Největší problémy světa: Odpad a recyklace

V rámci plastikářského sektoru se recyklace za posledních pár let stala důležitou součástí průmyslu. Na opětovné využití plastových surovin se klade zvýšená pozornost především z ekologického hlediska. Přiměřené recyklační technologie a nová řešení pro těžší recyklovatelné druhy plastů jsou základem pro budoucí vývoj v této oblasti. Dnes si už svět bez plastů neumíme představit, přestože nárůst produkce plastů nastal relativně nedávno.

Mezníkem byl rok 1950, kdy roční produkce plastů dosáhla asi l milion tun. Díky mnohým zlepšením, jakými jsou pevnost, chemická odolnost, neomezená tvarovatelnost a barevná škála, plasty rychle pronikly všemi odvětvími průmyslu - od stavebnictví, automobilového průmyslu až po medicínská zařízení a obalový sektor. Z hlediska množství, lehké plasty začaly pomalu nahrazovat výrobky z doposud používané oceli. Už v roce 1989 se vyprodukovalo více jako 100 milionů tun plastů. Roční produkce plastů na globální úrovni dnes dosahuje asi 300 milionů tun.

Z regionálního hlediska se lokality pro výrobu plastů v průběhu desetiletí posunuly směrem na východ. Nejsilnějším regionálním hráčem je Asie se 44 procenty celosvětové produkce plastů. Nejpoužívanějšími jsou polyolefiny (termoplastické - PE, PP, PMP, PB-1, a elastomery - POE, PIB, EPR, EPDM), které představují 56 % produkce. Následuje PVC a další standardní polymery jako PS a PET. Jen 15 % z produkce plastů tvoří inženýrské plasty, používané jen ve speciálních aplikacích v cenově náročnějším segmentu.

S rostoucí produkcí plastů souvisí i množství plastového odpadu. Plastikářský průmysl v období od 60. do 80. let přinesl jen málo řešení pro likvidaci odpadů. Tato problematika začala být zajímavá až v roce 1991, kdy německá vláda schválila zákon ukládající výrobcům plastových obalů povinnost recyklovat a likvidovat plastový materiál. Německo se tak stalo první zemí, která zavedla pravidla pro opětovné využití plastového odpadu. Mezitím se mnohé státy Evropy taktéž začaly zabývat tímto problémem a postupně se vyvíjely nové a úspěšné strategie pro efektivní recyklaci.

Podle výzkumu Platics- Europe se v roce 2011 zpracovalo 47 milionů tun plastů ve 27 zemích EU, Švýcarska a Německa. V tomto roce se shromáždilo asi 25 milionů tun plastového odpadu. Příkladné sběrné systémy najdeme v 9 zemích Evropy: Německu, Rakousku, Belgii, Švédsku, Dánsku, Norsku, Nizozemsku a Lucembursku, kde dosahuje množství sběrného odpadu 92 až 99 %. Zároveň má šest z těchto zemí nejvyšší podíl recyklace v Evropě. Norsko, Švédsko, Německo, Nizozemsko, Belgie a Rakousko dosahují podíl 26 až 35 % celkově zrecyklovaných plastů. Zbytek putuje do spaloven, kde se z odpadu vyrábí energie. Naštěstí, za poslední pět let nevzrostla jen kvantita nasbíraného odpadu, ale i procenta recyklovaných plastů. Zredukovalo se tak množství odpadů vyváženého na skládky.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Global Waste Index a situace v České republice

Global Waste Index z roku 2022 od společnosti Sensoneo ukazuje, že mezi zeměmi stále existují velké rozdíly v množství vyprodukovaného odpadu i způsobu jeho likvidace. Global Waste Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství v 38 zemích světa a jeho výsledkem je žebříček největších znečišťovatelů na světě. Studie se poprvé realizovala v roce 2019.

