Největší škůdce ekologie: Pohled na Spojené státy

31.03.2026

Washington - Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) vydala přísnější nařízení na snížení přízemního ozonu v ovzduší. Šéf EPA Stephen Johnson prohlásil, že k těmto „nejpřísnějším“ normám dospěli s vědci z Clean Air Act. Avšak agenturní vědecká poradní komise Clean Air Scientific Advisory Committee doporučovala snížení alespoň na 60 až 70 ppb v rámci ochrany zdraví obyvatel, především dětí, které jsou ozonem zranitelné nejvíce.

Ozon vzniká v důsledku chemických reakcí při znečišťování ovzduší smogem a způsobuje vážné zdravotní potíže. Každá regulace ozonu ovšem znamená velké výdaje. Podle EPA by realizace norem měla stát mezi 7,6 a 8,5 miliardy dolarů. Dvacet největších znečišťovatelů světa také bude projednávat možnosti pomoci chudším zemím s projekty čisté energetiky.

Ekologičtí aktivisté a jejich dopad

Aktivisté, ekologisté, environmentalisté - je jedno, jak tyhle lidi onálepkujete, jsou to zkrátka ti, kteří halasně protestují za ochranu přírody a záchranu planety. Ukazuje se však, že jsou to většinou právě oni, kdo škodí životnímu prostředí daleko více než jejich oponenti - skuteční ekologové, umírnění realisté a klimatičtí skeptici. Jak je to možné?

Globální hladomor, nedýchatelné ovzduší, plasty zaneřáděné oceány, tající ledovce a vymření ledních medvědů. Výčet toho, čím člověk ohrožuje ekosystémy planety Země, se dle ekologistů zdá být nekonečný. Logicky by to měli tedy být právě tihle lidé, upozorňující na neblahé dopady lidské činnosti, kdo v naší společnosti představují její „morálně lepší“ a „ekologicky uvědomělejší“ část.

Jenomže se ukázalo, že tahle „ekologicky uvědomělejší“ část lidstva se naopak většinou chová k životnímu prostředí „neekologicky“. Aspoň to tvrdí longitudinální studie Cornellovy a Michiganské univerzity prováděná na vzorku mnoha set amerických občanů po dobu jednoho roku - Believing in climate change, but not behaving sustainably (Víra ve změnu klimatu, ale neudržitelné chování). Vyplývá z ní, že ti, kdo neberou hrozbu devastace životního prostředí až tak smrtelně vážně, se k životnímu prostředí chovají nakonec lépe než klimatičtí alarmisté.

Čtěte také: Aktuální data o znečištění ovzduší

Studie například zjistila, že lidé se spíše skeptickými názory na hrozbu globálního oteplování a změn klimatu (překvapivě) používají daleko více „ekologicky přátelské“ výrobky nebo jezdí více hromadnou dopravou. Zkrátka že jejich životní styl má na životní prostředí podstatně menší dopady než v případě lidí s radikálnějšími názory.

Jedním z nechvalně známých příkladů jsou protesty proti stavbě ropovodu v Severní Dakotě. Trvaly téměř rok a aktivisté se na ně sjížděli ze všech koutů nejen USA, ale prakticky celého světa. Po jejich skončení se ukázalo, co ve skutečnosti zdevastovalo území u indiánské rezervace, kde se protesty odehrávaly. Nebyl to ropovod vedoucí pod zemí, nýbrž přes 20 tisíc tun odpadků, které po sobě „nad zemí“ zanechali ekologičtí aktivisté.

A nemusíme chodit až do Ameriky, stačí si vzpomenout na „páteční stávky za klima“, které posléze zaměstnávaly mimořádné směny metařů a úklidových služeb, a to trvaly jen pár hodin.

Proč se aktivisté chovají "neekologicky"?

Jak je ovšem možné, že ti, kdo tak halasně propagují ochranu životního prostředí, se k němu zároveň vůbec nechovají jako jeho ochránci? Proč jsou v tomhle ohledu horší než ti, kdo nikde neprotestují ani nevyznávají alarmistický přístup? Důvodů může být hned několik.

Aktivisté upřednostňují politické změny před změnami v osobním životě

Podle výše zmíněné studie existuje jeden markantní názorový rozdíl - zatímco jedni podporují kroky vlády v oblasti klimatické agendy, druzí jsou proti jejich zavádění. Samozřejmě že pokud uvěříte v brzký konec světa a zánik civilizace, pak asi logicky požadujete, aby s tím politici a vlády něco dělali. Jenomže problém téhle logiky spočívá v tom, že vás zbavuje osobní odpovědnosti a nutnosti s tím „něco dělat“ ve svém osobním životě, v bezprostředním okolí. Je totiž mnohdy daleko snazší a k vyčištění černého svědomí účinnější protestovat za to, aby něco udělala vláda, než něco udělat sami.

