Průmyslová ekologie: Udržitelnost v srdci průmyslu


18.04.2026

Životní prostředí bude průmysl ovlivňovat navěky. Průmyslová ekologie se usiluje o to, aby byl průmysl k životnímu prostředí co nejšetrnější. Na druhou stranu jsme si vědomi, že cesta k tomu nevede zavíráním provozů. Hlavním a stěžejním slovem je tedy UDRŽITELNOST.

Již od května roku 2016 přinášíme problematiku odpadů, energetiky, chemie, vody a ovzduší prostřednictvím komentářů, polemik a dalších publicistických forem. Redakce se snaží přinášet čtenáři více úhlů pohledů na daná témata. Prioritou je dát prostor více stranám. Ve většině případů se snažíme o to, aby náš publicistický portál byl místem, kde se střetává praxe s regulátorem. Po letech zkušeností, a především z reakcí čtenářů, víme, že se to nad míru daří.

Dle prognóz nás opět čeká sucho a nedostatek vody, vodohospodáři navíc aktuálně čelí pandemii koronaviru. Lze vyřešit problém sucha a nedostatku vody omezením její spotřeby?

Další výrazné snížení spotřeby vody, ke kterému došlo po roce 1990, se nedá očekávat. Jen pro osvěžení paměti si připomeňme, že průměrná spotřeba vody na člověka a den se v roce 1990 pohybovala na úrovni 200 l. Dnes je toto množství pod hranicí 90 l. V daném období však neklesala spotřeba jen v domácnostech, ale v celém hospodářství.

Např. mezi roky 1980 a 2018 poklesly odběry povrchové vody ze 3 mld. m3 ročně na stávajících 1,2 mld. m3, přičemž pouze jedna čtvrtina z tohoto odběru je využívána pro výrobu vody pitné. U odběrů podzemní vody je trend podobný. Nejvyšší odběry na úrovni 550 mil. m3 byly kolem roku 1990 a v současném období se pohybují kolem 300 mil. m3.

Čtěte také: Hnojiva a kompost: Srovnání

Spotřeba vody v obecné rovině má samozřejmě úzkou vazbu na ekonomiku výroby a distribuci, kde se projevuje tzv. vodárenský efekt. Čím nižší je spotřeba vody, tím vyšší jsou měrné fixní náklady na 1 m3 vyrobené pitné, nebo vyčištěné odpadní vody. Fixní náklady přitom tvoří 80 % z celkových nákladů. Jestliže vodárenské společnosti musí ze zákona vytvářet zdroje na obnovu vodohospodářského majetku, nejde to jinak než prostřednictvím vodného a stočného.

Tím odpovídám částečně na otázku, jestli by další pokles spotřeby způsoboval problémy. Snižování odběrů však může také způsobovat technické problémy přímo ve vodovodních rozvodech. Jestliže v malých spotřebištích kilometry vzdálených od hlavních zásobních řadů ještě poklesne spotřeba, mohou vlivem pomalejšího proudění v potrubí nastat problémy např. s dodržením předepsané maximální teploty, nebo obsahem chloru u spotřebitele. Když taková situace nastane, musí se na koncovém potrubí voda odpouštět.

Pro zvládání sucha vidí vodohospodáři v zásadě dvě řešení. Prvním z nich, které bude díky pochopení a spolupráci s ministerstvem zemědělství doufám alespoň částečně realizované, je propojování nadregionálních vodárenských soustav. Jinak řečeno propojení přivaděčů mezi největšími zdroji pro výrobu pitné vody, což umožní optimalizovat bilanci ve spotřebě vody podle aktuálních podmínek v jednotlivých spotřebištích. Součástí tohoto opatření by mělo být i napojení menších spotřebišť dosud závislých na menších lokálních zdrojích vody, kde hrozí v důsledku dlouhotrvajícího sucha jejich výrazné kapacitní omezení, nebo úplné vyschnutí.

Pandemie SARS-CoV-2 mimo jakoukoliv diskuzi prověřila fungování vodárenských společností. Rád bych upozornil na fakt, že bez spolehlivě fungujících dodávek pitné vody a čištění odpadních vod by průběh pandemie mohl mít daleko fatálnější následky. Přitom média v drtivé většině prezentovala jen práci složek integrovaného záchranného systému a zdravotníků. Nedovolil bych si neskutečnou práci těchto lidí ani v nejmenším zpochybňovat. Jen chci připomenout, že tady existuje další skupina firem a jejich zaměstnanců, kteří většinou bez státní pomoci pracovali rovněž v první linii. Práce v první linii na kanalizaci (zaměstnanci tlakových čistících a fekálních vozů), kde posádky přichází do kontaktu se splaškovými vodami či zaměstnanci na čistírnách odpadních vod tou první linií rozhodně jsou.

Nemyslím si, že by současná pandemie měla přímý a bezprostřední vliv na cenu vody. Vodohospodáři plní řadu povinností od již zmíněného plánu finanční obnovy vodohospodářského majetku až po řadu stále se zpřísňujících a někdy velmi diskutabilních opatření ve výrobě nebo při čištění odpadních vod, které nastavují zejména centrální orgány státní správy. Právě opatření z této skupiny vyvolávají největší investice a související provozní náklady, a tedy tlak na cenu. Nová snížená sazba DPH, pevně věřím, bude využita ve většině vodárenských společností tím nejrozumnějším způsobem a tím je obnova vodohospodářského majetku. Přístup se určitě bude lišit společnost od společnosti.

Čtěte také: Minimalizace dopadů průmyslu

Pod slovem "ekologie" může být schován mladý muž přilepený k silnici, aby auta nemohla dál znečišťovat ovzduší, může to být dívka v zelených maskáčích připoutaná k oplocení jaderné elektrárně, aby předešla vzniku jaderného odpadu a případným katastrofám, nebo hezký mladý pár v plynových maskách bránící výstavbě zařízení na energetické využití odpadů, protože se domnívá, že zplodiny z pálení odpadu otráví celý region. My víme, že přilepenému mladíkovi po té silnici lepidlo přivezl nákladní vůz.

Čtěte také: Průmyslová revoluce a ovzduší

tags: #mohrman #prumyslova #ekologie #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]