, nejdříve se záchrannou stanicí a teprve potom mládě případně odchytněte.

Národní síť stanic pro handicapované živočichy byla založena v roce 1998 pod patronací Českého svazu ochránců přírody. V současné době ji tvoří 35 stanic, jejichž působnost pokrývá celou Českou republiku. Každoročně poskytnou stanice sdružené do Národní sítě záchranných stanic pomoc kolem 25 000 zraněných či jinak handicapovaných živočichů, z nichž více než polovinu vyléčí a následně vypustí zpět do volné přírody.

S tím, že většina mláďat, která končí v záchranných stanicích - a letos už jich bylo přes tisíc - bývá odchycena zbytečně; z přírody je lidé vedení dobrým úmyslem vlastně „ukradli“ jejich rodičům. „To, že se zvíře dostane do péče člověka, neznamená vždy, že je v bezpečí. Například srnčata jsou velmi náchylná na stravu a často se ani v péči odborníků jejich záchrana nepodaří.

Čtěte také: Výzvy pro mláďata a dospělé v české přírodě

Hra jako důležitá součást vývoje

Kdo z nás ještě nikdy neviděl hrající si zvířata? Dovádějí jako lidské děti, řekneme si často. Podobnost tu zcela určitě najdeme, nenapadne nás však možná, že pro zvířecí jedince je procvičování dovedností jako skoky, chňapání i naznačovaný boj životní nezbytností, doslova otázkou života a smrti. Přírodní výběr dává zcela jednoznačně přednost živočichům, kteří si v životě vedou nejzdatněji. Proč tedy zvířata zdánlivě plýtvají energií při hraní?

Různé typy her mláďat pak mají různorodý účel. Většina z nich však obecně představuje způsoby, jak si procvičit neustále rostoucí tělo. Například pro malá lvíčata je život jedinou nekončící hrou. Ta se lehce může změnit v zápas, při kterém se lvíčata škrábou, koušou a převalují sem a tam. Trénují tak na budoucí lov, který může být i nebezpečný. Hrou si však malí lvi nacvičí pro lov potřebné úkony a projdou tak bezpečnou výukou, při které ještě chyby nevyústí ve smutný konec.

Řízené útočné hry mohou být neocenitelné v případných budoucích bitvách. Například kolouchové jelenů často hrají hru „na obránce“ - jeden kolouch vyšplhá na skalku nebo na pařez a brání vstupu všem ostatním. Přestože většinu zvířecích her charakterizují pouze předstírané boje, někdy se jejich průběh může i poněkud vymknout kontrole. Dospívající samci jakéhokoli druhu samozřejmě hrají „tvrději“ než jejich mladší sourozenci. V takovém případě je nutné, aby do „výuky“ zasáhli rodiče, neboť mladší sourozenec by tak velice snadno mohl dojít i k úhoně. Protože plácnutí a provokování si může jedinec špatně vyložit, zvířata, která si chtějí pouze jen zadovádět, musí dát partnerům jasně na srozuměnou, že se skutečně jedná pouze o přátelské pošťuchování.

Hra začíná úsměvem. Když mají například šimpanzi hravou náladu, na jejich tváři se objeví téměř lidský výraz - doširoka otevřou oči, našpulí rty a pootevřou ústa. Zuby však vůbec neukazují, neboť šimpanzi, stejně jako i všichni ostatní lidoopi, dávají vyceněním zubů najevo agresi. Možná si právě teď pomyslíte, že zvířecí a dětské dovádění má k sobě opravdu velmi blízko. A ve skutečnosti nejste daleko od pravdy.

Mláďata domácích zvířat

S prvním jarním oteplením se v přírodě objevují také mláďata volně žijících živočichů. Již nyní v únoru můžeme narazit na zajíčky, později na jaře se přidají například srnčata. Samice obou těchto druhů nechávají svá mláďata odložená a vrací se k nim jen několikrát za den. Nález osamoceného mláděte neznamená, že je opuštěné.

Příchod jara je spojen i s rozením mláďat domácích zvířat. Také v Zoo Ostrava se jich už řada narodila. Návštěvníci mohou pozorovat jehňata, kůzlata či telata v expozici Na Statku, další jehňata pak ve společném výběhu s velbloudy dvouhrbými. Od začátku roku se v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava narodilo už více než deset mláďat různých plemen domácích zvířat. Většina jich je k vidění v expozici Na Statku - ve výbězích koz a ovcí celkem sedm jehňat a jedno kůzle. Skoro všechna se narodila v průběhu ledna. Dvě mláďata jsou také u nejmenšího plemene krav - dahome. Další tři jehňata mohou návštěvníci vidět ve výběhu společně s velbloudy dvouhrbými ve spodní části zoo.

Ochrana a záchrana mláďat v zoo

V dnešním světě, kde zbývá pro divoká zvířata stále méně místa, zoo dávno nejsou jen výstavkou exotických živočichů. I když se každá snaží návštěvníkům ukázat co nejvíc druhů, jejich počet omezuje: Raději jich chová méně, ale tak, aby se zvířata cítila jako ve svém přirozeném prostředí a stejně přirozeně se i chovala. To vyžaduje nejen víc prostoru, ale také odbornou specializaci zoologů a chovatelů. Hlavním posláním dnešních zoo je totiž vytvářet a udržovat chovné skupiny zvířat, která by mohla z přírody zmizet. Slouží vlastně jako takové zvířecí genetické banky.

A tady jsme u důvodu, proč se dnes k umělým odchovům sahá jen výjimečně a proč se ošetřovatelé snaží udržovat si od svých svěřenců odstup a neochočovat je (bezkontaktní chov). Jen tak si zvířata udrží přirozené vlastnosti a instinkty, takže je např. možné posílit jimi ohroženou nebo dokonce vyhubenou populaci v přírodě.

Příklady úspěšných odchovů v českých zoo

Následující tabulka uvádí příklady nejcennějších chovatelských úspěchů v českých zoologických zahradách:

tags: #mladata #zvirat #v #prirode #zajímavosti

Oblíbené příspěvky:

• Rizika kontaminované pitné vody
• Světelné znečištění a hvězdy
• Kompost a plevel
• Udržitelnost v recyklaci pneumatik
• Efektivní třídění odpadu