Čtěte také: Čína a kvalita ovzduší

Na druhou stranu ti, kdo jsou skeptičtější, jak co se týče změn klimatu, tak masivních vládních zásahů do soukromého života lidí, zároveň daleko více sázejí na osobní odpovědnost. A také se daleko častěji chovají k životnímu prostředí šetrně nebo se účastní v rámci své komunity různých akcí ekologických akcí, jako je třeba úklid veřejných prostor nebo zvelebování okolní přírody.

Konzervativním pravičákům záleží více na budoucnosti jejich dětí

Dalším možným důvodem může být skutečnost (potvrzená i zmíněnou studií), že se klimatičtí skeptici ve větší míře osobně starají o zajištění blahobytu a perspektivní budoucnosti svých dětí. Daleko častěji nespoléhají pouze na veřejné školství, ale učí se s dětmi doma a zapojují je i do dalších mimoškolních aktivit. Chtějí, aby se jejich děti v dospělosti dobře uplatnily ve společnosti. Je tedy možné, že se i k životnímu prostředí chovají odpovědněji, protože zároveň chtějí, aby jejich děti byly samostatné co do svého materiálního zabezpečení, ale zároveň žily v čistém životním prostředí? A předpokládají, že stejně jako se oni osobně tímto způsobem o své potomky starají, budou tak činit i ostatní lidé?

Protože na druhou stranu - pokud věříte tomu, že lidstvo je „největší zlo na planetě“, předpokládáte rovněž, že se lidé sami o sobě nebudou chovat ekologicky odpovědně. A že je tudíž nutné, aby byly k ochraně přírody přinuceni politiky, vládami, zákony a nařízeními.

Konzervativní lidé respektují soukromé vlastnictví více než ekoaktivisté

Pokud věříte v nedotknutelnost svého soukromého vlastnictví, existuje výrazně nižší pravděpodobnost, že budete sami svévolně poškozovat cizí soukromý majetek. Krádeže či vandalismus totiž v konečném důsledku nepostihují pouze konkrétního poškozeného vlastníka, ale mohou postihnout i vás a obecně mají negativní dopady na celou společnost. Coby vlastník soukromého majetku, pokud si jej vážíte nebo nejste chorobě líní, se o něj pečlivě staráte, což se samozřejmě týká také toho „vašeho kousku“ životního prostředí.

Na druhou stranu - pokud vám právo na soukromé vlastnictví nic neříká či jej zpochybňujete, pak také logicky předpokládáte, že nejlépe se o životní prostředí nepostarají jednotlivci, nýbrž „správně nastavená“ státní mašinérie.

Čtěte také: Nejvíce zastoupený plyn v atmosféře

Návrat USA k Pařížské dohodě

Nově zvolený americký prezident Joe Biden od počátku své prezidentské kampaně sliboval, že Ameriku vrátí zpět k Pařížské dohodě a zahájí rozsáhlou transformaci americké ekonomiky směrem k snižování emisí a větší udržitelnosti. Spojené státy americké se tak vrací zpět do hry v boji s klimatickou krizí a celosvětovému úsilí o snižování emisí ve chvíli, kdy Evropská unie zvyšuje své vlastní klimatické cíle a k závazku dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 se postupně přidávají i další velké ekonomiky, jako je Japonsko, či Jižní Korea.

Pokud se k tomuto závazku nyní přidají i Spojené státy, bude tím celkově pokryto již více než 50 % světových emisí skleníkových plynů, jejichž produkce by do roku 2050 měla být ukončena. Platné tak přestávají být argumenty české vlády, podle které nemá úsilí o snižování emisí smysl, pokud o něj bude usilovat jen samotná Evropská unie. Obnovené multilaterální vztahy s USA by naopak mohly být příslibem, že se k závazku postupně přidá i zbytek světa.

„Nový americký prezident Joe Biden bere na rozdíl od Donalda Trumpa klimatickou krizi vážně," říká Michaela Pixová z Klimatické koalice. Jeho nástup do čela země je podle ní velmi dobrou zprávou pro USA, kde se dopady klimatické krize rok od roku zhoršují a přináší čím dál tím rozsáhlejší požáry na severozápadním pobřeží, čím dál tím ničivější a častější hurikány na pobřeží atlantickém, a spousty dalších škod. "Ještě lepší zprávou je to pro celý svět.