Další zajímavá zjištění žebříčku:

• Turecko a Lotyšsko jsou opět největší znečišťovatelé, pětici “nejhorších ” doplňují Chile, Mexiko a Itálie.
• Nejpozitivnější hodnocení získaly Jižní Korea, Dánsko a Německo.
• Nejméně odpadu vytvořily Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko.
• Žádná jiná země se v odpadu “netopí” tak jako Spojené státy. Průměrný občan USA v současnosti vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (o dva kilogramy odpadu více než v roce 2019) - přibližně polovina z toho končí na skládce.
• Chile recykluje pouze dvě kila odpadu na obyvatele. Žádná jiná země nerecykluje méně. Až 417 kg odpadu na obyvatele končí na skládce.
• Švýcarsko je jedinou zemí, která neposílá žádný odpad na skládku. Švýcaři vyprodukují 706 kg odpadu na obyvatele, z toho 333 kg spalují a 210 kg recyklují.

Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček - „dopomohl“ tomu hlavně objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok, který narostl z 344 kg na 499 kg. Přestože míra recyklace i likvidace odpadu energetickým využitím narostly (recyklace z 88 kg na 110 kg, spalovaní z 56 na 76 kg), na skládkách skončilo o 64 kg odpadu více než u posledního žebříčku - až 231 kg.

Tabulka: Země s nejnegativnějším environmentálním dopadem odpadového hospodářství.

(Údaje zobrazují bodové ohodnocení s ohledem na množství celkového vyprodukovaného odpadu, recyklovaného odpadu, spáleného odpadu, skládkovaného odpadu, a nezákonně zneškodněného odpadu.)

Čtěte také: Jaderný odpad a Černobyl

Problematika spalování odpadu

Spalování odpadu, zejména plastů, produkuje vysoké množství nebezpečných látek obsažených buďto v popílku a popelu anebo v emisích do ovzduší a vody. Studie „Spalování odpadu a životní prostředí“ upozorňuje, že spalování odpadu tak přispívá ke všem třem propojeným problémům, souhrnně nazývaným jako trojitá planetární krize. Jsou jimi úbytek biodiverzity, změna klimatu a toxické znečištění. Autoři studie vyzývají ke globálnímu zavádění udržitelnějších řešení likvidace odpadu jako alternativ ke spalování i skládkování.

Studie také upozorňuje na problematiku chemické recyklace plastů, která má podobně negativní dopady jako spalování, protože tím většinou končí její produkty namísto opravdové recyklace. Technologie označované jako chemická recyklace mají jen minimální užitné výstupy. Studie upozorňuje, že spalovny nejsou součástí cirkulární ekonomiky, ale naopak pokračují v lineárním přístupu k nakládání s odpady.

Recyklace v Evropě a České republice

V Evropě dlouhodobě přibývá odpadu z plastových obalů, zatímco recyklace zůstává na stejné úrovni. V Česku je to podobné. Přesto je tady spotřeba plastů viditelně menší, než je průměr EU. To je pozitivní, protože prioritou odpadové hierarchie je to, aby odpad ani nevznikl. Průměrný Evropan vyprodukuje aktuálně necelých 36 kilogramů odpadu z plastových obalů. Za posledních deset let toto množství vzrostlo o více než čtvrtinu. Zatímco však množství plastového odpadu roste, podíl toho recyklovaného zůstává v Evropě dlouhodobě podobný. V praxi to znamená, že mimo recyklaci skončí v Evropské unii více než polovina plastového odpadu.

Problém s recyklací nemají odpady plastů jako je PET (polyethylentereftalát) nebo HDPE (vysokohustotní polyethylen) nebo polystyren. Ty se již řadu let recyklují ve vysoké míře a zájem o ně má široká řada recyklačních provozů a aplikací. Řada jiných plastů, jako třeba PVC (polyvinylchlorid), není v recyklaci příliš častá. Od ledna 2021 nelze v České republice ze zákona ukládat plasty ze žlutých kontejnerů na skládky.

Plastového odpadu přibývá i v České republice. Mezi roky 2003 a 2021 stoupla spotřeba plastových obalů o 60 procent na necelých 285 tisíc tun za rok. Předloni vygeneroval průměrný obyvatel Česka o necelých devět kilogramů plastového odpadu méně, než je evropský průměr. A Češi také nadprůměrně recyklují. I díky tomu Česká republika v roce 2021 skončila na pěkném sedmém místě z 19 zemí, co se podílu recyklovaných obalových plastů týče. Na prvních místech je Slovinsko (nikoli Slovensko), Belgie a Nizozemí, s cca polovinou, naopak na Maltě recyklují mírně přes pouhou pětinu plastových obalů.

