Jan Mukařovský a Polákova "Vznešenost přírody": Studie o básnické struktuře

15.03.2026

Jan Mukařovský ve své studii "Polákova Vznešenost přírody" použil metodu, kterou již dříve úspěšně aplikoval při estetickém rozboru poezie Máchovy. Nicméně, tentokrát se nezaměřuje na estetický rozbor, nýbrž na historický výklad, tedy na zařazení Polákovy "Vznešenosti přírody" do dějin českého písemnictví.

Rozbor rytmu a verše

Podrobným rozborem rytmu, který Mukařovský považuje za základ veškerého básnění, ukazuje, že verše básnické družiny Thámovy, jimiž se zahájila novočeská poesie, jsou založeny na takzvané stejnoslabičnosti (isosylabismu), tedy na shodě v počtu slabik mezi jednotlivými verši. Rozložení přízvuků je ve výtvorech této družiny od verše k verši velmi proměnlivé, ale lze pozorovat snahu uspořádat přízvuk pravidelně v tom smyslu, že některé verše směřují ke spádu trochejskému, jiné k jambickému. Tento názor se podstatně odchyluje od dosud platného názoru, že Thámovci vlastně jen neuměle prováděli prozódii přízvučnou.

Rozbor výtvorů školy Puchmajerovy ukazuje, že Puchmajerovci opustili thámovský sylabismus a učinili jediným základem svých veršů metrum přízvučné. Přízvučné slabiky jsou ve verši přísně rozvrženy a tento přízvučný princip se ještě zdůrazňuje bezvýminečnou téměř shodou rozlohy slova s rozlohou stopy. V tom však byla slabá stránka této prozódie, neboť metrum zničilo rytmus a veškeré úsilí muselo být vynaloženo na obnovení rytmické diferenciace. Nositeli tohoto úsilí byli bojovníci za časomíru, kteří se domnívali, že je třeba přízvuk zrušit, aby bylo dosaženo živosti rytmické.

Vývoj však šel jiným směrem. První obrat způsobila "Vznešenost přírody" tím, že vybojovala možnost umístit mezislovný předěl i dovnitř stopy. Tak byl veršový rytmus odstíněn a oživen a při tom zůstal celkový charakter verše puchmajerovského neporušen, neboli, jak praví doslovně Mukařovský: Polákův čin lze nazvat adaptací puchmajerovského verše, nikoli skutečnou rekonstrukcí.

Osmistopý trochej

Hlavní veršový útvar Polákův, osmistopý trochej, vznikl spojením dvou čtyřstopých trochejů, které byly obvyklým metrem v básních puchmajerovců. Rytmické živosti dosahuje Polák zejména užíváním čtyřslabičných slov, která někdy vyplňují celou dipodii a jindy přesahují synkopicky z jedné stopy do druhé. Tato částečná diferenciace rytmická je počátkem úsilí, jež dosáhlo vrcholu v bohatě rytmicky odstíněném verši školy lumírovské, zejména v poesii Jaroslava Vrchlického.

Čtěte také: Krásy přírody očima Poláka

Hodnocení a vliv díla

Pravděpodobnost tohoto úplně nového výkladu je veliká, i kdyby nebyla dokazována podrobnou a všestrannou analysou verše předchůdců Polákových i Poláka samého. Vysvětluje se totiž tímto výkladem zajímavý fakt, že se úsudek o ceně Polákovy básně, běžný u generace Jungmannovy, naprosto liší od soudu generace lumírovské a později i Jaroslava Vlčka.

Na současníky působila "Vznešenost" většinou jako zjevení, protože se po suchopáru rytmicky jednotvárné poesie puchmajerovské po prvé zjevuje báseň rytmicky živá a rozmanitá. Zato soud generace lumírovské i pozdější, jimž tanul na mysli skvělý a rytmicky bohatý verš Jaroslava Vrchlického, nemohl býti jiný než svrchovaně nepříznivý.

Čtěte také: Jak obce v ČR efektivně nakládají s odpady

Čtěte také: Článek o vznešenosti přírody a digitalizaci paměti

tags: #Mukařovský #Jan #Poláková #vznešenost #přírody #studie