Recyklace elektroodpadu se stává stále důležitějším procesem, který pomáhá snižovat množství odpadu, který končí na skládkách a přispívá k ochraně životního prostředí.
Rostoucí množství elektroodpadu představuje zásadní globální problém. Každý rok se po celém světě vyprodukují desítky milionů tun vysloužilých elektronických zařízení, přičemž jen přibližně pětina je správně recyklována. Většina tak končí na skládkách nebo ve spalovnách, což má závažné dopady na životní prostředí a lidské zdraví. Elektroodpad se stal jedním z nejrychleji rostoucích druhů odpadu na světě. Právě trend častého obměňování elektroniky zapříčinil, že celosvětová produkce elektroodpadu každoročně vzroste přibližně o 2,6 milionu tun. Podle poslední zprávy Global E-waste Monitor vyprodukoval svět v roce 2022 celkem 62 milionů tun elektroodpadu, což představuje více než 82% nárůst oproti roku 2010. Pokud nebudou přijata efektivní opatření, odborníci očekávají, že do roku 2030 přesáhne produkce tohoto odpadu 82 milionů tun ročně.
Elektroodpad obsahuje vzácné suroviny, které lze efektivně recyklovat a vrátit zpět do výroby. Mezi nejcennější patří zlato, stříbro, kobalt, platina či měď. Například mobilní telefony mohou obsahovat až 30 různých kovů, z nichž některé jsou zásadní pro výrobu nových technologií. Díky recyklaci těchto materiálů se snižuje potřeba těžby primárních surovin, což má ekonomický efekt v podobě úspor při výrobě nových zařízení, významný je však především environmentální přínos.
Nerecyklovaný elektroodpad totiž představuje závažnou hrozbu pro životní prostředí. Toxické látky, jako jsou rtuť, olovo, kadmium či freony, mohou unikat do půdy a vody, což má škodlivé účinky na ekosystémy i lidské zdraví. Pokud tato zařízení nekončí na odborných recyklačních linkách, mohou nebezpečné látky poškodit životní prostředí na dlouhé desítky let.
Elektroodpadem nazýváme části nebo celé elektrospotřebiče. Specifikem elektroodpadu je výroba, resp. zhotovení produktu z mnoha druhů materiálů s různými vlastnostmi. Vysloužilé a vyřazené domácí elektrospotřebiče již nejsou odpadem a nepatří do běžného kontejneru na směsný komunální (zbytkový) odpad! Jde o výrobek s ukončenou životností, který podléhá tzv. zpětnému odběru. Některé spotřebiče mohou obsahovat látky poškozující životní prostředí. Například staré ledničky mají jako chladicí médium freony, které mohou ohrozit ozonovou vrstvu. Ve starých zářivkách je rtuť.
Čtěte také: Nejlepší stromy pro zachycování prachu
V posledních letech se objevily nové technologie a postupy, které umožňují efektivnější recyklaci elektroodpadu:
Proces recyklace začíná sběrem elektroodpadu, který mohou domácnosti, obce, školy i firmy odevzdat na sběrná místa nebo využít odvoz přímo z domu. Ze sběrných míst putují odpadní elektrozařízení na zpracovatelské linky, kde jsou třízena a rozebrána na jednotlivé komponenty. Díky moderním technologiím, jako je mechanická separace, hydrometalurgie a pyrometalurgie, je možné oddělit jednotlivé materiály, jako jsou měď, hliník, plasty či vzácné kovy, a vrátit je zpět do výroby. S rozvojem technologií se neustále zvyšuje míra účinnosti recyklace elektrozařízení, která dnes dosahuje 80 až 90 % v závislosti na typu zařízení. Díky tomu se zvyšuje i efektivita celého procesu, což snižuje dopad vysoké produkce elektrozařízení na životní prostředí a přispívá k udržitelnému rozvoji.
Recyklace odpadních elektrozařízení je zásadní součástí takzvané cirkulární ekonomiky, která je stále důležitější strategií v boji proti klimatickým změnám. Tento koncept je založen na principu udržitelného využívání materiálů a minimalizace odpadu. Recyklace nejenže šetří přírodní zdroje, ale také výrazně snižuje emise skleníkových plynů spojené s těžbou a zpracováním nových materiálů. Díky recyklaci jediné tuny odpadních elektrozařízení je možné zachovat 615 kg primárních surovin a ušetřit 370 kWh elektrické energie, 172 m3 vody nebo 733 l ropy. Navíc do ovzduší unikne o 1 752 kg méně CO2.