Čtěte také: Ochrana australské přírody v Austrálii

Významná část výrobků z produkce českých recyklačních firem jde na export do mnoha zemí světa. V čem jistě Česká republika rezervy má, je systémová podpora odbytu recyklovaných výrobků na území ČR, a to minimálně v oblasti veřejných zakázek. Tam by se mělo zaměřovat úsilí politiků, neboť zde má národní nastavení ještě velké rezervy oproti některým jiným státům v EU. Ve žluté popelnici je dlouhodobě cca 40 druhů různých plastů, jen o část z nich má výrobní průmysl zájem využívat je znovu v rámci recyklace.

Odpadní plasty končí v ČR v široké řadě výrobků. Ať už se jedná o textilní materiály, části moderních automobilů, zahradní nábytek, dopravní značení, protihlukové stěny, izolační materiály, součásti liniových staveb, obalové materiály - vázací pásky, obaly pro nové výrobky, obaly pro potraviny, apod. Zde obecně platí, že čím je delší životnost daného recyklovaného výrobku, tím menší nároky na opakované počty recyklačních cyklů, logistiky apod. a tím menší dopady na životní prostředí.

Mikroplasty a nanoplasty

Stále více se vědci zaměřují na problémy s mikroplasty a nanoplasty. Nová studie prestižních amerických univerzit zjistila, že mikroplastů je v kupovaných výrobcích, včetně potravin, mnohem více, než se doposud čekalo. Znepokojivé výsledky jsou k dispozici například u balené vody v PET lahvích. Odborníci z Columbia University v New Yorku a Rutgers University v New Jersey zveřejnili ve druhém lednovém týdnu v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences výsledky výzkumu, podle kterého by měl průměrný litr balené vody obsahovat kolem 240 tisíc detekovatelných plastových úlomků.

Přestože v posledních letech poznatky ohledně mikroplastů, jejich distribuce, akumulace v různých složkách životního prostředí a přechodu mezi nimi zásadním způsobem vzrostly, existují podstatné mezery týkající se poznání jejich vlivu na lidský organismus. Z nedávných výzkumů se však ukazuje, že mikroplasty v potravě se mohou dokonce zachytit na vnějších membránách červených krvinek a omezit jejich schopnost přenášet kyslík.

Výzkumníci analyzovali balené vody od tří nejběžnějších výrobců prodávaných vod v USA na přítomnost plastových částic o velikosti pouhých 100 nanometrů. Zjištěno bylo množství 110 000 až 370 000 plastových úlomků v každém litru (33,8 fl oz). Studie dále zmapovala tvary detekovaných nanoplastů, jakožto důležitý morfologický rys určující aspekt nanotoxicity, které by mohly být relevantní pro další biomedicínský výzkum.

Česká televize nedávno přinesla reportáž o prokázaném vlivu mikro a nanoplastů na mozek savců. Vědci našli první důkaz, že vystavení mikroplastům mění chování savců. Na myších se prokázalo, že tyto drobné částečky pronikají i do mozku - a když se tam dostanou, začnou se myši chovat velmi zvláštně, což vedci podrobně popsali v samotné studii.

Možnosti řešení a recyklace

Plasty jsou neodmyslitelnou součástí našich životů: využíváme je v práci i během volnočasových aktivit, balí se do nich zboží i potraviny, neobejde se bez nich zdravotnictví ani výzkum. Mají ale zásadní stinnou stránku - plastový odpad se rozkládá stovky, ne-li tisíce let. Velká tichomořská odpadková skvrna je jasně viditelným důkazem zamoření životního prostředí. Otázka zní: Co s tím?

Ano každý plast se dá zrecyklovat, otázka je jak. Existují různé technologie - mechanická, chemická recyklace - a každý plast vyžaduje jiný přístup. Problém je, že jich je mnoho různých druhů. Ty trojúhelníčky na obalech - značící, o jaký plast se jedná a co se dá recyklovat - mají čísla jedna až sedm, přičemž sedmička je „ostatní“, kam se může schovat mnoho druhů plastů. Na třídicích linkách odpad dotřiďují lidé stále převážně ručně.