„Klima bude jednou z priorit obnovených transatlantických vztahů za administrativy Joe Bidena. Kromě snižování emisí v rámci Pařížské dohody lze také očekávat, že se ochrana klimatu promítne i do nové obchodní či bezpečnostní politiky Spojených států," říká Kateřina Davidová z Centra pro dopravu a energetiku. Jan Freidinger z Greenpeace k tomu dodává, že Trumpova administrativa zasadila klimatické politice USA hluboké rány a znovupřistoupení k Pařížské úmluvě zahojí jen jednu z nich.

"Jak si poradí s těmi ostatními uvidíme již letos, například během jednání G7 či G20 a listopadové konference OSN o klimatu v Glasgow, či při stanovení redukčních cílů USA do roku 2030," říká Freidinger.

Ekologické pohřbívání: Nový trend v USA

Lidstvo je tam ekologičtější. Těch zplodin třeba při kremaci. A tak se ve státu Washington budou lidé moci do roka nechat zkompostovat. Až skončí jejich pozemská cesta, bude z nich něco jako mulčovací kůra. V podstatě z vás bude kompost. Oficiálně se tomu ale říká "přirozená organická redukce". Příslušný zákon pro stát Washington, který je první v Americe, byl odhlasován v místním Kongresu. Teď schází jen podpis guvernéra, ale to už je formalita. Guvernérem je totiž Jay Inslee, demokrat kandidující na prezidenta s programem založeným především na ekologii a boji s klimatickou změnou.

Aktivistka, která změnu prosadila, už na ni má připravenou firmu Recompose. Říká, že z jednoho člověka udělají tři čtvrtě krychlového metru půdy. To jsou dvě kolečka. Jmenuje se Katrina Spadeová a udělala si na tom magisterský titul. Na universitě už zkusila pilotní projekt, při němž zkompostovala šest těl.

Jak probíhá kompostace?

V podstatě se jen urychlí rozklad. Tělo se uloží do uzavřené vany s vojtěškou, hoblinami a slámou. Vše se zahřívá na 55 stupňů Celsia, což je ideální teplota pro různé mikroby a bakterie. Představa je taková, že pozůstalí si převezmou nebožtíka v podobě mulčovací hmoty, uloží ji na místo podobné dnešním rozptylovým loučkám nebo si do ní doma zasadí kaktus. Nebo ji mohou mít v urně.

Spadeová i všichni politici, kteří zákon protlačili, k němu mají přímo ekologickou argumentační legendu. Spočítáno je všechno: při pohřbu žehem se spotřebuje 106 litrů paliva. Když vezmete v potaz počet všech Američanů, kteří se nechají spálit (loni 912 000), vychází z toho prý, že se přitom do vzduchu dostane 246 240 tun oxidu uhličitého, což je stopa, kterou za sebou nechá 41 040 aut. Ale nebojte, teď přichází kompostace. A ta zachraňuje čistý vzduch, protože uvolňuje jen osminu zplodin ve srovnání s kremací.

Přestože zrovna stát Washington patří mezi nejuvědomělejší a nejpokrokovější místa Ameriky, míra pohřbů žehem tam patří k nevyšším v USA v duchu sloganu nechte půdu živým. V Americe je ročně s nebožtíky pohřbeno i 90 000 tun oceli, zhruba 1,6 milionu tun betonu, 70 792 kubíků dřeva (rakve) a taky 2 839 058 litrů různých konzervačních chemikálií a roztoků.

Ale kompostace, čili citlivě řečeno přirozený návrat těla k přírodě, má zatím jednu zásadní chybu. Je dost drahá. Spadeová chce účtovat za rozložení těla 5 500 dolarů (téměř 127 000 Kč). Dali Čechům ekologickou rakev z papíru. Ale občané Washingtonu cítí ekologicky, zvlášť když jim Spadeová lyricky říká, že se "rozloží stejně jako listí a větve v lese nebo čipmankové". Jak to bude například s lebkou, řečeno nikde nebylo.

Jeden zásadní rozdíl proti kremaci tady však rozhodně je. Popel z kremace nemůže sloužit novému životu, tedy přízemně řečeno jako hnojivo, protože je zbaven všech potřebných látek. Nový zákon také umožní, aby se lidé ve Washingtonu nechali rozpustit v louhu, ale to už mají i v devatenácti jiných amerických státech. Lidí je totiž hodně, ledovce tají a ekologické zděšení sílí.

Tabulka: Srovnání dopadů pohřbu a kompostace