Česko letos slaví deset let od doby, kdy začalo systematicky sbírat elektroodpad prostřednictvím systému Asekol a posléze sofistikovaně zpracovávat. Prvotním způsobem, který ale mnohde funguje i dnes, je ruční rozebírání. V průmyslovém zpracování i dřív existovaly různé druhy drtičů a následných separací, ovšem zásadní rozdíl je v tom, že dnes je na konci výtěžnost až 95 procent a získáte daleko více oddělených výstupů ve formě granulátů nebo drtě. Představte si to tak, že dřív na zpracovatelskou linku dali spotřebiče a vyšla jim z toho drť. V prvním kole z té drti separovali železo, případně vybrané prvky a na konci výrobního procesu získali směs různých prvků a tu pak prodali překupníkům nebo dalšímu zpracovateli, kteří museli směs dále upravit pro konečné zpracování.
Zjednodušeně řečeno přijede kamion, vysype spotřebiče na jedno místo a začne takzvaná předpříprava. Lidé ručně na pásu materiál předtřídí. Existují totiž složky, které nesmí být podle zákona linkou zpracovány, jsou to například baterie a akumulátory, náplně do tiskáren nebo kondenzátory. Ty musí z hromady elektroodpadu ven a zpracovávají se jinde. Jakmile to lidé roztřídí, získáme spotřebiče, které můžeme zpracovat a začneme je drtit. Linka je specializovaná na malé elektro, na věci, které máte doma v obýváku či v kuchyni vyjma velké bílé techniky, lednic a televizí. Jakmile spotřebič rozdrtíme, přicházejí jednotlivé fáze separace, kde získáme železo, plasty a kovy. Ty pak pokračují k odběratelům na další využití.
Čtěte také: Červený seznam rostlin
Denně dokážeme zpracovat až 60 tun elektroodpadu a ten kupujeme i ze zahraničí. Dá se říci, že je to ze všech sousedních zemí. Máme přímo pobočku na Slovensku a máme i oficiální zastoupení v Polsku. Zpracování elektroodpadu je byznys, který se velice rychle vyvíjí, respektive ty spotřebiče se vyvíjejí asi tak pětkrát rychleji než možnosti jejich zpracování. Jsou to obrovské skoky a my musíme naši zpracovatelskou linku neustále vylepšovat.
Linka je unikátní i tím, že je obalena betonovým sarkofágem, aby se eliminovala možnost výbuchu. Nebezpečné pro linku na zpracování elektra jsou třeba baterie z mobilu a pak tonery do tiskáren, u obojího je riziko výbuchu. Sice nízké, ale musí se s tím počítat, proto ta bezpečnostní opatření.
Základem všeho je čistota. Systém čištění máme nastavený tak, že na jedné straně výrobního areálu začnete, na druhé skončíte, je to proces, který se neustále opakuje. Musíte zamezit tomu, aby se na lince a vůbec v celém areálu shromažďoval prach. Máme třicet kmenových zaměstnanců, vedle toho aktivně spolupracujeme s úřadem práce. Máme také zřízená chráněná pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením, které nám pomáhají s předtříděním a úklidem.
Staré vysloužilé spotřebiče můžete odevzdat k recyklaci několika způsoby. Aby lidé neměli s vysloužilými spotřebiči zbytečné starosti, zřizují kolektivní systémy svá sběrná místa ve sběrných dvorech. V poslední době se zavádí také sběr do speciálních červených kontejnerů. Každý má možnost odevzdat vysloužilý spotřebič také v obchodě s elektronikou.
V elektrických a elektronických přístrojích se používá velké množství různých materiálů. Vedle plastu nebo skla jsou ve spotřebičích hlavně kovy - od železa přes hliník a měď až po vzácné kovy, jako je zlato, platina nebo palladium. Větší přístroje se demontují ručně. Získají se tak použitelné náhradní díly a zbytek se dále roztřídí a zpracuje.
Čtěte také: Příčiny znečištěného ovzduší
Z rozdrcené směsi se na pásu vybírají, opět ručně, větší kusy a zbytek je jemně rozdrcen, zcelen tekutým dusíkem, rozemlet na jemný prášek a např. magnetickou separací nebo jinými metodami se z dané směsi získávají drahé kovy.
tags: #nejcennější #kovy #v #elektroodpadu