Právě ta trvanlivost, díky které si plasty získaly tolik příznivců, je dnes i jejich největší problém. Plasty jsou pořád velmi levné, takže se v mnoha aplikacích nadužívají. Když jsme u obalových materiálů, můžeme se například ptát, jestli si dám nákup do mikrotenového, nebo papírového pytlíku. Ekologičtější je mikrotenový pytlík. Například nákupní tašky jsou všechny z polyethylenu, který se dá velmi dobře recyklovat. Navíc pokud bychom tašku používali opakovaně, je to ideální alternativa. Když budeme zvažovat náhrady plastů u jednorázových aplikací, je vždy třeba vzít v úvahu celý životní cyklus toho výrobku. Od výroby, dopravy na místo, užití až po dopady recyklace na životní prostředí.

Systém odpadového hospodářství na celém světě funguje velmi špatně. Až pětadevadesát procent všech odpadků, které jsou v mořích a oceánech, se do nich dostalo osmi řekami. Šest jich je v jihovýchodní Asii a dvě jsou v Africe. A tam to odpadové hospodářství opravdu nefunguje. Není tam infrastruktura na recyklaci ani na spalování. Ale například Keňa či Tanzanie přistoupily k celkem drastickým trestům za používání jednorázových plastů, například mikrotenových pytlíků.

Je klíčové, aby lidé měli snadný přístup k třídění plastového odpadu - a to se u nás daří. Možnosti třídění jsou široce dostupné, ať už prostřednictvím kontejnerů na návsi, či sběrných hnízd na sídlištích. Je reálné recyklovat všechny druhy plastů? Na každý plast se najde technologie pro jeho recyklaci. Na třídicí lince se však nutně dostaneme do bodu, kdy už další třídění není ekonomicky výhodné.

Jako jeden ze způsobů, jak zpracovat nezrecyklovatelný plast, se začínají využívat pyrolýzní jednotky, kde se odpad nespaluje, ale termicky rozkládá. Mnoho lidí vymývá plastové obaly před vhozením do žluté popelnice. Úplně stačí kelímek od jogurtu pořádně vyškrábat. Záleží na tom, o jaký druh recyklace se jedná. U mechanické recyklace se materiál jen přetaví a dostane nový tvar. Tady ale často hrozí, že se s každou další recyklací kvalita materiálu sníží, pokud se nepřidají vhodná aditiva. U chemické recyklace se plast obvykle rozloží na základní stavební jednotky, které se pak znovu složí.

Za nás jsou biologicky rozložitelné plasty vhodné jen pro specifické aplikace, kde není možná recyklace nebo zpětný sběr. V zásadě je nelze využít pro technické aplikace, protože rychle ztrácí užitné vlastnosti. Běží naplno. Řeší se také využívání zelené energie při výrobě plastů, což může výrazně zlepšit jejich celkovou ekologickou bilanci. Další možností je výroba plastů přímo z oxidu uhličitého zachyceného z atmosféry.

Kam s e-cigaretou, prošlými léky či obaly od kávy?

Téměř tři čtvrtiny Čechů třídí odpadky a velmi často správně. Chybovost při třídění se za poslední roky zmenšila. Češi chybují při třídění odpadu stále méně, uvádí společnost Eko-kom, která v tuzemsku provozuje systém sběru a recyklace obalových odpadů. Nejčastěji dělají chyby při třídění obalů složených z více materiálů.

1. Nejčastěji se chybuje při recyklaci kompozitních materiálů, tedy obalů, které jsou vyrobené z více vrstev materiálů a nejdou od sebe oddělit. Mezi takové obaly patří například blistry od léků nebo obaly od kávy, které jsou z hliníků a plastu. Jediným typem kompozitního materiálu, který se recyklovat dá, jsou krabicové obaly od nápojů - tetrapaky.
2. Většina uživatelů vyhazuje jednorázové e-cigarety do směsného odpadu. Tam ale nepatří. Jedná se totiž o elektroodpad a tak by se s ním mělo zacházet.
3. Další problematickou položkou při třídění odpadu jsou bioplasty, které se nedají recyklovat a nepatří do žlutého kontejneru na plasty.
4. Změnou v posledních letech prošla recyklace ruliček od toaletního papíru a plat od vajec. Odpad, který dříve končil v černém kontejneru, by se dnes správně měl vyhazovat do kontejnerů na papír.
5. Podle Eko-komu se ve žlutých popelnicích poměrně často vyskytují plastové hračky s baterií, které do kontejneru na plast nepatří. Hračky, které v sobě mají elektronické součástky, patří do elektroodpadu.
6. Léky patří do kategorie nebezpečného odpadu. Proto by v žádném případě neměly přijít do kontejnerů na směsný odpad.

