Muž, který žil v přírodě: Tragický příběh Christophera McCandlesse

Christopher McCandless, známý také jako Alexander Supertramp, opustil pohodlí civilizace a vydal se na nebezpečnou pouť napříč Amerikou, aby našel svobodu a sám sebe. Jeho odvážná touha po svobodě, čistotě přírody a opravdovém dobrodružství skončila tragicky - smrtí v opuštěném autobuse uprostřed aljašské divočiny.

Osudné setkání s divočinou

V roce 1992, konkrétně šestého září, procházeli lovci losů na okraji Denali National Park okolo starého rezavého autobusu. Mezi místními byl tento autobus dobře známý. Stál zde už celá léta a běžně sloužil nejen jako orientační bod, ale také jako místo, kde se lovci i turisté čas od času zastavovali a třeba se i fotili. Co však bylo tentokrát odlišné, byl nález malé zmačkané zprávy, který byla zasunuta za dveřmi od autobusu.

Jednalo se o ručně psanou zprávu na kousku papíru, který byl zjevně vytržen z nějaké knihy. Ve zprávě stálo: “Možní návštěvníci, prosím o vaši pozornost a pomoc. Jsem zraněný, téměř umírám a příliš slabý, abych se odsud dostal sám. Jsem ve velmi vážné situaci, nejde o žádný hloupý vtip. Ve jménu Boha, přijďte mě zachránit! Jsem zde v okolí a snažím se sbírat lesní plody a vrátím se dnes večer. Neodcházejte!” Zpráva byla podepsána jménem Chris McCandless a datována na srpen.

Uvnitř autobusu pak na lovce čekal hrůzný nález těla. Jednalo se o Chrise McCandlesse, který zde podle pitvy ležel mrtvý již více než 19 dní. Tato událost vyvolala velké pátrání po tom, co se vlastně stalo, jak Chris zemřel a co ho vlastně přimělo vydat se sám do divoké aljašské přírody. Dokonce byla o jeho příběhu sepsána i kniha z pera Jona Krakauera Into the Wild.

Cesta do divočiny

Faktem je, že v dubnu 1992 vyrazil McCandless z Carthage v Jižní Dakotě do Fairbanks na Aljašce. Vezl ho místní řidič, elektrikář Jim Gallien, a vysadil jej na začátku Stampede Trail, turistické cesty vedoucí do aljašské divočiny. To bylo 28. dubna 1992. Gallien si vzpomíná, že už tehdy pochyboval o Chrisových schopnostech přežít v divočině, protože dobře znal místní prostředí a tuhost zimy i nepřívětivost zdrojů a možností obživy a odpočinku.

Čtěte také: Jak recyklace pomáhá životnímu prostředí

Chris, který se ale Jimovi představil jako Alex, s sebou měl jen velmi základní vybavení, ale trval na tom, že to v pohodě zvládne. Chris měl dle Jima jen malý batoh, nějaké zásoby jídla a pohorky. Těžko říct, co konkrétně se stalo, že to přimělo Chrise zastavit už jen kousek od začátku jeho cesty, u starého rezavého autobusu. Možná si uvědomil, že nemá dost zásob jídla nebo se něco přihodilo.

Proč utekl do divočiny?

Chris McCandless se stal legendou, ale jeho život byl spíše tichým výkřikem mladého člověka, který toužil po svobodě a smyslu. Narodil se v roce 1968 do dobře situované rodiny, ale od útlého věku mu civilizace a její pravidla připadala příliš svazující. Byl vášnivým čtenářem Tolstého, Jacka Londona a Thoreaua, kteří ho svými příběhy o samotě a přírodě uhranuli. Už na univerzitě se rozhodl, že svět plný peněz, přetvářky a kariérního závodu není pro něj.