Odpadu je hodně a míst, kam ho uložit, ubývá. Skládky, spalovny, recyklace nebo ukládání do vesmíru - jaká je cesta k řešení odpadkové krize budoucnosti? Evropská unie, jejíž průměrný občan ročně vytvoří přibližně 400 kilogramů odpadu, má i nakládání s odpadem uspořádané hierarchicky. Základnu šetrného zacházení tvoří snaha zabránit vzniku odpadu. Vytvořený odpad je potom nutné znovu využít, a pokud se to nepodaří, alespoň ho upotřebit materiálově - tedy recyklovat. Termické využití ve spalovnách a skládkování jsou až posledními články rozkladného řetězce.

Ideální model nakládání s odpady nabízí Německo nebo Nizozemsko, tedy země, které sice hodně odpadu vyprodukují, ale jsou schopné většinu materiálově využít. Vhodná legislativa, motivace a systém třídění přispívají k tomu, že Němci ročně recyklují zhruba 50 procent odpadového materiálu. Češi mají v tomto směru stále rezervy, a to i přes to, že v produkci odpadu jsou méně aktivní. Průměrný Čech vytvoří 300 až 350 kilogramů ročně, 81 procent ale končí na skládkách a materiálově se daří znovu využít jen asi 9 procent.

Ukládání odpadků na skládky ale není spojeno jen s prostorovými a estetickými problémy. Množství surovin navíc zbavuje možnosti materiálového nebo energetického využití. Velká města se dnes bez velkých spaloven neobejdou, řešení budoucnosti ale spalovny nepředstavují. Podle ekologů by lidé měli především více třídit. Ministerstvo životního prostředí proto chystá relativní zvýhodněním recyklace zavedením vyšších poplatků za spalování a skládkování.

Řešení odpadkové krize podle nich představuje šalamounský kompromis - třídit, co se dá a spalovat nebo ukládat jen to, co náhodou unikne nebo pokud recyklace představuje větší náklady než konečný efekt.

V neposlední řadě zmiňme a vypíchněme i nadměrné hromadění (často zcela nových) kusů oblečení na skládkách od především tzv. ultra fast fashion módních řetězců, mezi kterými v současné době “kraluje” čínský Shein. Ten je známý mimo jiné tím, nebere ohledy na životní prostředí, bezpečnost práce či alespoň na férové ohodnocení pracovníků, mezi které se nezřídka řadí i děti. Mimo jiné na tomto oblečení ze byly mnohokrát v nezávislých testech objeveny karcinogenní látky, které se společně s nekvalitním barvivem pak na skládkách uvolňují. Ovzduší a půda či voda tak dostávají pořádně zabrat.

S odpadem je důležité správně nakládat. Především proto, aby se minimalizoval jeho dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Třídění, recyklace, kompostování a správné likvidace odpadu jsou způsoby, jak snížit množství odpadu a zlepšit jeho dopad na životní prostředí. Nejlepší je se však vytvoření odpadu úplně vyhnout a klást co nejvyšší důraz na znovuvyužití. Připomeňme si, jak správně třídit.

Logicky vzniká nejvíce odpadu tam, kde je vysoká hustota obyvatelstva nebo třeba kde je vysoký rozvoj průmyslu. Spojené státy americké: USA jsou jedním z největších producentů odpadu na světě. Je tomu tak zejména kvůli vysokému standardu života, velké spotřebě a rozsáhlému průmyslu. S rychlým rozvojem, urbanizací a obrovským počtem obyvatel generuje také Čína a Japonsko značné množství odpadu.

tags: #nejvetsi #problemy #sveta #odpad #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelné sáčky na potraviny
• Aktuality z Dolánek nad Ohří
• Recyklace plastů v Česku
• Povinnosti obcí v oblasti odpadů
• Znečištění odpadních vod v ČR