Po promoci v roce 1990 odmítl dar v podobě peněz od svých rodičů a celou částku, přes 24 tisíc dolarů, věnoval charitě. Poté zmizel z jejich života a začal svůj velký útěk - od civilizace, rodiny i všeho, co ho vázalo. Zcela bez kontaktu s rodinou, bez telefonu a bez mapy se vydal do světa, kde chtěl žít sám podle svých zásad. Chris cestoval autostopem napříč Spojenými státy, chvíli pracoval jako dělník, někdy jen přežíval na kraji společnosti.

Život v "Magic Bus" a tragický konec

Na jaře 1992 se Chris vydal na Aljašku, aby zde žil „v harmonii s přírodou“. Vybaven pouze minimem věcí, s pár knihami a zásobami rýže se chtěl stát součástí krajiny, kterou obdivoval. O tom, jak byl odhodlaný a přesvědčený o své vnitřní síle, svědčí jeho deníkové zápisky. Místo, kde nakonec zakotvil, byl starý opuštěný autobus, který si proměnil v provizorní domov. Tento autobus, známý jako „Magic Bus“, se stal symbolem jeho svobody i smrtelné pasti.

První týdny v aljašské divočině si užíval - sbíral lesní plody, lovil drobná zvířata a považoval své rozhodnutí za správné. Jenže idyla neměla dlouhého trvání. Jak se měnilo počasí a zásoby mizely, Chris začal slábnout a jeho zápisky byly stále zoufalejší. Nakonec se mu jeho sen o životě ve volné přírodě stal osudným. Izolovaný a bez možnosti získat pomoc se ocitl v pasti, ze které nebylo úniku. Poslední zápisky v jeho deníku mluví o strachu, bolesti a vědomí, že už není cesty ven.

Čtěte také: Nejlepší stromy pro zachycování prachu

Příčina smrti: Otrava nebo hlad?

Ronald Hamilton poznamenal, že McCandless přesně odpovídal profilu těch, kteří jsou nejvíce náchylní k otravě ODAP. Byl to mladý, hubený muž ve věku kolem dvaceti let, který zažíval extrémně skromnou stravu, lovil a žil na fyzických hranách. Začal jíst obrovské množství semen obsahujících toxickou aminokyselinu, což ho postupně oslabilo. Toxin se zaměřuje na osoby vykazující a zažívající právě tyto charakteristiky a stavy.

Dalo by se říci, že Christopher McCandless skutečně zemřel hlady, ale jen proto, že byl otráven. Jed ho učinil příliš slabým, než aby mohl odejít nebo si obstarat potravu. Na konci byl extrémně slabý a měl velké potíže jen vstát. Nebyl doopravdy vyhladovělý v tom nejtechničtějším smyslu. Pomalu ochrnul. A nebyla to arogance, co ho zabilo - byla to nevědomost. Tato nevědomost však musí být odpuštěna, protože fakta zůstala dlouho nerozpoznána.

Christopher McCandless: Hrdina nebo blázen?

Chris McCandless tak navždy zůstane tragickým hrdinou příběhu, který ukazuje, jak křehká je hranice mezi snem a přežitím. I dnes jeho příběh inspiruje a zároveň varuje - divočina není romantický ráj, ale místo, které respektuje jen ty, kdo se mu podřídí a pochopí jeho zákony.

Chris McCandless, i po všech těch letech, stále rezonuje jako neobyčejný příběh - mnozí ho oslavují jako hrdinu, jiní jako naivního blázna. McCandless nebyl jen mladík hledající přírodu, byl to člověk, který testoval hranice lidské vytrvalosti a smyslu života. Jeho cesta odhalila něco, co v sobě skrýváme všichni - palčivou touhu po čistotě, která často naráží na tvrdou realitu světa.

Čtěte také: Šetrné praní

tags: #muž #který #žil #v #přírodě #příběhy

Oblíbené příspěvky:

• Složení a použití montážních maziv
• Koeficient ekologické stability – co to je?
• Vodopády v interiéru
• Role živočichů v přírodě
• Zachycení krásy vesmíru